Za podpory londýnského emíra Sadiqa Khana a na nátlak ultralevicových sluníčkářských organizací a lobbystů, londýnská MHD změnila oslovení "Dámy a pánové" na "Dobrý den všem". Další důkaz úpadku Anglie, jakož i ztráty národní a kulturní identity.

Prý je Londýn multikulturní, a proto musí být oslovení neutrálnější. No, mnoho našich nepřátel nám vyčítalo, že používáme argument svislé plochy, ale je to tak. Krok za krokem to jde a z anglické metropole Londýn se stává multikulturní růžovo-rudo-zelený Londýnek a z růžovo-rudo-zeleného Londýnka se nakonec, za pár let, stane islámsky černozelený Londonostán.

Jediný, na koho se dnes nebere ohled, je anglická, heterosexuální majorita MUŽŮ a ŽEN. Londýn je anglický, tak jako je Praha česká, Varšava polská, Bratislava slovenská, či Budapešť maďarská. Londýn patří MUŽŮM a ŽENÁM, Angličanům, kteří ho postavili, bránili a rozvíjeli, kteří utvářeli jeho tisíciletou historii, ale rozhodně nepatří nepřátelským vojskům, které jej zevnitř rozežírají, ani růžovo-rudým lobbystům, kteří dokáží, akorát naříkat a nic pořádného neudělají.

Rakouská Národní rada dnes posvětila konání předčasných parlamentních voleb. Ty se budou konat v neděli 15.10.2017. Favoritem doposud byla strana Svobodných Rakouska s lídrem H.C. Strachem (FPÖ). Po - té co Lidovci (ÖVP) vyměnili předsedu a lídra, za mladého Sebastiana Kurze, začali průzkumům dominovat právě lidovci, s oblíbeným, 30 letým Sebastianem.

Sebastian Kurtz, tzv. Rakouský Macron, miláček establishmentu...
Ve 27 letech se stal nejmladším ministrem rakouské novodobé historie. A jako ministr zahraničí začal zasedat při jednáních EU v Bruselu. Stal se tzv. "miláčkem publika", establishmetového publika. Smetánky, která má radost, že si vychovala klučíka, který ji bude bránit do posledního dechu. Kurze začali zvát různé organizace na svoje akce, média o něm obsáhle referují, jaký je to šikovný hoch a mezitím islamizace Rakouska z vesela pokračuje. Kurz se snaží vystupovat jako rázný lídr. Před pár dny v Terstu na zasedání politiků EU a Balkánu, vystupoval jasně a rázně. Vydává signály, že mu vadí terorismus a radikální islám. Média to samozřejmě propagují a Rakušané na to slyší. Je to však jen klasická falešná hra, protože Kurz opakovaně prohlásil: "Islám do Rakouska patří!" Přestavil také nového kolegu, který kandiduje za lidovce, bývalého politika tureckého původu za stranu Die Grüne (Zelení), který mluví o liberálním islámu, který je podle něj neškodný, když však přijde řeč na to, že ženy nemají stejná práva, reaguje tento "liberální islámista" tím, že říká, že je to rozhodnutí těch žen a nikdo je nenutí nosit šátek, nebo burkiny při koupání.

H.C.Strache a Svobodní se snaží, ale média jsou samozřejmě proti nim...
Lídr Svobodných H.C.Strache jasně ukazuje na tuto falešnou hru, na tzv. liberální islám a radikální islám. Jenže jak je vidět, moc a manipulace médií, prostě v Rakousku fungují, tak jako jinde. Koneckonců jsme to viděli při nedávných prezidentských volbách, kde establishmentu trvalo skoro celý rok, než do prezidentského sídla v Hofburgu protlačil svého zeleného kandidáta Alexandera Van der Bellena, jehož výrok o tom: "že všechny ženy by měly nosit šátek, ze solidarity s věřícími v islám", se stal dnes již legendou a jasnou ukázkou toho, o co hlavně jde...o Islamizaci Evropy.

Co čeká Rakousko?
Rakousko si tak zjevně zvolí na post kancléře člověka, který bude pokračovat v islamizaci, i když se tváří, že je tradičním lidoveckým politikem. Koneckonců u nás máme svého Bělobrádka za KDU-ČSL. Dva týdny před rakouskými volbami, proběhnou volby do Německého Bundestagu a už teď je jisté, že je vyhrají také křesťanští demokraté z CDU/CSU, kancléřky Merkel a bavorského ministerského předsedy Seehofera. Lidovecké - křesťanské strany, tak mají lví podíl na islamizaci Evropy a ničení národních hodnot a tradic.

Autor: TGM, Praha, ČR, 13.7.2017

NOVÁ BURŽOAZIE NEWS

https://twitter.com/sebastiankurz?lang=cs
www.novaburzoazie.cz
www.novaburzoazie.com
www.hrdycechacek.cz
www.7republika.cz

Copyright 2017

Tož, byl jsem celý týden na cestách natáčet, po Západní Evropě:

1) Ve Francii a Itálii, na hranicích u Mentonu a Ventimiglie, jsem natáčel houfy afrických imigrantů, je jich tam opravdu zase hodně, mám s nima rozhovory, jsou povětšinou ze Súdánu, Somálska, Ghany, střední Afriky, Rovníkové Guineje atd...Nikdo ze Sýrie. Samozřejmě samej mladej kluk nebo chlap, kolem 35 - 40 let, žádný děti, žádný ženy...Francouzi hranici hlídají fest a okamžitě je, když se pokusí ji přejít z Itálie, vrací zpět. Ventimiglia je město uprchlíků, bydlí tam ve stanech v korytu řeky, na pláži a v parcích. Místní Italové neviní je, ale současnou politickou eurounijní elitu, že to dopustila a nezvládá to. Jinak vyznáním jsou povětšinou samozřejmě islámští muslimové...video připravuju...

EFTA (Evropské sdružení volného obchodu), zasedalo v Norsku. Do EFTA patří Norsko, Island, Švýcarsko, Lichtenštejnsko.

Je rok od referenda o Brexitu. 23. června 2016 proběhlo referendum o odchodu Velké Británie z Evropské unie. Brexit, to byla událost, kdy sluníčkáři a služebníci Eurosvazu panikařil a šířili paniku. Slýchali jsme všemožné teorie a předpovědi o katastrofálních důsledcích Brexitu, slýchali jsme provolání eurosvazových politiků, jak rádi přijmou britské podnikatele a investory, kteří po Brexitu opustí Velkou Británii. Dnes už správně Británie neměla existovat, v Anglii měla být občanská válka, Irové měli anektovat severní Irsko a Skotsko mělo být loutkovou republikou EU, ekonomika se měla obrovsky propadat a statisíce lidí měli přijít o práci, britská libra se měla úplně zhroutit, ale skutek, nějak utek. Velká Británie už prostě dnes podle zuřivého vřeštění svazových paviánů neměla existovat, ale existuje.

Oznámení o odchodu z Evropské unie skutečně libru oslabilo vůči dolaru o 10%, ale to nakoplo britský export, zvýšilo zaměstnanost a učinilo Británii atraktivnější pro zahraniční průmyslové a exportní investory. V červenci 2016 kupříkladu mělo podle panikářů přijít o práci 9,000 Britů v důsledku Brexitu, realita? 8,600 Britů toho měsíce práci našlo. K dubnu 2017 byla v Británii nejnižší nezaměstnanost od roku 1975, kdy britští labouristé málem přivedli Británii k bankrotu socialistickými experimenty. Britská ekonomika se měla propadnout, zhroutit. Realita? Za rok 2016 vzrostla o 2.3% a letos se očekává růst o 2.1%. Důvody jsou jednoduché. Jediný, koho Brexit ranil, byla finanční oligarchie a podobné elity. Průmyslové podniky, drobní podnikatelé a živnostníci, střední stav, zaměstnanci a spotřebitelé, ti všichni si oddychli, že se Británie zbaví buzerace Bruselu a Berlína, že už nebudou muset doplácet na zbankrotované státy jižního pásu Evropské unie, že budou opět moci řídit svou zem podle svého. Psychologický efekt je v ekonomice důležitý a optimismus spuštěný odchodem z eurosvazu nastartoval i britskou ekonomiku.

Část Britů, zejména ti, kteří žijí z eurofondů, migranti, zfanatizovaná ultralevicová mládež a jim podobní tohle nevidí, proto v posledních parlamentních volbách dali hlasy soudruhu Corbynovi a jeho labouristům. Podnikatelé a dělníci se svými rodinami, kteří už prostřednictvím snížení nezaměstnanosti, zvýšením odbytu a zlepšením ekonomiky pocítili sami prospěšnost Brexitu, podpořili Mayovou, jakkoliv působí tristně jako premiérka Velké Británie. Jsou to zejména nepracující islámské komunity, s univerzitními studenty a elitami opovrhujícími prací, prosperitou a podnikateli i zaměstnanci, stejně jako státní byrokracie a finanční oligarchie, kdo nadále zuřivě bojují proti Brexitu a snaží se ho všemožně zvrátit, ale doufejme, že už se jim to nepodaří.

První vyjednávání o Brexitu začala, a jak bylo milé slyšet, svazový byrokrat Tusk byl nepříjemně překvapen z podmínek a vyjednávání britských zástupců, kteří chtějí dosáhnout, co nejmenších možných následků pro Británii. Ostatně, eurosvaz pod frankogermánským tandemem se proti Británii spojí, a když ne v rámci Brexitu, tak později se bude určitě chtít Británii pomstít za to, že opustila socialistický ráj Eurosvazu.

Nevíme, kolik ještě států opustí tuhle pangermánskou unii, tuhle Velkoněmeckou čtvrtou říši 21. století, ale víme, že Británii to prospělo, že všechny výhružky a hrozby katastrofálními důsledky se minuli, že skotský separatismus, po referendu, tolik podporovaný Eurosvazem, se zhroutil na ztrátě vlastní podpory mezi skotským lidem. Jistě, můžete namítnout, že po příštích volbách už se možná k moci dostane neobolševická banda kolem Jeremy Corbyna, to je možné, ale pokud se tak britský volič rozhodne, tak to bude jeho rozhodnutí. Jeho země bude prosperovat, nebo bude zničena na základě vlastního rozhodnutí, nikoliv na základě diktátu bruselské byrokracie. Brexit osvobodil britský stát národů Anglie, Walesu, Skotska a Severního Irska. Britové, a nikoliv Evropská komise, či Evropský parlament, budou opět rozhodovat o svém vlastním osudu, a o tom, jak se jejich zemi povede, a kdo jí povede. "A protože dnes vidíme, že Británii se, již s pouhou vidinou neúčasti na Eurosvazu vede lépe, domnívám se, že Evropská unie musí být zničena."

Autor: Herakleios Stalker, Praha, ČR, 25.6.2017

Tento text se zabývá německým rasistickým ideologem, zastáncem sterilizací „podřadných“ částí obyvatelstva, jehož ideologie zahubila desítky miliónů lidí, provozovala koncentrační tábory, masové popravy, stigmatizaci obyvatelstva a dodnes tráví mysl miliónů lidí po celém světě. Ano, tušíte správně, jde o Karla Marxe.

Já sám jako, někdejší marxista, mohu říci, že Marxův rasismus, jeho obhajoba sterilizací určitých částí obyvatelstva, které se mu nehodilo do jeho utopie, tak že tato část jeho ideologie je současnými neomarxisty potlačována, nikoliv ve smyslu, že by byla odsuzována, ale ve smyslu, že je popírána.

Vzpomeňme na slavnou větu, že „dělníci vyspělého Západu povedou dělníky zaostalého Východu“. Marxovo šovinistické prohlášení, které je v naprostém rozporu s neomarxismem. Nakonec se komunismus pokusili zavést dělníci „zaostalého Východu“ a výsledek známe. Dělníci „vyspělého Západu“ hodili marxismus přes palubu, protože svých sociálních požadavků dosáhli. Nepotřebovali mesiáše.

V dopise svému vydržovateli Engelsovi, z července 1862, Marx píše na adresu socialisty Lassalle… „Nyní je naprosto jasné, že on, jak potvrzuje tvar jeho lebky a kudrnaté vlasy – pochází z řad negrů, kteří se připojili k Mojžíšovu exodu z Egypta. Toto spojení judaismu a germánství s černošským základem musí vytvořit podivuhodný produkt….“ A pokračuje vyjádřením na adresu svého kreolského zetě Paula Lafargue. „… má typické stigma negroidních kmenů: postrádá smysl pro stud, čímž mám na mysli, že nemá žádnou zdrženlivost v tom se zesměšnit.“ Lafargua měl údajně i označit za „potomka gorily“.

Není přesně jasné, na co Marx naráží, ale je jasné, že tento text je textem rasistickým podle všech měřítek současných marxistů, kteří se odvolávají na svého boha. A pokud takto hovořil na adresu vlastních soudruhů, jak hovořil o ostatních lidech?

Ve Velké Británii chtěl uskutečnit svoje „konečné řešení skotské otázky“. Sterilizaci Skotů. To měl být postup pro dosažení socialismu v Británii, neboť na Skoty hleděl s opovržením jako na nejméně „pokrokové“, tedy jeho ideologii nejméně přístupné. Roku 1849, v roce zrodu Komunistického manifestu, Marx označuje obyvatele skotských výšin za „rasový odpad“ a žádá jejich sterilizaci, protože jsou příliš zaostalou skupinou, než aby pochopili ideály socialismu.

Nathaniel Weyl, americký komunista, pozdější antikomunista, napsal knihu „Karel Marx – rasista“ popisující projevy Marxova rasismu vůči nezápadním národům. Weyl píše, že Marx nebyl internacionalista, že se stavěl proti národnímu boji těch národů, kterými opovrhoval.

Pokud jde o Slovany, Marxovo opovržení českým národem, který v jeho době procházel obrozenectvím, dosáhlo takové úrovně, že čeští komunisté museli jeho spisy přepisovat.

Poměrně zajímavé je srovnat postoj k národní otázce mezi marxisty. Na jedné straně slovanští bolševici, kteří z pragmatických důvodů částečně zastánci nezávislosti národů byli, stojí proti celé germánské socialistické škole. Odpor k „zaostalým národům“ se totiž nesl v duchu celého německého socialismu, od Hegela, přes Marxe, až po Rosu Luxemburgovou, polsko-německou komunistku, která odsuzovala sovětskou politiku „práva národů na sebeurčení“, konče. Zároveň stojí v podobné linii jako jiný německý šovinista, Adolf Hitler.

Existuje sice názor, že Hitler se inspiroval Marxem, ale faktem je, že celá tato plejáda socialistů si byla podobná, protože měla stejný základ – pangermanismus a víru v nadřazenost germánských a anglosaských národů. Ať už šlo o Marxovi „dělníky vyspělého Západu“, důsledné odmítání práv národů ze strany Luxemburgové, nebo nacistickou tyranii Adolfa Hitlera a jeho „nadřazené rasy“.

Ale zpět k Marxovi. Základ jeho rasismu tkví v již uvedeném germánském původu. Marxovým duchovním otcem byl německý filozof Hegel, který sám tvrdil, že „některé národy a rasy“ nikdy nehrály nebo nebudou hrát historickou úlohu, nebo jsou tak bezvýznamní, že pro historii nic neznamenají, či zamrzli ve svém civilizačním vývoji, kdy je vyspělejší (Germáni, Anglosasové…) národy nechali za sebou.

Marxův postoj k otrokářství je nutné zmínit. Socialista Proudhon ve své „Filozofii bídy“ odsuzuje otroctví. Marx v roce 1874 napsal odpověď s názvem „Bída filozofie“, kde píše „… nebýt otrokářství, Severní Amerika, nejpokrokovější ze všech zemí, by se změnila v patriarchální stát. Vymažte Severní Ameriku z mapy a dostanete anarchii, úpadek moderního obchodu a civilizace. Zrušte otrokářství a vymažete Ameriku z mapy národů…“. Odpověď byla sice napsána, až v roce 1874, ale otrokářství v USA částečně přetrvávalo.

Americký socialismus s nadšením přejal Marxův rasismus. V září 1901, Social Democratic Herald píše o „černoších jako o podřadných jedincích, kteří znásilňují ženy a děti“. Vůdce amerických socialistů Victor Berger, napsal v květnu 1902, „není žádných pochyb o tom, že černoši a mulati jsou podřadnou rasou.“ A nezapomínejme na slavného socialistu, spisovatele a rasistu, Jacka Londona.

V případě Kalifornie se Marx, miláček amerických protitrumpovských levičáků, vyjadřoval: „Je skutečně neštěstím, že skvělá Kalifornie byla sebrána od líných Mexičanů, kteří nevědí, co s ní dělat?“

Engels se připojuje oslavným komentářem na vítězství Spojených států amerických nad Mexikem, s tím, že „je v našem zájmu, aby byl vývoj Mexika určován Spojenými státy americkými.“

Marx s opovržením útočí i na vlastní židovské předky, čímž podtrhuje přijetí germánského šovinismu. Píše, že pro židy jsou jediným bohem peníze. „Směnka je skutečným bohem Žida“. Což o to, tohle je asi nejméně v rozporu se sluníčkovou antisemitskou levicí současnosti.

Já však jako Čech a Slovan hrdý na vzdor našeho národa proti Germánům nemohu být „marxistickým internacionalistou“, když vím, že Marxův „internacionalismus“ byl skrytým pangermanismem proti slovanským národům, že byl pouze levicovým projevem německého šovinismu, že marxismus i nacismus mají svůj základní kámen ve víře v nadřazenost Anglosasů a Germánů nad Slovany a zbytkem lidstva.

Zdroje: 

http://www.commdiginews.com/politics-2/karl-marx-communist-leader-and-blatant-racist-18393/ 

https://books.google.com/books/about/Race_and_Racism_in_Modern_Philosophy.html?id=RokMSK8iOg4C

Autor: Herakleios Stalker, Praha, ČR, 14.6.2017

NOVÁ BURŽOAZIE NEWS

www.novaburzoazie.cz
www.novaburzoazie.com
www.hrdycechacek.cz
www.7republika.c

Copyright 2017

Před dvěma měsíci britská premiérka Theresa Mayová prosadila předčasné volby, aby získala, co nejsilnější mandát pro vyjednávání o Brexitu. Učinila tak tváří tvář dvacetiprocentnímu náskoku v preferencích nad labouristy a příliš sebejistá, příliš sebevědomá, příliš se pasující do role Železné lady Margaret Thatcherové, Theresa Mayová dovedla Konzervativní stranu Velké Británie k velice nepříjemnému výsledku. Vlastně k tristnímu výsledku, vezmeme-li v potaz, že volbám předcházela vlna islámského terorismu. Theresa Mayová na těchto volbách ukázala, že není Železnou lady, ale Hliněnou lady, křehkou, neschopnou a samu sebe přeceňující.

Konzervativci se propadli z 330 poslanců na 317, sice v absolutních číslech posílili o dva a čtvrt miliónu hlasů, ale labouristé dosáhli mnohem většího úspěchu. Vyšvihli se na 262 poslanců a pod vedením rudého Jeremy Corbyna posílili o tři a půl miliónu hlasů. Jednoznačným poraženým, ještě větším, než konzervativci, se v těchto volbách stala proevropská Skotská národní strana. Spadla z 56 poslanců na 35, přičemž nejvíce oslabila ve prospěch konzervativců, čímž Skoti dali jasně najevo, že nesouhlasí se separatistickým trucpodnikem, který skotská premiérka předvádí. A kdo je vítězem těchto voleb? K našemu potěšení to je severoirská Demokratická unionistická strana, národně konzervativní a vlastenecká strana usilující o udržení původních hodnot západní společnosti. Je vítězem, přestože získala jen 10 poslanců. A proč je vítězem? Protože se stala nejsilnější stranou v Severním Irsku, ale hlavně, protože se stala „kingmakerem“, stranou, která nemá šanci získat absolutní moc, ale získala dostatečný počet mandátů, aby rozhodovala o dalším dění. Theresa Mayová již oznámila, že sestaví vládu menšinovou vládu s podporou DUP. Tím bude mít Mayová extrémně těsnou většinu (327 poslanců, potřebuje min. 326 poslanců).

Na těchto volbách je poměrně zajímavý fakt, že exit poll byl velice přesný, přestože britské předvolební průzkumy i exit polly jsou dost nepřesné, jak ukázaly minulé volby. Dalším faktem je masivní posílení Labour Party pod vedením Jeremy Corbyna. Jeremy Corbyn je člověk, který přesměroval Labour Party tak ostře vlevo, že se proti němu část strany vzbouřila. Jeho úspěch v těchto volbách povede k naprostému oslabení všech jeho nepřátel a veškeré vnitrostranické opozice, čímž se otevře cesta k absolutnímu diktování politiky vášnivým pro-imigračním multikulturalistou a antisemitou, který se otevřeně označuje za přítele Hizballáhu a Hamásu, islámských teroristických skupin, stejně jako iránského režimu. Tento pokrytec vyčítal Therese Mayové, byť jí to vyčítal správně, že jako ministryně vnitra snížila počty policistů a osekala výdaje na bezpečnost. Je s podivem, že Theresa Mayová po teroristických útocích nevlepila Corbynovi do ksichtu jeho otevřené sympatie s extrémním islámem. Měla připomenout, jak Sadiq Khan, islámský emír Londýna, ještě před svým zvolením emírem tweetoval, že si „velká města musí zvykat na terorismus“. Nepřátelé Mayové ukázali v těchto předvolebních kampaních větší politický um a Mayová zase předvedla mnohem větší slabost, než jejich nepřátelé.

V tomto ohledu patří další dík straně DUP, která zachránila Velkou Británii před dalšími předčasnými volbami, ze kterých by už Corbyn mohl vyjít jako vítěz. DUP se totiž dala slyšet, že nedovolí, aby se k moci dostala Labour Party, když v jejím čele stojí člověk jako je Corbyn, usilující o islamizaci, demilitarizaci Velké Británie, zelené experimenty a masovou imigraci.

Krátce k UKIP. Strana ztratila jediného poslance, kterého měla, oslabila z 12.9% na 2% a padla ze 4 miliónů hlasů na pět set tisíc. Tím prokázala, co se o ní v zásadě říkalo už od referendu o Brexitu, a sice že je stranou jediného tématu, že není schopná zaujmout voliče, tím spíše po zbabělém odchodu Farage, a že její voličský potenciál převezmou většinou konzervativci. Pokud má vedení UKIP, ještě zbytek hrdosti a rozumu, tak to teď zabalí, stranu rozpustí a pokusí se tlačit uvnitř Konzervativní strany k něčemu lepšímu, jinak je to zoufalství, kterého jsme dnes svědky v ČR, prostřednictvím, jedné z našich vlastních stran.

Dále, na co bychom se měli podívat, jsou mladí lidé. Labouristé posílili a konzervativci ztratili, protože nyní šlo mnohem více mladých ultralevičáků k volbám. Na universitních kampusech to propukalo v orgasmický řev, když se vyhlašovali výsledky a vzestup labouristů. Podobně jako ve Francii, kde islamizovaná a masmédii zmanipulovaná mládež pomohla k vítězství Macrona, tak islamizovaná a často už i čistě islámská mládež pomohla k oslabení konzervativců ve Velké Británii. Ostatně, ti dva si jsou podobní. O Macronovi před rokem nikdo neslyšel, a než Corbyn kandidoval na šéfa Labour Party, byl jen obyčejným ultralevicovým křiklounem uvnitř partaje.

Mayová se už dala slyšet, že část jejích ministrů zůstane tam, kde je, včetně ministra pro brexit a ministra zahraničí Borise Johnsona. No uvidíme, jak to, ještě půjde, a zda nebudeme mít za pár měsíců další předčasné volby, i když ono už je v to v případě Britanistánu celkem jedno. V podstatě lze jen říci, že každé další volby, ke kterým dojde na Západě, jsou pouze důkazem toho, že západního vlivu se musíme zbavit, že tato část kontinentu už padla do rukou islámských nepřátel, a že tam není, již co zachraňovat. Viděli jsme to v Nizozemsku, viděli jsme to ve Francii během presidentských voleb, v Rakousku při presidentských volbách, nyní to vidíme ve Velké Británii a hned 11. června, při prvním kole parlamentních voleb, opětovně ve Francii.

Autor: Herakleios Stalker, Praha, ČR, 10.6.2017

NOVÁ BURŽOAZIE NEWS

www.mydup.com

www.novaburzoazie.cz

www.novaburzoazie.com

www.hrdycechacek.cz

www.7republika.cz

Copyright 2017

Donald Trump, jak slíbil během své předvolební kampaně, chtěl revidovat tzv. Pařížskou dohodu, šílený projekt navazující na jiný podobně nebezpečný a demagogický projekt, a sice tzv. Kjótský protokol. Chtěl revidovat dohodu, tak aby nebyla ničivá pro americké hospodářství, pracovní místa a rozvoj Spojených států amerických.

Evropští vůdci, zapředení do vláken zelené ideologie a ekoterorismu, jasně deklarovali, že k revizi dohody nedojde, ale Donald Trump se nenechal zastrašit a rozhodl se naplnit slib, který dal svým voličům. Spojené státy americké oznámily 1. června, že odstupují od Pařížské dohody o klimatických změnách. To je vítězství zdravého rozumu nad zrůdnou zelenou ideologií, která je nástrojem mocností jako je Čína, jak oslabit ekonomické schopnosti evropských zemí.

Skupina amerických ultralevicových států jako je New York a Kalifornie už založila opozici proti presidentu Trumpovi a rozhodla se pokračovat v dodržování tzv. Pařížské dohody, na což mají svobodné právo, ale dávají tak celému světu a hlavně své vlastní veřejnosti znát, že jim záleží více na falešné a nepodložené ideologii, než na prosperující a fungující společnosti.

Již dříve prokázal Trump, že dodržuje své sliby v oblasti boje proti ekoterorismu, když obnovil projekt ropovodu Keystone XL, který má přes kanadské území dodávat ropu z Aljašky do Spojených států amerických a umožnit tak posílit ekonomickou suverenitu USA. Radikálně levicový aktivisté žijící z cizích peněženek samozřejmě proti tomu brojí. Tito profesionální revolucionáři nejsou ohroženi nedostatkem pracovních míst jako američtí dělníci, kterými se tolik zaklínají. Ba naopak, jakýkoliv smysluplný projekt, respektive narušování jeho fungování je součástí jejich vlastní agendy a práce.

Podobně je to s Pařížskou dohodou, kdy se vzteklá levice bila hlava nehlava za ruinování vlastní země ekoexperimenty, které nemohou fungovat a z klimatického hlediska jsou naprosto irelevantní. Smlouva byla naprosto absurdní. Rozvojové země musí připravit strategii a plány na snížení emisí, zatímco jim to vyspělé země budou dotovat injekcemi ve výši sto miliard dolarů! Kdovíkam ty peníze půjdou? Na narkoterorismus? Zbraně? Organizovaný zločin? Nejenom tedy, že to rozvinuté země zaváže k likvidaci vlastního průmyslu a produktivity, ale ještě budou muset platit tučné peníze rozvojovým státům.

Dohoda je tím spíše absurdnější, že lidská činnost má minimální dopad na klimatické změny. Způsobila snad lidská činnost tzv. malou dobu ledovou, která byla pro světový ekosystém nesrovnatelně ničivější, než všechny průmyslové a jiného katastrofy způsobené člověkem dohromady? Stačí výraznější zakolísání sluneční aktivity a klimatické změny budou tak obrovské, že klimalarmářům z toho padne čelist, až na podlahu. Boj proti změnám klimatu je asi tak reálný a racionální jako boj proti slunečnímu světlu.

Nám, odpůrcům imigrace a islámu, je ultralevicí neustále vyčítáno, že „prodáváme strach“, že šíříme strach, ale přitom jejich ekoteroristická ideologie založená na sebenenávisti a nesmyslné askezi není ničím jiným, než propagandou strachu a lží. Zaklínají se falešnými argumenty odvolávajícími se na tzv. autority, které jednou říkají to a potom zase ono. Je to ideologie a ne racionalita a pragmatismus.

Národní státy, které chtějí přežít se musí řídit rozumem a pragmatismem. Donald Trump se tím ve věci ekologické politiky řídí.

Autor: Herakleios Stalker, Praha, ČR, 5.6.2017

NOVÁ BURŽOAZIE NEWS

www.novaburzoazie.cz
www.novaburzoazie.com
www.hrdycechacek.cz
www.7republika.cz

Copyright 2017

Musím říct, že jako autor článku, jsem s napsáním tohoto článku čekal řadu dní. Konkrétně od 22., resp. 26. května, takže se může zdát, že reaguji trochu se zpožděním, ale podstata tohoto článku vysvětlí, proč jsem tak dlouho čekal.

Jistě víte, co se stalo 22. května 2017. Příslušník, či příslušníci Islámského státu zaútočili v Manchesteru a zavraždili desítky dětí a mladých lidí při vystoupení západní popové hvězdičky Ariany Grande. Většina z Vás, ale neví, co se stalo 26. května. Toho dne, příslušníci egyptské odnože Islámského státu povraždili 29 koptských křesťanů a další dvě desítky zranili. Poté zmizeli pryč. Mezi mrtvými byly i malé děti. Sinajská provincie Islámského státu se k útoku oficiálně přihlásila, stejně jako se Islámský stát přihlásil k útoku v Manchesteru.

A teď, proč o tom mluvím, a proč o tom mluvím s takovým zpožděním? Tento článek je o reakci. Nikoliv naší. Je o západní reakci a reakci Egypta na vraždění svých lidí, protože to jsou reakce diametrálně odlišné.

Islámský stát v Manchesteru, pomocí hřebíkové bomby, zavraždil 22 lidí a 116 zranil. 23 lidí je v kritickém stavu. Z 22 mrtvých, deset obětí bylo mladších 20 let a nejmladší oběť byla osmiletá dívka. Nevíme, zda ještě, někdo nezemře v důsledku zranění. Doufejme, že ne. A jaká byla reakce západní civilizace na tento útok? Změna facebookových profilovek, pár zatčených, z nichž polovina byla propuštěna, vyjádření lítosti, nepochopení a šok ze strany popových hvězdiček a elit, které odmítají přiznat, že islám je náboženstvím války a jako takový proti nám vždy vá ;lku povede. Ariana Grande vyjádřila lítost a obrovský „šok“ nad tím, co se stalo, přičemž vše bylo korunováno tím, že se chystá nový, tentokrát benefiční koncert pro oběti a pozůstalé. Úctyhodný počin, ale dost nebezpečný a dost bezzubí. Nemluvě o naprosto zvrácených reakcích, některých feministek, které tvrdí, že to byl útok mužů proti ženám, že tam o ten islám vůbec nešlo. Britská premiérka Theresa Mayová, jakkoliv zastupuje svůj lid v případě Brexitu, prokázala sluníčkářské diletantství. Celá její odpověď bylo zvýšení stavu ohrožení. No, to se Islámský stát určitě otřásl v základech.

Podobné selhání nastalo ve Francii po útocích šíleného náklaďáku v Nice a v Německu, po útoku dalšího šíleného náklaďáku během vánočních trhů. Tam to německá vláda korunovala odsouzením italských policistů, kteří zastřelili teroristu. Za zmínku stojí i přiznání britské zpravodajské služby, že ve Velké Británii se nachází 23 tisíc džihádistů a ona má dostatek prostředků k sledování jen 3 tisíc nejnebezpečnějších z nich. 

Přesuňme se o pár dní a čtyři tisíce kilometrů dál. 26. května v egyptské Minye Sinajská provincie Islámského státu postřílela 29 Koptů. Tento teror proti křesťanům je běžný napříč celým blízkovýchodním regionem. Autobus s Kopty byl přepaden, desítky postříleny, desítky zraněny. Byly postříleny ženy a děti. Byli postříleni dělníci, kteří jeli do místního kláštera. Ještě toho dne se k útoku přihlásil Islámský stát a téhož dne, egyptský president Abdel Fattah al-Sisi nařídil bombardování táborů Islámského státu a Rady mudžahídů Derny v Libyi. Právě v přístavním městě Derna, přes původní animozity mezi Radou mudžahídů a Islámským státem, došlo k výcviku teroristů, kteří provedli útok na Kopty. 26. května byla Derna bombardována. A opět 27. května a pokračovalo se i 29. května, kdy došlo k 15 leteckým útokům proti táborům džihádistů v Derně a Jufře.

A nemusíme se omezovat jen na tento útoku. Po bombových útocích na koptské chrámy v dubnu 2017 vyhlásil al-Sisi stanné právo. Již před více než dvěma lety, v únoru 2015, libyjská odnož Islámského státu unesla a povraždila setnutím 20 koptských dělníků z Egypta a 1 čadského dělníka, který tváří tvář smrti přijal křesťanství na protest proti svým věznitelům. A reakce? Al-Sisi poslal šest stíhaček F16 bombardovat Islámský stát v Libyi. Za krev 21 povražděných zajatců byla prolita krev 81 příslušníků Islámského státu, včetně polního velitele z Tunisu, Ahmeda Rouissiho. Dalších 55 padlo do zajetí.

Osobně doufám, že se Velká Británie, ještě k něčemu vzchopí, k provedení, nějakého odvetného úderu, ale vůbec tomu nevěřím. Na těchto útocích a tom, co se dělo po útocích je vidět ta tragická skutečnost, že egyptský stát, chudá a rozvojová země, toho dělá pro ochranu svých občanů a pro odplatu za krev, kterou teroristé prolili, mnohem více, než Velká Británie. Rozvinutá západní země, která nechá své děti vraždit a následně se, ještě teroristům omlouvá, že vlastně ona sama za to může, a že oni byli akorát frustrovaní chudáci. Západní civilizace už není schopna ochránit své vlas tní děti. Západní civilizace už si nezaslouží existovat a všechna příkoří, úpadek a hrůzy, které jí postihnou, padají především na její vlastní hlavu.

Egyptské odvety nezabránily dalším útokům, ale když si vezmeme, jaká je situace na Blízkém východě a jaká je situace v Západní Evropě, tak jich nesrovnatelně ubylo. A proč? Protože nepřítel na Vás nezaútočí jen tehdy, když ví, že Vaše odveta bude tisíckrát horší.

AUTOR: Herakleios Stalker, Praha, ČR, 31.5.2017

NOVÁ BURŽOAZIE NEWS 

www.novaburzoazie.cz
www.novaburzoazie.com
www.hrdycechacek.cz
www.7republika.cz

Copyright 2017

Neúcta k majetku, k životu, k tradicím, neúcta k soukromému vlastnictví, k historii, k tomu, co nás dělá nás, je v západních zemích všeobecně rozšířená, ale nyní dochází k jevu, který bych já sám, ještě před pár lety považoval, za nějakou grotesku. Bohužel je to groteska, které jsou vystaveny západní národy, a jejíž hrozba se může přelít i k nám.

Již v době počínající migrantské krize se ze strany sluníčkářů a vítačů začal objevovat zrůdný nápad, že lidi by si měli migranty brát k sobě do rodin, více se s nimi sžít a nakonec jim podlehnout a vzdát se vlastní existence. Nyní se, ale s pomocí státního aparátu tento jev dostává na úplně novou úroveň. Takovou, která je naprosto zrůdná.

Podle vyjádření Gatestone Institute a jejich autora Soeren Kern začalo druhé největší německé město Hamburk zabavovat svým občanům obydlí pro zajištění přístřeší migrantům. Již od roku 2015 probíhá soustavná konfiskace komerčních prostor ve prospěch migrantů, důsledek otevřené přistěhovalecké politiky Angely Merkelové. V okrsku Hamm poblíž městského centra, hamburské vedení učinilo bezprecedentní zásah do vlastnictví a práv svých občanů, když zkonfiskovalo šest bytů. Šlo o byty určené k pronájmu, jejichž renovace nařízená městem bude hrazena vlastníkem a město urč í, kdo bude obývat tyto byty. Již dříve se o něco podobného pokoušeli v Berlíně, ale tam to bylo na poslední chvíli zatrhnuto jako protiústavní. V Hamburku se to zastavit zatím nepodařilo.

Možnost konfiskace majetku v Hamburku vychází ze zákona z roku 1982, který byl posílen současnou socialistickou vládou Hamburku. V současné době může tomuto zákonu a jeho vymáhání podléhat zhruba 5 tisíc bytových jednotek v Hamburku. Aby toho nebylo málo, ultralevicový aktivisté zřídili bonzáckou webovou stránku, kde mohou závistiví spoluobčané udávat občany s volnými byty pro jejich konfiskaci městskou radou. Socialistické plány na rozšíření bytové zástavby selhali, co ale neselhalo, jsou socialistické krádeže soukromého majetku ve prospěch migrantů. Každý den dora zí do Hamburku přes 400 migrantů a rudozelené partaje a koalice dělají vše, proto aby se o ně postarali, aby z nich nebyli na zimu bezdomovci. O německé bezdomovce se starat nemusejí, ti pro ně nejsou důležití.

Je to neuvěřitelné, až absurdní, ale skutečně se to děje. Říct mi před pár lety, někdo, že se tohle bude dít, pošlu ho k čertu jako panikáře a blázna, ale nyní je to realita našich dní a my se tomu musíme postavit na odpor.

A to je ten rozdíl mezi Západem a Východem. Naše národy si váží osobní svobody, svého soukromého majetku, tradic a historie, zatímco západní národy, to co tvoří je samotné dnes a denně rozhazují na všechny strany. Protimigrantské a vlastenecké strany jsou opomíjeny a potlačovány v zemích, kde migranti znásilňují ženy a děti ve velkém. Pod záštitou falešného sociálního smíru a sociální spravedlnosti, socialistické strany pustoší majetek svých občanů. Současné vládnoucí elity v České republice se jednoho dne budou pokoušet po vzoru Velkoněmecké říše, prosazovat to samé. Ústup islámu a migrantům, rozkrádání majetku svých občanů ve prospěch imigrantů a islamizace. Nesmíme socialistickým a oligarchickým stranám dovolit, aby nás připravili o náš majetek ve prospěch cizích a hlavně nepřátelských elementů, které sem ve velkém dovážejí svou vítačskou politikou.

Autor: Herakleios Stalker, Praha, ČR, 29.5.2017

NOVÁ BURŽOAZIE NEWS

www.novaburzoazie.cz

www.novaburzoazie.com

www.hrdycechacek.cz

www.7republika.cz

Copyright 2017

Zásadním nepochopením dnešních politiků je, že se mění stav věci. Všichni víme, že se v politice krade, tak jak všude jinde, v politice jste, ale blíž tomu přerozdělování peněz, takže se na vás samozřejmě kdykoliv může část peněz tzv. "odklonit"...

1) kradlo se za Rakouska - Uherska, byly za to tresty vysoké, ale čím vice se blížil konec monarchie, tím menší byla schopnost státu tomu zamezit...

2) kradlo se za 1.republiky, byla tam aféra za aférou, nicméně se ten kapitál nevyvážel za hranice a tak i když země byla okrádána, ty peníze zůstávali zde, jen změnili majitele, ekonomika tak rostla...

3) kradlo se za protektorátu, okrádali nás hlavně Němci a pak jejich přisluhovači...šlo se za to ke zdi, takže to moc lidí nezkoušelo...

4) kradlo se za komunismu..napřed se okradli ti, co byli proti komunismu, tzn. podnikatelé, šlechta, živnostníci, průmyslníci, řemeslníci, sedláci atd...normalizační heslo: "kdo nekrade, okrádá svoji rodinu", známe všichni, ale stále ty peníze zůstávali ve státě...

5) kradlo se v 90.letech minulého století, při privatizaci, při dělení federace, při tunelování bank, ale bylo to vyváženo tím, že lidé mohli podnikat, rozvíjet se a vydělávat nápadem a odvahou peníze...ty opět zůstávali povětšinou zde v zemi...

6) kradlo se i vstupem do EU a přerozdělováním dotací, se celá věc vlastně zlegalizovala, a zprofesionalizovala. Stačí vám na to razítko hejtmana, náměstka na ministerstvu, starosty obce a nastává ta toliko očekávaná "La dolce vita". Zvýšily se i procenta ze zisku, dříve se pohybovaly úplatky mezi 5 - 20%, nástupem zlatých, mladých hochů, jako byl Dalík a Březina se to zvýšilo na 50 a více %...a zásadní bylo, že peníze nezůstávali v zemi, ale začali se vyvážet mimo stát...Velké korporace, na to mají přímo razítko státu...a země začala chudnout...

7) krade se z vesela dál, někteří si myslí, že když budou poklonkovat Bruselu a Berlínu, že se jich a jejich rodin islamizace nebude týkat, že snad budou vyjmuti z toho systému, co se na nás valí, nebo, že snad emigrují do těch luxusních čtvrtí vysokých komisařů EU a budou tak od toho všeho uchráněni...Nechápou, že již nejde o to si nakrást a pak si to užívat a zabezpečit rodinu na tři generace. Nechápou, že jejich pánové v Bruselu a Berlíně je neochrání, že jsou to pro ně jen špinavý otroci, co za ně dělají špinavou práci...že i oni nakonec budou v ohrožení i s rodinami, a to nejen před zákeřností, brutalitou a barbarismem islámu, ale také, od vlastních občanů, které nutili tento systém přijmout, nutili je dívat se na to, jak jim znásilňují ženy, zabíjejí děti a ještě to všechno bez mrknutí oka musí platit, aby měli ti ubozí hoši z muslimských zemí na sociální dávky...Bude to hrůza, bude to šílené, a je to zjevně neodvratné...

Autor: TGM, Praha, ČR, 25.5.2017

NOVÁ BURŽOAZIE NEWS

http://www.novaburzoazie.com/
http://www.novaburzoazie.cz/
http://www.hrdycechacek.cz/
http://www.7republika.cz/

Copyright 2017

Podporoval jsem Donalda Trumpa v presidentských volbách proti představitelce politické korupce, oligarchie a úpadku Spojených států amerických, Hillary Clintonové a stále Donalda podporuji, ale to neznamená, že budu mlčet k jeho tragickým přehmatům, kterých se nyní dopouští na Blízkém východě.

Počáteční Donaldova politika na BV byla nejen ucházející, ale byla velice dobrou a příjemnou změnou oproti předchozímu stavu – podpora Izraele proti palarabským teroristům, podpora Kurdů proti Turkům a částečné uznání assadovské vlády v Sýrii. Politika měla pokračovat konzistentně dvěma kroky – vypovězením falešné smlouvy mezi Iránem a mocnostmi, která umožňuje Iránu zlikvidovat sankce a tajně dál rozvíjet svůj jaderný program a ve stejnou chvíli izolovat Saúdskou Arábii a přiložit ji nůž na krk v podobě přítomných amerických vojenských základen na jejím území. Místo toho Donald Trump učinil naprosto tragický krok, přesně takový, jaký by prosadili upadající neokonzervativci.

Navštívil Saúdskou Arábii, kde vyzval k reformování nereformovatelné ideologie islámu, oznámil, že navštíví palarabské teroristy kolem Abbáse v „Palestině“ a hlavně podepsal kontrakt za 110 miliard dolarů na dodávku zbraní a munice pro Saúdskou Arábii. Část odpůrců islámu obhajuje toto rozhodnutí mylnou taktikou „rozděl a panuj“. Tady o žádné „rozdělování a panování“ nejde. Saúdská Arábie je společně s Tureckem dominantním představitelem sunnitského islámu, který tvoří 90% muslimské komunity, z jehož řad vzešel wahhábismus a salafismus a Saudská Arábie je taky stát, který ročně investuje stovky miliónů dolarů do islamizace Evropy prostřednictvím zakládání všemožných „náboženských“ a „kulturních“ center a „dialogových spolků“ a financování zdejších imámů.

Nevím, kdo je větším sponzorem islámského terorismu, zda Irán s jeho Islámskými revolučními gardami, nebo Saúdská Arábie s jejím Islámským státem a její islamizací Evropy, ale vím, že postavit se, na kteroukoliv z těchto dvou stran je neskutečně tragická taktická a strategická chyba.

I argument o „světové politice“, či „reál-politice“ je mylný, respektive nebezpečný, protože i tímto argumentem se obhajovala Mnichovská zrada, že jde o to zabránit válce s nacismem (v tomto případě s islámem), že jde o to zklidnit nacismus (v tomto případě reformovat islám). Není možné ani použít paralelu sbližování Nixona a Mao Ce Tunga, protože tam šlo o to vychýlit rovnovážný stav uvnitř komunistického bloku ve prospěch jedné strany, kterou by si Spojené státy americké zavázali. Mezi sunnity s jejich obrovskou územní, surovinovou, politickou a vojenskou silou a šíity, kteří sice disponuje velkými zásobami ropy, ale ve všech ostatních ohledech jsou na tom nesrovnatelně hůř, žádná rovnováha není. Sunnitský islám triumfuje.

Trump později navštívil, jak již bylo výše uvedeno, i Izrael a bohužel taky samozvaný režim na tzv. Palestině. Při tiskové konferenci, podobně jako v Saúdské Arábii, vyzval muslimy, aby upustili od teroristických útoků a vraždění židovských civilistů. Stane se tak? Rozhodnou se tzv. palestinští Arabové začlenit se do izraelské společnosti a vrátit Izraelcům území, které ukradli? Ne. Asi stejný efekt by to mělo na sudetské Němce v době jejich podpory nacisty a kosovské Albánce. Nemají důvod naslouchat Trumpovi a budou pokračovat ve svém teroru proti Státu Izraeli a židovskému lidu, dokud budou sponzorováni Sýrií, Iránem a hlav ně Saúdskou Arábií, jejíž prodloužená ruka, Hamás, vládne pásmu Gazy. Na chování Hamásu možná uvidíme, zda se Trumpův projev minul, nebo neminul účinku, podle toho, jak se tahle zločinecká tlupa bude chovat, a jak se k ní budou chovat její mecenáši.

Jaký další vývoj tedy můžeme čekat?

Pokud Donald Trump nevytáhne králíka z klobouku ve formě, nějakého druhu totální paralyzace a odzbrojení Saúdské Arábie a Iránu, pokud nepřinutí Turky vyklidit Kurdistán, a pokud nepodpoří Izraelce v osvobozování jejich území od nadvlády arabských teroristů, lze čekat dva scénáře.

Scénář 1.: Saúdská Arábie s ideovými centry islámu a Turecko s panturkickými ambicemi se dostanou do sporů, které přerostou v ozbrojený konflikt o dominanci nad islámem, kdy Saúdská Arábie využije proti Turkům i zbraně od Donalda Trumpu. V takovém případě by vzájemné zničení obou aktérů, a ještě lépe i Iránu, bylo v našem nejlepším zájmu.

Scénář 2.: Saúdská Arábie a Turecko se spojí do vojenské a mocenské aliance, nejprve proti Iránu a potom proti Evropě. USA hodí Evropany přes palubu a my si tu naplno užijeme islamizaci (Západní Evropa) a otevřenou válku (Východní Evropa). Základ k tomu tu je ve formě tzv. Islámské vojenské aliance, která je oficiálně zaměřena proti islámským teroristům, ale to jsou jen prázdná slova. Kdykoliv se může stát islámskou verzí NATO i s pákistánskými jadernými zbraněmi.

Může dojít i k třetímu scénáři, a sice že se nic nestane, ale dost pochybuji, že pokud, nějakou zemi nakopnete sta miliardovou dotací do armády a zajistíte jí tak významný vojenský pokrok, že toho v tak konfliktní oblasti, jakou je Blízký východ nevyužije.

Mezitím stihl terorista, jehož počin byl oslavován Saúdskou Arábií sponzorovaným Islámským státem, povraždit desítky lidí na koncertu v Manchasteru. 22 lidí, včetně teroristy, zemřelo a 59 bylo zraněno na koncertě naivní a terorismem šokované hvězdičky Ariany Grande. Ne, nesouvisí to přímo s tragickým selháním nové americké administrativy v její blízkovýchodní politice, ale jde o selhání evropských politiků a taky o nebezpečný vliv, který sponzor terorismu Saúdská Arábie, má. O to, kam až sahají její pařáty v boji proti evropské civilizaci.

Islám je nereformovatelná ideologie a tím spíše je čirá fantasie očekávat, že by snad, něco byť jen vzdáleně zavánějícího reformami, mohlo vzejít z bašty nejhorší formy islámu – z wahhábistické Saúdské Arábie, jenom protože na to apeluje Donald Trump.

Fandit reformě islámu je jako fandit ekvádorskému hokejovému družstvu, že vyhraje mistrovství světa. Pravděpodobnost, že se to stane se, blíží nule, ale pravděpodobnost, že si na tom vyrazíte zuby se, blíží jistotě.

Autor: Herakleios Stalker, Praha, ČR, 23.5.2017

NOVÁ BURŽOAZIE NEWS

http://www.novaburzoazie.com/ 

http://www.novaburzoazie.cz/ 

http://www.hrdycechacek.cz/

http://www.7republika.cz/

Copyright 2017

V Iránu právě proběhla volba prezidenta a svou pozici podle očekávání uhájil dosavadní „liberální, reformní a prozápadní“ prezident Hassan Rouhani nad konzervativním šíitským duchovním Ebrahimem Raisou. Rouhani získal 57% hlasů a je to vítězství ďábla nad ďáblem. Dvou zel šíitského islámu. Proislámská ministryně zahraničí Eurosvazu, Federica Mogheriny, už stačila gratulovat zločineckému režimu v Iránu a iránskému lidu k účasti na volbách.

Rouhani je západní propagandou už od počátku vykreslován jako kandidát naděje, otevřenosti a liberálnosti, ale není tomu tak. Už za první rok Rouhaniho diktatury bylo v Iránu dokonce povražděno více lidí, než za posledního roku režimu Ahmadinežada (599 obětí Rouhaniho proti 596 popraveným Ahmadinežádem). V otázce ženských práv převzal Rouhani přístup západních feministek a snaží se „zlepšovat ženská práva“ prostřednictvím kvót a dosazováním žen do různých funkcí, ale realita je taková, že práva žen uvnitř společnosti se nezměnila. Nadále jsou nuceny do sňatků, nadále se musí zahalovat, nadále jsou ponižované islámským režimem. Aby dosáhl omezení boje za ženská práva, zřídil „ministerstvo žen“, které ale fakticky činní vše proto, aby tento boj izolovalo, kontrolovalo a řídilo podle Rouhaniho představ. Rozdíl je tedy jen v tom, že Rouhani je oproti Ahmadinežádovi sofistikovaný.

V zahraniční politice vede Rouhani nadále nenávistné tažení proti židovskému státu, byť jeho rétorika, opakuji výše uvedené, je sofistikovanější a vyspělejší, než rétorika jeho předchůdců. Jaderný plán přijatý americkým islámským prezidentem Barackem Husseinem Obamou je fakticky plán proti Státu Izraeli. Umožňuje zrušit sankce bez reálného dohledu na likvidaci iránského jaderného vojenského programu, Irán získá 150 miliard dolarů na rušení sankcí ročně a z těch bude moci financovat činnost svých teroristických skupin napříč Blízkým východem a v boji proti Izraeli. Byl to nepochybně i „úspěch“ tohoto plánu, který Rouhanimu pomohl ve vítězství. Doufejme, že prezident Trump zlikviduje plán JCPA.

Ekonomická politika Rouhaniho by pro celý svět měla být alarmující. Je totiž racionální a posledním, co si my jako odpůrci islámského teroru můžeme přát je fungující a diverzifikovaná islámská ekonomika na Blízkém východě. Rouhani s politickým kapitálem, který mu zaručuje jeho popularita celostátně, likviduje systém dotací na potraviny a základní zboží, který každý rok stojí Irán desítky miliard dolarů. Podařilo se mu nastartovat ekonomický růst, snížit inflaci a nezaměstnanost, chronické problémy iránské ekonomiky a zahájil privatizační programy. Na druhou stranu, snížení inflace a nezaměstnanosti je rovněž důsledkem plánu JCPA a zrušení sankcí, což jen dokládá chybovost onoho rozhodnutí.

Možná právě z ekonomických reforem vychází vstřícnost Západu vůči iránskému režimu, vždyť ekonomické zájmy jsou vždy nadřazené zájmům vlastních národů a společností, které tak jsou zaprodávány zrůdným islámským režimům.

Rouhaniho politika bude nejspíše pokračovat. Politika otevřených slov a masových poprav uvnitř iránského státu, politika ženských kvót a útisku žen, politika vyhrožování Izraeli a braní peněz od západních států. Iránský režim umožňuje prezidentovi jen jednou obhájit své funkční období a tak je dost dobře možné, že Rouhani se nakonec rozjede, rozpoutá vlny teroru, utužování režimu a další války na Blízkém východě, kdy se střetne se sunnitským islámem.

Na druhou stranu je nutné říci, že vítězství Rouhaniho, pokud je skutečně i v samotném Iránu a nejen na Západě, ztotožňován se změnou, reformami a demokratizací, pak 58% voličů hlasovalo pro tuto změnu a ukazuje to na pnutí uvnitř iránské společnosti, která slábne. Už předcházející porážka ultrakonzervativních kandidátů v parlamentních volbách ukázala, že perský lid je naštvaný na islámskou zlovůli, a že může vkládat, sice plané, ale aspoň nějaké naděje do osoby Rouhaniho.

Autor: Herakleios Stalker, Praha, ČR, 21.5.2017

NOVÁ BURŽOAZIE NEWS

http://www.novaburzoazie.com/ 
http://www.novaburzoazie.cz/ 
http://www.hrdycechacek.cz/
http://www.7republika.cz/

Copyright 2017

Česká republika se nachází v ústavní krizi. Ať chceme nebo ne, jsme v ústavní krizi, která byla vyvolaná mocenským bojem mezi mocenskou klikou Andreje Babiše a upadající sociální demokracií Bohuslava Sobotky. Po absurdních politických přemetech předvedených Bohuslavem Sobotkou, kdy rezignoval na to, že nerezignoval a nerezignoval na to, že rezignoval, a kdy byl za svůj podraz z roku 2003 ztrapněn samotným Zemanem a po nekonečném boji Babiše o ministerstvo financí a své nahrazování loajálními služebníky nastala tato krize.

Masmédia, havlisté a neomarxisté obviňují pouze dva z celé řady aktérů této krize, která opětovně ukázala, že ústava je v současné společnosti posvátnou krávou, která se nesmí bourat. Obviněnými jsou Andrej Babiš a Miloš Zeman. Slávek Sobotka a jeho zoufalci z ČSSD jsou z obliga, protože jsou dnes potřební pro islamizaci a multikulti experimenty. Slávek, podporovaný Českou televizí a dalšími masmédii, si snaží přihřát politickou polívčičku a vypadat, že má koule, když jako předseda dovedl sociální demokracii do stavu, kdy atakuje jednociferný výsledek v nadcházejících volbách.

Babiš se pro změnu drží ministerstva, jak slepice flusu. Drží se koryta, drží se eurofondů, drží se svých mocenských pák nad státní správou a potřebnými zdroji pro svůj mamutí podnik.

A Zeman? Zeman s ješitností, mstivostí a ambiciózností sobě vlastní, se rozhodl opětovně všem dokázat, že ústava nemusí hrát pražádnou úlohu v mocenském boji, že je vlastně jen svatým talismanem všech demokratů. Ignoruje součásti ústavy, prodlužuje jejich naplnění, vysmívá se ústavnímu soudu a ignoruje ústavní právníky. A proč se vlastně Zeman spojil do aliance s Babišem? Důvod je prostý. Slávek dotáhl ČSSD k čertu a podpora ze strany ČSSD pro další prezidentské volby by byla polibkem smrti pro Zemana. Hnutí ANO je v tomto ohledu více perspektivní pro Zemanovy politické potřeby.

Všechny tyto události vedli k vzniku z počátku bizarní iniciativy, „Proč? Proto!“ Já sám jsem se domníval, že půjde o pár ubožáků, ale ukázalo se, že určitý potenciál toto pseudo-hnutí má. První demonstrace proběhla 10. května s dvaceti tisíci účastníky a o podobné velikosti i další demonstrace 17. května.

Nebudu účastníky této demonstrace častovat zlými slovy. Není to nutné. Jejich vlastní minulost, vystupování, a co reprezentují vyjde bohatě za tisíc invektiv. Jen namátkou, akce se stala předvolební kampaní prezidentských pravdoláskařských kandidátů Hilšera, Horáčka a Drahoše, kteří tam měli své propagační stánky. Mezi přítomnými byl vidět představitel české muslimské obce, Vladimír Sáňka, svého času obviněný z šíření extrémistické, rasistické, antisemitské a islamistické literatury. Dále všem režimům poplatní umělci, herci a divadelníci, kromě jiného Bára Štěpánová, Eva Holubová, Bohumil Klepl, či Michal Novotný a taky starý předlistopadový a samozvaný disent, který si opětovně připravil pár minut slávy. Mezi řečníky nesměl chybět Jakub Čech, vycházející hvězdička pravdoláskařské lobby. Stejně tak nechyběla neomarxistická klika, ultralevicový radikálové, anarchisté a „punkáči“. Na samotném shromáždění byl vidět alegorický vůz útočící na obroditele východoevropské národní suverenity Roberta Fica, Viktora Orbána a Jaroslawa Kaczynského. Ptám se tedy, koho skutečně reprezentují? Co je jejich skutečný cíl? A odpovídám, posílit otěže cizí nadvlády nad českou zemí. Jsou to světoobčané, kterým nezáleží na vlastní zemi, budoucnosti a na vlastních dětech. Jde jim jen o to žít kosmopolitně, sehrát úlohu užitečných idiotů eurosvazu, byrokracie a oligarchie a myslet si, že jsou důležití.

Znamená snad toto hnutí, že věc národní obrození oslabuje? Nechci říct, že jde o labutí píseň našich světoobčanů, kdepak. Tak odvážného závěru se dopustit nehodlám. Přesto, v průzkumu z 9. května, dlouho po začátku krize, po zesměšnění Sobotky a po Zemanově odporu k ústavní moci, předvolební průzkum přisoudil Miloši Zemanovi 47% jen pro první kolo prezidentské volby. Všichni jeho nepřátelé ztrácejí třicet procent.

Za všimnutí stojí, že 20 tisícové proti-zemanovské/proti-babišovské demonstraci se dostalo od médií pozornosti, o které by se sto dvaceti tisícové odborářské demonstrace proběhlé v roce 2012, mohlo jen zdát. Ta pozornost nedostala, protože byla proti Nečasovi a Kalouskovi.

Parlamentní volby v říjnu, následované prezidentskými volbami v lednu, ukáží, jak se to má se silou pravdoláskařů a vítačů. V žádném případě nelze vítězství hnutí ANO v parlamentních volbách považovat za vítězství vlastenectví a suverenity. Je to prospěchářské a oligarchické hnutí ve stylu, kam vítr, tam plášť, domovské hnutí místopředsedy svazového parlamentu Teličky, který reprezentuje zájmy všech, jen ne České republiky. Tedy vkládat naděje v hnutí ANO by bylo tragickou a bolestivou chybou všech českých patriotů a obrozenců.

Nicméně v posledních dnech se Sobotka definitivně odkopal s prohlašováním o pevném termínu zavedení eura, přimknutí k Macronovi a „dvourychlostní Evropě“ a prozření, že to EET je vlastně špatně. Výsledky voleb ovšem mohou ukázat slabost pravdoláskařských a vítačských stran – sociální demokracie, TOP0.9 a lidovců. Případné druhé vítězství Zemana v prezidentských volbách by bylo posledním hřebíčkem do rakve hnutí „neklidných“ herců, nadržených sluníček a zbabělců.

Autor: Herakleios Stalker, Praha, ČR, 18.5.2017

NOVÁ BURŽOAZIE NEWS

http://www.novaburzoazie.com/ 
http://www.novaburzoazie.cz/ 
http://www.hrdycechacek.cz/
http://www.7republika.cz/

Copyright 2017

Jsou to nyní dva roky, co v květnu 2015, započala neorenesance Polska. 24. května 2015, Andrzej Duda, vlastenecký kandidát strany Právo a spravedlnost porazil v prezidentských volbách kandidáta prozápadních sil, dosavadního prezidenta Bronislawa Komorowského. O pár měsíců později, v říjnu, proběhly parlamentní volby. Mezitím, ještě stihla eurofilní vláda Ewy Kopaczové zradit Visegrádskou čtyřku a podpořit migrantské kvóty, což jí, ale polský lid vrátil ve volbách, když byla drtivě poražena.

Tyto parlamentní volby znamenaly novou fázi vznikající polské neorenesance. Kromě vlasteneckého a klerikálního uskupení Právo a spravedlnost se do parlamentu úspěšně probojoval i národovecký kandidát Pawel Kukiz, který skončil na třetím místě. Polský lid tak dal jasně najevo, že chce odlišnou politiku od bruslínské (bruselsko-berlínské).

Nelze ve všem souhlasit s vládou Práva a spravedlnosti. Snaha o úplný zákaz potratů byla krajně nešťastná, neboť nahnala statisíce polských žen do tábora eurofilů a na krátkou dobu umožnila vzestup popularity eurohujerského hnutí Novoczesna, ale rozmach tohoto hnutí naštěstí pominul.

Na druhou stranu, od nástupu vlády Práva a spravedlnosti prochází Polsko bolestivým přerodem z upadající oligarchické pseudodemokracie do znovuzrozené národní republiky, což vyvolává odpor prozápadních a levicových vrstev obyvatelstva, které se v zoufalém aktu o obnovení oligarchického režimu, přiklání opět ke zkorumpované straně Občanská platforma, nicméně úspěchy polské neorenesance dávají jasně najevo, že éra staré kolaborace je v Polsku už minulostí.

Prvním velkým úspěchem a skvělým krokem znovuzrozené národní republiky bylo převzetí kontroly nad veřejnoprávními médii, aby došlo k obnovení fungování těchto médií na úkor multikulti propagandy, kterou my dennodenně zažíváme od našich veřejnoprávních médií. Polská vláda v zásadě udělala, co kdysi Tony Blair, ale tehdy to nevadilo, protože tehdy šlo o upevnění multikulturalismu a socialistické vlády ve Velké Británii.

Vláda rovněž významně zvýšila úsilí při převzetí kontroly nad bezpečnostními složkami z rukou kolaborantů. Podobně v případě ústavního soudu, kdy polská vláda zavrhla pokrytecké teorie dělení moci. Je jen jediná moc a tou je moc národa, kterému je podřízen stát a vláda a podle toho taky polský stát a vláda jednaly, když zabránili ustanovení starým parlamentem dosazených soudců ústavního soudu, kteří by tak reprezentovali zájmy Bruslína, nikoliv polského národa.

Ústavní spor totiž zažehli samotní kolaboranti, kdy tandem Občanské platformy a Polské lidové strany prosadil nový Zákon o ústavním soudu, kterým měli být dosazeni nový soudci ústavního soudu do 30 dní a právě ještě tímto kolaborantským parlamentem. Prezident Duda odmítl schválit tyto nezákonně vybrané soudce. 30. července 2016 vstoupil v platnost další zákon o soudech, který definitivně centralizoval soudní moc pod moc národní vlády a prezidenta.

V oblasti zahraniční politiky, krom odmítání příchodu migrantských hord, se nová vláda soustředí na posílení vztahů s tradičním spojencem, Američany, aby vyrovnala vliv Bruslínu. AndrzejDuda se navíc dal slyšet, v srpnu 2015, během svého inauguračního projevu, že usiluje o alianci středoevropských států, která by byla založena na vizi Mezimoří.

Pod vládou Práva a spravedlnosti dochází k posílení militarizace a obranyschopnosti polského národa. Opětovně se navyšuje rozpočet armády, posiluje se obrana proti nepřátelským silám, upevňuje spojenectví s USA, ale hlavně dochází ke vzniku teritoriální domobrany, která má do roku 2022 dosáhnout 50 tisíc dobrovolníků v paravojenských jednotkách. Do čela ministerstva obrany byl ustanoven brilantní vlastenec a spojenec židovského státu, což je v rozporu s levičáckými báchorkami o klasickém katolickém antisemitismu, Antoni Macierewicz. Z výše uvedených činů by si česká vláda měla vzít jasný příklad, protože je to následováníhodná národotvorná politika.

A nyní k nejnovějším událostem a změnám v polské národní republice.

Pokud zvolení Andrzeje Dudy a porážka kolaborantů byla první fází polské neorenesance a kroky polské vlády, výše rozepsané druhou fází tohoto období, pak 5. května tohoto roku nastala třetí fáze, když prezident Duda vyzval k ústavnímu referendu. Duda během svého působení především následoval hlasu svého svědomí, ale sám nebyl iniciátorem jednotlivých kroků, teprve nyní se vyslovil, že bude usilovat o svolání referenda na rok 2018, které by transformovalo Polsko v suverénní a bezpečný stát.

„Je na čase zahájit seriózní debatu o Ústavě, ale nikoliv mezi elitami a politiky, ale mezi polským lidem,“ nechal se Andrzej Duda slyšet. „Poláci a Polsko si zaslouží novou ústavu.“

Liberálové napříč Polskem i Evropou už vřískají, že je to totalitářství, děsí polský národ, že Duda chce ustanovit katolický režim v Polsku a brát lidem jejich práva. Tato demagogie je v multikulturních masmédiích běžná. Vřískají tak, i protože současná ústava chrání staré komunistické oligarchy, tedy jejich mecenáše.

Tímto počínáním chce Andrzej Duda otevřít cestu polskému národu k nové a lepší republice, ale je jen na národu, zda se vydá směrem k této republice. O tom za něho nemůže rozhodovat ani Duda, ani Právo a spravedlnost, ale je povinností polského národa chopit se každé příležitosti k obraně svých potomků, budoucích generací své země. Stejně tak je svatou povinností českého národa inspirovat se v počínání národa polského.

Autor: Herakleios Stalker. Praha, ČR, 16.5.2017

NOVÁ BURŽOAZIE NEWS

http://www.prezydent.pl/

http://www.sejm.gov.pl/prawo/konst/polski/kon1.htm

http://www.novaburzoazie.com/ 

http://www.novaburzoazie.cz/ 

http://www.hrdycechacek.cz/

http://www.7republika.cz/

Copyright 2017

Euroislámský chlapeček Sebastian Kurz, se chystá na kancléřský post Rakouska. Po Macronovi nám Berlín a Brusel, připravují dalšího svého eurolebensbornem šlechtěného eurohujera. Tentokrát je mu teprve 30 let. V rakouské vládě je ministrem zahraničí a integrace Rakouska. Tento post zastává od svých 27 let, čímž se stal nejmladším členem rakouské vlády od založení Rakouské republiky a nejmladším šéfem diplomacie států Evropské unie. Islám podle jeho vlastních slov do Rakouska patří!

Chystají se předčasné volby na září

Velká koalice rakouských sociálních demokratů (SPÖ) & Lidovců (ÖVP) je ve varu. Strany se navzájem obviňují ze všech možných problémů. Poprvé od vzniku Rakouské republiky, nemá ani jedna z těchto stran prezidenta, oba kandidáti loni propadli. Hůře, je na tom strana socialistů, protože jejich kancléři nejsou oblíbeni. Werner Faymann, byl prvním, avšak loni v květnu rezignoval, jak na funkci kancléře, tak na funkci předsedy SPÖ. Nahradil jej Christian Kern, ten však funkci nezvládá, a vyčítají mu to i straníci. Kern, sice s předčasnými volbami nesouhlasí, nicméně se na nich nakonec se Sebastianem Kurzem domluví. Je to pro ně teď výhodné, protože čím dál budou krizi vlády natahovat, tím více porostou preference straně Svobodných (FPÖ) s lídrem HC Strachem.

Kandidát Svobodných Norbert Höfer, se sice nestal prezidentem Rakouska, nicméně oslovil skoro 50 % voličů. Volby do Národní rady by momentálně Svobodní vyhráli. Ještě před tím, než se stal zelený islamofilní Alexander Van der Bellen prezidentem, prohlásil, že by nikdy předsedu Svobodných HC Stracheho kancléřem nejmenoval. To nahrává jak lidovcům, tak socialistům. Ať dopadnou volby jakkoliv, budou prostě opět vládnout ve velké koalici. Nabízejí se jim i další spojenci. Samozřejmě rakouští zelení Die Grüne a proeurounijní liberálové z NEOS. Taková duhová koalice za EU a Islamizaci Rakouska!

Sebastian Kurz, jako další euroislámský chlapeček po Macronovi

Kurze včera schválilo vedení lidovců, jako nového předsedu. Vše musí ještě potvrdit sněm ÖVP, ale to už je jen detail. Kurze už média začala oslavovat, tak jako Macrona ve Francii. Jako novou krev, která pomůže Rakousku i EU. Kurz si stanovil podmínky svého zvolení do šéfa strany. On sám, bude mít poslední slovo, kdo bude na kandidátkách strany do předčasných voleb, bude mít právo veta, a samozřejmě si vybere svůj tým a bude určovat nový program strany. Jistě ve svém týmu i programu, dá místo i rakouským muslimům, tak jak to udělal Macron. Pro Kurze není islám problém. Tvrdí, že islám do Rakouska patří, že jej obohacuje, a že je potřeba se jen vypořádat s radikálními muslimy. Je zajímavé, že se na islamizaci germánských zemí, podílejí hlavně křesťanské strany. V Rakousku lidovci, v Německu Merkelová se svými CDU a Seehoferovými bavoráky z CSU. U nás jim sekunduje naše KDU - ČSL s předsedou Pavlem Bělobrádkem, ten tvrdí že muslimové nám pomohou s upadající porodností.

Rakousko v moci zla, bude třeba zajistit české a moravské hranice

Zlověstný vývoj v Rakousku, kdy zelený islámofilní prezident Van der Bellen, nedávno prohlásil, že všechny ženy v Rakousku budou muset nosit šátek v rámci solidarity s muslimskými ženami, je zjevný. Je jedno, jestli se kancléřem stane jakýkoliv socialista, nebo lidovec Kurz, protože budou stejně podporovat islamizaci země, s přímou podporou Berlína a Bruselu. Nezbude nám, než začít hlídat a opevňovat české a moravské hranice. Jak se ta historie opakuje...

Autor: TGM, Praha, ČR, 15.5.2017

NOVÁ BURŽOAZIE NEWS

https://www.sebastian-kurz.at/

http://www.novaburzoazie.com/ 

http://www.novaburzoazie.cz/ 

http://www.hrdycechacek.cz/

http://www.7republika.cz/

Copyright 2017

Kdysi si muslimští vůdci zvolili svého prvního krutovládce po smrti bandity a otrokáře Mohammeda. Zvolili si Abú Bakra, jehož příkladu dnes svědomitě následuje Islámský stát pod vedením Abú Bakra al-Bagdádího. 7. května, na výročí vítězství francouzského národa v bitvě u Orleánu, masmédii vystrašený francouzský lid, společně s okupanty z ghett a jejich rudozelenými sluhy z neomarxistických skupin, zvolili prvního chalífu nově vzniklé Islámské republiky Frankostánu.

Socialistický bankéř Emmanuel Ibn Françoise al-Macron je prvním voleným chalífou Frankostánu, když v posledním vzdoru francouzského národa porazil vlasteneckou kandidátku Marine Le Pen. Získal 66% hlasů proti 34% pro francouzské vlastence. Toto vítězství bylo vzhledem k přesnosti francouzských předvolebních průzkumů dlouho očekáváno. Chvíli se zdálo, že al-Macron oslabuje, ale pak se situace pro Francii opět zhoršila a zvýšil náskok. Mobilizace neomarxistických skupin, stoupenců establishmentu, oligarchie, islámských imigrantů, ghett a imámů zapůsobila ve prospěch vítězství chalífy al-Macrona. K vítězství přispěl i fakt, že je mladý, nemastný neslaný, že zradil svou Socialistickou stranu a odštěpil se od ní a neublížilo mu ani, že má nejspíše tajná konta a jako bankéř dokázal oslovit jen migrantskou, nikoliv francouzskou chudinu. Chudí Francouzi podpořili Marinu.

Vláda prvního chalífy Frankostánu al-Macrona se bude nést v duchu destrukce původní Francie, která byla jedním ze základů moderní evropské civilizace. Bude se nést v duchu zhoršování sociální situace, posilování postavení oligarchů a migrantů, bude se nést v duchu zvyšující se masové migrace. Již nyní imámové a migranti vidí v al-Macronovi naději a jeho vítězství bude impulsem pro přísun nových migrantských vln z Afriky na náš kontinent.

Chalífa se už nechal slyšet, že ve své vládě bude mít Manuela Vallse, někdejšího socialistického premiéra a diletanta přímo zodpovědného za tristní stav bezpečnostních opatření ve Francii. Po teroristických útocích v Nice, kdy šílený náklaďák řízený mírumilovným muslimem zavraždil 86 nevinných lidí, včetně mnoha dětí, diletant Valls prohlásil, že „Francie se musí naučit žít s terorismem“, jako by tím snad chtěl omluvit svou neschopnost. Takového člověka si nyní al-Macron tahá do vlády.

Dalším počinem soudruha al-Macrona bude v rámci neomarxistického feminismu sestavení „genderově vyvážené“ vlády, která bude maskováním pro rostoucí islamizaci a oklešťování práv žen trpících v islámských komunitách Francie. S tím souvisí i fakt, že Macron už se vyjádřil pro zrušení zákazu muslimských šátků, které degradují ženu na majetek muslima.

Naprosto absurdním návrhem je pak zavedení nové socialistické politiky „Kulturních pasů“, kdy budou mladí Francouzi, ale zejména muslimové, dostávat 500 eur (cca. 13,500 Kč) na poznání francouzské kultury. Nevím, zda se smát nebo brečet. Prý je to má odradit od terorismu. Tenhle Macronův nesmysl by šlo rozvést na úplně samostatný článek, ale takových blbostí bude víc do budoucna.

Další katastrofou, kterou se al-Macron chystá uskutečnit je přeměna Eurosvazu ve frankogermánský chalífát. Nezapomínejme, že Francie a Německo bylo původně jedním státem, Franským státem. Chalífa al-Macron, který se prohlašuje stoupencem říšského kancléře Merkelové a obdivuje její ničivou imigrační a pro-unijní politiku, bude dál tlačit na východoevropské národy. Bude zastrašovat východoevropské národy, aby přijali zhoubné euro, aby na své území vpustili invazní armády a aby se zřekli své kultury a civilizace. Že al-Macron ruku v ruce s Herr Merkel povedou frankonizaci a hlavně germanizaci Eurosvazu je nezpochybnitelné. Ostatně, v tomto smyslu už se dal slyšet jiný z bezkrkých svazáků, Juncker, když prohlásil, že důležitost angličtiny upadá. Podporu al-

Macronovi vyjádřil i Yanis Varoufakis, někdejší marxistický řecký ministr financí, který se spolupodílel na zbankrotování své země.

Posledně al-Macron vyhrožoval Polsku, kvůli ochraně pracovních míst, protože zahraniční společnosti přesunují výrobu do nesocialistického Polska. Víš al-Macrone, stačí desocializovat Francii a firmy by u Vás zůstaly, ale to bys přišel o své voliče, kteří na tebe čekají s nataženou rukou. Zejména imigrantští voliči. Stejně tak Polsku vyhrožoval, kvůli tzv. ústavní krizi a Maďarsku, kvůli ochraně svých hranic. Chalífova arogance vůči východoevropským národům, kterým by měl líbat ruce, za to, že vůbec jsou v Eurosvazu je nepředstavitelná.

Dnes islámští agresoři volně žijící a tlející z úpadku Francie prosadili zastrašováním, tučným financováním a propagandou masmédií svého prvního chalífu do Elysejského paláce. Macronovi přála k vítězství velká část Eurosvazu a za pár týdnů se chystají parlamentní volby, kde by v koalici s centristickou stranou MoDem mohl získat, až 286 poslanců díky absurdnímu většinovému systému ve Francii. Tak se stane absolutním chalífou Islámské republiky Frankostánu, kterému nebude překážet ani ta upadající troska nazývaná francouzským Národním shromážděním.

Triumf islámu v Holandsku, Francii, Rakousku a oddělení Velké Británie od zbytku upadající Západní Evropy nám zavdává svatou povinnost zachránit zbytek Evropy a vybudovat obrannou linii mezi západními chalífáty a východoevropskými svobodnými národy. Jako byla Byzantská říše posledním pozůstatkem skvostné a monumentální Římské říše, tak Mezimořská konfederace bude posledním pozůstatkem veliké evropské civilizace a jejích národů.

Autor: Herakleios Stalker, Praha, ČR, 9.5.2017

NOVÁ BURŽOAZIE NEWS 

http://www.novaburzoazie.com/ 
http://www.novaburzoazie.cz/ 
http://www.hrdycechacek.cz/
http://www.7republika.cz/

Copyright 2017

Dnešní OVM na ČT, nám nutí dojem, že na politické scéně v poslanecké sněmovně, jsou zastoupeny jen strany ANO, ČSSD, KDU-ČSL, ODS, KSČM, TOP09...

Kde jsou předsedové stran Úsvit - NK a SPD Tomia Okamury?

4. května 2017, proběhly v Británii komunální volby. Protože předvolební průzkumy jsou v Británii velice problematické a často se pletou o 5-10%, tak právě "ostré" komunální volby nám mohou dát vhled do toho, jak budou britští voliči za pár týdnů hlasovat, a zda skutečně tím potvrdí politiku britského osvobození skrze Brexit.

Tedy k výsledkům:
Konzervativci posílili o 11 rad a 563 zastupitelů. Celkově mají 38% hlasů, 28 rad a 1,899 zastupitelů.
Labouristé, vedení islamobolševikem Corbrynem, ztratili všech 7 svých rad, oslabili o 4% a ztratili 382 zastupitelů, čímž skončili s 1,152 zastupiteli.
Proevropští Liberální demokraté ztratili 42 zastupitelů, žádnou radu neměli a zůstalo jim 442 zastupitelů.
Proevropští skotští pseudonacionalisté ztratili jedinou radu, kterou měli a přišli o 7 zastupitelů. Zůstalo jim jich 431.

Sobotka, hrající si na to, že má gule jako ogar, se rozhodl pro nejbizarnější možné řešení a pár měsíců před volbami, s preferencemi 12-16% pro ČSSD, hodil ručník do ringu a sám sobě usekl politickou hlavu. Tento počin byl projevem diletantství a absolutní neschopnosti vypořádat se s všemocným ministrem financí. Tím spíše, že došlo k sestřelení vlády v období před letními prázdninami. Absurdní situace.

Makedonie, další slovanský a křesťanský stát, je v těchto dnech zmítán provokacemi prozápadních kolaborantů. Podobně jako v dalších zemích Evropy, i v Makedonii se snaží k moci protlačit kolaborantská klika podporující Eurosvaz. A tato snaha, které jsme v současné době svědky, vedla, až k boji o parlament a k zvolení provokatérů do čela parlamentu, jak se dočtete dál.

Západem sponzorované nepokoje v této bývalé jugoslávské republice mají tradici už od začátku léta 2015. Tehdy prozápadní opozice, sponzorovaná europarlamentními stranami a různými klikami, uspořádala desetitisícové demonstrace, proti kterým vystoupili taky desetitisíce stoupenců vlády. O rok později, v létě 2016 proběhl částečně úspěšný makedonský majdan, sponzorovaný Evropskou unií proti legitimní makedonské vlastenecké vládě. Vznikla prozatímní vláda a v prosinci se konaly parlamentní volby. Na prvním místě se opětovně umístila vlastenecká strana VMRO-DPMNE. Druhé místo zaujali prozápadní socialisté v čele se Zoranem Zajevem. Na třetím místě albánská frakce z Demokratické unie za integraci a pak ještě další tři albánské strany. Tyto strany úspěšně blokují sestavení nové vlády, a to celých pět měsíců.

Makedonie má s albánskou menšinou špatné zkušenosti už od doby získání nezávislosti, kdy separatisté usilující o vytvoření „Velké Albánie“ a politicky podporovaní NATO a Eurosvazem, rozpoutali nepokoje a násilnosti v severní Makedonii. Ty si vyžádaly přes tisíc mrtvých. Separatisté byli poraženi vojensky, ale politicky zvítězili, i díky nátlaku Západu. Makedonie musela částečně zrovnoprávnit albánštinu.

Situace se v Makedonii opětovně vyhrotila nyní, když socialisti uzavřeli spojenectví s Demokratickou unií za integraci a vyvolali v parlamentu provokace. Novým mluvčím parlamentu byl socialisty zvolen albánský poslanec Talat Xhaferi, někdejší separatista sympatizující s Kosovskou osvobozeneckou armádou. Nikola Grujevský, vůdce VMRO, označil toto počínání za „pokus o puč“. Vrcholem všeho, v podstatě poslední kapkou do poháru trpělivosti makedonských vlastenců, pak bylo, když Zečerija Ibrahimi začal zpívat albánskou hymnu v budově makedonského parlamentu. Něco jako, kdybyste jmenovali Bernda Posselta předsedou Poslanecké sněmovny ČR, a ten začal zpívat „Deutschland, Deutschland über alles!“

Makedonským patriotům se podařilo narušit jednání parlamentu a dokonce osvobodit budovu parlamentu z rukou kolaborantů. Socialista Zajev, který prosadil volbu Talata, byl během střetů zraněn, když ho do hlavy zasáhl projektil policistů. Že by se mu v hlavě konečně mohlo rozsvítit, to asi nelze čekat.

Kolaborace socialistů se západem je typická. Provokace, kterou uspořádaly je jen dalším střípkem do mozaiky Velké Albánie. Ta se sestavuje už od doby ukradení Kosova. Další vývoj v Makedonii, jejíž čtvrtina území má být utržena ve prospěch Velké Albánie, ukáže, zda se tento sen naplní, nebo ne, protože oni užívají salámovou taktikou. Neusilují o ustanovení Velké Albánie, a přesto se snaží ukrajovat po kouskách území svobodných a suverénních národů. Albánský ministr zahraničí už se nechal slyšet, že „sleduje eskalaci situace v Makedonii s velkými obavami“.

Přeji hodně štěstí makedonským vlastencům v udržení suverenity a jednoty jejich země, která kdysi zrodila Alexandra Velikého, a která je dnes součástí slovanských a pravoslavných národů. Jedinou šancí na záchranu Makedonie je porážka socialistů a dalších kolaborantů.

Autor: Herakleios Stalker, Praha, ČR, 29.4.2017

NOVÁ BURŽOAZIE NEWS

http://www.vlada.mk/

http://www.novaburzoazie.com/ 

http://www.novaburzoazie.cz/ 

http://www.hrdycechacek.cz/

http://www.7republika.cz/

Copyright 2017

První kolo prezidentských voleb ve Francii právě skončilo a přitakávači eurosvazu se šklebí napříč kontinentem. Lze k němu říci toto. Před 1285 lety francouzský národ porazil islámské hordy v bitvě u Poitiers. 23. dubna 2017, islámské hordy a další nepřátelé francouzského státu a národa porazili Francii v bitvě volebních uren. První kolo voleb vyhrál eurohujerský a oligarchický kandidát Emmanuel Macron. Liberální demokrat odhodlaný zruinovat Francii, vybudovat silnější Eurosvaz v tandemu s říšskou kancléřkou Merkelovou a otevřít Francii dalším migrantským invazním hordám.

Nejprve k výsledkům. Emmanuel Macron získal 24% hlasů. Druhá se umístila vlastenecká kandidátka francouzského národního obrození a Národní fronty, Marine Le Pen s 21,4% hlasů. Třetí místo zaujal „rodinný zaměstnavatel“ Francoise Fillon s 20% hlasů. Čtvrté místo ovládl euroskeptický komunista Jean-Luc Mélenchon s 19,5% hlasů. Socialistický kandidát Hamon získal ušmudlaných 6%, euroskeptický nacionalista Dupont-Aignan ukradl Marině Le Pen 4,8% hlasů. Dalších 5% se rozdělilo mezi euroskeptiky, středového kandidáta a dvojici neomarxistických a islamofilních ultrabolševiků z Dělnického odporu a Nové antikapitalistické strany. Těžká porážka socialistického kandidáta Hamona jen ukázala, jak je francouzský národ nespokojen s vládou Hollanda. S naprostým přehledem historicky nejhorší výsledek socialistického kandidáta. Na výsledku se nejspíše podepsal i fakt, že plných 40% voličů si, ještě v den voleb nebylo jistých, koho budou volit. Mnoho se rozhodovalo v samotné volební místnosti. Přesto byla účast tradičně vysoká.

Nedělám si iluze. Nevěřím a byl bych rád, kdybych se pletl, že by, Marine Le Pen mohla v druhém kole zvítězit. Hned z kraje konce voleb se proti ní zvedla „národní koalice“, jak to bylo nazváno honosně na České televizi. Krom Mélenchona, všichni významní kandidáti vyhlásili podporu eurohujerovi Macronovi. Mélenchon se distancoval od obou kandidátů druhého kola. Socialista Hamon a jeho soudruzi kolem Hollanda, kolaborantský Fillon a téměř celá politická reprezentace Francie se sjednotili proti Marině Le Penové, za patřičné amorální podpory vůdců Eurosvazu Angely Merkelové a Junckera a jejich sluhů jako je Bohuš Sobotka, který blahopřál Macronovi.

Na druhou stranu, Francie je rozdělená a euroskeptické síly získaly, protože Mélenchon taky patří do tábora euroskeptiků, celkem 46,7% hlasů. Druhé kolo bude v nejlepším případě těsné vítězství Macrona, v nejhorším případě se bude opakovat scénář roku 2002, kdy se politické strany napříč spektrem spojili proti otci Mariny Le Pen, Jeanu Marie, aby podpořili zkorumpovaného Jacqua Chiraca.

A to nezmiňuji fakt, že hned po vyhlášení výsledků začala neomarxistická chamraď za nečinného přihlížení a úprků policistů, pustošit Paříž a další oblasti Francie, protože nehodlá akceptovat, že se Marine Le Penová, dostala do druhého kola.

Na výsledcích jednotlivých departmentů je dobře vidět dělení země. Východní polovina, krom pár ostrůvků, stojí za Marine Le Pen. Západní polovina, rovněž krom pár ostrovů národního vzdoru, je plně v moci Macrona.

Výsledky jsou zajímavé i sociologicky. Marině dalo o 1% více mužů přednost před Macronem, zatímco o 5% více žen volilo Macrona, než Marinu. Nejmenší podporu získala mezi nejstaršími voliči, kdežto největší u nejproduktivnějšího věkového období 35-59 let. U nejmladších a prvovoličů zvítězil komunista Melenchon. Manažeři a podnikatelské elity, lumpenburžoazie, z 33% volili Macrona. Naproti tomu 37% dělníků a nízkopříjmového obyvatelstva dalo hlas Marině Le Pen. Zaměstnanci státního i soukromého sektoru dali přednost Marině. Živnostníci a vysokoškolsky vzdělané obyvatelstvo, tedy i neomarxistické studentské kádry, Macronovi.

Vítězství Emmanuela Macrona v prvním kole a nejspíše i jeho vítězství v kole druhém, nám Východoevropanům jen dokazuje, že Západní Evropa je, jak už jsem jednou psal, ztracena. Ať zvítězí Macron, či Le Penová, Eurosvazu bude konec, ale v případě Macronova vítězství na tom budou bity i evropské národy, kdežto vítězství Le Penové by bylo ranou především pro elity Eurosvazu.

Vláda Emmanuela Macrona se bude nést v duchu islamizace, ústupků teroristům a islamizaci, v duchu dalšího exodu Židů z Francie. Bude se nést v duchu stupňujících se teroristických útoků, paralyzace bezpečnostních složek, zbídačení původního obyvatelstva ve prospěch cizích elementů, ze kterých se postupem času bude stávat většina. Macron prosazuje multikulturalismus, ze kterého se, ale stane islámský monokulturalismus. Macron se jistě zhostí úlohy krále Ludvíka XIV., který svého času posílal gratulace osmanskému sultánovi k dobývání Evropy. Tak i Macron bude nyní, svou politikou, postoji a činností, vítat současnou agresi islámského teroru a novoosmanského tyrana Erdogana.

Za pár měsíců sice Francie zažije i volby parlamentní a vítězství Národní fronty by mohlo zkomplikovat působení Emmanuela Macrona, ale francouzský volební systém je nastaven tak, že Národní fronta nemá šanci na reálný úspěch. Všechno berou stranické bloky a koalice. Jen pro představu, Národní fronta ve volbách 2012 obdržela 3,5 miliónu hlasů a 2 poslance, zatímco koalice levicových stran 10 miliónů hlasů, ale 331 poslanců. Podobný volební systém, znemožňující úspěch reálné opozice, funguje i ve Velké Británii, kde výrazně oslabil stranu UKIP.

Uvidíme, jak dopadne druhé kolo, ale nečekám, že by dopadlo jinak, než vítězstvím multikulturního a oligarchického kandidáta Macrona. Je proto nutné přestat hledět na Západ. Na Západě je vše ztraceno. Přežijeme jen, když odvrhneme marné naděje ve vítězství a záchranu západních národů. Ty se už plně podvolují islámskému fundamentalismu. My musíme pozvednout hradbu evropských národů a poslední linii obrany Evropy, Mezimořskou konfederaci.

Určitě očekávejte naše vyjádření i k druhému kolu prezidentských voleb a k parlamentním volbám, které proběhnou v polovině června letošního roku.

Autor: Herakleios Stalker. Praha, ČR, 24.4.2017

http://elections.interieur.gouv.fr/presidentielle-2017/

NOVÁ BURŽOAZIE NEWS

http://www.novaburzoazie.com/ 
http://www.novaburzoazie.cz/ 
http://www.hrdycechacek.cz/
http://www.7republika.cz/

Copyright 2017

Výsledky průzkumu Sanepu, jsou vesměs ve stejných notách, tak jak jsme na ně pravidelně zvyklí. Jedinou vyjímkou, je přiznání toho, že SPD se pohybuje nad 5 % hranicí. Jestli je to 5, 6, 7 nebo 8 % není teď tak podstatné. Podstatné je, že jde o jedinou antisystémovou a antiestablishmentovou stranu, která zjevně ve sněmovně po volbách 20. a 21.října 2017 (zbývá půl roku do voleb) bude mít poslance. 

ANO - bude to zjevně jasný vítěz voleb, je jen otázkou jestli bude mít přes 30%. Počet mandátů, které získá pak bude rozhodující proto, jakou vládu sestaví, na výběr bude mít od ČSSD, přes ODS, až po KDU-ČSL/STAN, nebo Kalouskovu TOP09, a je irelevantní, co dnes kdo z politiků těchto stran říká, protože až se bude lámat chleba, nabízet se budou, protože půjde o ministerská křesla a s tím spojené rozdělování financí. KSČM může Babiše podporovat tzv. "ad hoc", a Okamura si to nemůže dovolit, zničilo by to SPD, jediné, čím by podporování Babiše a jeho vlády bylo ospravedlnitelné, by byla dohoda na některých zákonech, jako by byl zákaz islámu, a podpora změny systému na přímou demokracii. S Babišem se prostě musí počítat (zatím).

ČSSD - je jasné, že o voliče přichází, otázkou bude, jestli jejich výsledek bude nad 15 %, nebo pod 15%. I tak to samozřejmě bude propad, a je jasné, že pak dojde u socialistů ke změnám, protože pokud by v euroislámské a multikulturní agendě pokračovali, mohli by se také dočkat pádu pod 10 % , na čísla, ze kterých je kdysi vytáhl Miloš Zeman až do vlády. Hrozí jim také nástup nové levicové strany, která nebude neomarxistická, ale pro česká, protimigrační a bude se více orientovat na spolupráci V4, než současné bruselské EU.

KSČM - zůstává klasicky na svém. Jejich koaliční potenciál, je však zatím stále minimální. I když podporovat různé zákony vlády mohou i tak, nebo podpořit menšinovou vládu. Bát se mohou okamurovi SPD, která jim část voličů již odebírá a bude v tom pokračovat.

ODS s podporou Soukromníků - Dnes již "kvazi pravice", a dnešním politickým slangem označována jako "Cuckservative" (konzervativní paroháči). Jejich vnímání světa nereflektuje realitu. A je jedno, že poslankyně Jana Černochová je a Václav Klaus junior, ji reflektují, protože jde jen o bílé vrány v hejnu černých. ODS je už stranou minulosti a je jasné, že jakmile budou mít možnost, budou ve vládě s Babišem. 7 koalic s ANO na krajích, to jen dokresluje. Soukromníci si moc nepomohli, ale jejich marginalita, v podstatě škody eliminuje.

KDU-ČSL/STAN - zatím to vypadá, že to s tou "stanovou" koalicí lidovci myslí vážně, nicméně kandidátky se uzavírají až 15.srpna a do té doby se toho může stát ještě mnoho a lidovci jsou v podrazech mistři, koneckonců v neděli v kostele si to s pánem bohem jistě vyříkají, nebo možná u svých přátel v mešitě, vždyť koneckonců, je to jedno bůh, jako bůh, že...

SPD - jde o jedinou antisystémovou a antiestablishmentovou stranu, která zjevně ve sněmovně po volbách 20. a 21.října bude mít poslance a svůj klub. V dané chvíli, nemá zjevně smysl, podporovat a volit cokoliv jiného. Můžeme si myslet o Okamurovi co chceme, ale z tříštění sil na antiislámské a antiestablishmentové scéně, prostě a jasně jako jediný situaci ustál. Otázkou je jak, a jestli se bude SPD dál rozvíjet a nabírat síly na to, aby jednou převzala i vládní zodpovědnost. Nicméně díky za to, že ji zde na scéně máme.

TOP09 - uvidímě co mistr přežití v politice Miroslav Kalousek ještě vymyslí. Topka kráčí směrem mimo sněmovnu a na její neomarxistické místo se tlačí Piráti. 

PIRÁTI - v západní evropě už jejich vliv opadl, a jejich budoucnost je už minulostí. U nás mají ještě pár let na to zabývat se budoucností. Minulost se k nim však již nezadržitelně blíží. Na druhou stranu, buďme za ně rádi, protože tím tříští síly na tzv. "nové levici", kdyby byli Piráti a Zelení jednou stranou, do sněmovny by měli šanci se dostat a to by byla katastrofa.

ZELENÍ - se současným šéfem Matějem Stropnickým jsou naštěstí eliminovaní v možnostech se do sněmovny dostat. Rozmazlené spratky, co jsou synáčci ministrů, prostě nemají lidi rádi. Tečka!

SVOBODNÍ - letos slavila strana Svobodných občanů 9 let. Již 9 let existuje tato zbytečná strana, která vidí jen sebe sama, a jediným jejím politickým programem je: "mít rád svého předsedu Péťu", to samozřejmě na zvolení do sněmovny nestačilo, nestačí a stačit nebude. Předsedovi marné pokusy o tvrdší slovník z hlediska ilegální imigrace, jsou směšné trapné a zbabělé, zvláště po-té co jeho vlastními slovy: "hlasy fašistů" nechce. No takže nebude mít ani hlasy "fašistů", ani hlasy vůbec. Strana se pohybuje kolem 1%, což je statistická chyba. Stejně jako je dnes již chybou celá tato strana.

Úsvit-NK - do mrtvých se nekope...snad jen, že je dobře, že je tato falešná strana mrtvá a nebude v tomto prostoru dělat falešnou opozici.

Ostatní strany a hnutí se pohybují v marginálnosti a v těchto volbách se na tom nic nezmění. 

zdroj:

http://www.sanep.cz/sid=a2l66eo863i47ludr5tfbkn6f2/pruzkumy/volebni-preference-duben-2017-publikovano-19-4-2017/

Autor: TGM, Praha, Česká republika, 19.4.2017

NOVÁ BURŽOAZIE NEWS

http://www.sanep.cz

http://www.novaburzoazie.com/ 

Navždy si zapamatujte toto datum 16. duben 2017. Je to den, kdy skončila křehká a nemocná turecká demokracie a znovuzrodilo se osmanská despocie na Bosporu. Den, kdy byl opětovně zneuctěn machometány odkaz všech padlých Evropanů, kteří se podíleli na zničení nejmocnějšího islámského impéria a na osvobození zotročených národů Evropy. Osmanská říše, kdysi otrokářská velmoc s milióny zavražděných křesťanů a milióny zotročených obyvatel Balkánu a zbytku Evropy i Kavkazu, se tohoto dne opět zrodila z všeobecného rozhodnutí tureckého lidu. Referendum o změnách ústavy tohoto dne obnovilo Osmanskou říši v čele se sultánem Recepem I. z rodu Erdoganů.

Referendu předcházely masivní manipulace, totální mediální podpora prezidentu Erdoganovi, perzekuce poslanců kurdské strany HDP, masové zatýkání, falešné zátahy proti teroristům, zastrašování státních zaměstnanců a falšování volebních lístků, či přijetí neplatných lístků v hlasování. Výsledek referenda byl sice těsný, jen 51.4% pro změnu ústavy, ale změna byla prosazena. Proti změně se prosazovala rozsáhlá koalice stran. Krom islamistické strany Spravedlnosti a pokroku a vůdců Strany národní akce se téměř všechny ostatní strany vyslovovaly proti změnám, a to včetně řadového členstva Strany národní akce. Strana národní akce byla vždy důslednou zastánkyní parlamentarismu, ale nyní se její fašistický vůdce Devlet Bahceli, postavil za Erdogana, čímž stranu efektivně rozštěpil a ta je do příštích voleb odepsaná, tedy islamistická Erdoganova strana AKP získá ještě větší dominanci.

Hodí se zmínit věc, kterou většina lidí netuší, ale která je svým způsobem velice symbolická. Za změnu ústavy se vyslovila i rodina Osmanů. Ano, rodina posledního svrženého osmanského sultána Abdul Hamida II., rodina, která byla tureckým státem označena za zrádce a nepřátele státu, se vyslovila pro likvidaci turecké demokracie a nastolení Erdoganovi autokracie.

K výsledkům referenda ještě pár poznámek. I v „pokrokových a liberálních“ metropolích Turecka získal Erdogan téměř polovinu hlasů. V Istanbulu a Ankaře, v obou 48%. Největší podporu našel na chudém a zaostalém venkově středního Turecka, obývaném nejkonzervativnějšími vrstvami turecké islámské společnosti, v chudých provinciích své říše. Mnohem větší podporu zaznamenal mezi zahraničními Turky. Turci v diaspoře podpořili Erdogana 59% hlasů. Pokud by se turecká diaspora postavila proti změnám ústavy, těsně, ale přece by referendum neprošlo. Turecká diaspora navíc vytvořila osmanistický a islamistický blok v Západní Evropě. V Německu, Francii a zemích Beneluxu získalo Erdoganovo referendum 68% hlasů. Turci ve zbytku Západní Evropy a krom Kosova a Bosny napříč východní a jižní Evropou, se postavili proti změnám. Česko v tomto drží prvenství. Právě turecká diaspora v Česku hlasovala nejvíce proti cílům referenda, 87% hlasujících se vyslovilo proti návrhům.

Jak bylo výše řečeno, referendum nemuselo projít. Stačilo, aby západní státy důsledně zabránily turecké zpravodajské službě a islamistickým skupinám v převzetí kontroly nad diasporou, ale v rámci ideologie multikulturalismu a zbabělosti prosazované kolaboranty jako je Angela Merkelová, Martin Schulz, jako jsou sluníčkáři a vítači, tak díky této politice se sultánu Erdoganovi podařilo získat vliv nad emigranty a zajistit vítězství svému referendu.

Asi je na místě říct, něco víc k Erdoganově vládě. Proč se Erdoganovi povedlo, to co se mu povedlo, a v čem neuspěli předcházející islamističtí politici. Erdogan od počátku svého premiérství se profiloval jako konzervativní vůdce, který ale prosazoval ekonomický liberalismus. Erdoganova ekonomická politika a úspěchy při rozvoji tureckého hospodářství, doprovázené nenápadnými a skrytými čistkami v armádě, policii a nakonec i ve vlastní straně, společně s prorůstáním turecké tajné služby do turecké diaspory, se staly základními kameny současné změny. Ani masivní protesty sekularistů, socialistů, odborářů, liberálů a demokratů roku 2013 nedokázali sultána sesadit. Tzv. občanská společnost, kterou se západní liberálové, tak rádi ohání, byla tou dobou už v Turecku zardoušena. Nemluvě o puči z roku 2016, který byl nejspíše v režii samotného Erdogana.

A nyní, čeho všeho se změny ústavy týkají? Změn je spousta a jmenujme jen nejdůležitější. Z Turecka se stává presidentská republika, jsou zrušeny vojenské soudy, práva parlamentu okleštěna, pozice premiéra zrušena, vláda je nyní dosazována prezidentem, kdy nezávislost soudů je rovněž zrušena a vliv sekulární armády na společnost oslaben, prezident může vládnout dekrety. Tím, že nejsou přítomné kontrolní mechanismy, či spíše jsou oslabené, se ukazuje, že nejde o skutečnou prezidentskou, či poloprezidentskou republiku, jaké známe ze zbytku světa. Jde o „prezidentský sultanát“. Změny umožňují Erdoganovi zůstat prezidentem, až do roku 2029, ale pochybuji, že ve věku pouhých 75 let by tento nový osmanský sultán vzdal moci.

Tímto dnem se naplnil strašlivý sen Erdoganova mentora, islamistického politika a sesazeného premiéra Necmettina Erbakana. Erbakan zemřel před šesti lety, ale Erdogan, který převzal jeho myšlenky, ideologii a cíle, uvedl jeho dědictví dnešním dnem v život.

Pokud Turecko bylo do dnes hrozbou pro Evropu, pak se nová Osmanská říše stává od nynějška nepřítelem číslo 1. Nemůže nás ani uklidňovat nízká podpora pro změnu ústavy, protože nyní Erdogan rozpoutá vládu teroru a represí, která těch zbývajících 49% nesouhlasících zažene do rezignace, poddanství, vězení, nebo dokonce na popraviště. Nyní začne genocida Kurdů, osmanský expanzionismus do Sýrie a Iráku a dalších ztracených provincií impéria. Tento boj bude završen bojem o prvenství, kdo bude stát v čele sunnitského islámu, zda Saúdská Arábie s Mekkou a ropou, nebo Erdogan jako sultán a reálně nejmocnější sunnitský vládce.

Na závěr něco pro zasmání. Turecký prezident gratuloval premiérovi k výsledku prosazovaného referenda, které zrušilo funkci premiéra. Takže tak…

Autor: Herakleios Stalker, Praha, Česká republika, 17.4.2017

Zdroj k výsledkům: http://secim.aa.com.tr/

NOVÁ BURŽOAZIE NEWS

http://www.novaburzoazie.com/ 
http://www.novaburzoazie.cz/ 
http://www.hrdycechacek.cz/
http://www.7republika.cz/

Copyright 2017

Jedním z hlavních důvodů, proč současná velká koalice Sociálních demokratů (SPÖ) & Lidovců (ÖVP) považuje předčasné volby na podzim za téměř stoprocentní je vyčerpaná stranická pokladna Strany Svobodných (FPÖ). Svobodní totiž v loňském roce museli investovat do skoro roční prezidentské kampaně Norberta Hofera. Volby se nakonec ze dvou kol protáhli na kolo třetí, a trvali tak od jara až do zimy, a to bylo finančně velmi nákladné. 

Stejně bez peněz jsou i rakouští Zelení (Die Grüne) a ještě jsou zmítáni vnitřními spory. Sice se jim nakonec podařilo s podporou voličů SPÖ, části lidovců, liberální NEOS a KPO (Rakouští Komunisté) protlačit na hrad Hofburg, svého kandidáta Van der Bellena, nicméně následně se rozhořel spor mezi šéfkou zelených Evou Glawischnig a mladými zelenými. Pro ně je současná šéfka příliš spjata se současným establishmentem a nereprezentuje dostatečně tzv. novou levici. 

Změny čekají také u rakouských socialistů. Vídeňský starosta Michael Häupl (SPÖ), který šéfuje i vídeňskou SPÖ a loni byl i krátce úřadujícím celorakouským předsedou socialistů, a Vídni vládne od roku 1994 se rozhodl, že po volbách do národní a spolkové rady odstoupí ze svých funkcí. Stal se nepopulárním, jak u veřejnosti, tak ve vlastní straně, v poslední době, pro jeho otevřenou imigrační politiku, kdy zaplavil Vídeň ilegálními imigranty hlavně z islámských zemí. Do voleb povede socialisty současný kancléř Rakouska a předseda socialistů Christian Kern.

Lidovci se připravují na to, že z nejmladšího ministra zahraničí a integrace Rakouska, Sebastiana Kurtze, co kdy v Rakousku byl jmenován ministrem (ve 27 letech), udělají v budoucnu svého lídra. Prozatím je spolulídrem s Reinholdem Mitterlehnerem, který je ministrem vědy a výzkumu a předsedou Lidovců. Sebastian Kurtz je oblíbený u mladých voličů, a v Rakousku se může volit již od 16 let. Jeho politika je proevropská, v posledních dvou letech, se ale začal více vymezovat proti ilegální imigraci i zvýšenému vlivu islámu v Rakousku.

Šance na postup do parlamentu má i liberální proevropská NEOS (Nové Rakousko & Liberální fórum), která se tam dostala při posledních volbách v roce 2013. Dala by se přirovnat k české TOP09. Založil ji podnikatel Matthias Strolz. Agenda jeho strany je čistě proeurounijní a také proimigrační.

Otázkou zůstává jak uspěje euroskeptický Team Stronach, v roce 2013 při volbách získal skoro 6%, a měl našlápnuto stát se novou antieurounijní silou. Vyčerpali ho však vnitřní spory. Teď se přejmenovává na Team Luger & Nová vize. Stejně tak, jako někdejší haiderova BZÖ, ta se již v roce 2013 do parlamentu nedostala a získala 3,63%, (v Rakousku je kvóta pro vstup do parlamentu 4%), ta se letos kandidovat nechystá a udržuje svůj vliv na hejtmanstvích v zemských sněmech Rakouska a v obecních radách. Vznikla i nová strana EU-Austrittspartei, která usiluje o rakouský exit. Stranu "Můj hlas je pravda!", se kterou se chystá kandidovat, si založil i rakouský kabaretiér Roland Düringer. Další strany jako rakouští komunisté, se pohybují pod 1% (co bychom za to, u českých komunistů dali). Za jeden voličský hlas získává strana v Rakousku 32,6 euro (tedy 880 kč, u nás je to 100kč).

Na vítězství má dobře našlápnuto Heinz Strache, lídr Svobodných (FPÖ). Otázkou zůstává, jestli by jej jmenoval kancléřem nový rakouský prezident Van der Bellen. Ten ve svojí kampani jasně řekl, že i když rakouští svobodní vyhrají volby a on bude prezidentem, nejmenuje jejich představitele kancléřem a nenechá je sestavit vládu. Hrozí tedy další již z mnoha velkých koalicí SPÖ & ÖVP. I když lidovci by mohli po volbách převzít iniciativu a udělat koalici právě s FPÖ, tak jako již v roce 1999 a 2003. 

Autor: TGM, Praha, Česká republika, 16.4.2017

http://www.nrw17.at/

http://www.nationalratswahl.at/

http://www.novaburzoazie.com/ 

http://www.novaburzoazie.cz/ 

http://www.hrdycechacek.cz/

http://www.7republika.cz/

Copyright 2017

Toto je reakce na článek TGM o bombardování syrské základny, protože článek TGM si zaslouží polemiku a to mnoha otázek, které zde pokládám v souvislosti, jak s chemickým útokem, tak s bombardováním syrské základny.

Otázky kdo, proč, co, čeho, nám mají dát vodítko na pochopení situace v Sýrii během posledních dní.

Výchozí situace je tedy tato: před pár dny americká administrativa Donalda Trumpa, konzistentně k jeho předvolebním slibům, vyhlásila, že neusiluje o sesazení Bašára Assada. Den dva poté, Bašár Assad provedl chemický útok proti povstalcům a civilistům. Opravdu si, někdo může myslet, že Bašár Assad provedl chemický útok?

Ok, podívejme se na to, ještě takhle:

Byl to chemický útok? Možnosti jsou dvě. Ano a ne. Na ano se ještě podíváme, a pokud to nebyl chemický útok, co to bylo? Syrské letectvo mohlo při náletech buď záměrně, což by se k chemickému útoku blížilo, nebo nechtěně zničit sklad chemických zbraní samotných povstalců, které mohli povstalci obdržet od Kataru, Saúdské Arábie, nebo Turecka. Další možnost je, že bylo zasaženo skladiště chemikálií, při nějakém průmyslovém komplexu. Třetí možnost je, že při přípravě chemického útoku povstalci došlo k chybě z nedbalosti a k výbuchu chemikálií způsobeného samotnými povstalci, čehož bylo využito v následné PR kampani. Tím je rozebrána možnost NE.

Nyní k možnosti ANO.

Pokud to byl chemický útok, tak kdo za ním stál? Jedna možnost je, že Assad, ale v tom případě si absolutně nedokážu říct jediný důvod, proč by to v tak citlivé situaci, ve které se nacházel, udělal. Druhá možnost je, že šlo o útok spáchaný radikální klikou armádních důstojníků a vojáků. Třetí možnost je, že šlo o false-flag operaci. Zatímco při chemickém útoku u Ghouty byla možnost, že útok spáchal Assad podstatně vyšší, tady tomu tak není. Mohlo jít o akt zoufalství teroristů a jejich spojenců ze Saúdské Arábie a Turecka, aby bylo obráceno mínění Donalda Trumpa proti Bašáru Assadovi.

---

Dejme tedy tomu, že šlo o chemický útok. Pak byla reakce Donalda Trumpa na situaci extrémně neadekvátní. Pokud by skutečně Donaldu Trumpovi šlo o to zabránit používání chemických zbraní na syrském bojišti, jak píše TGM, nezaútočil by jen na syrskou základnu, ale i na povstalecké základny. Takto vyslal signál povstalcům: používejte chemické zbraně, my to ani nebudeme vyšetřovat a rovnou za to potrestáme Assada!

Druhá možnost, co se skutečně stalo, pak ukazuje dokonce na to, že ani pořádně nevíme, co byl útok na leteckou základnu zač. Vůbec nepřipomínal ničivé nálety použité proti Kaddáfího armádě v Libyi, které paralyzovaly bojeschopnost libyjských jednotek. Bombardované letiště v Sýrii bylo během 16 hodin opět provozuschopné, většina zničených letadel byla už předtím určena na odpis, ztráty na posádce základny byly minimální. Před útokem bylo varováno Rusko, které na základně mělo své vojenské poradce a to s dostatečným předstihem, aby stihlo varovat Bašára Assada, tedy je možné, že vůbec nešlo o útok na Assada a jeho ozbrojené síly. Nemluvě o tom, že zničení, či poškození jednoho letiště by mělo minimální dopad na využití chemických zbraní. O co tedy šlo?

K útoku došlo přímo uprostřed schůze mezi Donaldem Trumpem a čínským presidentem Si Ťin-pchingem, a jak si můžete vzpomenout, Čína byla nepřítel číslo 1 v otázce ekonomických zájmů USA během Trumpovi předvolební kampaně. Rovněž mohlo jít o signál pro presidenta Číny v souvislosti s KLDR, kde bych já osobně velice uvítal vojenskou intervenci proti severokorejskému režimu. Trump tak mohl Si Ťin-pchingovi říct: Když klidně kopneme Assada, který je tisíckrát menší hrozbou, než Kim Čong Un do zadku, co myslíte, že uděláme s tím tlustým šílencem v KLDR?

Dalším důvodem k tomuto dost bizarnímu útoku proti syrské letecké základně, mohla být snaha umlčet a paralyzovat politické nepřátele Donalda Trumpa v USA, kteří už ho chtěli obviňovat, že je stejně neschopný a nerozhodný jako Barack Hussein Obama.

No uvidíme, co z toho bude. Pokud šlo o jednorázový útok, pak vidíme, že Trumpova politika je konzistentní, a víceméně odpovídá mé analýze. Pokud bude Trump v bombardování a útocích proti syrským ozbrojeným silám pokračovat, aniž by vedl plnohodnotnou vojenskou reakci i vůči povstalcům, pak se můžeme těšit na další miliónové armády migrantů.

Autor: Herakleios Stalker, Česká republika, Praha, 9.4.2017

NOVÁ BURŽOAZIE NEWS

http://www.novaburzoazie.com/

http://www.novaburzoazie.cz/

http://www.hrdycechacek.cz/

http://www.7republika.cz/

Copyright 2017

Když byl 9. listopadu 2016 zvolen prezidentem USA, D.J.Trump, měli z toho všichni, co jsou proti sluníčkovému globálnímu establishmentu radost a slavili. Dnes je 9.dubna, tedy 5 měsíců po zvolení a ozývají se hlasy, že je Trump zklamal! Najednou je zklamal. A je teď jedno, jestli bombardováním Syrie, nebo jinou věcí. 

Nepodporujme ho, zklamal nás. A co teda chtějí? Na koho budou čekat? Nikdo není schopen uspokojit všechny a každýho, dokonce ani americký prezident! Pokud si někdo myslí, že existuje něco jako dokonalej spasitel, je to blázen! Neexistuje!

Slova jako humanita, lidskost, morálka, zprofanovali předchozí američtí prezidenti, jako byl Clinton a Obama! Trumpův rázný zásah, proti používání chemických zbraní, byl v pravém slova smyslu to, o čem Clinton s Obamou jen žvanili. Není možné nechat kohokoliv, používat takovéto zbraně, protože to otevírá pandořinu skříňku, a přibližuje nás to jadernému konfliktu! USA to vědí, protože jadernou bombu už použili...

Jde o zásadní a správnou věc, protože tím se jasně vymezují mantinely! Pokud by na použití chemických zbraní nebylo důrazně reagováno, stala by se situace v blízké budoucnosti mnohem nebezpečnější. Sýrie, je jen kousek od Evropy a Izraele! EU samozřejmě není jako vždy schopná reagovat, tak se teď její představitelé chtějí na rozhodnosti Trumpa, alespoň přiživit. Je to směšné a trapné. Trump nebyl a nebude stejný jako oni. Oni jsou politická minulost, Trump budoucnost. Oni přivedli svět k branám pekla. Trump svět vrací do rovnováhy a normálnosti.

Rusko sice zaujalo podrážděný postoj, ale Putin moc dobře ví, že je bezpodmínečně nutné, takovéto věci, jako je použití chemických zbraní okamžitě zastavit, protože by se jinak mohlo stát, že se za pár měsíců stane teroristický útok v jakékoliv zemi Evropy, USA, Izraele nebo Ruska, právě chemickou zbraní. 

Trump ukázal, že lidskost má novou tvář, není falešná, jako u jeho předchůdců, není to tzv. "humanitární bombardování", je to jasné oddělení možného od nemožného. Pokud kdokoliv použije tyto zbraně, bude prostě potrestán, protože tak si to žádá lidskost, morálka a je to důkazem toho, že se stále můžeme nazývat slovem "člověk" a ne slovem "barbar"! 

Autor: TGM, Česká republika, Praha, 8.4.2017

NOVÁ BURŽOAZIE NEWS

http://www.novaburzoazie.com/ 
http://www.novaburzoazie.cz/ 
http://www.hrdycechacek.cz/
http://www.7republika.cz/

Copyright 2017

Petr Bystroň (předseda bavorské sekce AfD) se stal číslem 4. na celostátní kandidátce do Bundestagu!

Dne 2. dubna zažil náš spojenecký a bratrský národ, Srbsko, prezidentské volby. Koalice oligarchických, proevropských a multikulti socialistických partají, vedená „Srbskou pokrokovou stranou“, zajistila vítězství dosavadnímu srbskému premiéru Alexandru Vučićovi v těchto volbách.

Vlastenecká opozice se nedokázala sjednotit a posílit pod patriotickým kandidátem, Vojslavem Šešeljem, který nakonec získal jen 4,5% hlasů.

Alexander Vučić získal podle posledních odhadů hned v prvním kole 55% a stane se tak prezidentem Srbska.

A nyní, kdo je tedy Alexander Vučić, budoucí prezident Srbska? Co od něho můžeme čekat?Jak se bude chovat?

Byla doba, kdy Alexander Vučić byl srbským vlastencem usilujícím o obrození svého národa, ať už v době, kdy byl na přelomu tisíciletí ministrem informací, či ještě předtím, když bouřlivě v parlamentu hájil své bratry a sestry na Bosně. Tato doba je však nenávratně pryč, a zatímco u bulharského premiéra Bojka Borisova můžeme očekávat změny podle potřeby, tedy i podle potřeb bulharských vlastenců, Vučić se stal v posledních letech nenávratným prozápadním bankrotářem, který se obrátil zády ke svému národu i k Velkému Srbsku.

Vučić se stal premiérem a rázem se jeho politika změnila. Zaprodal Srbsko Mezinárodnímu měnovému fondu a ožebračil srbské důchodce, aniž by dosáhl reálných výsledků svých ekonomických reforem. Vučićovo tažení proti korupci se ukázalo být prachobyčejnou agitací, která nepřinesla žádné úspěchy v boji proti finanční kriminalitě.

Na Kosovu agitoval mezi srbským obyvatelstvem, že „mají zapomenout na minulost a hledět vstříc budoucnosti“, jinak řečeno, mají se vzdát nadějí, že se Kosovo opět stane právoplatnou součástí Srbska a musí se smířit s tím, že budou pod nadvládou narkoteroristického režimu Hašima Thaćiho. Rovněž se účastnil na výzvu bosenské islamistické vlády shromáždění u příležitosti výročí tzv. srebrenického masakru, odvety srbských jednotek za zločiny a teror páchaný islámským teroristou Násirem Orićem na srbských ženách a dětech.

V posledních letech se obrátil zády ke všem vlasteneckým národům a státům Evropy, když vyhlásil otevřenou pro-imigrační politiku, začal oslavovat Angelu Merkelovou a prohlásil, že přijímáním migrantů se Srbsko stalo více evropskou zemí, než některé země EU.

Ve skutečnosti to je právě Alexander Vučić, kdo táhne Srbsko pryč z Evropy a vstříc Eurosvazu a bruselské diktatuře. Jediné v čem se postavil Západu je otázka NATO, kde by však jeho příklon k NATO byl politickou sebevraždou po masakrech, které NATO spáchalo v roce 1999 na srbském lidu a v otázce Krymu a sankcí vůči Rusku, ale to mu bude za jeho prozápadní a proimigrační orientaci určitě odpuštěno byrokracií a oligarchií.

Vítězství Alexandra Vučiće je důsledkem jeho vlivu nad masmédii a roztříštěním srbského vlasteneckého hnutí, které se rozdělilo před parlamentními i prezidentskými volbami na Srbskou radikální stranu Vojslava Šešelje, nacionalistickou koalici Dveri-DSS a několik dalších skupin. Pokud jde o média, šest největších srbských deníků vyzývalo v předvečer voleb své čtenáře k volbě Alexandra Vučiće. Nepřipomíná Vám to situaci v jiné zemi? V té naší?

Od Alexandra Vučiće může srbský lid čekat jen kudlu v zádech, ale podobně jako v mnoha jiných zemích, i tam si lidé volí vlastní řezníky, protože o volbách rozhodují masmédia a propaganda.

Autor: Herakleios Stalker, ČR, Praha, 3.4. 2017

http://www.srbija.gov.rs/vesti/vest.php?id=121692

http://www.novaburzoazie.com/ 

http://www.novaburzoazie.cz/ 

http://www.hrdycechacek.cz/ 

http://www.7republika.cz/

NOVÁ BURŽOAZIE NEWS

Copyright 2017

Směrnice EU říká, že všechny zbraně kategorie D, musím mít v trezoru. Jak tito idioti mohou vést EU?

Takto se rozčiluje Stanislav Dupač ze skupiny historického šermu "Berounští měšťané", a má proč. Situaci spolku po odhlasování nové směrnice o zbraních v Europarlamentu popisuje takto:

"Máme několik takových středověkých děl (viz. foto) a nevím tedy, kam je zavřít. Jestli mám budovat trezorovou místnost, jednu jsem dokončil loni a je malá, potřebuji na novou odhadem dalších 150 000,- Kč.
První dělo - jsem postavil ještě za komunistů, ve Státní zkušebně mi zbraň vyzkoušeli a já ji od té doby mohl svobodně používat a stejně tak ostatní děla.
To znamená, nezlobte se na mne, že je tu v tomto ohledu větší nesvoboda než za komunistů! Doufám že vláda něco vymyslí...
Nechci tímto propagovat starý režim, jde mi o to, aby každý pochopil, že se ty dva systémy začínají sobě podobat!"

No takže dopad směrnice padá na hlavu těm, kdo zbraně mají legálně a omezuje i zájmové spolky...a islámští teroristé se nám v klidu mohou vysmívat a v klidu nás zabíjet, protože oni nějaké směrnice EU neřeší...

Nastal čas, abychom přestali eurokomisariát a europarlament poslouchat a jasně dali najevo, tak jak Polsko a Maďarsko, že diktát Bruselu prostě nebereme v potaz! Tady je Česká republika!

Autor: TGM, 20.3.2017

zdroj:
http://www.europarl.europa.eu/news/cs/news-room/20170308IPR65677/parlament-schv%C3%A1lil-novelizovanou-sm%C4%9Brnici-o-st%C5%99eln%C3%BDch-zbran%C3%ADch

NOVÁ BURŽOAZIE NEWS

http://berounstimestane.cz
http://www.novaburzoazie.com/
http://www.novaburzoazie.cz/
http://www.hrdycechacek.cz/
http://www.7republika.cz/

Copyright 2017

Volby v Nizozemsku představovaly poslední šanci na záchranu západoevropské civilizace před agresivním tažením islámského imperialismu. Přestože Geert Wilders posílil a Strana práce byla drtivě poražena, událo se, několik věcí, díky kterým je nutné středeční volby považovat za porážku evropské civilizace.

1. V parlamentu se udržela islamistická strana DENK, která je téměř otevřenou loutkou sultána Erdogana.

2. Významně, s přispěním migrantů, posílila neomarxistická a multikulti proislámská strana Zelené levice.

3. Geert Wilders neposílil zdaleka tak, jak se předpokládalo. Udržení pozic Rutta je dáno především pomocí ze strany Erdogana, který vyprovokoval diplomatický konflikt s Nizozemskem, na kterém si Rutte nahonil body.

Letos nás čekají, ještě volby ve dvou klíčových státech. Prezidentské a parlamentní ve Francii a parlamentní v Německu. Francie, s 5-7 miliónovou islámskou pátou kolonou, zažívá naprosto absurdní situaci, kdy socialistický oligarcha a bankéř Macron významně posiluje na úkor ostatních. Nyní se stal plnohodnotným soupeřem Mariny Le Pen. Vítězství Macrona, prounijního politika oslavujícího pro-imigrační přístup herr Adolf Merkel, bude znamenat konec Francie. Obdobná situace je v Německu, kde preference SPD raketově vzrůstají poté, co se do čela SPD dostal jeden z nejhorších eurosvazových byrokratů, Martin Schulz. Nutno říci, že ač si o Makrele myslíme cokoliv, vítězství Schulze by nebylo z bláta do louže, ale z bláta do ho*na.

Tyto volby jsou ještě před námi, ale vzhledem k obrovské páté koloně ve Francii i v Německu, vzhledem k vlivu tureckých zpravodajských služeb a islámské migraci je jasné, že západoevropská civilizace je ztracena. Jihoevropská, antická civilizace, je pod náporem turkických hord. Severoevropská civilizace zničila samu sebe, dobrovolně a s nadšením sobě vlastním. Doby, kdy Švédsko bylo velkým a triumfujícím impériem jsou pryč a dnes je prolezlé skrz na skrz islamismem.

Kdo tedy zůstal z evropské civilizace? Ta východoevropská, či lépe řečeno, Mezimořská. Porážka Norberta Hofera v rakouských prezidentských volbách potvrdila, že nic jako "střední Evropa", politicky neexistuje. Střední Evropa je politkorektní název Eurosvazu pro východoevropské státy, rozdělující jednotu Visegrádu, černomořských a baltských států. Navíc je naše, mezimořská civilizace rozvrácena světovým geopolitickým soubojem Ruska a Ameriky. Američané mají vliv nad Českem a Polskem a Pobaltím, Rusové nad Černomořím, Maďarskem a Slovenskem. Dokud jednotlivé národy východní Evropy nepochopí, že obě velmoci je chtějí zničit, či zotročit, nebudeme se moci efektivně bránit.

Co je tedy náš plán obrany? Východoevropská integrace. A má to být socialistická integrace a la Brusel? Kdepak. Našim konečným cílem musí být Konfederované státy Mezimoří. Myšlenku Mezimoří vytvářel a rozvíjel maršál Pilsudski a za druhé světové války se jí snažil obnovit generál Sikorski. V obou případech se stejným cílem - zlomit moc a vliv Berlína a Moskvy. V obou případech potopeni Československem. V prvním případě, kvůli sporu o Těšínsko. V druhém případě byl projekt potopen Stalinovým agentem Benešem. Všechny státy Mezimoří, které Pilsudski chtěl ve své federaci, nakonec padli do područí nacistického a sovětského impéria, krom Finska. Federace však není nejšťastnější nápad.

Konfederace volného obchodu, pohybu zboží, osob a kapitálu, protekcionismu v zahraničním obchodu a společné zahraniční a obranné politiky. Žádné dotace, žádné "europarlamenty",

žádné nesmyslné komise a společná měna jen se schválením referendem, žádný eurosvazový prezident, či předseda atd. Do Konfederace by měla spadat Visegrádská čtyřka jako pevné jádro, Litva, Lotyšsko, Estonsko a Finsko jako pokročilé baltské státy, Bulharsko, Moldavsko, Rumunsko a Ukrajina jako černomořské státy, s případným připojením Srbska, či vyspělého jadranského Slovinska. Konfederace Mezimoří se navíc může stát útočištěm pro západoevropské národy a Židy, kteří budou v obrovském exodu prchat na východ před islámskými státy.

Autor: Herakleitos Stalker, 19.3.2017

http://www.7republika.cz/
http://www.novaburzoazie.com/
http://www.novaburzoazie.cz/

Copyright 2017

Dnes slaví narozeniny jeden z největších světových filmařů francouz Luc Besson. Je mu 58 let. Je to filmařský samouk. Začínal postupně a od nosiče filmařské techniky se vypracoval až na dnešního "bosse filmu." Měl svoji vizi a má ji dodnes. Jeho prvním velkým úspěchem byl film "Magická hlubina" o dvou potápěčích a jejich touze a odvaze. Film měl premiéru v roce 1988 na festivalu v Cannes. Byl to totální propadák. Část obecenstva odešla, část křičela a pískala, a jen malé části se film líbil. Okamžitě se do filmu pustili novináři a kritika. Rozcupovali jej a totálně poplivali. Jenže film se dostal do normální kino distribuce a začal lámat rekordy v návštěvnosti a následně se stal jedním z nejúspěšnějších francouzských filmů všech dob. Novináři i přesto na film dál útočili a psali, že vkus francouzského diváka "klesl až na dno hlubiny". Od té doby má Luc Besson vztah s novináři jako náš prezident Miloš Zeman. A tímto se dostáváme k naší domácí politice.

Martin Konvička je také samouk, netočí sice filmy, ale je politický aktivista. Má svoji vizi. Na svůj velký úspěch teprve čeká. Novináři a kritika jej nesnášejí, útočí na něj a plivou, tak jako kdysi francouzští na Luca Bessona. Konvička je o 10 let mladší než Besson a do veřejného prostoru vstoupil o dost později než Besson, ale od začátku vyvolává obdobné kontroverze. Existují lidé, co se považují za "Konvičkovce", a existují také tzv. "Antikonvičkovci". Kritika a novináři na něm nenechají nit suchou. Aktivismus a politika není film, nicméně mají podobné principy a možnosti, a jsou prostě veřejnosti na očích. Někteří říkají, že kdo má rád Konvičku, podporuje ho a volil by ho, kdyby někam kandidoval, že takový člověk klesl na samé dno. Je to tady, opět to „dno“. Dno, které určují novináři, kritika, elity... Dno, na kterém se pohybuje Konvička a jeho podporovatelé. Takový mají ti obyčejní lidé vkus. Uhranula je "Magická Konvička". Novináři, kritika a tzv. političtí profesionálové to nechápou, ani nemůžou. Tak jako nikdy nepochopili filmaře Bessona, tak nikdy nepochopí politického aktivistu Konvičku...

Besson nosil v hlavě film o dvou potápěčích a jejich touhách a odvaze. Konvička nosí v hlavě sen o svobodě pro naše lidi, a má odvahu a touhu jako ti dva potápěči. Je magické potápět se v moři do hloubky a překonávat svoje možnosti. Ještě magičtější je bojovat s Konvičkou proti tupé novinářské omezenosti mainstreamu, kritice a současných politicích. Jednou o tom bude film, magicky realistický a kina budou vyprodaná...Teď čekají Konvičku volby, média budou opět útočit, kritici kritizovat. Na lidech je, aby jim ukázali, že jejich vize, touhy, sny a životy jim nikdo nezničí... Dnes ještě stačí hodit do urny lístek s hlasem...v budoucnu to možná už tak jednoduché nebude, pokud se ti tzv. nevkusní obyčejní lidé ze dna, proti těm nabobům nepostaví...

Autor: TGM, 18.3.2017

Krom očekávaného vzestupu Geerta Wilderse a propadu Rutteho liberálů a naprosto katastrofické porážky socanů ze Strany práce, přináší tyto volby, ještě něco jiného.

Tím něčím je vzestup sudeto… nizozemské Strany zelené levice. Až do nástupu Konráda… Jesse Klavera, byla Zelená levice, bizarní seskupení komunistů, radikálů, pacifistických socialistů a evangelikální levice, titěrnou stranou s pár ušmudlanými poslanci, v jejímž čele stála neuspokojená marxistka a feministka, Johanna „Jolanda“ Sap. Ta odešla po poslední porážce Zelené levice, v roce 2012. Na její místo nastoupil Jesse Klavera, a kdo je Jesse Klavera?

Jak se ukazuje, je to Konrád Henlein Holandska. Potomek marockých a indonéských přistěhovalců se stal ideálním kandidátem sultána Erdogana pro tyto volba, hlavně bezprostředně po roztržce s Nizozemskem v souvislosti s agitacemi tureckých ministrů mezi nizozemskými Turky. Zelená levice se pod vedením Jesse Klavera stala Sudetoněmeckou stranou Nizozemska. Dějiny se opakují, jednou jako tragédie, podruhé jako komedie. Klavera, který se ohání Kennedym, je přirovnáván ke kanadskému marxistickému premiérovi, Justinu Trudeauovi. Zejména svým „charismatem“, mládím a „popularitou“. Každý soudný člověk by takové přirovnání bral jako urážku, ale neomarxistické islamizované zelené kádry nad tím chrochtají blahem.

Klavera je nyní v ideálním postavení. Existuje šance, že se dostane do vlády, ale hlavně bude moci využívat svého současného úspěchu k další islamizaci nizozemské společnosti, posilování vlivu migrantů a dokončení přetvoření Zelené levice na islámsky zelenou levici. V zásadě nemusí nic moc dělat, krom posilování svého vlivu na levici a prožírání nizozemské společnosti zevnitř. Tak jako to udělal Konrád Henlein v Československu.

Bylo by zajímavé provést sociologický a náboženský průzkum mezi voliči Zelené levice. Ostatně, turečtí novináři to řekli sami, v Nizozemsku je 400 tisíc Turků. 400 tisíc možných voličů Zelené levice. 400 tisíc potenciálních vnitřních nepřátel Nizozemska.

Pokud tento trend bude dál pokračovat, nezbývá nám, alternativním pravičákům, nic jiného, než říct západní Evropě: „Pá, pá!“ a zajistit ochranu střední a východní Evropě proti Klaverům, Macronům, Trudeaům a jiným Henleinům 21. století.

Autor: Herakleios Stalker, 16.3.2017

http://www.7republika.cz/
http://www.novaburzoazie.com/
http://www.novaburzoazie.cz/

Copyright 2017

U francouzských Republikánů to vře. Důležití členové strany vyzývají Francoise Fillona, aby se vzdal kandidatury na francouzského prezidenta, kvůli jeho aféře vyplácení státních peněz svojí rodině. Čekalo se, že by jej nahradil Alain Juppé, který skončil v primárkách Republikánů jako druhý. Ten to však dnes ráno odmítl, což je pro Francii štěstí, protože Juppé je proislámský politik. V Bordeaux, kde je starostou, buduje muslimské bratrstvo největší mešitu v Evropě. Republikáni jsou tedy bezradní a čekají co bude dál. Třetí z primárek, bývalí prezident Francie Nicolas Sarkozy, tak vycítil svoji šanci na "návrat z Elby". Sarkoleon, jak mu lidé a média přezdívají, vyzývá ke schůzce vedení strany a i Fillona a Juppého. Ta se uskuteční dnes večer, a bude se na ní řešit co dál.

Do 17.3.2017 musí všechny strany a hnutí zaregistrovat svoje kandidáty. Republikáni mají tedy 11 dní na to, aby v případě nového kandidáta sebrali od starostů měst a obcí podpisy, aby mohl kandidovat. Má jich být na 500 a to není jednoduché, za tak krátkou dobu je vybrat. Část voličů pravice, se také začala přiklánět ke kandidátce Front National Marine Le Pen. Ta teď má velkou šanci, se do Elysejského paláce probojovat, a neublížilo jí ani to, že ji Europarlament zbavil imunity jako europoslankyně, za to, že na svém Twitterovém účtu postovala videa ISIS a obvinil ji stupidně a paradoxně z podpory islámského terorismu. Sarkozy, který se s prohrou před 5 lety v prezidentských volbách nikdy nesmířil, tak začal pracovat na tom, aby jej Republikáni do boje poslali, a to i přes to, že je také vyšetřován, za financování svojí prezidentské kampaně v roce 2007, před 10 lety, kdy se mu následně velice hodilo, že byl zabit Libyjský diktátor Kaddáfí, který měl jeho kampaň platit. Takže pro Republikány, je to z deště pod okap...

Nechtěl jsme to vůbec komentovat, ale protože jsem dnes zase viděl, kterak se o tom na ČT 24 žvaní, tak jen ve zkratce...

1) Film Já, Olga Hepnarová, se nám snaží namluvit, že Hepnarová byla z tzv. minoritní sexuální skupiny, že byla "Lesba", a okolí to samozřejmě vadilo, a tak chudák Olga spáchala takový zločin...Jako propaganda LGBTQ dobrý, tohle uměli nacisti a komunisti skvěle, a naučili se to i euroislamisti...s realitou to nemá co dělat, protože Hepnarová lesba nebyla...

V posledních 15 letech, dali francouzští voliči vždy přednost před patriotismem kandidátům zločinu a idiocie. Letos je to stejné. Tři hlavní kandidáti, jsou jakoby přesně kopírovali právě těch posledních 15 let. 

Papež František prohlásil, že neexistuje ani křesťanský, ani židovský, ani islámský terorismus. Podle něj, je vše otázka chudoby a bohatství. Chudí páchají terorismus, protože jsou chudí. Všechna náboženství jsou podle něj mírová, jen jsou zneužívána.  

Papež František, byl zvolen před 4 lety (13.března 2013) a hned od začátku svého pontifikátu dokazuje celému světu, že je to papež marxista, k čemuž se i hlásí a ilegální imigranty z muslimských zemí označuje za oběti, které vinou chudoby a kapitálu, musí utíkat ze svých zemí.

Bývalá dlouholetá reportérka veřejnoprávní německé WDR  Claudia Zimmermann, v rozhovoru pro nizozemské rádio řekla, že ve veřejnoprávních médiích existují nepsané normy, podle kterých se informuje o ilegálních imigrantech. Cenzuruje se nárůst kriminality, kterou páchají, od loupeží, přes znásilnění, útoky židy, homosexuály atd...

Americká herečka, scénáristka, režisérka, feministka, podporovatelka Hillary Clinton a jedna z hlavních odpůrkyň Donalda J.Trumpa, z uměleckého prostředí New Yorku, je prý nešťastná a hubne! Příčinou je to, že si američané zvolili Trumpa prezidentem, a to, že již skoro měsíc úřaduje v Bílém domě.

Lena Dunham, přímo podporovala Hillary Clinton v kampani, a zvolení Trumpa považuje za největší historickou katastrofu pro USA i svět.

Lena proslula svými výroky:

"Nejsem lesba a trápilo mě, že mě přitahují muži, naštěstí moje sestra je na holky, takže jsme konečně normální rodina".

"Bílý muži jsou nebezpeční, naštěstí vymírají".

"Mrzí mě, že jsem ještě nebyla těhotná a neměla jsem tak možnost jít na potrat".

Lena po prezidentských volbách veřejně vyhrožovala, že opustí USA. Prezident USA Donald J.Trump ji vzkázal, že jí klidně zaplatí letenku do Kanady.

Autor: TGM, 8.2.2017

Zdroj:
http://www.breitbart.com/milo/2017/02/07/milo-trump-slims-dunham-anything-cant/?utm_source=facebook&utm_medium=social

http://www.csfd.cz/tvurce/77860-lena-dunham/
http://www.breitbart.com/
http://www.novaburzoazie.com
http://www.hrdycechacek.cz/
http://www.7republika.cz/

Copyrights 2017

Je to úsměvné, včera si establishmentoví novináři rozdali ceny Ferdinanda Peroutky, vzoru a ideálu české novinařiny. Ocenění získal publicista Vladimír Kučera, který po léta moderuje dva televizní pořady veřejnoprávní ČT. Politické spektrum (zde vystupují šéfové neparlamentních stran) a Historie.cs (zde se o české a slovenské historii baví historici, filosofové atd.)

Politické spektrum - je dobré, že televize veřejné služby dává prostor i neparlamentním stranám, ale tím veškerá pozitiva končí. Moderátor Kučera totiž moderuje ve stylu, že "on je také politická strana", a nesmyslně útočí a manipuluje za každou cenu tak, aby bylo vidět, že jediný správný názor má on, a jediná správná cesta je cesta, kterou jde EU, tedy liberální demokracie, která nás ovšem přivedla až ke dnešku. EU se rozpadá, opouští ji Velká Británie, tlačí se do ní hordy barbarů, politická elita je zkorumpovanější než ve Starém Římě, ale podle moderátora Kučery je to ta jediná správná cesta...

Historie.cs - není na ČT většího komediálního pořadu, než je právě Historie.cs. Některá vystoupení historiků jsou komičtější než staré televizní humoristické scénky Vladimíra Menšíka a Jiřiny Bohdalové. Podle módu "dějiny píší vítězové", se čeští historici snaží si nezadat s tím, že některé věci, které prosazuje moderátor Kučera prostě nejsou pravda, neboli jsou přímo lež. Například díl o Islámu útočícím ve středověku na Evropu, byl jedním z nejzábavnějších. Ani zmínka o barbarismu islámských vojsk, o otroctví, o sekání hlav, znásilňování atd...Ale dozvěděli jsme se, že chodit zahalená, je pro ženu vlastně fajn, a podporuje to ženství a svobodu žen...Ještě vtipnější byl díl plný filosofů typu Václav Bělohradský, politiků jako je Petr Pithart atd...Šlo doslova o ohňostroj intelektuální marnosti....

Vladimír Kučera je gentleman, kouzelník, který do televizní show vždycky přišel. Řadí se mezi ty novináře, které by protektorátní premiér generál Eliáš jistě neopomněl pozvat na úřad vlády na "chlebíčky"...

Za 1. republiky, vedl Ferdinand Peroutka polemiku s jedním kolegou novinářem o tom, jaké mají povinnosti novináři. Peroutka napsal, že:
"Novináři jsou hlídací psi demokracie"!
Ten novinář mu odpověděl:
"Ne, pleteš se, jsme jen Caesarovi psi, kteří kroutí ocasem, tak jak se zrovna Caesarovi zlíbí"...

Autor: TGM, 7.2.2017

zdroj:
http://www.ceskatelevize.cz/ct24/domaci/2030152-novinarskou-cenu-ferdinanda-peroutky-dostali-kucera-s-honzejkem

http://www.novaburzoazie.com
http://www.hrdycechacek.cz/
http://www.7republika.cz/

Copyrights 2017

V jedné z nejmenších zemí světa, a Evropy v Lichtenštejnsku, se v neděli 5.2.2017, konaly parlamentní volby do Landtagu. Vítězství obhájila Fortschrittliche Bürgerpartei in Liechtenstein (FBP Liechtenstein), neboli Strana progresivních měšťanů-občanů. Jde o křesťanskou konzervativní a monarchistickou stranu, která je vedle Vlasteneckého svazu (VU) nejsilnější v zemi.

1) FBP - 35,2 % (-4%) 9 mandátů
2) VU - 33,7, % (+0,2%) 8 mandátů
3) DU - 18,4,% (+ 3,1%) 5 mandátů
4) FL - 12,6 % (stejné) 3 mandáty

Volební účast byla 77,8 procenta.

Vládu si tedy udrží i nadále. FBP je hlavní silou Lichtenštejnské politiky, za hlavní agendu má spolupráci se Švýcarskem a Rakouskem, rozvoj a podpora EFTA (členy jsou země mimo EU: Norsko, Švýcarsko, Lichtenštejnsko, Island). Od roku 2009, kdy se navzájem diplomaticky uznaly Česká republika a Lichtenštejnsko, se knížectví snaží o restauraci památek a nemovitostí, které jim dříve patřili například na jižní Moravě, Lednicko-Valtický areál a zámek. Lichtenštejnsko není v EU ani v NATO, a patří mezi nejbohatší země světa.

Lichtenštejnsko, úředně Lichtenštejnské knížectví, je jeden z nejmenších států Evropy, který leží na svazích Alp a v údolí Rýna. Lichtenštejnsko je vklíněno mezi území dvou států (Rakousko, Švýcarsko), které spolu na sever i na jihovýchod od Lichtenštejnska hraničí přímo. Má také jeden z nejmenších parlamentů na světě, o 25 poslancích.

Lichtenštejnsko je knížectví a jde o konstituční dědičnou monarchii, na demokratickém a parlamentním základě. Má tedy parlament zvaný Landtag. Ten vznikl jako instituce na základě absolutistické ústavy z roku 1818. Oba stavy, duchovenstvo a obce, obdržely právo zastoupení skrze „poslance“. Duchovenstvo volilo do sněmu tři faráře. Obce byly zastupovány jedenácti starosty a pokladníky - strážce obecní pokladny.

Dnes funguje tak, že se během roku shromažďuje na 8 – 10 sněmovních zasedání, které trvají 1 – 3 dny. Zákony a finanční předlohy a návrhy musejí být projednávány a uzavírány na veřejných zasedáních. Nová moderní budova je ze dřeva a najdete ji v centru Vaduzu. Hned vedle sídla vlády. Poslanci i vedení parlamentu sedí všichni u kulatého stolu.

Lichtenštejnsko má jako jedna z mála zemí 0 státní dluh, a právě poslanci Landtagu, dohlížejí přímo na to, aby vláda žádné dluhy nedělala.

Autor: TGM, 6.2.2017

zdroj: 

http://www.volksblatt.li/nachricht.aspx?id=135352&src=vb&refresh=636219140117340008

http://www.liechtenstein.li/
http://www.landtag.li/
http://www.fbp.li/
http://www.novaburzoazie.com
http://www.hrdycechacek.cz/
http://www.7republika.cz/

Copyrights 2017

Copyright 2017

Celé včerejší odpoledne jsem sledoval reakce na vynesení rozsudku v případu takzvané šátkové kauzy. Nespornou radost přítomných v soudní síni při vynesení rozsudku ihned někteří okomentovali tím, že jsme vlastně blázni radující se z vítězství, které se vlastně nestalo. Ano, rozsudek je trochu šalamounský a pokud by Somálská skoro studentka plnila dohodnutá pravidla, patrně by věci plynuly jinak. Ano jinak. Žádný soud by nebyl a obě studentky by opustily školu pro svůj laxní přístup ke studiu a nic by se neřešilo.To, že se něco řešilo ukázalo fakt, že společnost není netečná a nenechá si diktovat nesmysly vytvořené malinkou skupinou lidí, takže vítězství to rozhodně bylo.

A drobný postřeh na závěr. Odcházím ze soudní síně vyzvednout kabát do šatny, ledabyle nahmatám lístek, podívám se na něj, a z lísku se usmívá šťastná sedmička. I paní šatnářka mi popřála šťastny a příjemný den - prostě dobré znamení na start do lepších časů.

Autor: Martin Hruška, 28.1.2017

http://www.7republika.cz/

Copyright 2017

První republika byla érou, kdy národy československé patřily mezi nejvyspělejší a nejbohatší. 

Druhá republika, zrozena z nejodpornější zrady, byla okleštěným bastardem, kdy naši "Spojenci" z nás učinili obětního beránka. 

V Třetí republice, se zlomený československý národ nechával táhnout ze západu na východ.

 
Čtvrtá republika byla republikou apatie, úpadku, strachu a mrzačení naší páteře. 

Pátá republika, plná nadějí, se nakonec ukázala být jen republikou určenou ke zničení Československého národa. 

Šestá republika zardousila to málo, co zůstalo z našich úspěchů a svobod a předala moc oligarchii a kleptokracii. 

Je povinností Sedmé republiky poučit se z chyb minulosti a vytvořit ještě úspěšnější zem, než byla První republika. 

http://www.7republika.cz/

Copyright 2017

Na letošním ekonomickém fóru ve švýcarském Davosu, se sešli zástupci evropské EFTA (Švýcarsko, Lichtenštejnsko, Norsko, Island) & zástupci jihoamerického MERCOSUR (Argentina, Brazílie, Paraquay, Uruquay), aby jednali o dalších možnostech obchodu a hospodářství mezi těmito zeměmi.

Jak je vidět, jde obchodovat i bez toho, že byste museli být členem EU. Naopak, je to poté snazší, protože nejste omezováni agendou EU, a řešíte výhradně věci obchodu a ne věci typu gender, ilegální imigrace a zdegenerovaný parazitní neziskový sektor.

Autogramiáda knihy + beseda