KOMENTÁŘE

17. zář, 2017

Viktor Orbán – velký přerod

Je obtížné charakterizovat život Viktora Orbána, maďarského premiéra, jen v krátkosti, či pár slovech. Národní obroditel, osvoboditel své země, obnovitel svrchovanosti, vlastenec… mnoho z toho popisuje jeho současnou pozici, ale asi nejlepší by bylo označit jeho život za „velký přerod“. Přerod z prozápadního zbabělce na patriota, který se postavil proti evropskému impériu a za maďarský národ. Z kosmopolitního liberála na národního konzervativce, který pozvedl svou zem, jak to nikdo před ním nedokázal, o doby, kdy admirál Horthy držel Maďarsko pohromadě proti bolševismu a nacismu.

Orbánovi počátky

Viktor Orbán se narodil v roce 1963 do středostavovské venkovské rodiny podnikatele a agronoma Gyoze Orbána, který mohl podnikat díky „gulášovému socialismu“. Dětství a mládí strávil v komunistických mládežnických hnutích. Ideály o komunismu ztratil během vojenské služby. V roce 1989 studoval politické vědy na Oxfordu a tehdy byl i v kontaktu se Sorosovou nadací, díky čemuž dnes ví, co je to za zrůdnost. Jeho učitelem byl hegeliánský liberál, což na něho taky mělo vliv. Už o rok dříve byl zakládajícím členem Aliance mladých demokratů FIDESZ a byl jejich mluvčím. Viktor Orbán se maďarskému lidu poprvé představil v červnu 89, když měl projev u příležitosti znovu pohřbení Imre Nagyho a dalších hrdinů maďarské revoluce z roku 1956. V létě se účastnil opozičních jednání Opozičního kulatého stolu. Roku 1990 byl prvně zvolen do parlamentu a jmenován předsedou poslanecké skupiny FIDESZu. O dva roky později byl jmenován místopředsedou Liberální internacionály. Roku 1993 se stal prvním presidentem FIDESZu po zrušení kolektivního vedení. Spojil se s prozápadními liberály z Aliance svobodných demokratů, ale v té době to byli staří komunisté ze Socialistické strany a tito liberálové, kteří ovládali parlament.

Orbán premiérem

Roku 1998 zažívá Orbán svůj první triumf. Koalice FIDESZ, agrárníků a MDF získává 42% v parlamentních volbách a Viktor Orbán se stává druhým nejmladším premiérem Maďarska. Už tehdy si Orbán uvědomoval, že jestli chce změnit svou zem k lepšímu, musí získat více pravomocí a začal s centralizací ministerstev a posílením pravomocí premiéra. Jeho hospodářská a sociální politika byla smíšená. Snižoval daně a reformoval sociální pojištění, zatímco rušil vysokoškolské poplatky a posiloval mateřskou. Úspěšně snížil dvouc ifernou inflaci a zvýšil hospodářský růst země, a přes prvotní optimismus ke vstupu do eurozóny už v roce 2009, Maďarsko nakonec naštěstí nezrušilo svou měnu.

Po volbách 2002 Aliance svobodných demokratů podrazila Orbána a uzavřela koalici se socialisty, jejichž vláda začala drancovat Maďarsko a okrádat maďarský lid. Roku 2004 nastoupil socialista Gyurcsány, který na neoliberálních reformách, poplatcích, zmrazování platů a důchodů a masovém propouštění okradl a zbídačil statisíce Maďarů. Pouhý měsíc po volbách 2006 Gyurcsány na sjezdu socialistů přiznal, že rozkradli zem a dovedli ji do sraček, což se dostalo na veřejnost. Tento skandál, společně s liberální politikou Gyurcsányho, měl zničující následky pro maďarské socialisty, ze kterých se dodnes nevzpamatovali. Ve volbá ch 2010 přišla Socialistická strana o 23% hlasů a jeden a půl miliónu voličů ve prospěch FIDESZ a Jobbiku. Podrazáci z ASD už se do parlamentu nedostali a nastala éra maďarské renesance. Doufejme, že podobnou ránu zažije i sociální demokracie v ČR.

Orbánova koalice FIDESZ a KDNP získala ústavní většinu a Orbán tak získal potřebné prostředky pro přestavbu maďarského státu. Postavil se proti liberalismu, zakotvil úlohu tradiční rodiny do ústavy, odsoudil liberální demokracii a postavil proti ní model neliberální demokracie. Z pravicových reforem došlo k zavedení rovné daně, ale zároveň k zavedení bankovního zákona, který posílil nezávislost maďarského bankovního sektoru na eurosvazových finančních strukturách. Rovněž došlo k znárodnění důchodového systému, který jako privatizovaný se hroutil a byl neúspěšný. V zahraniční politice podporuje Visegrád a jeho úzkou spolupráci, postavil se na stranu polské vlády a polského národa proti EU a vybudoval opevnění na hranicích proti islámské invazi, která nyní v Evropě probíhá.

Roku 2011 Orbán přijal novou ústavu Maďarska, která odkazuje na maďarskou národní historii a tradice, přijímá odpovědnost za osudy a život Maďarů žijících v zahraničí a odvolává se na uherské království a svatého Štěpána. Právě tento národovecký tón je trnem v oku libtardům. Ústava deklaruje za státní měnu forint, což znesnadňuje přijetí eura. Je zastropován maximální dluh Maďarska na 50% (byť zatím je dluh nad touto hranicí), zreformován nejvyšší soud, omezení věku soudců, aby bylo zabráněno gerontokratizaci soudnictví a může se udílet doživotní tresty vězen&iac ute; bez možnosti předčasného propuštění. Je zakotveno právo na sebeobranu majetku. Za negativum snad lze označit omezení přímé demokracie a petičního práva. Ale asi jedna z nejdůležitějších reforem je, že rodiče mohou nyní volit i za nezletilé děti, zatímco bezdětní, kteří tak nepřispívají k růstu maďarského národa, mají jen svůj hlas.
Proti Orbánovi probíhala mediální kampaň v zahraničí i doma. Docházelo k „satirickým“ výzvám k jeho zabití ze strany televizního kanálu RTL Klub a útočila na něho většina médií, ale i tento tlak postupně utichá, jak liberálové zjišťují, že půda pod nohami se jim zhroutila a už nemají šanci získat kontrolu nad maďarským národem, o čemž svědčí i předvolební preference, kdy se podpora FIDESZ pohybuje okolo 50% a podpora Jobbiku přes 20%.

Před nedávnem Orbánova vláda udeřila na nevládky financované ze zahraničí, zejména Sorosovu nadaci a jeho univerzitu v Maďarsku, která cvičí neomarxistické intelektuální úderky a vytváří tak podhoubí pro oslabení národního státu ve prospěch internacionalismu elit. Orbán z tohoto boje vyšel vítězně, zejména když se za něho postavil izraelský premiér Netanyahu, který prohlásil, že Orbánův boj proti Sorosovi není antisemitismem, protože Soros, původem Žid, sám útočí na Izrael a tamější vládu.
Dnes je Maďarsko země s růstem ekonomiky 4,2% a nezaměstnaností 4%, s extrémně nízkou inflací a nízkou mírou chudoby, oproti předchozím dobám.

Orbánova budoucnost

Orbán si vybudoval silnou půdu pod nohama a takovou vybudoval i pro maďarský národ. Orbán se nadále drží své politiky, což dokazuje podporou Polska, které se nejspíše inspirovalo jeho kroky, ale i tím, že na nedávném shromáždění Světové zdravotnické organizace odsoudil snahu řešit evropskou demografickou krizi pomocí migrace a podpořil myšlenky národních států k posílení rodinné politiky. Orbán tak prošel dokonalým přerodem od prozápadního svazáka v národního politika bránícího svou zem a státnost.

Orbán je pro Česko a náš národ inspirací a musíme se stavět na podporu Maďarska, kdykoliv bude vystaveno útoku kosmopolitních elit. Naproti tomu neuznáváme snahy maďarských nacionalistů o prolomení Benešových dekretů, ale zároveň je chápeme jako jejich boj za jejich zájmy. Ve všem ostatním podpoříme Maďarsko, protože zatím vše ostatní dělá dobře.

Autor: Herakleios Stalker, Praha, ČR, 17.9.2017

zdroj: 

http://www.fidesz.hu/


 

13. zář, 2017

Visegrád jako naděje Altrightu.

Altright dnešní doby představuje hlavní naději pro renesanci amerického národa a udržení americké národní identity. Bez spojenců v Evropě se to, ale nepovede ani Altrightu, ani Američanům. Kde ale hledat spojence? Západní Evropa je islamizovaná a v naprostém zajetí politické korektnosti a multikulturalismu. Už se nikdy nevzpamatuje a časem nastane migrace západních národů do východoevropského prostoru. Tedy toho, co ze západoevropských národů zůstane. Nemohou se spoléhat ani na Rusko, protože Rusko je velmocenským konkurentem Spojených států amerických, a přestože může usilovat o korektní vztahy s USA, nikdy nebude moci být partnerem, či dokonce spojencem amerického národa. Kdo je tedy naděje Američanů a amerického Altrightu? Jsou to ty národy, které sami procházejí vlastní renesancí. Národy Visegrádu.

Naše renesance, Váš vzor.

Obrození polského národního státu, vláda jednoty, suverenity a spravedlnosti Viktora Orbána v Maďarsku, i odpor českého národa a jeho mentality k islámské expanzi představuje v současnosti vzor pro americkou národní renesanci. Odvaha, se kterou Právo a Spravedlnost i Viktor Orbán a český národ čelí sankcím a výhružkám Evropské unie a neomarxistických elit musí být inspirující pro Američany. Američané musí vědět, že v nás najdou své spojence, že jsme to poslední, co zůstane z evropské židokřesťanské, sekulární a antické civilizace, která už na Západě podlehla multikulturalismu, marxismu a islamismu.

Polsko se vypořádalo s multikulturními masmédii a propagandou, s liberálním soudnictvím i prozápadní opozicí a chystá se konsolidovat do formy Čtvrté polské republiky, která zlomí moc starých komunistických kádrů i nových neomarxistických elit, které pustošili polský národní stát.

Viktor Orbán, jemuž brzy věnujeme samostatný článek, vybudoval ochranu hranic a jasně deklaroval, že islám nebude expandovat do Maďarska, a ani islámská imigrace. Pro něho jako otce početné rodiny, své vlastní rodiny i rodiny maďarského národa, je prvořadé bránit svrchovanost a svobodu svého národa.

Česká politická reprezentace je na tom o poznání hůře. U nás to vynahrazuje národní vzedmutí, které cítíme, když naši lidé odmítají islám, halal týrání a multikulturalismus, když se dokáží odvážně ozvat proti tomu, o čem vědí, že jsou multikulturní lži, propaganda a dehonestace vlastního národního státu. To, že odmítáme islám i německé porobení je projevem naší národní renesance.

I slovenský lid, nedávno zrazen svým premiérem Ficem, nadále odmítá islamizaci a usiluje o udržení slovanského a národního charakteru svého státu proti nepřátelské expanzi.

Současné události v Americe předznamenají první krůčky americké renesance. Odvaha, se kterou americký lid zvolil do svého čela Donalda J. Trumpa, jehož podporovalo pouze Polsko, Viktor Orbán a Miloš Zeman z evropských představitelů a států, je předzvěstí velkých událostí americké národní renesance.

Reakce amerického Altrightu na Visegrád jsou vesměs dobré. Uvědomují si, že naše národy, které si prošli komunistickou tyranií si nadevše cenní svobody vyjádření, svobody identity a svobody svého svědomí a vědomí, což je něco, o co americký národ pod obamovským a elitářským zřízením začínal přicházet. Proto musíme navzájem spolupracovat a učit se od sebe. Americký Altright se musí učit z našich zkušeností a my z jejich. Všichni se musíme zříct falešných konspirací, rusofilie a možnosti vnímat Rusko jako alternativu k západnímu úpadku . Musíme pozvednout vlastní národní konzervativismus, národní konzervativismus Trojmoří a Spojených států amerických.

Autor: Herakleios Stalker, Praha, ČR, 13.9.2017

zdroj:

https://altright.com/2016/02/03/visegrad-for-the-future/


 

12. zář, 2017
Dějiny nás učí, že úspěšná spojenectví mezi národy jsou něčím nesmírně vzácným.  V mnoha i dobře míněných spojeneckých vztazích se stává, že silnější začne utlačovat slabšího. Jindy se stává, že národy společně vytvoří nějakou centrálu, vznikne nadnárodní aristokracie a tato nadnárodní aristokracie začne utlačovat všechny. V dalším případech je tomu zase tak, že lidé různých národů jsou nuceni dělat společně něco, co společně dělat nechtějí. Výsledkem pak bývá vznik a růst nepřátelství mezi národy, a někdy i války.
 

Když se pokoušíte lidem s různými zvyklostmi vnutit stejná pravidla, zase jsou z toho jenom problémy. Ale ten úplně nejhorší problém je ještě jinde. Víte o případu, kdy by nějaký stát dodržel i takové spojenecké závazky, které by nebyly v souladu s jeho momentálními zájmy? Obávám se, že se to ještě v dějinách nestalo. Spojenecké závazky jsou dodržovány pouze tehdy, když je to výhodné. Spoléhat na spojenecké závazky je totéž jako spáchat sebevraždu.

Případ V4 představuje šanci, která je v dějinách unikátní. Rýsuje se spojenectví čtyř svobodných národů. Všechny vstupují do svazku dobrovolně, nikdo není v postavení podřízeného. Žádný z těch čtyř národů není tak silný, aby mohl začít utlačovat ostatní. Ty čtyři národy mají naprosto shodné zájmy, jsou si kulturně velmi blízké a spojuje je i historická zkušenost. Jsou tedy všechny předpoklady pro to, aby vzniklo opravdu úspěšné spojenectví. Abychom společně vytvořili sílu schopné čelit agresi ze západu i kterékoliv jiné agresi, kdyby k ní došlo. Zahodit takovou příležitost, to by byla neuvěřitelná škoda.

Je podstatné vidět i to, že obyvatelé zemí V4 se navzájem pokládají za rovnocenné a dívají se na sebe s úctou. Proto může vztah mezi nimi fungovat. A proto nikdy nemůže vzniknout spojenectví mezi Českou republikou a Německem a nikdy nemůže vzniknout ani spojenectví mezi Českou republikou a Francií. Pro Němce a Francouze vždy budeme méněcenné bytosti, budou k nám vyvážet svůj odpad, vykořisťovat nás a v případě problémů nás hodí přes palubu.

Autor: PETR HAMPL, Dobřichovice, ČR, 12.9.2017


 

10. zář, 2017

Zvoláním „Držme Višegrád!“ jsem ukončil svůj proslov na Václaváku 12.9.2015 – pocitově jistě nejlepší antiislámské akci, jaká v naší Zemi proběhla. Věděl jsem, proč. Každý soudný i nesoudný, včetně Benjamina Kurase, si uvědomuje, že středovýchodní Evropa je „poslední nadějí Civilizace“ – přinejmenším té evropské, Rus a Američan si snad poradí sami. Ale v Evropě … náš prostor je už 800 let dějinně odsouzen být hrází proti chalifátu, nezávisle na tom, zda tento sídlí v Bagdádu, Istanbulu nebo Bruseli. Ví to každý, kdo zná elementární středoškolský dějepis – a čte noviny. Což vylučuje většinu tuzemských politiků, ale ne všechny. Miloš Zeman dějepis zná a noviny čte, na rozdíl od 95 procent vlády i parlamentu. Co se tedy dnes v zemích V4 děje?

Viktor Orbán v Maďarsku i Beata Szydlová v Polsku dějepravu znají a noviny čtou. A tak dělají to, co je jejich přirozenou povinností: Chrání své země před islámským hnusem a současně se eurohujerům smějí do ksichtů. Vědí totiž, že jsou to hujeři, kdo tahá za kratší konec lana. Hrozí jim odebráním dotací … Snad ani sami nechápou, jak dvousečná věc to je. Odebráním dotací by totiž potrestali zejména – hujery z různých nevládek, podnikatele, kteří „v tom umí chodit“, čerpače všeho druhu. A zajisté i zemědělce, kteří jsou v těch stále ještě dost agrárních zemích ve schizofrenní situaci: Unii vděčí za „polepšení si“, ale současně jsou konzervativnější a euroskeptičtější, než městské intelektuálstvo. Seškrtáním dotací by u nich Brusel ztratil veškerý vliv, a nahnal by je do patriotického tábora. Orbán a Szydlová to ví, odtud jejich asertivita vůči zrůdičkám z Berlína i Brusele. Česko a Slovensko jsou na tom jinak. Nemají silné národní lídry. Na Slovensku prezidentuje hujer – něco jako akademik Drahoš, ale bez titulu – a premiéruje chlápek, který možná čte noviny, ale nezná dějepis. Nám prezidentuje frajer – zná dějepis, noviny čte – ale premiéruje idiot (nezná dějepis, neumí číst). Není divu, že hošíček Macronek zkusil rozbít V4 právě zde a udělal oběma premiérům nabídku, jaká se neodmítá. Cosi mi říká, že prefíkaný Fico stál Macronovy černé fondy víc, než náš plešatý ňouma. Leč, všeho do času. Bratři Slováci si svůj problém brzy vyřídí sami – nepochybuji o tom. Ficově Smeru totiž šlape na paty hned několik stále silnějších patriotických parlamentních stran a lidé ty strany budou volit tím více, čím víc se Fico bude chovat jako kokot. V Česku vyhraje nejbližší volby Babiš. V jeho případě, protože ten chlap nemá vůbec žádné zásady (a pojetí o dějepravě), bude záležet, kdo se umístí na 2.-3. místě. Zda to budou hujeři, nebo patrioti. Babiš se totiž – přizpůsobí. To, že EU nakonec žádné dotace neseškrtá, chápe ten chalan z kotárů taky. Skončí-li 2.-3. socialisti, lidovci a podobná genocidní špína, přimkne se Babiš k bruselskému dubisku. Skončí-li tam patrioti, bude to jiná. Třeba ho napadne, že jako čecho-slovák by mohl být Spasitelem, Hrdinou, Orbánem II., kýmsi, kdo postavil Slovensko na roveň Maďarska. Mohlo by to být mimořádně zajímavé, získalo by mu to popularitu (ta se, když vám hrozí kriminál, hodí) a dalo by mu to šanci vrátit „tradičním stranám“ všechny představitelné i nepředstavitelné ústrky.
 
Bude to určitě zajímavé. My ale nesmíme ztrácet ze zřetele jedno: Našimi objektivními spojenci jsou státy V4, po jejichž boku jednou svedeme vítěznou vést válku na dvou frontách proti Turkovi a Turko-Němcovi. A je úplně jedno, zda nám v tomto mezidobí vládne idiot Bohouš, nebo chladný oportunista Babiš. Držme Višegrád – nic jiného nám totiž nezbývá.
 
Autor: MARTIN KONVIČKA, České Budějovice, ČR, 10.9.2017