28. říj, 2017

V4 NEWS: ROBERT FICO - JAK SE Z NÁRODOVCE STAL ÚSTUPKÁŘ

Zatímco řada současných nacionalistických politiků prošla obrodou od umírněných prozápadních liberálů, ať už to byli Kaczyńští na počátku svého působení, či Orbán, který byl původně západním liberálem s liberálním vzděláním, Robert Fico se rozhodl jít přesně naopak. Od levicového nacionalisty a konzervativního socialisty se dal na opačnou dráhu, takže si nyní na něho posvítíme, jak se sluší, patří.

Bobík Fico se narodil roku 1964 v Topolčanech jako syn dělníka a prodavačky. Během vysokoškolských studií se seznámil se svou manželkou Svetlanou (sic) a mají syna Michala. Za minulého režimu působil jako asistent vojenského vyšetřovatele v Janovicích. Pracoval pro Institut státu a práva Slovenské akademie věd. V roce 1987 se stal členem KSČ a hned po Sametové revoluci vstupuje do Strany demokratické levice SDL, která byla nástupnicí KSČ na Slovensku. Komunistická strana Slovenska byla jen částečnou nástupnicí a do parlamentu se dostala pouze v roce 2002.

Od roku 1994 do roku 2000 byl právním poradcem u Evropského soudu pro lidská práva, kde se mu podařilo prohrát všech 14 sporů, kterými se zabýval. V průběhu této doby postupně budoval svou mocenskou infrastrukturu uvnitř slovenské levice. Tato nabrala obrátky na podzim 1998, kdy sestavil svůj vlastní čtyřčlenný expertní tým, jehož se taky účastnil, a který mu měl otevřít dveře na slovenské levici. Ficova ambice vycházela z upadající podpory stávajících levicových stran.

Fico roku 1999 opustil SDL a založil SMER – Sociální demokracie, která okamžitě vyrostla na kritice neoliberálních reforem Dzurindovi vlády. Zavedl přísnou prevenci své strany proti ovládnutí starými komunistickými kádry a zakázal lidem, kteří měli konexe na minulý režim účastnit se stranických aktivit. Nařídil taky, že všechny buňky SMERu musí být finančně soběstačné a veškeré dary veřejné.

S těmito restrikcemi, charismatem a úpadkem slovenské pravice a levice vyhrál volby roku 2006, kdy získal 29% hlasů. V tomto období se profiloval jako národní socialista. Fico sestavil vládu s Mečiarovým LS-HZDS a Slotovou Slovenskou národní stranou. Právě účast na Ficově vládě zdevastovala Mečiara a jeho LS-HZDS. Pokud jde o SNS, Fico byl obratem trestán z Evropské unie. Členství SMER – Sociální demokracie v Evropské socialistické straně bylo pozastaveno. Evropská unie dělala tytyty, ale tehdy se ještě Fico ze své odvahy nepodělal. Roku 2009 udělal zoufale chybný krok a přijal na Slovensku euro. K nepatrné cti české politické reprezentace jí musíme děkovat za to, že nás této katastrofy prozatím ušetřila.

Ve volbách 2010 Fico posílil, LS-HZDS vypadla z parlamentu a SNS oslabila, takže se Ficovi nepodařilo sestavit vládu. Místo toho vznikla protificovská prozápadní liberální koalice v čele se slovenskou obdobou ODS, SDKÚ-DS a Ivetou Radičovou. Její vláda trvala ani ne dva roky, než se pod náporem evropské finanční krize a krize eura okolo tzv. Evropského nástroje finanční stability zhroutila. V březnu 2012 vyhrává Fico s přehledem volby. Nikdo s ním nechce do koalice a tak zakládá vládu jedné strany, snad poprvé ve východoevropských dějinách po pádu komunismu.

V této době vládne celkem úspěšně, Slovensku se ekonomicky daří navzdory euru a jeho krizím, nestojí proti němu žádné vážné překážky a vše jde celkem hladce. Roku 2014 se ovšem dopustí fatální politické chyby. Rozhodne se kandidovat na presidenta Slovenska. Snad s ambicí, že posílí tento úřad a bude mít přes svého člověka zároveň kontrolu nad premiérským úřadem, či z jiné ambice, Robert Fico nepochopí nálady a postoje slovenského lidu, který ho chce mít za premiéra. V prvním kole vítězí nad eurohujeristou Kiskou, ale v druhém kole i řada jeho stoupenců nejde k volbám, či dokonce volí Kisku, protože chtějí mít Fica dál premiérem. Fico v druhém kole jasně prohrává a Slovensko se začíná otáčet západním neoliberálním směrem pod vlivem Andreje Kiska.

Vztahy mezi Kiskem a Ficem jsou dlouhodobě napjaté. Kiska je typický pravdoláskař a eurohujer, od čehož si Fico zatím udržuje odstup, ale to se má změnit. V březnu 2016 probíhají další parlamentní volby, ve kterých Fico drtivě ztrácí. Je to již v době migrační krize, kdy Kiska zve na Slovensko imigranty a Fico naopak podává žaloby k Evropské unii proti systému kvót. Ficovi se nakonec podaří horkotěžko sestavit velice pestrou vládu socialistů, nacionalistů, maďarských reprezentantů a protificovské strany Sieť, která spolupráci s Ficem v podstatě nepřežije. Dnes v koalici zůstali Ficovci, nacionalisti a Maďaři.

Po neúspěšné žalobě na EU nakonec Fico zařazuje zpátečku. I když pronáší velice odvážný projev o tom, že na Slovensku nebude žádná muslimská komunita, brzy se ukazuje, že zář reflektorů mezi evropskými elitami je přitažlivější, než národní zájmy Slovenska, které do té doby hájil proti imigraci, neomarxismu, LGBT lobby a spol.

Nabízí se, ale ještě jedno srovnání. Je možné, že Fico se stává novým Tisem. Možná se obává národně obrozeneckého vzepětí v Maďarsku, a tak jako Tiso hledal ochranu u Hitlera před Horthym, tak možná Fico hledá ochranu u Junckera před Orbánem, ale to je jen naše spekulace.

Každopádně takhle se z národně konzervativního socialisty stal prozápadní neosocialista & neoliberál. Smutný osud, kdysi suverénního politika. Možná nás ještě překvapí, ale dost o tom pochybuji…

Autor: Herakleios Stalker, Praha, ČR, 28.10.2017