KOMENTÁŘE

19. zář, 2020

Šíří se nám tu menší nešvar generačního konfliktu...

Staří nadávají na mladé a mladí na staré. Někdy je mezi-generační kritika oprávněná. Ovšem cílem není vést zbytečný konflikt, ale situaci napravit  – vlastenci potřebují oslovit mladé!

Mezi některými "buřt" nacionalisty starší generace, se rozšířil mýtus, že všichni mladí jsou "SorošJugend" a vůbec jsou to zmetci. A proč nevolí ty jejich strany. Položme si otázku co vlastenecké strany nabídly mladým a hlavně proč to tak neučinili?

Ekonomická oblast:

V programu Trikolóry, SPD, ani například Národní Demokracie se nenachází moc bodů, jež by nabídli něco, co na čem by měli mladí přímý ekonomický a politiciký zájem. 

O peníze jde až na prvním místě. Jaký mají program výše zmíněné strany? Problém rozeberme na tři části. Příjmy mladých, výdaje mladých a jaké hospodářství (včetně transakcí) máme, nebo chceme. 

Příjmy:

V současné době žijí mladí v úplně jiné ekonomice než jejich rodiče, kteří buď do práce nastupovali, ještě za dob socialismu nebo restartu v 90. letech. Kde buď panovala jistota nějakého slušného pracovního místa, nebo sice člověk dostal padáka, ale rychle našel jiné místo, pokud chtěl...

Sice dnes lze najít pracovní místo rychle, ovšem jde o anomálii posledních 2 až 3 let.

Jak chtějí ovlivnit přijmy mladých? Snížit daně z práce? Lepší pracovní místa? Vyšší platy? 

Položte otázku těm, kteří dělali v administrativě dříve, jestli podniky disponovaly nástroji sledování výkonu práce na vteřiny 24/7? Nebo jak moc byli časté přesčasy? 

Tuší například starší generace, že ta místa kde „ti mladí manažírci“, kde mají „třicet tisící korun“ (prohlášeno s tónem, jako kdyby šlo o miliardy), je vykoupeno například běžnými 10 až 11 hodinovými směnami? Nebo, že přez časy se neproplácí? Nebo, že ani služební zákoník pro úředníka, vás stejně neochrání před vyhozením v podstatě na hodinu? Možná to může znít, jako nářek a každá doba, měla své plus a mínus.  Ale trochu pochopení a lidského soucitu je na místě...

Ale co jim navrhují? Pokračování téhož? Co je alternativa?

Výdaje:

Vlastní bydlení. Vlastní bydlení. Vlastní bydlení. Největší výdaj. S českými potravinami, moc díru do světa u mladých neuděláte. Ale cena vlastního bydlení, pro méně chápavé: cena vlastního bydlení. Absolutně jasná priorita. Argument, že teď jsou levné televize a džíny jsou všude, je prostě mimo.

Hospodářství:

Co je  programem? Jak se mají točit peníze / v rámci regionu / mezi malými podniky? kdo je bude vlastnit? Budou se lidé domlouvat v hospodě nebo v kanceláři? Jaký budou mít chrakter? Mladí mají rádi „domací“ prostředí nikoliv zaplivanou putyku, mají rádi ekologické věci. Mají rádi věci s příbehem, ne něco, co existuje jen tak. Co je program v tomto směru?

A proč to vlastenecké strany neudělali?

Je jim to jedno, absolutně odmítli tuto cílovou skupinu. Jako celek. Jasně chápu, že mladí jsou jinde a část jich, je "Sorošjugend", ale ne všechni.

K příjmům:

Prostě si chtějí držet to své. Jaké digitalizace podniků a úřadů, fuj to je zlé. Já mám šanon a basta. Nikdo je nazajímá. A hlavně smrádek a teploučko. Leckdy tyto pozůstatky kolotočářské ekonomiky produkují zajímavé situace. „Oni nechtějí makat!“ často zaznívá. Jasně pracovat za peníze pod úrovní trhu (viz to bydlení), dostávat výplatu pozdě a šolíchané sociální a zdravotní pojištění je fakt věc. Chápete proč mladým nevadí západní firmy? Tam většinou dva, z těchto problémů neřešíte.

K výdajům:

Bydlení: Když výhodně zprivatizujete v 90. letech, byt 4 plus 1, za 400 000 Kč a dnes máte problém dát do fondu oprav pár korun navíc, na opravu střechy, ale váš byt klidně prodáte za 6 milionů. Je jasné že Vás to vůbec nepálí. Nastavení je jasné. A aby se nic nikde nepostavilo. Dokonce už u i rekonstukce železniční dráhy je špatně! A Metro ať jezdí do pole (metro Stodůlky). Zajímavé je, že "buřt" nacionalisty to vlastenctví, někdy lidi opouští, když by jsme se bavili o tom kdo může a nemůže nakupovat nemovitosti, to najednou peníze muslimské mafie nevadí, že?

Taky si někdy nakradli byty a teď je pronajímají. 90. léta styl. Tyhle lidi jsou výborní když prosazují nízké daně a tradiční hodnoty. ExODS je toho krásným příkladem. Co kdyby někdo zdanil ty nájemné příjmy, že?

Hospodářství:

Ekonomika taxikářů s přetočenými taxametry, kolotočáři, šmelení všecho možného, amatérismus při řízenní státu a podniků, extrémně táhnoucí se soudy nezaujme, ale pro starší generaci je to vlastně normální. Byli v tom přežili to, někdy si vydělali a někdy zchudli. Ale teď je potřeba příjít s jiným modelem a při minulé změně modu, se spálili. Takže ochota nabídnout něco jiného je menší.

Jak z toho?

No, nějak z toho musíme vymyslet cestu! Jinak tu bude "kebaba land", nebo vymřeme, protože každej mladej vezme čáru ze starobního domu, jménem ČR. Musi se najít nebo znovu obnovt principy i dočasné kompromisy, které povedou k lepšímu stavu jak pro mladé. Důchodci budou mít důstojné důchody a dobrou zdravotní péči a mladí poměry, které jim budou vyhovovat. 

Navrhuji též tuto koalici:

Spojencem se musí stát:

Vlastenečtí mladí, vlastníci podniků, profesinální třída, rodiny a důchodci...

Nepřáteli této země jsou:

Tetky s drdolem na úřadě, velké korporace, kolotočáři,  krmininálníci a svoloč...

Autor: KERBEROS, Praha, ČR, 19.9.2020


PODPOŘTE NÁS! Číslo účtu: 1511201888/5500 heslo pro dárce & příjemce: NB.com DĚKUJEME!


 

 

 
25. srp, 2020

Lukašenko se dnes potýká s demonstracemi, proti jeho osobě a proti průběhu a výsledkům voleb...

Je to trochu pochopitelné, protože být u moci tak dlouhou dobu a tvrdit že je člověk vždy zvolený jako na západě budí trochu pozornosti.

Zcela chápu Lukašenka, po rozpau SSSR se v postovětských zemích děl docela chaos a on se chopil vesla a udržel v zemi klid a relativní prosperitu. Pro připomínku Bělorusko má 3x větší životní úroveň jako například Ukrajina a jezdí tam za prací i lidé z Litvy, nebo Lotyšska či Estonska, zemí jenž jsou členy EU & NATO.

Ovšem za celou dobu své vlády, si vždy zařídil, aby vyhrál volby. To by asi nebyl takový problém krátokodobě. A schvalovat to nemůžeme, to  by bylo nedemokratické a fuj a měli by jsme paragraf na sobě. Přece je fajn mít LBGTQ pride, celé odvětví hospodářeství vlastněná zahraničím a cpát dětem do hlav, že bílá rasa je fuj. Jenže to je typický demokratický vývoj, 30 let od pádu komunismu ve střední a východní Evropě. 

Jenže k tomuhle naše kritika nesměřuje. Problém je, že Lukjašenko nenabídl a nazavedl alternativní politický systém. Teď je jedno jestli monarchie, aristokracie z bývalích předsedů JZD, republiku, kde můžou volit jen ti, co jsou členy strany a šli na vojnu. To je úplně jedno. Prostě něco jiného, jako je dnes současná západní liberální demokracie. A pak tento systém otevřeně proklamovat.

Měl na to dost času a jistě by to nebylo jednoduché, jekotu ze západu by bylo dost. Měl ovšem čas i prostředky. Platit pár filosofů, politologů a trocha opačných politických neziskovek není zase tak drahé. A postupné implementace je taky možná, neboli metoda krájení salámu, kterou mají tak rádi na západě...

Ovšem Lukašenko se na to vykašlal nebo neměl čas. Teď ho to půl dělání (liberální demokracie), nedělání (změny režimu na Běloruský model) dostihlo. Což by mělo být varování všem vlastencům (Maďarsko, Polsko....) nedělejte to jen na půl...vždy se to nakonec vymstí...

Autor: Kerberos, Praha, ČR, 25.8.2020


PODPOŘTE NÁS! Číslo účtu: 1511201888/5500 heslo pro dárce & příjemce: NB.com DĚKUJEME!


 

 

18. čvc, 2020

Nedávno bylo v České republice připomínáno 70. výročí popravy dr. Milady Horákové komunistickým režimem... 

Této popravě předcházelo zdivočelé propagandistické běsnění, a v tomto textu ukážu jeden z příkladů, že takové běsnění, nezřídka tolerované, nezřídka podporované, je i nedílnou součástí ideologie liberální demokracie. Ne, nejde o tak extrémně vyhrocenou situaci, jako je soud a poprava člověka, ale paralela je tu dost děsivá.
 
První takovou paralelou je Patricia Simonová, profesorka vysoké školy Marymount Manhatten. Ta se nyní stává předmět lynče a ostrakizace, protože usnula při přednášce o rasismu. Na pár chvilek usnula, přičemž ona sama tvrdí, že ne, že se akorát dál nemohla dívat do monitoru, což je taky možné, ale i kdyby usnula, reakce studentstva je děsivá. Dva tisíce studentů podepsalo petici za její vyhazov, protože „… nesouzní s antirasistickým pohledem…“, jak píše Caitlin Gagnonová. Na internetu se šíří fotografie s tímto „usnutím“, a jen k ní doplním ještě jednu věc, u jména profesorky Simonové je v závorce (She, Her…), aby se vědělo, že jako žena má být oslovována jako žena. Ano, tohle už se musí dopisovat, aby se někdo náhodou někoho nedotkl.
 
Dva tisíce studentů podepsalo petici za její vyhození, a přidávají k tomu všelijaké pomluvy a nařčení z rasismu, včetně „toxického chování“, aniž by si uvědomili, že toxické jsou jen chemikálie, a ne to, co jim dělá bebí na dušičce.
 
Druhým takovým příkladem je J. K. Rowlingová, autorka slavné série o kouzelníku Harry Potterovi. Ta měla tu neskutečnou drzost a opovážlivost, že si dovolila tvrdit, že jen ženy menstruují. Reagovala tak na text OSN, ve kterém se psalo o „menstruujících lidech“. Liberálně levicová autorka nebyla dostatečně liberálně levicová a snesla se na ní vlna nenávisti a útoků, vlna „cancel culture“, jak se tomu říká. Kultura a nepohodlní autoři se vymazávají. Proti Rowlingové se postavil i Daniel Radcliff, představitel Harry Pottera, nebo Emma Watson, která hrála Hermionu Granger a perzekuováni jsou i lidé podporující Rowlingovou. Autorka G. Philipová, která vyjádřila Rowlingové podporu, přišla o kontrakty se svým nakladatelstvím. Rowlingová opodstatněně varuje, že transgender hnutí poškozuje ženy a vymazává jejich podstatu a hodnoty, tím že relativizuje pohlaví. K tomu bych doplnil, že pokud jsou doktríny transgender hnutí pravdivé, pak ani neexistují sexuální orientace a LGBT hnutí je zbytečné. Jako další příklad útoků na Rowlingovou se udává výrazně nižší prodej jejích knih. V červnu prodej tištěné beletrie v USA vzrostl o 31.4%, ale Rowlingové jen o 10.9%, přestože loni, ve stejné době, měla nadprůměrně vysoký růst (35.2% oproti 33.3% zbytku trhu).
 
Akce levičáků vzbudila i reakci. Dopis podepsaný celou řadou levicových liberálů, které začala revoluce, jíž započaly před mnoha dekádami, sama požírat. 150 filosofů, spisovatelů, publicistů a komentátorů, převážně levicově liberálních, včetně Rowlingové, Noama Chomského, pronásledovaného Salmana Rushdieho, či šachisty a opozičního aktivisty Garry Kasparova, se vyjádřilo proti likvidaci nepohodlné kultury. Nutno říci, že jakkoliv je jejich počin úctyhodný, byli to právě oni, kteří tohle spustili svou kulturní revolucí a neomarxismem v druhé polovině 20. století.
 
Tak jako Robespierre byl zavražděn vlastní revolucí, tak jako Milada Horáková byla zavražděna komunisty, kterým svou politikou podpory znárodňování a boje proti agrárníkům pomohla dostat se k moci, tak i tato stará garda levicových liberálů je ničena kulturní revolucí, kterou započala, kdysi dávno.
 
Vidíme tedy dvě paralely. Velké a divoké kampaně, více či méně organizované, vyzývající k zostuzování a pronásledování lidí nepohodlných současné ideologii a současným elitám, tak jako se to dělo v padesátých letech v Československu, a to, že revoluce požírat, ty, kteří jí spustili. Jako za Robespierra, Dantona, jako v 30. letech v SSSR, jako v tragickém případě Milady Horákové.
 
My, tváří tvář této situaci, můžeme jen stát a doufat, že se východoevropské státy, co nejdříve odtrhnou od západního úpadku a zkonsolidují se do Trojmoří.
 
Autor: Herakleios Stalker, Praha, ČR, 18.7.2020
PODPOŘTE NÁS! Číslo účtu: 1511201888/5500 heslo pro dárce & příjemce: NB.com DĚKUJEME!
12. čvc, 2020

Tak jako Donald Trump mění Ameriku v to, aby byla opět veliká, měli bychom my zapracovat na tom, aby Istanbul byl opět Konstantinopol...

Zejména ve světle posledních událostí týkajících se jednoho z největších křesťanských chrámů a svatostánků světa, Hagia Sofia, chrám Boží moudrosti. Osmanský nejvyšší soud rozhodl ve sporu o to, zda je možné Hagiu Sofiu, která byla od roku 1935 muzeem, změnit na mešitu. Mešitou byla od roku 1453, kdy padla Východořímská říše a Mehmed II. Dobyvatel obsadil Konstantinopol. Mehmed II. vzal Hagiu Sofiu do svého osobního vlastnictví a přeměnil jí na mešitu. Ještě předtím nechal tři dny drancovat město svými vojáky, a ani Hagia Sofia, symbol pravoslavného křesťanství, se drancování nevyhnula. Po pádu Osmanské říše a nástupu sekulární vlády Ataturka, byla mešita zrušena a Hagia Sofia sekularizována a změněna na muzeum.
 
Počátek Hagie Sofie se datuje do roku 360, kdy císař Constantius II. na tomto místě otevřel kostel. Druhý kostel byl otevřen za vlády císaře Theodosia II., ale budova původních kostelů lehla popelem při nepokojích v roce 532. V únoru 532, císař Justinián I., nařídil vybudovat úplně nový svatostánek, větší, majestátnější, založený na kombinaci náboženství, důsledného vlivu matematiky a geometrie, pod dohledem velkých architektů. Bazilika chrámu Boží moudrosti byla otevřena v prosinci 537, za přítomnosti císaře Justiniána I. Velikého. Od té doby byl chrám sídlem pravoslavného patriarchy, konala se tam korunovace císařů a bazilika poskytovala ochranu pronásledovaným. Chrám byl několikrát poničen ikonoklastickými nepokoji (ne, nepodobnými těm, které dnes vidíme na Západě), zemětřeseními a požáry, ale vždy byl obnoven. V 10. století, za vlády císaře Basila II. Bulharobijce, byl rozšířen po velké rekonstrukci, která byla provedena v důsledku rozsáhlého zemětřesení. Při Čtvrté křížové výpravě v roce 1204 byla vydrancována křižáky, zpustošena a přeměněna na katolickou katedrálu. V roce 1261 byla Konstantinopol osvobozena od křižáků a roku 1317 byla Hagia Sofia opět rozšířena, tentokrát císařem Andronikem II. Palaiologem. Chrámem zůstala, až do roku 1453, kdy bylo město bráněno císařem Konstantinem XI. proti sultánu Mehmedovi II.
 
Město, ale padlo a tím zanikla Východořímská říše a nastoupila éra Osmanského impéria. V dalších stoletích se stala mešitou, byla přestavována, doplněna o islámské vzory, rozšířena o čtveřici minaretů, které se staly její dominantou. Za zmínku stojí, že Hagia Sofia byla dobyta v době, kdy probíhal jeden z pravoslavných rituálů, který tak byl přerušen, a byl dokončen, až v roce 1919, pod dohledem řeckého vojenského kněze. Roku 1935 se pak Hagia Sofia stala muzeem a završením procesu sekularizace a demokratizace Turecka.
 
Od doby, kdy sultán Erdogan I. přetváří Turecko v novou Osmanskou říši, sílí i snahy o přetvoření Hagii Sofie do mešity. Vyzývá k tomu od roku 2018 a sklízí kritiku Řecka i mezinárodních organizací. Snahy se zintenzivnily a případ se dostal před turecké soudy, které nakonec rozhodli otřesným způsobem, a to tak, že umožní zřízení nové osmanské mešity uvnitř křesťanského chrámu. Osmanští vládci se zaklínají tím, že ochrání křesťanské ikony, ale v dnešní době není nikde nic jisté, a Osmanské říši teprve ne. Toto je symbolické završení obnovy Osmanské říše.
 
Proto bychom měli pozvednout heslo „Make Constantinople Great Again!“
 
Autor: Herakleios Stalker, Praha, ČR, 12.7.2020
PODPOŘTE NÁS! Číslo účtu: 1511201888/5500 heslo pro dárce & příjemce: NB.com DĚKUJEME!
28. čvn, 2020

Asi málokteré historické období lidstva a společenský prvek naší historie je natolik opředen různými mýty, polopravdami a dezinformacemi jako fenomén otroctví a éra otrokářských společností...

Jak trefně napsal uznávaný český sociolog Petr Hampl, „bílý muž otroctví nevymyslel, ale byl to on, kdo ho zrušil…“, přestože jde o zjednodušení, tak ve své historické podstatě má pravdu. Pojďme se podívat, jak to s otrokářství, kterým se dnes „vinou bílého muže“, tolik ohání levičáci, skutečně bylo. Bílý muž je totiž dodnes nucen omlouvat se dokola za něco, na čem měl jen velice malý podíl. Jmenujme si tedy pár mýtů. 
 
Mýtus: Otroctví vytvořila bílá rasa
Skutečnost: Historie otroctví je velice dlouhá a navzdory veškeré snaze bílé rasy o vymýcení otroctví a otrokářských praktik, tento fenomén a institut dodnes v určitých podobách přežívá. Otrokářství vzniklo se zánikem prvobytně pospolné společnosti a rozvojem zemědělství, nicméně jako plnohodnotná společnost se konstituovalo, až v Sumeru kolem roku 3500 př. n. l. 
 
Mýtus: Otroctví bylo rasistické
Skutečnost: Starověká Persie, Čína, akkadská říše, Sumer, Asýrie, Babylon, Indie, Řím a Řecko, stejně jako islámské chalífáty a sultanáty a africká království, byla postavena na otrokářství, ale jen zlomek z nich byl provozován bílou rasou, konkrétně řecké a římské otrokářství. Téměř po celou historii bylo otrokářství nerasové. Otroci byli běloši i černoši. Většina římských otroků byla bílých. 
 
Mýtus: Běloši unášeli černochy do otroctví
Skutečnost: Drtivá většina černých otroků prodaných bílým otrokářům byla prodána samotnými africkými králi a kmenovými náčelníky. Žádné výpravy za otroky se nekonaly. Bílý otrokáři spolupracovali s africkými králi a ti jim prodávali své poddané. Černí afričtí králové a vůdci tak měli svůj podíl na zotročování vlastních lidí. 
 
Mýtus: Běloši ovládali obchod s otroky 
Skutečnost: Asi největší ze všech otrokářských mýtů. Dominance bělochů v otrokářství se nesla pouze v době Římské říše, kdy byl tento fenomén vyvrácen nastupujícím křesťanstvím, a poté, až v době pozdního kolonialismu. Drtivá většina otroků ve středověku a raném novověku, stejně jako v současnosti, byla v područí islámu. Islám je otrokářské náboženství, nejen tím, jak se chová, ale tím, že samo o sobě otrokářství schvaluje. 
 
Systém Šaria, jasně vymezuje otrokářské praktiky a vražedný nájezdník a násilník Mohammed měl sám otroky, včetně minimálně jednoho černého otroka. Arabští muslimové během své vlády uvrhli do otroctví na 14 miliónů lidí, převážně bělochů, černochů a Židů. Jen tatarští nájezdníci v Rusku odvlekli do otroctví na jeden a půl miliónu křesťanských rolníků. Berberské loďstvo podporované Osmanskou říší během svého drancování Středozemního moře zotročilo dva milióny křesťanů. V Sokotském chalífátu bylo přes dva milióny otroků. V oblasti muslimských států Senegalu a Gambie byla zotročena jedna třetina všech obyvatel. Ale nešlo, jen o islám. 
 
Ještě ve 30. letech 20. století bylo v Etiopii přes 2 milióny otroků z celkem 8 miliónů obyvatel. Otrokářství v Etiopii bylo prvně zrušeno teprve italskými fašisty po obsazení Habeše. Paradox, že? O tom se v dnešních učebnicích historie moc nedozvíte. Definitivně bylo zrušeno, až na nátlak Američanů a Britů v roce 1942. Podobná situace byla, ale i ve střední a jižní Africe, kde jednotlivá etnika zotročovala jiná etnika, bez jakéhokoliv vměšování bílého člověka. 
 
Abychom byli, ale spravedlivý. V souvislosti s islámem je nutné říci, že se přeci, jen nakonec jeden muslimský vůdce omluvil africkým černochům za obrovské zotročování a utrpení, do kterého byli islámským otrokářstvím uvrženi. Byl to Muammar Kaddáfí na sjezdu Africké unie. 
 
A nyní se podívejme na abolicionistické hnutí a na to, co se o něm moc neví, tedy že šlo o hnutí bělošské, protože v žádném africkém a ani islámském státě abolicionismus, tedy boj proti otrokářství, neprobíhal, aniž by k tomu došlo na nátlak bělochů. Nepopíráme účast černochů jako jedinců, aktivistů, radikálů a vzbouřených otroků na abolicionistickém hnutí, ale nejmocnější silou abolicionismu byli běloši. 
 
Království Izrael v roce 1000 př. n. l. praktikovalo otrokářství, ale každý otrok byl před zákonem lidskou bytostí a jeho smrt byla trestána. Navíc podle židovského zákona byli uprchlí otroci chráněni a byl jim poskytnut azyl. Solónovy reformy v antickém Řecku osvobozují lidi z dlužního otroctví a ve stejném duchu se nese římská zákonná reforma z roku 326 př. n. l. Papež Jan VIII. v roce 873 odsuzuje otrokářství a zotročování křesťanů a ani ne o sto let později Benátská republika staví otroctví mimo zákon na svém území. 1215 Magna Charta zakazuje otrokářství v Anglii. O sto let později Ludvík X. zakazuje otrokářství na kontinentální Francii. Roku 1347 Kazimír III. Veliký v Polsku likviduje otroctví. Roku 1416 obchodní republika Ragúsa zakazuje otrokářství. V druhé polovině 15. století Isabela Kastilská vede systematický boj proti otrokářství na všech územích osvobozených od islámu, kde otrokářství vzkvétalo. Roku 1493 zakazuje zotročování amerických Indiánů. Roku 1537 papež Pavel III. odsuzuje a zakazuje zotročování amerických domorodců. 1588 litevské velkovévodství zakazuje otrokářství. O dva roky později japonský císařský regent zakazuje otroctví v Japonsku. 1783 bylo otroctví zrušeno na Krymu, když Rusové svrhli obávaný a krutý Krymský chanát. 1801-1815, berberské války, na jejichž konci je destrukce mocné otrokářské flotily a osvobození tisíců otroků z područí Osmanské říše a Berberů. 1806 Thomas Jefferson v americkém Kongresu volá po kriminalizaci otrokářství a o rok později Velká Británie zakazuje transatlantický otrokářský obchod. Britové následně vedou řadu ozbrojených výprav proti otrokářským pevnostem. 1815 všechny mocnosti Vídeňského kongresu (Velká Británie, Prusko, Rusko, Švédsko-norská unie, Španělsko, Francie, Portugalsko a Rakousko) deklarují odpor k otrokářství. 1816 angloholandská flotila ničí otrokářské pevnosti v Alžíru a roku 1830 dobývají Francouzi Alžír a definitivně likvidují nejmocnější baštu otrokářství. 1840 první Světový protiotrokářský kongres v Londýně. 1846 tuniský vládce Ahmad I. na nátlak Britů zakazuje otrokářství, ale jeho nástupce obnovuje otroctví. 1847, Osmané jsou přinuceni zastavit otrokářský obchod v Africe. V průběhu druhé poloviny 19. století a celého 20. století vynucují civilizované a vyspělé transatlantické národy rušení otrokářství po celém světě. Poslední stát, který oficiálně zakázal otrokářství, byla muslimská Mauretánie v roce 2007. 
 
Důvod, proč běloši bojovali proti otrokářství, byl ten, že si byli vědomi toho, že svobodný člověk má větší motivaci pracovat a postará se o sebe. Po řadu století bylo otrokářství zneužíváno bílou rasou, ale faktem je, že z celé historie šlo o zlomek této etapy. A důvod, proč v islámské společnosti nikdy nevzniklo protiotrokářské hnutí, je ten, že protiotrokářské hnutí by nevyhnutelně bylo i hnutím protiislámským. 
 
Otrokářství nicméně přežívá dodnes a to zejména v zemích třetí světa. Udává se, že v současné době se v dlužním, sexuálním, či ekonomickém otroctví nachází na 42 miliónů lidí, většinou v islámských státech, ale i v Africe a jihovýchodní Asii. Například ve zmíněné Mauretánii je dodnes v otroctví na 600 tisíc lidí, tedy téměř 1/5 všech obyvatel. 
 
Tolik k vině bílého člověka na otrokářství. Bílý člověk má „vinu“ jen na likvidaci otrokářství. 
 
Autor: Herakleios Stalker, Praha, ČR, 28.6.2020
 
PODPOŘTE NÁS! Číslo účtu: 1511201888/5500 heslo pro dárce & příjemce: NB.com DĚKUJEME!