KOMENTÁŘE

6. lis, 2017

Podle webu Zdopravy.cz vydala Evropská unie tzv. čtvrtý železniční balíček, který stanovuje, jak se musí přizpůsobit železnice v jednotlivých státech evropským normám. V tomto čtvrtém železničním balíčku je však také povinnost, aby všechny železniční tratě byly vybaveny jednotným zabezpečovacím zařízením ETCS (European Train Control System).

Pořizovací cena tohoto zabezpečovacího zařízení je velmi vysoká. Pokud bude tato povinnost opravdu platit, znamená to, že bude v ČR zrušeno velké množství železničních tratí, protože si na sebe jejich provoz již nyní nevydělá, a takové zvýšení vynakládaných peněz by bylo ekonomicky neúnosné. Provoz těchto tratí je však nezbytný pro spojení venkova s okolním světem.

Další problém představuje nárůst nákladní dopravy na silnicích, včetně těch nižších tříd. Malé obce si stále více stěžují na prach a hluk spojený s kamiony. Zároveň to přispívá i ke zhoršování stavu silnic – na jejich opravy je třeba dávat stále více peněz. Dojde-li ke zrušení tratí, budou se tyto problémy ještě více zhoršovat.

Česká železnice za rok 2016 přepravila 171,5 milionu cestujících, což znamená téměř půl milionu cestujících denně. Jakékoliv rušení tratí s sebou nese fatální důsledky, a to nejen pro běžnou dopravu do škol a do práce, ale také i pro místní podnikání. Železnice je výrazným podpůrným faktorem pro rozvoj cestovního ruchu.

Nenechme si vzít naše dráhy kvůli nařízením EU!

Autor: David Eisenmann, Praha, ČR, 6.11.2017


 

1. lis, 2017

Po čtyřech letech tragické vlády chilských socialistů se konají opět volby. Roku 2013 vyhrála Michelle Bacheletová, vůdkyně chilských socialistů, kterou Chilané vnímali jako změnu po předchozích zdiskreditovaných vládách. Sama byla již v letech 2006-2010 presidentkou. Rekordní popularita Michelle Bacheletové, která byla výsledkem relativně střídmé a racionální ekonomické politiky a solidního hospodářského růstu, se ovšem zhroutila v důsledku korupčních kauz, do kterých byl zapleten její syn a její snacha.

Nyní nastávají nové chilské všeobecné volby, tedy rozhodující presidentské a podpůrné parlamentní volby (konají se 19.11.2017). Do klání jde osm kandidátů, ze kterých jen jediný je pravicový, ale k tomu níže.

Nejprve k expresidentovi Sebastianu Piňerovi, který kandiduje za liberálně konzervativní alianci „Chile, pojďme“. Piňera je znám jako president, který se střetl se studentskými elitami, když se rozhodl pro nešťastně koncipovaný program privatizace vzdělávacího systému. Na protestech proti tomuto programu zesílilo chilské neomarxistické hnutí. Je to takový chilský odésák a nebýt Klausovi privatizace chilské propisky, asi by byl znám, jen těmi studentskými protesty.

Druhým nejsilnějším kandidátem podle předvolebních průzkumů je socan Alejandro Guillier kandidující za levicovou alianci „Nová většina“ vedenou Michelle Bacheletovou. Guillier je dlouholetý člen sociální demokracie, žurnalista, sociolog a senátor. Krom toho není moc viditelný a známý.

Beatriz Sánchez, kandidátka „Široké fronty“, která ovšem reprezentuje jen ultralevičáky, ekoteroristy a neomarxisty, je další vážnou kandidátkou proti Sebastiánu Piňerovi. Právě toto ultralevicové hnutí, které sdružuje i chilské Piráty, vzešlo ze studentských protestů během Piňerova vládnutí. Jako jednotné hnutí vzniklo, ale až v lednu 2017.

Čtvrtou uváděnou presidentskou kandidátkou v průzkumech je Carolina Goic, křesťanská demokratka. Současní chilští křesťanští demokraté ze strany PDC se otevřeně inspirují ideologicky u německé CDU-CSU. Navzdory své údajné pravicovosti se při plebiscitu v roce 1988 postavila proti Augustu Pinochetovi.

Pátým kandidátem je Marco Enriquez-Ominami, socialistický filozof a kandidát Progresivní strany Chile. Kandidoval už v roce 2013, kdy skončil na 3. místě s 10% hlasů a většina jeho voličů jsou nespokojení socani.

Jediným skutečně pravicovým kandidátem v těchto volbách je José Antonio Kast. Konzervativní a nacionalistický chilský právník, který má podporu pravicových skupin a zasloužilých armádních důstojníků.

Posledními radikálně levicovými kuriozitami jsou José Navarro a Eduardo Artés. Ten první je ultralevičák podporující zbankrotovaný model venezuelského „socialismu 21. století“ a ten druhý to trumfuje obdivem ke KLDR a tamějšímu vládnoucímu zřízení.

Jestli to nevyhraje José Antonio Kast, tak ta země půjde do kytek.

Autor: Herakleios Stalker, Praha, ČR, 1.11.2017


 

29. říj, 2017

Před týdnem skončily nejdůležitější volby roku 2017 a povolební vyjednávání jsou v plném proudu. Rozhoduje se nejen o sestavení nové vlády, ale i o obsazení vedení sněmovny a zejména vedení důležitých výborů, kde se často spolurozhoduje o nových zákonech.

Důležité je nejen, která strana získala kolik hlasů a poslanců, ale také kdo ji volil a odkud kam se přelily voličské preference. Tektonické změny na politické scéně se odehrávají napříč Evropou a jasně se ukazuje odklon od tradičních stran k novým stranám a hnutím. Spojujícím prvkem je změna, a když si tuto změnu si různé skupiny voličů představují různě, nespokojenost se starými stranami je společná.

Vítězství Babišova ANO podtrhuje to, jakou kampaň proti této straně (slovo hnutí ať si schovají pro svoje PR) vedla veřejnoprávní média. Bez ohledu na to, zda měla pravdu, či ne, jejich důvěryhodnost je u veřejnosti natolik ve psí, že svojí kritikou Babišovi fakticky pomáhala.

Za vítězným ANO se seřadily tři strany, z nichž každá reprezentuje jinou politickou filosofii a samozřejmě i jiný voličský segment. Čtvrtí na pásce, přes nepřízeň médií a dehonestační kampaň konkurence skončila národně orientovaná a EU-kritická SPD Tomia Okamury.

Třetí jsou kosmopolitně-technolgicky-anarchističtí Piráti, kterým vedle sympaticky mladistvé kampaně pomohla i sympatie u médií, která jim poskytla relativně nejvíce prostoru.

Na druhém místě skončila ODS. Tu jsem si nechal úmyslně nakonec, její voliči jsou asi nejrozštěpenější skupinou na politické scéně dnes. Vedle stále tenčící se skupiny tradičních voličů ODS, ji volili ti, kdo by chtěli mít v ODS eurokritickou obhájkyni národních zájmů a oporu proti neomarxistickému bruselskému projektu, a zároveň i nemalá část těch, kdo věci vidí obráceně a ODS volili jenom proto, že se báli, že jejich hlas pro TOP 09 by propadl.

Zisk ve volbách 2013 (šedě) a 2017 (kvůli srovnatelnosti jsou výsledky TOP 09 a STAN spojeny) Graf č.1

Poraženými letošních voleb byla KSČM a zejména ČSSD. Jejich bývalí voliči přešli k ANO a SPD, nebo k volbám nešli. Úspěšné strany čerpaly vesměs z bývalých nevoličů. ODS částečně z bývalých voličů TOP 09 a možná se jí vrátila i část jejich voličů, kteří v roce 2013 volili ANO. Piráti přitáhli zejména prvovoliče, bývalé nevoliče a voliče menších stran (Zelených, Svobodných atd.)

Prohlubují se rozdíly mezi regiony. Praha volila výrazně odlišně od zbytku republiky. Nejen, že výrazně pomohla Pirátům a ODS, ale taková TOP 09 by se bez pražských voličů do poslanecké sněmovny už letos nedostala vůbec.

Graf ukazuje kolikrát více/méně strany získaly v Praze oproti ČR, Graf č.2

ANO získalo v Praze jenom o něco více, než 2/3 toho, co v celé republice SPD dokonce jenom o něco více, než polovinu. Naopak TOP 09 v Praze získala 2,38× více procent hlasů, než v celé ČR. Tím čím byla pro TOP 09 Praha, bylo pro STAN Liberecko a pro KDU-ČSL moravské kraje.

Podle sociálního složení voličů a toho, ve kterých regionech strany uspěly, se vyhranily dvě skupiny stran. Jednak jsou tu ANO a SPD, které oslovily výrazně více volič v bývalých průmyslových krajích (Karlovarsko, Ústecko, Moravskoslezský kraj), i když s výjimkou Prahy výrazně uspěly v celé ČR. A jednak jsou tu „strany městských intelektuálů“, kam lze zařadit Piráty, TOP 09 a částečně i ODS. Tyto strany výrazně uspěly v Praze a mezi jejich voliči převažují mladší a vzdělanější lidé. Ovšem hodnocení podle vzdělání je nutno brát s jistou rezervou. V době, kdy dospívali dnešní šedesátníci, bylo v populačním ročníku zhruba stejně maturantů, jako je dnes vysokoškoláků. Volební výsledky tak v ČR do značné míry kopírují výsledky na západ od našich hranic, kdy vzdělanější a mladší obyvatelé měst volí kosmopolitní strany a méně vzdělaní, starší obyvatelé regionů nejvíce postižených změnami posledních let volí národně orientované strany. Je to logické, ti první si snáze mohou dovolit život ve svojí sociální bublině a jejich zkušenosti z cestování do zahraničí je utvrzují v tom, že se mohou vždy odstěhovat tam, kde jim bude dobře. Na druhé straně ti starší a/nebo méně vzdělaní se za lepším živobytím tak snadno odstěhovat nemohou, nebo nechtějí, se cítí ohroženi nejen ekonomickými změnami, ale zejména migrační vlnou, která hrozí změnit jejich paneláková sídliště v no go zóny tak, jak to mohou vidět v zemích, které pro ně do nedávna byly vysněným rájem.

Autor: Alfonso Rionard, Praha, ČR, 29.10.2017


 

27. říj, 2017

Vznikla Katalánská republika

V reakci na pokračující zastrašování, výhružky, tvrdohlavost a represe ze strany Madridu, katalánský parlament vyhlásil nezávislost na Španělsku. Pro definitivní vyhlášení nezávislosti hlasovalo 70 ze 135 poslanců. Zbytek na protest odešel.

Již před několika dny vyhlásil jednostrannou deklaraci nezávislosti, jejíž platnost byla v dobré vůli ze strany katalánské vlády pozastavena, aby mohlo dojít k vyjednávání a smířlivým krokům s vládou v Madridu. Madrid na to reagoval tím, že dnes prostřednictvím Senátu aktivoval článek 155 Ústavy, který ukončuje autonomii Katalánska. Tímto krokem mají přejít veškeré instituce v Katalánsku pod kontrolu centrální vlády. Vrchní španělský prokurátor obvinil představitele Katalánska z povstání a hrozí jim 25 let vězení. Katalánští separatisté naproti tomu vyzývají zaměstnance veřejných institucí k tomu, aby ignorovali rozhodnutí centrální vlády a pracovali ve prospěch nově vzniklé Katalánské republiky.

Eurosvaz se již dal slyšet, že sice upřednostňuje dialog před represemi, ale že nadále neuznává právo národů na sebeurčení a Madrid uznává za vládce nad Katalánskem. Dnes večer rozhodl krizový štáb vlády v Madridu s premierem Rajoyem, že rozpouští katalánský parlament a odvolává jeho vládu. Následovat bude rozpoutání brutálních represí vůči svobodné Katalánské republice. Německo, Itálie, Francie a Velká Británie, už prohlásili, že neuznávají jednostranné vyhlášení Katalánské nezávislosti. Je zajímavé, že jednostranné vyhlášení nezávislosti Kosova na bývalé Jugoslávii (Srbsku), uznali okamžitě. Když dva dělají totéž, není to totéž.
  
Autor: Herakleios Stalker, Praha, ČR, 27.10.2017


 

24. říj, 2017
Dnes poprvé od voleb konaných 24.září, zasedal německý spolkový sněm Bundestag. Poprvé v něm zasedli i poslanci Alternativy pro Německo. Jejich poslanecká frakce má 92 poslanců. Obstrukce, které připravili mainstreamové strany, kdy AfD mělo právo zahajovat schůzi Bundestagu a tzv. demokratické strany se dohodli na tom, že změní systém, neboli pravidla hry v průběhu, a zamezila tomu, to už byla ovšem jen trapná dohra. AfD má tak možnost říkat věci na půdě spolkového sněmu, které jsou dosud tabu. Ať jim to jde!
 
Autor: TGM, Praha, ČR, 24.10.2017
 
zdroj: