KOMENTÁŘE

9. pro, 2017

Možná Vám toto jméno něco říká. Milo Yiannopoulos je radikálně konzervativně pravicový a altrightový novinář, aktivista, blogger a jak sám sebe nazývá „nebezpečný buzík“. Jeho akce jsou pravidelně fyzicky napadány. V Berkley dokonce levičáci vypálili kus univerzitního kampusu. Milo Yiannopoulos by mohl být dokonalým ideálem levičáků. Syn imigrantů, otevřený teplouš, který má za manžela Afroameričana, kterého si „vzal“ na Havaji, ale přesto je označován za nácka, rasistu, xenofoba atd...

Nyní se tento „nebezpečný buzík“ objevil v Austrálii a jeho nepřátelé opět ztropili scénu. Akci uspořádal v rámci série „Troll Academy – Australian Tour“. 1. Prosince se obul do „gender“- feministky Clementine Ford, kterou označil za „neošukatelnou“. 4. Prosince v Melbourne rozzuřil levičáky, když označil aboriginské umění za hnus. Tam taky došlo ke střetu mezi levicovými úderkami z Campaign Against Racism and Fascism a pravicovými konzervativci z True Blue Crew. Vše bylo završeno 5. Prosincem, kdy vyvrcholilo jeho turné. Nejprve v hlavním městě Canberra promluvil přímo v parlamentu na pozvání konzervativního senátora Davida Leyonhjemla a navzdory protestům a vřískání zelených a potom vyrazil do Sydney, kde se jeho přednáška opět neobešla bez násilností ze strany radikální levice. Při těchto násilnostech vykřikovali radikální levičáci, že muslimové jsou v Austrálii vítaní.

Takhle to dopadá, když chcete svobodně hovořit na veřejnosti. Dochází k útokům, nadávkám, urážkám a násilnostem. S ničím jiným se nesetkáte. Ale můžeme být rádi, že už pomalu vstávají na obranu svobody slova, někteří lidé a skupiny jako je právě True Blue Crew.

Autor: Herakleios Stalker, Praha, ČR, 9.12.2017


 

7. pro, 2017

Senát České republiky opětovně prokázal, že nehájí zájmy národa této země a její ochranu, její principy a fungování, nýbrž že je poplatný bruselské věrchušce. To se nyní naposledy projevilo, když Senát parlamentu České republiky zamítl novelizaci ústavy, která by ochránila české národní a státní právo na držení zbraní před evropskými socialistickými regulacemi.

Novelizace měla zaručit lidem právo držet zbraň a v případě nouze pomoci bezpečnostním sboru při ochraně naší státnosti a země. Pro hlasovalo 28 z 56 přítomných senátorů, ale k takové změně byla potřeba 36 senátorů. Část senátorů se navíc na protest proti poslanci KSČM Ondráčkovi, který obhajoval právo lidí držet zbraně, sebrala a odešla trucovat. Jaká ironie, že komunista Ondráček se dnes ukazuje být větším demokratem, než kdejací „demokraté“, kteří chtějí občanům upírat právo na zbraně.

Eliška Wagnerová, bývalá ústavní soudkyně, tedy další taková odbornice, kritizovala „potenciální nebezpečnost“, že by snad občané této země mohli začít vyhodnocovat, kdy je země v nebezpečí. A kdo jiný má právo to vyhodnocovat? Soudci, kteří si sedí ve svých talárech? Poslanci a senátoři ze svých teplých místeček? Skutečné právo na vyhodnocení bezpečnostní situace mají soukromí i státní zaměstnanci, podnikatelé, tvůrci hodnot a prosperity našeho národa, otcové a matky od rodin.

Další, kdo kritizoval novelu, byl Jiří Dienstbier. Kdo jiný?! Kdo jiný se snaží soustavně upírat práva našemu národu ve prospěch všemožných menšin a ve prospěch cizích státních entit. Ano, je pravda, že Brusel zrazuje své lidi odzbrojovacími regulacemi, ale taky je pravda, že Senát České republiky zradil své občany. Zrazujeme sami sebe tím, že volíme takové lidi do jeho čela a složení. Musíme usilovat o demokratizaci státu a národa prostřednictvím zrušení senátu.

Autor: Herakleios Stalker, Praha, ČR, 7.12.2017

zdroj:

http://www.senat.cz/xqw/xervlet/pssenat/historie?cid=pssenat_historie.pHistorieTisku.list&forEach.action=detail&forEach.value=s4178


 

 

5. pro, 2017

Jsem relativně mladý člověk, ale začínám mít pocit, že doba kolem mě se úplně zbláznila a já už asi do ní nepatřím, že mě snad i předběhla. Po pohádce o gay-rodičích králích nyní vychází naprosto absurdní knížka Neboj, neboj!, jejíž neomarxistická doktrína kritizuje rodiče za to, že straší děti čertem během svátku Mikuláše. Že prý děti z toho mívají traumata, a že je to strach založený na lži. Dozvídáme se, že v ten den je v českých domácnostech „vysoká koncentrace strachu.“

Děti se prý nemají strašit a nemá se jim lhát. Kdepak. Strach i lež nedílně patří k dětství a dospívání, bylo to tak tisíce let, než se začala objevovat neomarxistická elita, která dospěla k závěru, že dětem se nesmí nic dít, že musí být v dokonalé peřince, že se nesmí ničím stresovat, že celý svět je plný růžovoučkých jednorožců, kteří serou duhu.

Knížka má v sobě samozřejmě multikulturní nádech, kdy je odsuzován strach lidí v knížce z toho, že se k nim stěhují cizinci, kteří nemají bílé plnovousy, nenosí indiánské čelenky atd. jako oni, a že ti původní obyvatelé nemají útočit a nakonec budou napraveni a očištění od svého strachu.

Děti musí během svého dospívání pociťovat strach. Nesmí to být strach přehnaný, násilný, vycházející z čirého zla šikany a domácího teroru. Musí to být strach přiměřený a tím, že se nás neomarxisté snaží ukládat do jemné bavlnky, jen ničí naší národní obranyschopnost a imunitní systém našich lidí.

Autor: Herakleios Stalker, Praha, ČR, 5.12.2017

zdroj:

https://magazin.aktualne.cz/kniha-neboj-neboj-milada-rezkova-lukas-urbanek/r~abc74698d99511e7ad1e0cc47ab5f122/?utm_source=centrumHP&utm_medium=newsbox&utm_content=editor1&utm_term=position-1


 

3. pro, 2017

Honduraské volby – záchrana před venezuelskou tragédií.

S odstupem Vás informujeme o nedávno proběhlých parlamentních a presidentských volbách v Hondurasu. Volbách, jejichž výsledek pokud nebude zmanipulován levičáky a havlisty, zachránil Honduras před venezuelskou cestou. Nejprve krátce k historii, abyste pochopili, proč informujeme o této středoamerické pidizemičce.

Honduras je stát, kde dlouhou dobu se střídala u moci vláda dvou stran – Liberální strany a Národní strany. Liberální strana byla liberálně pravicová, zatímco Národní strana je konzervativní a vlastenecká. V roce 2005 došlo k prudkému obratu v Liberální straně. Ta začala pod vedením Manuela Zelaya rudnout a blížit se k cestě venezuelského socialismu. Další důkaz toho, jak je lehké sklouznout od liberální orientace k bolševické orientaci. Zelaya byl sociálním internacionalistou usilujícím o zotročení své země rudými baštami Venezuely a Kuby. To dokázal začleněním Hondurasu do bloku států ALBA, který představuje Venezuelu a její více méně loutkové státy, jejichž vlády jsou sponzorovány venezuelským režimem, který nemá dost jídla a zásob pro vlastní obyvatele. Zelaya navíc začal praktikovat politiku nepotismu a do čela státních podniků dosazoval své příbuzné. Proti nepotismu, přimykání země k Venezuele, zneužívání zákonů a zneužívání referend a vůle lidu, se postavila jak honduraská veřejnost, tak samotné politické strany.

Chávezův agent Zelaya byl nakonec svržen a neosocialistickým nepořádkům byl učiněn konec. Na jeho místo nastoupil pravicový liberál a prozatímní president Michelleti. Ve volbách 2009 pak rozvrácená Liberální strana propadla a zvítězili národní konzervativci z Národní strany vedení Porfirio Lobo Sosou. Ten musel bránit pořádky v zemi proti Národní lidové frontě odporu, Zelayovým stoupencům financovaným kubánským a venezuelským režimem. Ve volbách 2013 opětovně zvítězili konzervativci, tentokrát vedení Juanem Hernandézem, který pod svou vládou vyvedl Honduras z nejhorší krize, nastartoval hospodářský růst na 3.7% a porazil rozdrobenou opozici Liberálů, zelayovského hnutí LIBRE a Antikorupční strany vedené Palestincem Salvadorem Nasrallou.

Nyní proběhly další volby. Juanu Hernandézovi se podařilo překonat odpor liberálního a lidskoprávního Nejvyššího soudu a s podporou své dominantní Národní strany prosadil možnost znovu kandidovat v presidentských volbách. Tentokrát se levicové hnutí LIBRE spojilo se socany ze Strany inovace a jednoty a dosadilo za společného kandidáta právě Nasrallu, kterého přetáhli na svou stranu. Přesto se Hernandézovi podařilo, těsně ale přece, porazit tuto rudou koalici.

Ještě pořád probíhá přepočítávání hlasů, ale radikální levici by se nemělo podařit volby zfalšovat, přestože mají podporu lidskoprávních organizací jako je Národní kulatý stůl pro lidská práva a podobně. Výsledky voleb jsou opravdu těsné. Národní strana získala 42,21%, zatímco levičáci 42,11%. Dělí je pouhých 3 tisíce hlasů. Za pár týdnů proběhne navíc druhé kolo chilských presidentských voleb, tak doufejme, že obě země se uchrání před zrudnutím a zahozením všech svých výdobytků.

Autor: Herakleios Stalker, Praha, ČR, 3.12.2017


 

 

21. lis, 2017

Autonomní zbraně – humanizace války.

Před pár dny jsme mohli vidět spot OSN, který si nechala vytvořit skupina pseudohumanistických rádoby-expertů, kteří varují před tzv. autonomními zbraněmi (roboty, drony apod.). Tvrdí, že jsou ohrožením lidstva (jakoby jiné zbraně nebyly?!). Spot znázorňoval fiktivní útok dronů na americký Senát, a aby to bylo patřičně citově zabarvené, tak pozabíjení studentů, v jakési vysoké škole. Tenhle postoj je typický luddismus, strach z nových technologií a je nabíledni, že tento luddismus propagují vědci a vizionáři, kteří nejspíše čerpají z optimismu, spíše, než z realismu.

A co je ten realismus? A proč nezakázat autonomní zbraně, ale naopak je podpořit?

První argument alarmistů je, že bude snazší zabíjet lidi, že pro člověka nebude takový problém zabít pomocí autonomní zbraně jiného člověka. To je falešný argument, který se neopírá o zvířecí podstatu lidské rasy. Člověk člověka zabijí, co lidstvo lidstvem je, a stejně tak naši živočišní příbuzní se tak chovají. Může to znít hrozivě a cynicky, ale pro člověka je přirozenějším aktem jiného člověka zabít, než například chodit do obchodu. Obchod je civilizační věc, zabíjení je přirozený instinkt. Nacisté neměli autonomní zbraně a zabili během Druhé světové války 60 miliónů lidí. Neměli autonomní plynové komory, autonomní mučírny, autonomní popraviště a Sovětský svaz tuplem. V SSSR se vůbec nezabíjelo průmyslově jako v Německu, ale přes jednotlivé popravčí, a jen málo z nich se z toho zhroutilo, přestože vlastnoručně popravili třeba stovky a tisíce lidí (např. Blochin). Rwandská genocida. Mačeta je, asi poslední zbraň, kterou bychom považovaly za autonomní, a přesto s ní hutuské milice povraždili milión Tutsiů.

Druhý technopesimistický argument je že by jednoho dne mohla umělá inteligence ovládnout lidstvo, nebo nad námi zvítězit. To se může stát, ale pokud bychom takto jednali, u kteréhokoliv vynálezu, který nad námi může zvítězit (oheň, knihtisk, střelný prach…), tak bychom dneska byli v době kamenné, nebo vyhynulým druhem.

Nepopíráme, že autonomní zbraně si vyžadují nevinné oběti. Hodně takových se stalo v Jemenu, Afghánistánu a Pákistánu, ale to samé platí, pokud vezmete stíhačku a rozbombardujete svatební hostinu, jak se to podařilo Saúdským Arabům právě v Jemenu, aniž by k tomu potřebovali autonomní zbraně.

Naopak, pokud něco autonomní zbraně mohou, tak je to omezit ztráty na lidských životech a vyrovnat nepoměr sil, který je mezi malými státy a velmocemi. Zaprvé, místo vojáků začnou být nasazovány autonomní zbraně. Drony, které budou ničit nepřátelské vojenské základny, sklady a infrastrukturu a robotizované zbraně, které budou zajišťovat dobyté oblasti. Zadruhé, válka tak dostane primárně ekonomický ráz, kdy poražen bude ten stát, který nebude schopen vyrobit a provozovat dostatek autonomních zbraní a jeho území bude zabráno jinými autonomními zbraněmi. Zatřetí, robotizované a autonomní zbraně nebudou moci znásilňovat ženy a děti. Budou moci být naprogramovány na vraždění civilistů, ale v takovém případě se vlády nebudou moci nikdy a nijak před nikým obhájit, že šlo o „selhání jednotlivců“. V takovém případě půjde vždy o selhání, či zločin daného státu, pokud nechá své roboty takto naprogramovat. Armády páchají za války zločiny z podnětu svých vůdců, ale i z podnětu a chování jednotlivců. To druhé by s nástupem autonomních zbraní vymizelo. Začtvrté, země jako ČR, Slovensko a další, které jsou malé, nebudou nikdy schopny sestavit masivní vojenské síly jako je tomu v případě Ruska, USA, Číny nebo Německa. Co mohou je vybudovat autonomní armádu, jejíž provoz a vznik zajistí lidem pracovní místa, která bude moci být nepřetržitě doplňována a nebude limitována lidskými zdroji, nýbrž pouze ekonomickými zdroji.

Pokud tedy chcete omezit válečné zločiny, pokud chcete, aby ve válkách umíralo méně mužů a žen, pokud chcete, aby malé státy měli větší šanci proti velkým státům, pokud se nenecháváte strhnout prvoplánovými pseudohumanistickými emocemi, pokud jste skuteční humanisté, podpoříte rozvoj autonomních zbraňových systémů, dronů, robotů a dalších.

Autor: Herakleios Stalker, Praha, ČR, 21.11.2017