KOMENTÁŘE

28. čvn, 2020

Asi málokteré historické období lidstva a společenský prvek naší historie je natolik opředen různými mýty, polopravdami a dezinformacemi jako fenomén otroctví a éra otrokářských společností...

Jak trefně napsal uznávaný český sociolog Petr Hampl, „bílý muž otroctví nevymyslel, ale byl to on, kdo ho zrušil…“, přestože jde o zjednodušení, tak ve své historické podstatě má pravdu. Pojďme se podívat, jak to s otrokářství, kterým se dnes „vinou bílého muže“, tolik ohání levičáci, skutečně bylo. Bílý muž je totiž dodnes nucen omlouvat se dokola za něco, na čem měl jen velice malý podíl. Jmenujme si tedy pár mýtů. 
 
Mýtus: Otroctví vytvořila bílá rasa
Skutečnost: Historie otroctví je velice dlouhá a navzdory veškeré snaze bílé rasy o vymýcení otroctví a otrokářských praktik, tento fenomén a institut dodnes v určitých podobách přežívá. Otrokářství vzniklo se zánikem prvobytně pospolné společnosti a rozvojem zemědělství, nicméně jako plnohodnotná společnost se konstituovalo, až v Sumeru kolem roku 3500 př. n. l. 
 
Mýtus: Otroctví bylo rasistické
Skutečnost: Starověká Persie, Čína, akkadská říše, Sumer, Asýrie, Babylon, Indie, Řím a Řecko, stejně jako islámské chalífáty a sultanáty a africká království, byla postavena na otrokářství, ale jen zlomek z nich byl provozován bílou rasou, konkrétně řecké a římské otrokářství. Téměř po celou historii bylo otrokářství nerasové. Otroci byli běloši i černoši. Většina římských otroků byla bílých. 
 
Mýtus: Běloši unášeli černochy do otroctví
Skutečnost: Drtivá většina černých otroků prodaných bílým otrokářům byla prodána samotnými africkými králi a kmenovými náčelníky. Žádné výpravy za otroky se nekonaly. Bílý otrokáři spolupracovali s africkými králi a ti jim prodávali své poddané. Černí afričtí králové a vůdci tak měli svůj podíl na zotročování vlastních lidí. 
 
Mýtus: Běloši ovládali obchod s otroky 
Skutečnost: Asi největší ze všech otrokářských mýtů. Dominance bělochů v otrokářství se nesla pouze v době Římské říše, kdy byl tento fenomén vyvrácen nastupujícím křesťanstvím, a poté, až v době pozdního kolonialismu. Drtivá většina otroků ve středověku a raném novověku, stejně jako v současnosti, byla v područí islámu. Islám je otrokářské náboženství, nejen tím, jak se chová, ale tím, že samo o sobě otrokářství schvaluje. 
 
Systém Šaria, jasně vymezuje otrokářské praktiky a vražedný nájezdník a násilník Mohammed měl sám otroky, včetně minimálně jednoho černého otroka. Arabští muslimové během své vlády uvrhli do otroctví na 14 miliónů lidí, převážně bělochů, černochů a Židů. Jen tatarští nájezdníci v Rusku odvlekli do otroctví na jeden a půl miliónu křesťanských rolníků. Berberské loďstvo podporované Osmanskou říší během svého drancování Středozemního moře zotročilo dva milióny křesťanů. V Sokotském chalífátu bylo přes dva milióny otroků. V oblasti muslimských států Senegalu a Gambie byla zotročena jedna třetina všech obyvatel. Ale nešlo, jen o islám. 
 
Ještě ve 30. letech 20. století bylo v Etiopii přes 2 milióny otroků z celkem 8 miliónů obyvatel. Otrokářství v Etiopii bylo prvně zrušeno teprve italskými fašisty po obsazení Habeše. Paradox, že? O tom se v dnešních učebnicích historie moc nedozvíte. Definitivně bylo zrušeno, až na nátlak Američanů a Britů v roce 1942. Podobná situace byla, ale i ve střední a jižní Africe, kde jednotlivá etnika zotročovala jiná etnika, bez jakéhokoliv vměšování bílého člověka. 
 
Abychom byli, ale spravedlivý. V souvislosti s islámem je nutné říci, že se přeci, jen nakonec jeden muslimský vůdce omluvil africkým černochům za obrovské zotročování a utrpení, do kterého byli islámským otrokářstvím uvrženi. Byl to Muammar Kaddáfí na sjezdu Africké unie. 
 
A nyní se podívejme na abolicionistické hnutí a na to, co se o něm moc neví, tedy že šlo o hnutí bělošské, protože v žádném africkém a ani islámském státě abolicionismus, tedy boj proti otrokářství, neprobíhal, aniž by k tomu došlo na nátlak bělochů. Nepopíráme účast černochů jako jedinců, aktivistů, radikálů a vzbouřených otroků na abolicionistickém hnutí, ale nejmocnější silou abolicionismu byli běloši. 
 
Království Izrael v roce 1000 př. n. l. praktikovalo otrokářství, ale každý otrok byl před zákonem lidskou bytostí a jeho smrt byla trestána. Navíc podle židovského zákona byli uprchlí otroci chráněni a byl jim poskytnut azyl. Solónovy reformy v antickém Řecku osvobozují lidi z dlužního otroctví a ve stejném duchu se nese římská zákonná reforma z roku 326 př. n. l. Papež Jan VIII. v roce 873 odsuzuje otrokářství a zotročování křesťanů a ani ne o sto let později Benátská republika staví otroctví mimo zákon na svém území. 1215 Magna Charta zakazuje otrokářství v Anglii. O sto let později Ludvík X. zakazuje otrokářství na kontinentální Francii. Roku 1347 Kazimír III. Veliký v Polsku likviduje otroctví. Roku 1416 obchodní republika Ragúsa zakazuje otrokářství. V druhé polovině 15. století Isabela Kastilská vede systematický boj proti otrokářství na všech územích osvobozených od islámu, kde otrokářství vzkvétalo. Roku 1493 zakazuje zotročování amerických Indiánů. Roku 1537 papež Pavel III. odsuzuje a zakazuje zotročování amerických domorodců. 1588 litevské velkovévodství zakazuje otrokářství. O dva roky později japonský císařský regent zakazuje otroctví v Japonsku. 1783 bylo otroctví zrušeno na Krymu, když Rusové svrhli obávaný a krutý Krymský chanát. 1801-1815, berberské války, na jejichž konci je destrukce mocné otrokářské flotily a osvobození tisíců otroků z područí Osmanské říše a Berberů. 1806 Thomas Jefferson v americkém Kongresu volá po kriminalizaci otrokářství a o rok později Velká Británie zakazuje transatlantický otrokářský obchod. Britové následně vedou řadu ozbrojených výprav proti otrokářským pevnostem. 1815 všechny mocnosti Vídeňského kongresu (Velká Británie, Prusko, Rusko, Švédsko-norská unie, Španělsko, Francie, Portugalsko a Rakousko) deklarují odpor k otrokářství. 1816 angloholandská flotila ničí otrokářské pevnosti v Alžíru a roku 1830 dobývají Francouzi Alžír a definitivně likvidují nejmocnější baštu otrokářství. 1840 první Světový protiotrokářský kongres v Londýně. 1846 tuniský vládce Ahmad I. na nátlak Britů zakazuje otrokářství, ale jeho nástupce obnovuje otroctví. 1847, Osmané jsou přinuceni zastavit otrokářský obchod v Africe. V průběhu druhé poloviny 19. století a celého 20. století vynucují civilizované a vyspělé transatlantické národy rušení otrokářství po celém světě. Poslední stát, který oficiálně zakázal otrokářství, byla muslimská Mauretánie v roce 2007. 
 
Důvod, proč běloši bojovali proti otrokářství, byl ten, že si byli vědomi toho, že svobodný člověk má větší motivaci pracovat a postará se o sebe. Po řadu století bylo otrokářství zneužíváno bílou rasou, ale faktem je, že z celé historie šlo o zlomek této etapy. A důvod, proč v islámské společnosti nikdy nevzniklo protiotrokářské hnutí, je ten, že protiotrokářské hnutí by nevyhnutelně bylo i hnutím protiislámským. 
 
Otrokářství nicméně přežívá dodnes a to zejména v zemích třetí světa. Udává se, že v současné době se v dlužním, sexuálním, či ekonomickém otroctví nachází na 42 miliónů lidí, většinou v islámských státech, ale i v Africe a jihovýchodní Asii. Například ve zmíněné Mauretánii je dodnes v otroctví na 600 tisíc lidí, tedy téměř 1/5 všech obyvatel. 
 
Tolik k vině bílého člověka na otrokářství. Bílý člověk má „vinu“ jen na likvidaci otrokářství. 
 
Autor: Herakleios Stalker, Praha, ČR, 28.6.2020
 
PODPOŘTE NÁS! Číslo účtu: 1511201888/5500 heslo pro dárce & příjemce: NB.com DĚKUJEME!
17. čvn, 2020

Původně jsem na text sociální geografky, aktivistky, LGBTQ koordinátorky, ekoložky a vysokoškolské učitelky Michaely Pixové veřejněný na aktualne.cz s názvem „Mýty a legendy o Češích a uhlí“, reagovat nechtěl...


Nicméně nakonec jsem si řekl, že by takový text neměl zůstat bez odpovědi. Nicméně, je to spíše jen kratší reakce na jeden konkrétní bod tohoto textu.
 
Text je ideologickou masírkou pro podporu přechodu od uhlí k tzv. obnovitelným zdrojům energie. Kromě absurdních klimapanikářských výkřiků, že do roku 2100 bude v České republice polopoušť hraničící se Saharou, se dozvídáme odsudek vůči jaderné energii, což je jediný ekologický a efektivní zdroj energie jako náhrada za uhelné elektrárny. Jak říkám, ekolog, který je proti jaderné energii je jako levičák, který je proti minimální mzdě. Absurdní nonsense.
 
A to je hlavní problém tohoto prohlášení. Že je nutné odejít od uhlí, s tím se dá souhlasit. Že to podporuje veřejnost, s tím se taky dá souhlasit. Ale opravdu se nedá souhlasit s útokem na jadernou energii jako jediný rentabilní zdroj energie, dokud nedosáhneme vytvoření termonukleárních reaktorů, které jsou teprve ve vývoji. Obnovitelné zdroje byly, jsou a budou jen doplněk hlavních zdrojů energie, který navíc zase ztratí na důležitosti, až se posuneme ve vývoji jaderných elektráren dál.
 
Michaela Pixová ovšem ve svém textu napsala větu, která mi vyrazila dech. Citujeme: „Zatímco na obnovitelné zdroje bychom mohli čerpat dotace z EU, v případě jádra se nás vláda chystá dluhem upsat Rusku, jehož firmě Rosatom se chystá dostavbu Dukovan přihrát. O nukleární hrozbě a nukleárním odpadu nemluvě.“
 
Ptám se jednoduše: Zaprvé, co je dobrého na tom pobírat dotace? Zadruhé, co je špatného na tom dovolit Rosatomu, který se prokázal být nejvýhodnějším a nejúspěšnějším kontraktorem, dostavit Dukovany? To první kazí trh, uvolňuje cestu solárním baronům k nejhorším rozkrádačkám a činí nás opět závislými na EU, to druhé je jednorázová záležitost s dlouhodobými pozitivními aspekty, a je úplně jedno, zda jde o ruskou, americkou, korejskou, francouzskou či jinou firmu. Jde o to mít reálnou alternativu a tou obnovitelné zdroje nejsou.
 
A o které jaderné hrozbě je přesně řeč? Černobyl, pokud vím, byl součástí Sovětského svazu, který levičáci a levicový aktivisté opěvují. Jinak zemřelo díky jaderným elektrárnám určitě méně lidí, než díky uhelným elektrárnám, nebo kolik zvířat zemřelo díky obnovitelným zdrojům (zejména větrným elektrárnám).
 
Obnovitelné zdroje mohou doplňovat domky lidí na vesnicích, ale nemohou zásobovat průmysl, zemědělství a služby, a do doby kamenné se rozhodně vracet nebudeme.
 
Autor: Herakleios Stalker, Praha, ČR, 17.6.2020
 
Zdroj:
 
 
24. kvě, 2020
Po mnoha a mnoha hodinách jednání čtvrtečního zasedání pražského magistrátu, jak se zjistilo, došlo k odhlasování miliónové dotace pro akci, festival, který se letos v Praze nebude konat v takovém rozsahu, jako jeho ročníky předešlé...
 
 Akce, která je medializovaná, získala na čtvrtečním, respektive pátečním zasedání ( zasedalo se až do páteční čtvrté hodiny ranní) magistrátu přístup k dotaci ve výši 1 miliónu Kč. Tou akcí je Prague Pride a tato dotace byla ze strany magistrátu odůvodněna údajně tím, že si minulý rok organizátoři zapomněli zažádat o dotaci, a tak byla nyní udělována individuálně. Prý důsledek zmatků při změnách v grantových systémech.
 
No, buď jak buď, ale vydávat milión Kč na granty pro festival, který se neuskuteční v takovém rozsahu, kdy předešlé ročníky, byly větší programově a měly menší dotaci, to chce skutečně koule. A ještě k tomu to bylo schváleno dost jednoznačně: "36 hlasů pro, 1 proti a 2 se zdrželi." K hlasování o tomto bodu došlo, až po 20 hodinách jednání na magistrátu, a byl to poslední bod zasedání a hlasování Letos se Prague Pride bude konat jen formou,  online akcí, kvůli koronaviru a pochodu bude naštěstí naše země ušetřena (doufejme). 
 
Každá koruna je dobrá, zvláště v dnešní době končící koronavirové pandemie a tyhle dotační programy jsou přesně ty, na kterých by se mělo začít nejvíce šetřit, a tohle jsou přesně ty akce, které by se měly nejvíce zkrouhnout.
 Ale když je dobrá vůle a ochotná zadnice…
 
Autor: Herakleios Stalker, Praha, ČR, 24.5.2020

 

 
8. bře, 2020

Toto je jen krátká úvaha, či spíše zamyšlení k současným událostem na Řecko-Turecké hranici...

Dlouhodobě jsem říkal a očekával, že osmanský sultán Erdogan poruší naivní dohodu uzavřenou mezi špičkami Evropské unie a jeho režimem, a že po odčerpání peněz a vyhrocení situace, otevře hranice a vpustí migranty do Evropy, a to naprosto cíleně, naprosto řízeně a velice aktivně.
 
Chtěl bych poukázat na to, že toto není poprvé, kdy Osmanská říše zneužila utečenců a migrantů jako zbraně proti svým vnitřním i vnějším nepřátelům. Již před více než sto lety, když probíhala strašlivá Arménská genocida, které padlo za oběť 1,500,000 Arménů, se stalo něco podobného. Tehdejší osmanská propaganda, novináři a osmanská kulturní elita na příkaz osmanských vládců, mobilizovala různé sociální, etnické a náboženské skupiny k vykonání špinavé práce při systematickém vyvražďování arménského lidu.
 
Mezi těmito skupinami byli i turečtí běženci, kteří po prohrané Bulharské válce za nezávislost, odešli z osvobozeného Bulharska do Osmanské říše. Statisíce uprchlíků odešli z oblastí, které byly osvobozeny od osmanské nadvlády a usídlili se ve zbídačených poměrech na okraji osmanské společnosti. Ta, místo aby je přijala, když to byli nejen její vlastní souvěrci, ale dokonce i lidé ze stejného etnika a stejných národů, je začala zneužívat ke svému prospěchu. Tím prospěchem byla mobilizace po První balkánské válce a během První světové války.
 
Když turečtí vůdci rozhodli o vyhubení arménského národa v Osmanské říši, Istanbulské kulturní a novinářské elity burcovali uprchlíky do zbraně. Vyzvali je k účasti na řežích, vyzvali je: „Ať je toto varování, ó muslimové, nezpohodlňte! Nenechte svou krev vychladnout, než nastane pomsta!“, a tou pomstou byla genocida na Arménech.
 
A tak jako před sto lety, i nyní Osmanská říše zneužívá migrantů a uprchlíků ke svým politickým a mocenským zájmům. Posílají je jako svoje vojáky na smrt, a pak veškeré jejich útrapy svádí na evropské země. Radí jim, jak stříhat ploty, jak útočit na řecké policisty, a pak opět viní evropské země ze všeho špatného.
 
Není na čase, aby vláda tyrana z Bosporu skončila?
 
Autor: Herakleios Stalker, Praha, ČR, 8.3.2020
30. zář, 2019

Všemi těmito přízvisky by se dala označit klimatická aktivistka Gréta Thunberg...

Tento text není dlouhým článkem, či zamyšlením, spíše varovným komentářem před tím, co hrozí euroamerické společnosti, pokud bude podpora Gréty Thunberg ze strany masmédií a politických elit i sociálních médií pokračovat. Přiznám se, že dlouhou dobu jsem se Grétě jen smál. Připadalo mi to jako absurdní komedie, něco, co by brzy mělo pominout. Můj názor se změnil při sledování Grétina projevu na shromáždění OSN v New Yorku. 
 
I z počátku jsem se chtěl smát, ale když jsem viděl její zuřivost, zápal, jejich obrovskou urputnost dalekosáhle překračující fanatismus, a to, jakou podporu sklidila, začal mi běhat mráz po zádech. Už jsem neviděl klimatickou aktivistku. Viděl jsem někoho, kdo se stylizuje do role mesiáše, spasitele „mladé generace“ před klimatickými změnami. Viděl jsem společenskou hrozbu, která rozštěpí západní národy vedví a bude hnát příbuzné proti příbuzným. Viděl jsem zmanipulovanou oběť, politicky zneužitou, sice oběť, ale nebezpečnou. A Gréta mi připomíná, ještě někoho jiného. Připomíná mi Jima Jonese. Mnoho lidí u nás toto jméno nezná, v Americe je však velice známé. 
 
Charismatický a populární kazatel, pastor bojující za ty nejvznešenější ideály sociální spravedlnosti, rasové a pohlavní rovnosti, v době, kdy tato témata byla podobně citlivá v Americe, jako je dnes otázka klimatu. Muž, který vytvořil vlastní církev, vlastní náboženství, jež bylo směskou křesťanství a marxismu, který získal zpočátku i desetitisíce přívrženců, aby se pak se stovkami nejvěrnějších uchýlil do vzdálené Guyany. Když se situace jeho sekty zhoršila, a neměl už žádné východisko, přinutil stovky svých vlastních stoupenců k sebevraždě a sám si prostřelil hlavu. 
 
Gréta Thunberg a její stoupenci, kteří propadli apokalyptickému myšlení, vyhlašují, že máme posledních dvanáct let na to, abychom se změnili, abychom zabránili nezvratným klimatickým změnám. Jde o zmanipulované a překroucené číslo, které má děsit lidi, ale taky může jít o časovač, může jít o odpočet do doby, kdy Gréta Thunberg bude shromažďovat své stoupence, aby pak vyrazila do vlastního křížového tažení proti všem těm, které bude považovat za „znečišťovatele“, bez ohledu, zda půjde o nadnárodní korporace, nebo o lidi, kteří musí jezdit starými auty. Doufám, že se má obava nenaplní, ale bojím se, že Gréta Thunberg zabije desetitisíce lidí a desetitisíce dožene k sebevraždě. Má hrozivý potenciál stát se Jimem Jonesem, ale o několik tříd vlivnější a silnější. 
 
Autor: Herakleios Stalker, Praha, ČR, 30.9.2019