1. lis, 2017

JIŽNÍ AMERIKA: CHILE: PREZIDENTSKÉ VOLBY & JEJICH KANDIDÁTI

Po čtyřech letech tragické vlády chilských socialistů se konají opět volby. Roku 2013 vyhrála Michelle Bacheletová, vůdkyně chilských socialistů, kterou Chilané vnímali jako změnu po předchozích zdiskreditovaných vládách. Sama byla již v letech 2006-2010 presidentkou. Rekordní popularita Michelle Bacheletové, která byla výsledkem relativně střídmé a racionální ekonomické politiky a solidního hospodářského růstu, se ovšem zhroutila v důsledku korupčních kauz, do kterých byl zapleten její syn a její snacha.

Nyní nastávají nové chilské všeobecné volby, tedy rozhodující presidentské a podpůrné parlamentní volby (konají se 19.11.2017). Do klání jde osm kandidátů, ze kterých jen jediný je pravicový, ale k tomu níže.

Nejprve k expresidentovi Sebastianu Piňerovi, který kandiduje za liberálně konzervativní alianci „Chile, pojďme“. Piňera je znám jako president, který se střetl se studentskými elitami, když se rozhodl pro nešťastně koncipovaný program privatizace vzdělávacího systému. Na protestech proti tomuto programu zesílilo chilské neomarxistické hnutí. Je to takový chilský odésák a nebýt Klausovi privatizace chilské propisky, asi by byl znám, jen těmi studentskými protesty.

Druhým nejsilnějším kandidátem podle předvolebních průzkumů je socan Alejandro Guillier kandidující za levicovou alianci „Nová většina“ vedenou Michelle Bacheletovou. Guillier je dlouholetý člen sociální demokracie, žurnalista, sociolog a senátor. Krom toho není moc viditelný a známý.

Beatriz Sánchez, kandidátka „Široké fronty“, která ovšem reprezentuje jen ultralevičáky, ekoteroristy a neomarxisty, je další vážnou kandidátkou proti Sebastiánu Piňerovi. Právě toto ultralevicové hnutí, které sdružuje i chilské Piráty, vzešlo ze studentských protestů během Piňerova vládnutí. Jako jednotné hnutí vzniklo, ale až v lednu 2017.

Čtvrtou uváděnou presidentskou kandidátkou v průzkumech je Carolina Goic, křesťanská demokratka. Současní chilští křesťanští demokraté ze strany PDC se otevřeně inspirují ideologicky u německé CDU-CSU. Navzdory své údajné pravicovosti se při plebiscitu v roce 1988 postavila proti Augustu Pinochetovi.

Pátým kandidátem je Marco Enriquez-Ominami, socialistický filozof a kandidát Progresivní strany Chile. Kandidoval už v roce 2013, kdy skončil na 3. místě s 10% hlasů a většina jeho voličů jsou nespokojení socani.

Jediným skutečně pravicovým kandidátem v těchto volbách je José Antonio Kast. Konzervativní a nacionalistický chilský právník, který má podporu pravicových skupin a zasloužilých armádních důstojníků.

Posledními radikálně levicovými kuriozitami jsou José Navarro a Eduardo Artés. Ten první je ultralevičák podporující zbankrotovaný model venezuelského „socialismu 21. století“ a ten druhý to trumfuje obdivem ke KLDR a tamějšímu vládnoucímu zřízení.

Jestli to nevyhraje José Antonio Kast, tak ta země půjde do kytek.

Autor: Herakleios Stalker, Praha, ČR, 1.11.2017