18. lis, 2017

AFRIKA: RHODESIE, RHODESIE NAŠE KRÁSNÁ RHODESIE

Málokdo zná jméno Rhodesie, ale její vůdci se právě v současné době objevují na našich obrazovkách. Rhodesie je právoplatné jméno Zimbabwe.

Rhodesie jako mnoho jiných států, které prošli dekolonizací, utrpěla ničivé ekonomické, demografické a sociální škody tím, že opustila Britské impérium. V principu jsme zastánci národně osvobozeneckého boje a souhlasíme s právem národů na sebeurčení, ale nesmí to být účelové, ve prospěch jiné mocnosti a praktické napříč celou Afriku byli tzv. národně osvobozenecké armády financovány Sovětským svazem a řízeny sovětskými vojenskými poradci. Osvobozenecké režimy následně často přejali diletantský způsob vládnutí a řízení státu a společnosti po vzoru Sovětského svazu. Nejinak tomu bylo v Zimbabwe, kde v dnešních dnech probíhá puč proti, třicet let trvající vládě Roberta Mugabeho.

A jak to všechno začalo? Spouštěčem katastrofické vlády Roberta Mugabeho byla dlouhodobě neřešená a nerovná situace mezi produktivními a chudými vrstvami v Rhodesii. Většinu produktivních vrstev, tedy farmáře, podnikatele, obchodníky a státní zaměstnance, tvořila bílá menšina, která byla nejvzdělanější, nejaktivnější a nejambicioznější v tom pozvednout Rhodesii k bohatství a prosperitě. To samozřejmě vyvolávalo závist chudých vrstev, bezzemků, kmenových náčelníků a různých místních klanů, které začaly formovat paravojenské teroristické síly. Na druhou stranu je nutné říci, že existovala řada objektivních sociálních příčin, například extrémně vysoké životní náklady, včetně toho, že chudí dělníci dávali, až třetinu svých příjmů, jen na cesty do práce a z práce.

Že nešlo o rasový konflikt, ale střet mezi schopnými a neschopnými, dokládá fakt, že rhodéská vláda bránící se povstalcům byla podpořena černošským předákem Abela Muzorewou. Rasistický tón událostí a historie Rhodesie začal, až s nástupem povstalců.

Rhodéská občanská válka trvala od roku 1965 do roku 1979. Proti sobě bojovala probritská vláda vedená Ianeme Smithem, podporovaná Jižní Afrikou, Portugalskem, Izraelem a Malawi proti povstaleckým skupinám, které měly podporu SSSR, Severní Koreje, Číny, Tanzanie, Kuby, Etiopie a Východního Německa. Konflikt si vyžádala 1,361 mrtvých rhodéských vojáků, a přes 10 tisíc mrtvých partyzánů. 8,258 civilistů bylo povražděno, mnoho z nich bílé ženy a děti.

V červnu 1979 málem došlo k narovnání a zklidnění situace, když vládní představitel Ian Smith a biskup Abela Muzorewa uzavřeli důležitou dohodu o vnitřním usídlení. Proti dohodě se, ale postavili skupiny Zimbabwská lidová africká unie a Zimbabwská africká národní unie, ve které nakonec převzal ozbrojeným bojem moc Robert Mugabe. Ten jí později transformoval na Zimbabwskou národní africkou unii – Vlasteneckou frontu, která vládne dnes Zimbabwe.

Občanská válka v Rhodesii skončila, až na konci roku 1979, po čtrnácti letech. V prvních parlamentních volbách drtivě vítězí Mugabe, který získává 57 z 80 poslanců a stává se absolutním vládcem nad celou zemí. Poráží umírněného Muzorewa a představitele Rhodéské fronty Iana Smitha. Mugabe začal vládnout zemi sinusoidním způsobem. Střídala se u něho období racionální politiky – konzervativní náhled na ekonomiku, podpora volného trhu, pasivní postoj vůči bílé menšině a rozumná forma sociální politiky a rozvoje infrastruktury – s obdobími naprosto vypjatých a šílených akcí a aktivit, ať už šlo o vyhánění bílých, pozemkovou reformu, která připravila Zimbabwe o hospodářskou elitu, vnitrostranické čistky, represe a zastrašování opozice a nastolení rasistické diktatury.

Právě druhé uvedené období zažívá Zimbabwe od začátku 21. století. Přes první léta Mugabeho vlády zůstalo v Zimbabwe dvě třetiny bílých farmářů. Byla to právě pozemková reforma, která vyhnala pryč zbytek farmářů. Mezi lety 2000, až 2008 poklesl počet bílých farmářů v Zimbabwe z 5,000 na 500. Během Mugabeho inaugurační řeči v roce červnu 2008 byli běloši zabíjeni a upalováni. A jaký byl výsledek této rasistické pozemkové reformy?

45% lidí trpí hlady, ekonomika se neustále propadá, v roce 2001 byl přebytek zahraničního obchodu Zimbabwe 322 miliónů dolarů a o rok později byl deficit 18 miliónů dolarů, od roku 2001 do roku 2009 Zimbabwe procházelo permanentní hospodářskou krizí, v roce 1960 dosahoval HDP Rhodesie 64% světového průměru, dnes je to ani ne 10% světového průměru. Zemi navíc postihla šílená inflace, která šla do 80 miliard procent, a platilo se sto miliardovými bankovkami, než se měna úplně zhroutila a došlo k dolarizaci ekonomiky, tedy připojení k americkému dolaru.

A co se vlastně dnes děje v té zbídačené zemi? Probíhá tam mocenský boj mezi dvěma klikami, přičemž paradoxně Mugabe je na vedlejší koleji. Hlavními stranami boje jsou „stará garda“ vedená válečnými veterány, kteří se shromáždili pod bývalým vicepresidentem Emmersonem Mnangagwou, jež patřil mezi hlavní iniciátory pozemkové reformy a represí proti bělochům a proti němu stojí „mladá garda“ nazývaná jako skupina G40, kterou zaštituje Mugabeho manželka Grace, která je o 40 let mladší, než Mugabe. V tomto boji se stal zlomovým okamžikem moment, kdy se Emmersonovi a jeho stoupencům podařilo vzít Mugabeho do zajetí a uvrhnout do domácího vězení. Od začátku puče 14. listopadu do dnes Emmerson systematicky získává kontrolu nad jednotlivými institucemi a vůdci Mugabeho strany ZANU-PF se již dali slyšet, že vyzvou presidenta Mugabeho k rezignaci do 19. listopadu, a pokud odmítne rezignovat, 21. listopadu ho sesadí sami.

Na mezinárodní scéně to vyvolalo ruch. Mugabeho režim, který je rozvratem, chudobou, korupcí, rasismem, šovinismem a útiskem ukázkovým příkladem konečného stádia liberální demokracie, nezískal žádnou přízeň na západě a je pod útoky médií. Na stranu Mugabeho se postavil bankrotující venezuelský režim, který se svou inflační politikou a zničením vlastního hospodářství určitě zhlédl v zimbabwském vůdci. Na stranu pučistů se postavila například jihoafrická rasistická strana Economic Freedom Fighters, která má zastoupení v jihoafrickém parlamentu a vyzývá k pronásledování bělochů. Představitelé armády zase prohlašují, že puč povede ke zlepšení stavu věcí v Zimbabwe, ale o tom se dá dost úspěšně pochybovat, pokud v jeho čele stojí Emmerson Mnangagwa.

Autor: Herakleios Stalker, Praha, ČR, 18.11.2017