17. úno, 2018

ALTRIGHT.CZ: Jan Keller – z modly štvancem!

Jan Keller, toto jméno jistě většina z Vás zná. Český europoslanec za ČSSD, profesor sociologie, jeden z předních odborníků na otázku sociologie, kritik neoliberálního kapitalismu a globalizace...

Autor mnoha knih (např. Tři sociální světy: sociální struktura postindustriální společnosti, a jiné), environmentalista a držitel Medaile za zásluhy v oblasti vědy, kterou 28. října 2013 obdržel z rukou presidenta Miloše Zemana. A do doby migrační krize taky modla a absolutní miláček levice. Tento článek je věnovaný jemu samotnému a jeho přerodu od novolevičáctví a neomarxismu k pragmatické a racionální národní levici.

Jan Keller pochází z hornického Slezska, konkrétně z Frýdku-Místku, kde se narodil v roce 1955. Od roku 1974 do roku 1979 studoval filozofii na Filozofické fakulty University Jana Evangelisty Purkyně (Masarykova univerzita) v Brně. Doktorskou prací mu byla „Koncepce dějin u Maxe Webera“, na kterého se Jan Keller velice často odvolává (stejně jako na Ericha Fromma). V roce 1998 založil obor „Humanitní enviromentalistika“ na Masarykově univerzitě a o rok později se stal profesorem sociologie a působil na Fakultě sociálních studií Ostravské univerzity. Řadu let se věnoval ekologii a enviromentalismu, otázkám globalizace a postmoderní společnosti. V rámci globalizace kapitalismu se stal kritikem rozevírajících se nůžek mezi chudými a bohatými, stejně jako ničivého vlivu moderního kapitalismu na životní prostředí. Za svou enviromentalistickou činnost obdržel cenu ministra životního prostředí v roce 1999.

Do veřejné politiky se dostal v roce 2009, kdy kandidoval prvně do europarlamentu a to na kandidátce Demokratické strany zelených (odštěpená euroskeptická frakce Zelených). Od roku 2014 je členem ČSSD a v únoru toho roku byl jmenován do čela kandidátky ČSSD do Evropského parlamentu. Tehdy se mu podařilo získat 57 800 preferenčních hlasů (druhý nejvyšší počet) a od té doby působí ve Výboru pro zaměstnanost a sociální věci při Evropském parlamentu. Už před oficiální politikou se, ale aktivně angažoval v hnutí proti americkým základnám v ČR.

Z doby, kdy jsem já sám působil na levici, včetně radikální levice, mohu říci, že Jan Keller byl absolutní modla. Jeho jméno se skloňovalo ve všech pádech, při většině diskusí jeho jméno padlo, nebo se odkazovalo na nějakou s ním související práci. Česká radikální levice se jím pyšnila jako vystudovaným profesorem sociologie ve svých řadách. Keller byl ukázkovým neomarxistickým sociologem, ze kterého drtivá většina radikálně levicového hnutí čerpala řadu svých hlubších námětů a formulovala své téze. V zásadě na každém semináři, stánku, či happeningu byla k dispozici literatura z Kellerova autorství, brožury, knihy a spisy, které napsal na témata sociologie a ekologie, stejně jako kritiku neoliberálního kapitalismu.

A co se tedy stalo? Proč o něm píši? Protože z modly radikální levice se stala štvaná oběť těchto neomarxistických frustrantů.

Začalo to 20. března 2015, v době vrcholící migrantské krize, když k mému vlastnímu velkému překvapení Jan Keller vystoupil v Institutu Václava Klause a odsoudil novou levici a neomarxisty, s tím, že oslavují imigraci a chtějí zničit Evropu. Největší ironií, pak je, že Keller na tomto setkání kritizoval imigraci z levicových pozic, tedy, ne že ohrožuje národní státy, kulturu a domorodé národy Evropy, ale že ohrožuje a povede ke zničení sociálního státu a sociálního smíru, že podle logiky a matematiky je nemožné uživit sociální stát, který bude vystaven masové imigraci. Dále gratuloval k narozeninám Václavu Klausovi a v interview pro ČT prohlásil, že jen lidé od Mariny Le Pen nazvali věci pravým jménem. Keller varuje před tím, že dělníci, kteří si budou stěžovat na své postavení zhoršující se v důsledku přívalu levné pracovní síly, budou označeni za rasisty a xenofoby. V Právu z 22. 10. 2015 Keller napsal epitaf levicového postoje v ČR na téma imigrace: „To, že migranti nemají nic, pouze své potomky, z nich pochopitelně ještě netvoří žádný proletariát. Byl by to podivný proletariát, jehož touhou je podílet se v lepším případě na snižování ceny pracovní síly, v případech horších využívat sociální systémy, s jejichž pomocí je pacifikována radikálnost nemajetných. Vlna migrantů přichází jako na zavolanou. Problémy stagnujících příjmů nižších i středních vrstev budou přehlušeny neshodami vyplývajícími z odlišné náboženské a kulturní orientace. Osekávání sociálních jistot bude zatlačeno do pozadí bezpečnostními problémy.“ Pokud levicové stanovisko k imigraci, tak je to tohle.

Anarchistický novinář Ondřej Slačálek vyučující na FHS UK napsal pro ultralevicový bulvár A2larm, že Jan Keller se stal autoritářem. J. Májíček, kdysi jeden z velkých proponentů a věrných následovníků Jana Kellera a vůdce neomarxistické skupiny Socialistická solidarita napsal rovnou hanopis proti Kellerovi na stránky levicového Deníku referendum. Ke cti DK slouží, že umožnili Kellerovi odpovědět na Májíčkovi útoky. Petr Bittner na stejných stránkách obviňuje Kellera z reakcionářství a zavádění fašistických šablon. Zajímavé je, že po bok Slačálka, Májíčka a Bittnera se postavila havlistická liberální pseudopravice typu Forum24, která podobně zaútočila na Kellera. Z devíti posledních článků na A2larmu, který obsahují téma Jana Kellera je 6 útoků na Jana Kellera (kvůli migrantům), 1 rozhovor s Kellerem (TTIP) a 2 obhajoby Kellera (v otázce oligarchů a kvality potravin). Při projevu 17. 11. 2015 uspořádaném Socialistickou solidaritou byl Jan Keller výslovně urážen a odsuzován. Ondřej Vaculík na Deníku referendum odsuzuje Jana Kellera za to, že spojuje imigranty s terorismem. Stalo se tak po teroristických útocích v Bruselu, jichž byl Jan Keller přímým svědkem, zatímco Ondra Vaculík si tou dobou nejspíše válel šunky v pražské kavárně.

A teď zopakuji svou předchozí otázku. Co se tedy stalo? Stala se jediná věc, kterou sám Jan Keller v Institutu Václava Klause popsal, že proletariát se zburžoazněl a tím se stal neatraktivním pro extrémistickou novou levici, která začala formovat novou revoluční vrstvu z řad imigrantů, narkomanů a bezdomovců (a v dnešní době i LGBTABCD…), ke které se upíná na místo k dělnické třídě. Jan Keller však ve své práci zůstal věren dělnické třídě, chudým vrstvám této země, odmítá neopětovanou a bezmeznou solidaritu a žádá ochranu národního sociálního státu proti imigraci a terorismu. Završením všeho pak je Kellerovo spoluautorství v podobě napsání předmluvy ke knize Petra Hampla „Prolomení hradeb“. Jan Keller, ač profesor sociologie, zůstal intelektuálně a mentálně věrný havířům, dělníkům a samoživitelkám, vzdor veškerému zastrašování a pronásledování ze strany pseudolevice, zatímco ve stejné době, ti, kteří se nejvíce ohánějí „proletariátem“, se jím ohánějí v pražských kavárnách a dělníka viděli jen z vlaku.

Autor: Herakleios Stalker, Praha, ČR, 17.2.2018