22. bře, 2018

ALTRIGHT.CZ: Bitcoin, aneb jak se rozplynul sen ancapů!

Tržní hospodářství a mechanismy nyní zajistily altrightu a konzervativně nacionalistické ekonomii významné vítězství na poli boje s našimi bezprostředními ideovými konkurenty. Tím vítězstvím je pád tzv. bitcoinu, kryptoměny, která byla ideologickým pilířem anarchokapitalistické liberální pravice...

Bitcoinová bublina splaskla 19. 3., když hodnota bitcoinu prvně klesla pod náklady nutné k jeho „těžbě“. Těžbou se rozumí využívání počítačového hardwaru k produkci bitcoinů. K něčemu takovému potřebujete vysoce výkonnou grafickou kartu a taky extrémně vysokou spotřebu elektrické energie, aby byla těžba zisková. Náklady na těžbu byly tak extrémní, že část bitcoinových těžařů dokonce přesídlila na Island, aby své počítače napájela geotermální energií a chladila arktickým vzduchem. Ano, čtete správně. Energetická nákladnost těžby vystřelí z 6,900 dolarů na začátku tohoto roku na 14,175 dolarů do druhého kvartálu. Od začátku roku 2009, až do konce roku 2017 bitcoinová hodnota nepřetržitě rostla, jen s velice drobnými odchylkami a změnami. 22. prosince 2017 bitcoin ztratil třetinu hodnoty a klesl z 17,900 dolarů na 13,800 dolarů. K 5. únoru 2018 bitcoin ztratil polovinu hodnoty a padl na 6,200 dolarů.

Než se pustíme do kritiky bitcoinů a anarchokapitalismu obecně, řekněme si, že kryptoměny v principu neodsuzujeme, ale považujeme je za pouhý pozitivní doplněk tržního hospodářství, nikoliv za fetiš, ke kterému se máme modlit, jen protože na něho nemá žádný vliv stát. V tomto ohledu je vytouženým symbolem anarchokapitalismu.

Bitcoin se stal ideologickým fetišem anarchokapitalistů, kteří si kolem něho začali dělat svou svatyni. Zároveň si získal přízeň masmédií, která svým chováním v podobě poskytování prostoru bitcoinu, pomáhala navyšovat jeho hodnotu, až se dostala nad reálnou tržní hodnotu. Naše základní kritika vůči bitcoinu je stejná jako vůči všem neproduktivním sektorům hospodářství, není to reálná ekonomika. Není to ekonomika reálných služeb, produktů, surovin, průmyslu a zemědělství, nýbrž ekonomika spekulací a bublin. Nelze jí pevně uchopit, využívat její výsledky ve prospěch národa a občanů, lze se jen vyrovnávat s jejími ničivými důsledky, jako jsou hypoteční krize, pády kryptoměn a praskání bublin.

Neproduktivní odvětví ekonomiky se obvykle zachovávají buď státním násilím (centrálně plánované hospodářství), bublinami, či ideologickou propagandou. Bubliny a ideologická propaganda připadá na bitcoin.

Podívejme se na samotné anarchokapitalisty, v České republice nejvíce reprezentované dredařem Urzou, který by svým vzhledem patřil mezi extrémně levicové klinikáře, ale svými názory je těžce vpravo od Petra Macha. Základní podstatou anarchokapitalismu je likvidace státu a podřízení veškerých procesů ve společnosti individuální zodpovědnosti jednotlivce, svobodnému výběru, tržním mechanismům, nabídce a poptávce, která vyeliminuje „nepotřebné“ části společnosti a ekonomiky.

Anarchokapitalismus se nikde neudržel a prosadil se jen v těch oblastech, kde byl chaos
prokládaný tržní ekonomií. Divoký západ, Islandské společenství, šedá ekonomika komunistických režimů, zaostalé indiánské kmeny a Somálsko, to jsou jediná místa, kde se anarchokapitalismus v nějaké formě prosadil a chvíli udržel. Asi žádné z těchto míst bychom nechtěli reprodukovat do našich podmínek.

Asi nejvýznamnějším problémem anarchokapitalismu je neschopnost vyrovnat se s negativními externalitami tržního prostředí. Anarchokapitalismus jako svou mantru dokola opakuje, že tržní prostředí zabrání vzniku negativních externalit. Neregulované tržní prostředí nikdy nezabrání prodeji druhořadých potravin, nikdy nezabrání ničení životního prostředí korporacemi, nikdy nezabrání monopolizaci ekonomiky úzkou vrstvou oligarchů a korporací, nikdy nezabrání podvodům a machinacím na trhu, protože tyto vlastnosti jsou člověku přirozené a bude je reprodukovat do takové míry, že se v neregulovaném anarchokapitalistickém prostředí stanou devastující normou.

Dalším problémem anarchokapitalismu je, že prohloubí třídní nenávist ve společnosti, podlomí sociální smír a sociální postavení nižších vrstev, stejně jako to, že neregulované tržní prostředí bude ignorovat ty části společnosti, které nebude považovat za ziskové. Soukromá pošta nebude dodávat zásilky do malých vesniček, soukromí hasiči budou hasit přednostně lepší objekty a podle Urzy mají být jejich platy stanoveny trhem, stejně jako kvalita služeb. Anarchokapitalismus by tak vybičoval třídní nenávist, kterou tak rádi oslavují a prosazují levičáci a ve výsledku by zničil národ tím, že by poštval jednu národní třídu proti třídě druhé, nikoliv politickou propagandou levice, ale důsledky nezřízené ultraliberální ekonomie.

Od Urzy se dále dozvídáme, že policie bude nahrazena soukromými bezpečnostními agenturami a argumentuje tím, že ve středověkém Islandu nebyla státem řízená policie a nedocházelo k žádnému hromadnému násilí, zapomínaje, že středověký Island byl minimálně osídlený a mimo veškeré mezinárodní dění.

Urzovi návrhy na privatizaci soudnictví by vedli k další naprosté vlně nespravedlnosti. Již dnes je soudní systém vysoce nespravedlivý a soudcokracie se pasuje nad občany, ale v Urzově vizi soukromě placených soudců, by to skončilo katastrofou stonásobnou.

Urza a jeho banda je naštěstí jen okrajovou úchylnou grupou, jejímž největším úspěchem je, že zmanipulovala do svých řad nového šéfa Svobodných Tomáše Pajonka, ale nadcházející ještě drtivější než ta poslední porážka Svobodných v dalších volbách, jen potvrdí porážku anarchokapitalistické ideologie, která jak již bylo řečeno v jednom z předchozích článků, je ve skutečnosti podpůrným faktorem současného režimu, protože štěpí opoziční hnutí, představuje falešnou a neuskutečnitelnou alternativu a oslabuje nás jako celek.

Naše hnutí se musí sjednotit pod ekonomickým nacionalismem, ideou stavovského státu, hospodářské decentralizace, moderními technologickými postupy a výzkumem, přes třídní kooperace zaměstnanců, zaměstnavatelů, soukromých družstev a obcí, obchodním protekcionismem a sociálním smírem.

Autor: Herakleios Stalker, Praha, ČR, 22.3.2018