1. čvc, 2018

ALTRIGHT.CZ: Proti kapitalismu globálnímu, za kapitalismus národní

Je tomu jedenáct let, kdy vypukla světová finanční krize...

Ničivá ekonomická katastrofa, která nejvíce postihla zaměstnance, podnikatele, obchodníky, živnostníky, tvrdě pracující lidi, a jejíž původ vzešel z diletantské nezodpovědnosti finanční oligarchie, stejně jako ze systémových chyb globalizovaného kapitalismu. Ti, kteří měli na krizi největší podíl, byli postiženi nejméně. Většina obětí krize byla z řad těch, na jejichž bedrech vina krize neležela. O tom, o krizi eura a jižního pásu Evropské unie, o alternativách historických i současných, bude pojednávat série článků „Proti kapitalismu globálnímu, za kapitalismus národní“.

1. díl: Světová hospodářská recese 2007-2008.
Pro pochopení hospodářské recese se musíme vrátit o řadu let nazpátek. Roku 1991 padl
Sovětský svaz a tím i definitivně Východní blok. Byl to triumf kapitalistické globalizace, při které Mezinárodní měnový fond naordinoval východoevropským státům a Rusku, tu nejbrutálnější neoliberální léčbu s cílem zničit postavení lidí a privatizovat národní kapitál do rukou zahraniční oligarchie a nadnárodních korporací.

Od roku 1991, až do roku 2007 zažíval neoliberální globalizovaný kapitalismus, Evropská
unie a Spojené státy americké svůj zlatý věk politických (rozšíření EU a NATO), ekonomických
(globalizace, privatizace do rukou cizích kapitalistů) a vojenských (Jugoslávie, Irák) úspěchů. Tento zlatý věk stvořil několik obrovských finančních a obchodních bublin, které měli brzy splasknout. Mělo k tomu dojít podobně neočekávaně jako v říjnu 1929, kdy vypukla Velká hospodářská krize, která postihla tehdejší svět.

V euforii, politické i drogové, mezi oligarchy, elitními manažery a majiteli velkých
hypotečních bank, došlo k raketovému růstu hypoték ve Spojených státech amerických. Každému se dávala hypotéka, bez ohledu na to, zda je schopen jí splatit, nebo ne. Nebral se ohled na sociální zázemí žadatelů, jejich likviditu a postavení, protože každý bankéř chtěl mít, co nejvíce zářezů a úspěšných klientů. Banky se tak de facto staly sociálními ústavy, které měly zajistit chudým bydlení. To mělo počátek už v době Jimmyho Cartera v 70. letech, který prosadil zákon dláždící cestu k výše uvedené nezodpovědnosti a to v rámci boje proti rasové diskriminaci, protože tehdejší bankéři si uvědomovali sociální a finanční problémy menšin a zdráhali se jim půjčovat. Tedy opět, cesta do pekla dlážděná dobrými úmysly.

Postupně došlo k vzniku celé řady polostátních institucí orientovaných na půjčování peněz a
zajišťování hypoték pro lidi, kteří si nemohli dovolit hypotéku a nedokázali pracovat s půjčkami. Nebělošští klienti měli privilegium, že jim banky a instituce jako Freddie Mac, či Fannie Mae, museli půjčovat peníze!

Až do roku 2001 byl realitní trh v Americe stabilní. Rostl o 2%, tedy stejně jako ekonomika,
národní bohatství a populace v té době. Přesně vykrýval socioekonomickou situaci země. Vlivem změn úrokových sazeb došlo k prudkému růstu nabídky realit, kterou však nevyplnila poptávka. Meziročně rostl trh o 9%, až do roku 2005. Příjem domácností pochopitelně rostl mnohem méně, a tak vznikl tlak na hypotéky. Už mezi lety 2002-2005 vznikla bublina ve výši cca. 170 miliard dolarů. Prodej miliónů nadhodnocených domů přinesl růst bubliny o dalších 400 miliard dolarů. Dalším problémem v dlouhé řadě byla otázka morálního hazardu. Zfetování manažeři a finančníci si uvědomovali, že v rámci politiky korporátního-socialismu se o ně bude stát starat, že v případě krize do nich napumpují jednotlivé země desítky miliard, a tak bezostyšně hazardovali.

Krize vypukla na podzim 2007, kdy začal raketově růst počet opožděných plateb za
hypotéky. Nesplatitelných hypoték bylo kolem 3%, pozdě splácených 5,8%. Jednotlivé domy byly vysoce nadhodnocené, a tak zabavování majetku bankami vedlo jen malému pokrytí nákladů a škod. Pokusy o další prodej zabaveného majetku vedli k dalšímu snižování jeho cen, čímž vznikla smrtící spirála.

Krize se naplno projevila v září 2008. Celý předcházející rok docházelo k navyšování záruk
ze strany Federálních rezerv (FED) na 30 miliard dolarů, zkupování krachujících bank většími
bankami a propadu na burzách. V září 2008 byla postižena investiční banka Lehman Brothers. Akcie spadly z 60 dolarů na 4 dolary. Lehman Brothers ohlásil bankrot, zatímco jiné banky se slučovaly. Při tom stát napumpoval do Bank of America a Merrill Lynch 163 miliard dolarů na krytí ztrátových investic. Šlo o 3,5 biliónu korun! V Německu byla situace, ještě horší. Tam na záchranu bank a nesmyslná opatření vyhodila kancléřka Merkelová přes 500 miliard eur (cca. 13 biliónu Kč).

Začala lavinovitá vlna bankrotů. 25. září 2008 oznámila bankrot největší americká spořitelna
Washington Mutual. Banky přestaly půjčovat, nebo půjčovaly za vysoké úroky. Firmy a průmyslové podniky tak přišli o přístup k půjčkám na provozní kapitál, začala se snižovat výroba, propouštět a ekonomika zpomalovala jako celek. Krize se přelila do Evropy, kde naplno odhalila podvody řecké vlády v otázce výše dluhu a zároveň rozpoutala krizi eura.

Nyní k Česku. Finanční, či hypoteční krize se naší země nedotkla, protože většina našeho
bankovního sektoru byla rozprodána Rakušanům, a ti byli v otázce rizikových hypoték velice
konzervativní. Na rozdíl od amerických bankéřů riskovali jen velice málo. Do ČR se tak přelila
především hospodářská krize, která zároveň ukázala hrozivé nebezpečí v propojenosti německé a české ekonomiky. Krize v Německu způsobila krizi v České republice, protože jsme závislí na odbytu do Německa. V této době Miroslav Kalousek prohlašuje, že „Česká republika bude dál bohatnout, jen ne tak rychle…“ (Hospodářské noviny) a nastavuje rozpočet na 5% růst HDP. Opak je pravdou. Ekonomika se propadne o 5% a rozpočtově zodpovědný Miroslav Kalousek vysekne historicky největší schodek státního rozpočtu ve výši přes 160 miliard Kč. Průmyslová výroba klesla v roce 2009 o 25%, a ještě v roce 2013 klesla o 15%, stavební průmysl se dodnes nedostal na předkrizovou úroveň, veřejný dluh se zvýšil o 19% HDP a maloobchodní prodej mezi lety 2012 a 2013 klesl o 21%. Z krize se ČR dostala, až v roce 2013, kdy se ekonomika opět nastartovala a od té doby zažíváme výrazný hospodářský růst, jakkoliv jsou jeho výsledky nerovnoměrně rozdělené ve společnosti. Jen za letošní rok vzroste HDP o 4,5% podle odhadů.

Důsledků hospodářské krize byla celá řada a napříč celým světem: Arabské jaro, renesance
marxismu a marxistické ideologie, krize eura, nepřetržitá dluhová a hospodářská krize jihoevropského pásma států, Brexit, zvětšování regionálních rozdílů, stagnace postavení Spojených států amerických ve světě, ale i posílení konzervativně nacionalistických hnutí a sil napříč východní Evropou.

Na tomhle všem je tedy vidět, jak strašlivou kombinaci představuje vliv levicových ideologií
v rámci bankovního sektoru (nucené půjčky menšinám), zachraňování bank doprovázené bezohlednou nezodpovědností bankéřů a finančníků, provázanost finanční a politické oligarchie a globalizovaný kapitalismus.

Autor: Herakleios Stalker, Praha, ČR, 1.7.2018