27. pro, 2018

ALTRIGHT.CZ: Neoliberalismus – cesta do pekla dlážděná dobrými úmysly

Málokterá ideologie, politika, teorie a praxe měla tak vznešené počáteční úmysly a tak strašlivé konsekvence jako neoliberalismus...

Ideologie, která byla pravicovou reakcí na selhávající keynesiánství, se stala tvůrcem korporátního socialismu a současné oligarchické světovlády superkorporací. Neoliberalismus byl otcem George Sorose a jemu podobných.

Nástup neoliberalismu.

Keynesiánská ekonomie, která pomohla světu překonat Velkou hospodářskou krizi, se tváří tvář moderní éře a globalizaci začala prokazovat jako neudržitelná, tím spíše, že v řadě zemí byla sociálně demokratickými stranami a jejich obdobami dovedena do extrémů blížícího se socialistické regulaci, ať už šlo o masivní znárodňování ve Velké Británii, či Carterovu politiku ve Spojených státech amerických.

Neoliberalismus vzešel z německého ordoliberalismu, který byl kombinací raného kulturního neomarxismu a klasické liberální tržní ekonomie. Montpeleriánská společnost vedená Fridrichem Hayekem, Miltonem Friedmanem a průkopníkem sociálního liberalismu Karlem Popperem, se stala základem neoliberální ideologie.

Labouristická vláda Velké Británie v letech 1974, až 1979 nebyla schopna se popasovat prostřednictvím keynesiánství s ropnými šoky, krachem na burze a bankovními krizemi. Ekonomika stagnovala, zatímco inflace dosahovala 20%. Británie byla nucena brát si půjčky u Mezinárodního měnového fondu. V zimě 1978/1979, ale odborové svazy rozpoutali drastické stávkové akce proti reformám, které byly přijaty za účelem splnění podmínek půjčky. Popeláři stávkovali a v ulicích Londýna a jiných měst s e, hromadili obrovské stohy odpadků. Stávkovali hrobaři. Z 2,300 znárodněných nemocnic fungovalo jen 1,100 v důsledku stávek. To otevřelo cestu Margaret Thatcherové k vítězství v květnových volbách 1979.

Velice podobná situace byla ve Spojených státech amerických. Během Carterova období vypukla éra tzv. stagflace – ekonomická stagnace a měnová inflace. Ta byla způsobena selháním Brettonwoodského systému, Nixonovými reformami, keynesiánstvím a ropnou krizí vyvolanou arabskými státy. Po mírném ekonomickém oživení se vrátila inflace, která dosáhla 13,5% v roce 1980, krátkodobé úrokové sazby dosáhly 18% a Dow Jonesův Index klesl na krizovou úroveň roku 1976. HDP USA kleslo o 3% a nezaměstn anost by la na 7%. Spojené státy americké navíc zažili tři a půl měsíce trvající uhelnou stávku. Tato situace, společně s krizí na americkém velvyslanectví v Teheránu, která byla cíleně prodlužována tehdejšími republikánskými špičkami, způsobila pád Jimmyho Cartera a nástup Ronalda Reagana do úřadu presidenta USA.

Neoliberalismus – destrukce národních ekonomik.

Zatímco v zahraniční politice byli Thatcherová i Reagan vcelku obstojní a důslední konkurenti Sovětského svazu, v ekonomické politice přinesla jejich činnost absolutní destrukci, se kterou se vyrovnáváme do dnešních dní.

Ve Velké Británii Margaret Thatcherová zničila národní průmysl a provedla jeho transformaci na „konkurenceschopnější“. Došlo k uzavření uhelných dolů, fabrik, zpracovatelského a těžebního průmyslu, k prudkému nárůstu nezaměstnanost v průmyslových regionech. Klasická a reálná ekonomika Velké Británie byla nahrazena „finančním průmyslem“, průmyslem pojišťoven, spořitelen a velkých bankovních domů, všemožných fondů a toxických aktiv. Velká Británie přestala vyr& aacute;b ět a stala se závislá na výkyvech finančních trhů. Pokud by Thatcherová prosadila jiné formy služební ekonomiky, dalo by se to, ještě pochopit, ale její postup – masová privatizace a deindustrializace – vedli k tomu, že dnes je Británie závislá na finančních magnátech, oligarchii a anonymních akcionářích.

Navíc vypukla generální stávka horníků, jejichž příjmy a samotná existence byla těžce ohrožena neoliberálními experimenty a likvidací průmyslu. V této době Thatcherové výrazně pomohl Sovětský svaz a Polská lidová republiky, její političtí arcinepřátelé, kteří během generální stávky násobně navýšili vývoz uhlí do Velké Británie a přijali pozici mezinárodních stávkokazů. Generální stávka selhala, britské hornické odbory se z&nbs p;toho d odnes nevzpamatovaly a likvidace průmyslu a produktivní ekonomiky v Británii vesele pokračovala dál.

Thatcherové se navíc „úspěšně“ povedlo dovést Velkou Británii k historicky jedné z nejhorších nezaměstnaností. Během jejího premiérství se počet nezaměstnaných vyšplhal ze 1,5 miliónů na 3,3 milióny. Více než dvojnásobek. Později sice zase klesal, ale zejména ve prospěch té kasty lidí, která se v průmyslové a produktivní národní společnosti nemohla uplatnit, ale za to si našla místa v elitářském finančním průmyslu.

Poslední číslo k vládě Thatcherové. Na konci jejího působení měla Velká Británie s přehledem v Evropě nejvyšší míru dětské chudoby. 30% britských dětí žilo pod hranicí chudoby, a stejně tak došlo k prudkému rozevření nůžek mezi nejbohatšími elitami a chudými a středními vrstvami.

Ve Spojených státech amerických neměla neoliberální léčba tak extrémní výkyvy a důsledky. USA si stále podrželo velkou míru svého průmyslu, podpořeného zejména ropnou ekonomikou, těžbou a zbrojním průmyslem. U Reagana jde spíše o dlouhodobé důsledky, které nebyly, ještě v jeho době bezprostředně vidět.

Prvním selháním amerického neoliberalismu byla tzv. „propustná ekonomie“. Tento model říkal, že čím lépe se budou mít bohatí, tím lépe se budou mít i chudí, protože bohatství horních vrstev postupně proteče/propustí i k nižším vrstvám. Tuto teorii a praxi razil Ronald Reagan. Po třiceti letech jsme svědky toho, že nic takového se nekonalo.

Došlo jen k obrovskému rozevření nůžek mezi bohatými a chudými, které navíc doplnila paradoxní situace, kdy postupně došlo k prudkému nárůstu produktivity a hodnoty práce, při neustálém snižování její ceny, stagnaci, či poklesu příjmů amerických středních a nižších vrstev doplněných o obrovské zadlužování.

Mezi lety 1985, až 2005 se reálné příjmy amerických rodin zvedli prakticky o nic. Stagnovali, zatímco produktivita práce se zvýšila o 125%.

V otázce nerovnosti jsou USA na úrovni „vyspělejších“ zemí Třetího světa a bývalých komunistických států, například Ruska. 10% nejbohatších Američanů ovládá 75% amerického národního bohatství.

Chudoba nejvíce dopadla na černochy, kteří posílili svou kulturu izolovaných ghett a stali se líhní demokratických voličů a ultralevicových skupinek. Pokud tedy někdo politicky zbohatl na Reaganově ekonomice, byli to Demokraté a levice.

Liberalizace finančních trhů navíc uvolnila ruce velkým bankám a pojišťovnám, které začaly nezřízeně a neregulovaně obchodovat s pochybnými zdroji, poskytovat půjčky, kdekomu, bez ohledu na finanční způsobilost daného člověka, či rodiny a celkově propadli nezdravé nezodpovědnosti pramenící z liberální ekonomie.

V neposlední řadě došlo za Reagana k obrovskému nárůstu zadlužení, zejména v souvislosti se snahou uzbrojit Sovětský svaz. Reagan v této taktice brilantně uspěl, ale dlouhodobě se mu podařilo uzbrojit i Spojené státy americké.

Krátce se zmíním i o Latinské Americe. Tam praktikování neoliberální politiky, obecně i v konkrétních příkladech Argentiny, či Venezuely, vedlo k sociálnímu krachu a nástupu radikální levice. Zejména šlo o tzv. Washingtonský konsensus, který vnucoval latinoamerickým vládám neoliberalismus.

Než začne někdo z neoliberalismu obviňovat Václava Klause, rád bych na jeho obhajobu řekl pár věcí. Zaprvé, Václav Klaus jako ministr financí postkomunistického státu byl v úplně jiné situaci. Zadruhé, Václav Klaus nesáhl k privatizaci bank a finančního sektoru. A zatřetí, Václav Klaus byl národní liberál, zastánce národního domácího kapitalismu, nikoliv nadnárodního superkapitalismu, jako Thatcherová a Reagan. Někdy se totiž nabízejí, zejména ze strany levicových provok at&eacut e;rů, výtky, že Václav Klaus byl neoliberál.

Našim cílem, proto musí být nahrazení neoliberální doktríny a neoliberálního konsensu ekonomickým nacionalismem a národním kapitalismem, který bude doplněn o rozhodující postavení státu ve strategických hospodářských oblastech.

 Autor: Herakleios Stalker, Praha, ČR, 27.12.2018