16. bře, 2019

ALTRIGHT.CZ: Památný & zlověstný březen 1939

Osudný den 15. března...

15.3.1939 ten den vojska Wehrmachtu vstoupila na území už v tu chvíli neexistujícího Česko-Slovenska. Den předtím se trhlo Slovensko v čele s Tisem a gardou někdejšího Hlinky. Za celé období okupace Čech & Moravy přišlo o život kolem 360 tisíc lidí. Při přepočtu na dny okupace, kterých mezi dny 15. březnem 1939 a 9. květnem 1945 bylo 2248, a když ztráty rozpočítáme na jednotlivé dny tak to vychází na 161 lidí – každý den. To jsou čtyři plné karosy každý den. Samozřejmě zde nejsou započítány vedlejší lidské ztráty, které plynou s nedostatku materiálního zabezpečení, stresu upracování atd. K tomu se musí připočíst potenciální růst životní úrovně, který by další ztrátám zabránil.

Nějak nepozoruji, že by se tento den připomínal, tak jako například okupace v roce 1968. Hlavní titulky zabírají jiné zprávy z jiných koutů světa a také to, že dnes nějací školáci protestují proti změna klimatu. Asi tento režim má některé podobné patologie jako režim protektorátní. Odkud nám vládnout a v jaké míře? Kdo vlastní naši ekonomiku. Jsme kolonie, protektorát nebo samostatný stát? Tuto debatu zjednoduším, jsme ekonomická kolonie, kde většina významných podniků je vlastněná zahraničním. Mimochodem když se v roce 1939 zabíral Poldi Ocel, kdo jí zabral? A Krupp. A kdo v 90. letech poslal zbytky Poldovky (ty které drželi cenné patenty na pokročilé ocele, příkladem na nádoby pro „vyhořelé“ jaderné palivo) do konkurzu díky pár miliónové pohledávce, když měli miliardové akreditivy (záruky bank na jejich jméno), do konkurzu podplaceným správcem konkurzní podstaty? Krupp.

Sice se může rozhodovat v politických otázkách, ale jen omezeně. Nemáme plnou suverenitu ano omezenou, ale jí sdílíme. Kdy se změní dobrovolně na „dobrovolně“ bude otázka. Suverénně se u nás jen asi krade. Suverénně podlézáme všem, ale i zbytečně moc. Nemusí být člověk Putinofil, ale i v té míře co se můžeme pohybovat, se vůbec neumíme pohybovat a ani neumíme využívat možností, které nám ta „sdílená suverenita“ nabízí.

Proto dneska regulérně potřebujeme národně osvobozeneckou stranu. Jsme ne úplně ve výhodné pozici.

A teď se vraťme k úvodu, jak jsme se do této situace dostali v roce 39 a v dnešní době? Za prvé sice je hezké tvářit se humanitně, ale uvědomit si, že to tak není. Reálně to tak není, nebylo a asi ani nebude. Popravdě ten hrob jsme si kopali dlouho první republika díky neochotě zbrojit a zasáhnout, když se mocenské poměry v Německu měnily. No totiž liberální demokratům tehdejší doby vadil Habsburg víc, než jíné směry ohrožení. Do roku 1936 Československé rozvědka brala hrozbu návratu monarchie jako reálnou. Ono když si člověk nakrade ze Šlechtického (oni to taky čmajzly), tak se bojí, že by to někdo chtěl nazpátek, to jsou ty stejné rodiny, co za první republiky a dnes jsou součástí Pražské a státní elity. Už víte, proč Gottwald tu třídu musel rozbít? Nezapomeňte, byli ve všech stranách.

Z čehož plyne druhý bod: nespoléhejte na současné elity.

A za další garantem vnější suverenity je armáda a ozbrojené složky. Teď není tak za potřebí, ale to co potřebuje k svému chodu, jsou věci, které se nám budou hodit.

A to je silná ekonomika, která roste, je plna inovací, eliminuje zbytečné ohrožující závislosti.

Fungující státní správa, která je štíhlá, bez korupce a odborná.

A motivace, to se podceňuje. Pakliže něco máte rád, tak motivace vyžaduje nenávist vůči nepříteli a informovaný světonázor.

Čest památce obětí!

„BLAHO LIDU AŤ JE NEJVYŠŠÍM ZÁKONEM“

Autor: KERBEROS, Praha, ČR, 16.3.2019