9. zář, 2017

SEPARATISMUS V EVROPĚ

Separatismus současnosti.

Otázka separatismu je pro nás, alternativní pravici, velice ožehavá, protože souvisí s naší ideologií, ale zároveň může jít proti nám. Podstatou separatismu je oddělení jednoho národa, či etnika od určitého mnohonárodnostního státního celku. V principu uznáváme svobodu národů a etnik na sebeurčení a nezávislost, právo vytvořit vlastní národní stát a řídit se svou kulturou, svými tradicemi a hodnotami, svým společenským uspořádáním, ale v praxi je to mnohem složitější. Je totiž separatismus a separatismus. Separatismus svobodných národů a separatismus účelový. Druhý problém je, že separatismus účelový se může změnit v separatismus svobodných národů a separatismus svobodných národů se může stát účelovým separatismem.

Separatismus svobodných národů.

Za tento separatismus považujeme separatismus národů, které se chtějí osvobodit od útlaku mnohonárodnostního státu. Určitou formu separatismu svobodných národů představuje Brexit, jehož prostřednictvím se britský politický a kulturní národ osamostatnil od multikulturní diktatury Evropské unie. Dalším takovým svobodným separatismem je regionalismus, který je silný například v Itálii, okolo Ligy Severu a jejích benátských spojenců, kteří pro změnu usilují o autonomii a nezávislost Benátek. Regionalismus sám o sobě, ale neusiluje o odtržení určitého území, jako spíše o posílení práva tohoto území, práv místních obyvatel, zastupitelstev a posílení autonomie.

Účelový separatismus.

Za takový považujeme separatismus účelově vytvořených etnik, kupříkladu tzv. sudetští Němci, kosovští Albánci, či Palestinci. Podstatou tohoto separatismu je oslabit stávající zem, rozbít její územní integritu a následně tato etnika včlenit do jiného státu (do Velkoněmecka, do Albánie, či do Jordánska a Egypta). Výsledkem bude, že takový separatismus nevede k novému národnímu státu, ale k oslabení stávajícího státu a přerozdělení území, vlivu a moci ve prospěch jiných, okolních států.

A proč tento článek píšeme? Protože v současnosti vidíme, několik významných vln separatistických tendencí, které jsou sami o sobě složité hodnotit.

Z nejčerstvějších je to pokračující snaha Katalánska osamostatnit se. Katalánci jsou jiný národ, než Španělé, s jinou mentalitou, tvoří čtvrtinu HDP Španělska a Madrid je odírá na daních. Všechny tyto argumenty katalánských nacionalistů jsou pravdivé. My můžeme, ještě připojit, že odchod Katalánska by oslabil Španělsko a tím i Evropskou unii, ale tak se dostáváme k problému, který máme s katalánským separatismem. Katalánsko je proevropské, těžce marxistické a nezávislá Katalánská republika se stane baštou marxismu, pokud ne i islamismu. V čele katalánského separatismu dnes stojí proevropská strana Společně pro Ano a ultralevicová Kandidátka levicové jednoty. Máme tedy podporovat nezávislost Katalánska? Na to nelze odpovědět. Oddělení Katalánska může způsobit kolaps Španělska, další oslabení Evropské unie a zvednout vlnu národního separatismu napříč EU, ale taky může vést ke konsolidaci části španělského území a bohaté Katalánsko by mohlo svou přítomností jako samostatného subjektu podpořit eurosvazový moloch.

Z podobného důvodu nemůžeme podpořit nezávislost Skotska. Tuto nezávislost snad šlo podpořit v roce 2014, ale nelze jí podpořit v současnosti. V roce 2014 totiž byla myšlena upřímně, jako snaha obrodit skotský národ a obnovit jeho samostatnost po stovkách let pod vládou Anglie. Tehdy bylo referendum, ale neúspěšné. Nyní, po Brexitu, skotští separatisté opět chtějí nezávislost, ale s jedním cílem, oslabit Velkou Británii, připravit jí o ropné a průmyslové zdroje a ponechat ji v závislosti na finančnictví, protože svůj vlastní průmysl ztratila. Velká Británie by se tak stala mnohem citlivější při vyjednávání s Evropskou unií, která dnes nabízí Skotům hory doly za nezávislost, i když v roce 2014 Skotům vyhrožovala, že se nesmí odtrhnout. Ze strany Evropské unie je to tedy pokrytectví a ze strany Skotska se to stalo trucpodnikem, tím spíše, že po sérii posledních voleb ve Velké Británii skotští separatisté ztratili řadu pozic.

Třetím případem je kurdský nacionalismus související s nadcházejícím referendem iráckého Kurdistánu o nezávislosti. Kurdský národ je tisíce let starým národem, který nemá vlastní stát, i když několikrát měl nezávislá území. Nakonec byl, ale vždy dobyt arabskými, perskými, či turkickými vládci a podroben islámu. V současné době jsou dvě nejsilnější bašty kurdského separatismu Kurdská regionální vláda v Iráku a Federace severní Sýrie v Rojavě. Právě v Rojavě kurdští separatisté drtivě porazili Isl ámský stát a obrátili kartu bojů ve prospěch civilizovaného světa proti postupující anticivilizaci. Kurdové si nezávislost zaslouží, tím spíše, že vytváří fungující svobodná společenství, která se očišťují od islámu, a tím spíše, že jim nezávislost upírá Sýrie a Irák, dva pseudostáty, které jsou bastardy anglofrancouzského kolonialismu a taky Turecko se svými vlhkými Osmanskými sny a iránský režim. V případě Kurdů tak dokonce splývá separatismus účelový a separatismus svobodných národů s bojem proti islámu a proti islámským režimům blízkého východu. Kurdové ve svém boji za nez ávislost mají podporu i Izraele a Spojených států amerických, což je pro ně strategicky významné, naproti tomu v rámci normalizace turecko-ruských vztahů přišli o část ruské podpory.

Autor: Herakleios Stalker, Praha, ČR, 9.9.2017

www.novaburzoazie.cz 
www.novaburzoazie.com 
www.altright.cz
www.hrdycechacek.cz 
www.7republika.cz

Copyright 2017