22. říj, 2017

ČESKO: VOLEBNÍ OTŘES 2017

Zkrachovalá a korupcí prolezlá liberální demokracie zažila radikální otřes, kdy občané této země vystavili vysvědčení diletantským politikům, eurohujerům a zbabělcům. Průzkumy se opět zčásti mýlily, zatímco novináři, elity a „intelektuálové“ jsou nejspíše zmáhaní hrůzou. A jako tradičně, když píši volební analýzy, nejprve se podíváme na samotné výsledky.

Oligarchické hnutí jednoho muže ANO, které bylo před volbami démonizováno novináři, intelektuály, umělci a dalšími elitami, obdrželo očekávaných zhruba 30% hlasů (a tím 78 poslanců). Liberální, pseudokonzervativní a kryptoeurofilní ODS v čele s necharismatickým Fialou dokázala obrodit část svého elektorátu a posílit na 11,32% ze 7,72%. Posílili na 25 poslanců. Třetí místo obsadila proimigrační a ultraliberální Pirátská strana, která získala 10,79% hlasů a tím 22 poslanců. SPD dosáhla výborného ú spěchu 10,64%, a i když je na čtvrtém místě, má 22 poslanců. KSČM patří mezi poražené těchto voleb, když ztratila polovinu voličské základny a získala nejhorší výsledek za celou svou existenci. Pouhých zhruba 7,76% hlasů a 15 poslanců. Přes tuto ztrátu je, ale s naprostým přehledem největším poraženým voleb sociální demokracie. Přišla o dvě třetiny voličské základny a padla z 20,45% na 7,27%. Pokud jde o poslance, ztratila 35 poslanců a je na 15. Dalším nemastným neslaným vítězem a poraženým je KDU-ČSL. Ztratila jedno procento a čtyři poslance. Nic překvapivého. Významné oslabení zažila navzdory štvavé, panikářské a zuřivé kampani i TOP09, která přišla o více než polovinu voličstva a během sčítání voleb dlouho balancovala na hraně volitelnosti, aby nakonec získala, jen 5,3% hlasů a 7 poslanců, s tím, že přišla o 19 poslanců. Menší překvapení představuje hnutí STAN, které se přehouplo přes 5% a dosáhlo 5,17% a 6 poslanců.

Nyní k jednotlivým stranám, protože je určitě zajímavé se podívat na každou jednotlivou z nich. V této části se zmíním i o některých pidistranách, které zůstaly hluboko pod 5%. Ještě doplním, že volby jsou unikátní počtem subjektů, které se dostaly do parlamentu. Tak velké množství stran nebylo přítomno od začátku 90. let, kdy se s nimi roztrhl pytel.

V případě hnutí ANO se průzkumy celkem nemýlily. Babiš určitě nezískal tolik, kolik by chtěl, ale uspěl zejména díky, několika zásadním faktorům. Zaprvé, podařilo se mu vytvořit aureolu „muže z lidu“ a tohoto „muže z lidu“ jeho nepřátelé začali lynčovat, kudy chodil. Útočili na něho oprávněně i neoprávněné, pravdivě i lživě, jak jen to šlo, a kdekoliv to šlo. Pokud z „muže z lidu“ uděláte mučedníka, zajistíte mu zdrcující vítězství a vlastní porážku. Druhým faktorem je přebírání voličů. Andrej Babiš jako silně autoritativní a dominantní osobnost, která navíc úspěšně zavedla určitou formu prosociální politiky a převzala starou štvavou proti-podnikatelskou socanskou rétoriku, dokázala převzít voliče komunistům a socialistům. Převzít voličskou základnu komunistů se v historii ČR podařilo jen Zemanovi a Paroubkovi. Babiš je třetím úspěšným v tomto ohledu. Posledním faktorem je, že Babiš představuje stabilizující osobnost v očích mnoha lidí, suveréna, který na poslední chvíli změnil eurohujerské kormidlo svého hnutí i tím, že se zbavil lidí typu Teličky. Všichni ale všichni víme, že kam vítr, tam plášť a Babiš bude proti EU jen do doby, kdy se mu bude hodit spojenectví se Zemanem, a nálady lidu budou euroskeptické.

ODS. Jedno z překvapení voleb. Navzdory extrémně neefektivní předvolební kampani, vedení neschopným lídrem a řadě dalších překážek ODS dosáhla určité renesance svého elektorátu. Do určité míry jí pomohla kombinace narůstající euroskepse a útoky Andreje Babiše proti podnikatelům a soukromému sektoru v podobě EET a dalších regulací. Euroskeptické postoje v ODS jsou považovány za tradiční, ale Fiala a spol. nejsou skuteční euroskeptici a pravičáci. Euroskeptikem je Václav Klaus jr., který dostal  22 635 preferenčních hlasů, oproti předsedovi Fialovi, který dostal jen 13 035 hlasů, ale na povolební tiskovou konferenci svého nejúspěšnějšího nového poslance nevzal.

Pravicové voličstvo podpořilo jako zoufalý akt proti liberáním vítačům a proti oligarchickým snahám babišovců. ODS patří mezi ty strany, které deklarovaly, že nevstoupí do koalice s ANO. Je ale otázka, zda tento slib dodrží. Záleží na tom, jak moc budou prahnout po korytech, a jak moc budou ochotni obětovat otázku EET na oltář koryt.

Piráti. Pseudoprotestní strana, kde taky existuje potenciál pro paktování s Babišem. Strana mladých lidí, která ukradla část elektorátu Zeleným, socanům a TOP09 pod zástavou do té doby marginalizovaných otázek jako je svoboda internetu (byť v podání Pirátů dost selektivní svoboda) nebo autorská práva. Jejich představitelé kličkují podobně jako ANO. Jednou se účastní proimigračních demonstrací, a podruhé říkají, že nejsou vítači. Ať už piráti půjdou do vlády, nebo budou v opozici, voličstvo jejich strany projde deziluzí a v příštích volbách oslabí.

SPD a Okamura. Zde se průzkumy velice mýlily. Nejlepší připisovaly Okamurovi a SPD zhruba 10,5%, ale většina balancovala mezi 5-7%. Nástup SPD je významným triumfem národních snah našeho lidu. Není to zdrcující vítězství, není to 15-16%, jak jsme doufali, ale fakt, že SPD vznikla z ničeho a na základě podrazů starého Úsvitu a nyní má 22 poslanců znamená, že lidé této země mají zájem o témata jako je imigrace, islám a přímá demokracie. SPD dostala důležitou zodpovědnost a nesmí jí promarnit v nadcházejícím volebním období. Do vlády se pravděpodobně nedostane, ale to neznamená, že musí zůstat pasivní. Naopak musí bojovat za národní zájmy, musí blokovat protinárodní zákony a podporovat zákony pomáhající naší zemi. Musí být aktivní, vystupovat a jasně bojovat. Pak si zaslouží naši podporu i pro příští volby.

Dávám bolševikovi rok, maximálně dva. Asi tak by se dala shrnout situace uvnitř KSČM. Bolestivý propad, který je především důsledkem neschopnosti vedoucích představitelů se rozhodnout, zda půjdou cestou národně-konzervativního socialismu reprezentovaného Skálou, či topáckého eurosocialismu reprezentovaného Dolejšem. KSČM, paralyzovaná vnitřní nejednotou, citelně oslabila. Případná budoucí pasivita může jen pohřbít tuto stranu. Vedoucí představitelé KSČM a její sjezd musí reflektovat výsledek a definitivně se rozhodnout, zda se stane stranou eurohujerskou, či konzervativně socialistickou a obnoví svůj dělnický elektorát.

U málokterého výsledku jsem cítil tak obrovský pocit zadostiučinění jako v případě sociální demokracie. Strana, která významně ovlivnila politiku První republiky a která byla politickým gigantem v České republice za předsednictví Jiřího Paroubka a Miloše Zemana. se propadá do nicoty. Dvoutřetinový propad voličské základny zažilo ve své historii dost stran, ale jen málokterá z nich reagovala na propadající se preference a porážku ve volbách s takovou apatií a flegmatičností jako právě sociální demokracie v roce 2017. Vrcholem všeho je, že vedoucí představitelé sociální demokracie odmítají i nyní, tváří tvář výsledkům, rezignovat a to navzdory oprávněnému rozhořčení členské základny. Je připomínáno, že Jiří Paroubek vyvodil osobní zodpovědnost, poté co strana získala v roce 2010 „jen“ 22%. ČSSD je strana nacházející se v obrovských dluzích o hodnotě skoro jedné miliardy Kč. Právě solidní volební výsledek mohl stranu zachránit před totálním bankrotem a exekucí. Nyní má strana dvě možnosti, co dělat. Buď může pokračovat v současném sebevražedném procesu a na nadcházejícím sjezdu potvrdit stávající neschopné vedení ve svých funkcích, anebo může dosadit představitele chudých krajů a okresů, místní stranických organizací a představitele konzervativního a euroskeptického křídla jako je Jaroslav Foldyna, či sice proimigračního, ale efektivního odborového předáka Středulu. Tento postup může zvrátit propad preferencí a úpadek strany, ale před dluhy je nezachrání. Podobně katastrofální krizi naposledy sociální demokracie zažila, když se „bojovalo o Lidový dům“ ve 20. letech a komunisti jim sebrali dvě třetiny voličů. Tehdy se, ale strana otřepala a dokázala reagovat na bolševizaci a stalinizaci KSČ a získat zpět část členstva a voličstva. To už dnes nedokáže.

KDU-ČSL. Co k nim říct. Krom překvapivého zjištění, že neměli zdaleka takovou podporu na Moravě, jak se očekávalo a toho, že ztratili pár poslanců, asi nic víc. Je pravděpodobné, že se budou snažit dostat do vlády. To by nebyli lidovci, aby nehodili za hlavu své zásady a nevstoupili do vládnoucí koalice. Možná by se ale hodilo říct, že i když dnes někteří komentátoři vyčítají KDU-ČSL, že rozpustila koalici se STAN, mohlo jít o prozřetelné rozhodnutí. Obava, že by se koalice Lidovců a starostů nedostala přes 10% by mohla, některé voliče nahnat do tábora TOP09, či ODS a nakonec by se tam tato koalice skutečně nedostala.

TOP09 zachránil na poslední chvíli nový maskot strany Dominik Feri. Ten byl vykroužkován dokonce z 36. místa kandidátky a TOP09 získala 7 poslanců. O této straně, asi jako jediné, se dá říct, že určitě nepůjde do koalice s ANO a Babišem. Její konečné přehoupnutí přes 5% bylo nemilé, ale i tak její propad je příjemným překvapením. Strašení apokalypsou, zhroucením civilizace, totalitou a dalšími nesmysly na lidi nezabralo, tak snad se ve svém bahně budou dobře máchat.

STAN. Strana starostů a nezávislý se dostala přes 5%. Pro ně překvapení a úspěch pro Gazdíka a Farského. Strana bude stát spíše v opozici proti ANO a v tomto bude podobná TOP09.

Nyní k těm pidistranám. Svobodní pod vedením politicky korektního a slabého Macha oslabili z 2,5% na 1,5% a prokázali, že jsou mrtvou stranou autistických libertariánů. Zelení, kterým průzkumy přisuzovali i přes 5%, nedosáhli ani na státní příspěvek a získali jen 1,4%. Coming-out Matěje Stropnického nevyšel a tak zařadil coming-off a rezignoval na funkci předsedy strany. Přes všechny výtky vůči mladému Stropnickému, musím říct, že zachoval víc jako chlap, než vedení socanů, které akorát svolalo mimořádný sjezd. Rád bych taky tímto poděkoval „pod čarou“ tuctu bezvýznamných pseudostran, které sebraly SPD 2,5% hlasů potřebných pro překonání Pirátů i ODS. Gratuluji Vám k nahonění si ega, které jen poškodilo patriotický tábor v ČR!

Příští rok jsou dvoje důležité volby. Presidentské a komunální. Zejména ty druhé už budou „vysvědčením“ pro novou vládu, ať už bude jakákoliv. Tyto volby jsou zároveň vysvědčením, nejen ČSSD a dalším podobným partajím, ale především současnému směřování země a liberální zastupitelské demokracii, která ignoruje přání občanů této země. Proto jde o otřes pro libtardy.

Autor: Herakleios Stalker, Praha, ČR, 22.10.2017

zdroj:

https://volby.cz/