19. lis, 2017

ČESKO: FESTIVAL NESVOBODY 17.11.2017

Festival nesvobody v dnešní nesvobodě.

Je směšné, jak se různé neziskové organizace, politické elity, umělci a jiní komedianti, intelektuální elity, teologové a různí státní hodnostáři i reprezentanti západní moci, snaží natírat současnou nesvobodu na svobodu.

Dostáváme se, až k naprosto bizarním stavům ne nepodobným bolševickým oslavám a manifestacím za minulého režimu. Stejně emotivním, vypjatým a hysterickým projevům, jen s odlišným nádechem, ale se stejnou měrou pokrytectví, lží a falešnosti. Za minulého režimu se oslavovalo vítězství dělníků a rolníků, kterým bolševici nikdy žádnou moc nepropůjčili, a dnes se oslavuje vítězství svobody, která ale nepřišla. Přišla demokracie, a jak víte, demokracie je jen podmnožinou forem diktatury. Ideologie, kterou nám nutí masmédia, politkorektní komisaři a neomarxisti nás má oblbnout, že existuje dualismus diktatura a demokracie. Existují pouze diktatury a my žijeme v diktatuře zastupitelské, ale o tom není tento článek. Tento článek je o projevech falešnosti současné „svobody“, která je fakticky nesvobodou, byť ne tak institucionalizovanou jako za bolševika.

Nejprve k samotným adjektivům neo-orwellistického slovníku.Původní slova a dnešní obdoba.

Přisluhovač amerického imperialismu = ruský šváb.

Reakční živel = xenofóbní póvl.

Lidová demokracie = zastupitelská demokracie.

Festival svobody = Prvomájový průvod.

Kontrarevolucionář = extrémista.

Agent CIA = agent FSB.

Třídní nepřítel = rasista.

Zpátečník = taky rasista.

Americká propaganda = ruská propaganda.

Konspirace zahraničních agentů = rozbíjení EU Ruskem.

To by prozatím stačilo, ostatně z internetových diskusí i veřejného života jistě chápete, co mám na mysli. Nyní k událostem tohoto roku a minulého roku, na kterých je vidět pokrytectví zastánců dnešní diktatury a její dvojí metr.

Máme tu zastupitelský režim, takže bychom mohli od dnešních elit očekávat, aspoň ten krapet slušnosti, že budou uznávat tyto volby a rozhodnutí lidu a svou vlastní iniciativu a politickou aktivitu přizpůsobí přání lidu, které výsledky voleb představují. Místo toho máme situaci, kdy „Demokratický blok“ stran blokuje možnost zformování vlády, obviňuje Babiše, že nedokáže zformovat vládu, i když Babiš nabízel například ODS koalici, ale ta to odmítla. Nyní už to bude měsíc od parlamentních voleb a politická reprezentace se nepohnula ani o píď.

Někteří „demokrati“ jdou, ještě dál, když prohlašují, že se nemají respektovat volební výsledky, aby se nemohli „extrémisté“ dostat do vedoucích funkcí. Jak napsal jeden demokratický novinář, 10% hlasů ve volbách pro něho nic neznamená, když jde o obranu demokracie. 538 tisíc aktivních voličů podle něho nemá právo mít svého reprezentanta ve vrcholných pozicích, tedy zastupitelská demokracie ano, ale jen pro ty, kteří volí správně.

Ti samí demokratičtí novináři a elitáři se pak popadají za hlavy a nechápou, jak je možné, že lidé nejsou bezmezně oddaní jejich ideálu liberální zastupitelské demokracie, ale zdaleka nejde jen o sprostotu komentátorů vůči výsledkům voleb a vůči drzosti voličů, že hlasovali, jak chtěli podle svého nejlepšího vědomí a svědomí. Snad jen dodat, že by se hodilo, aby elity odvolali voliče, protože voliči volí špatně, a aby si elity zvolili nové voličstvo.

Už před více, než měsícem se konala akce 7Republiky v kavárně Liberál. Zatímco její vedení je autenticky liberální a svobodomyslné, o obhájcích svobody a demokracie, přičemž nejvíce jich řvalo z řad Zelených, se to rozhodně nedá říct. Vyhrožovali div ne ohněm a krví, zastrašovali, křičeli a vřískali, aby se nakonec na nic nezmohli, a akorát ve volbách prohráli. Vůbec nerespektovali právo na vyjádření názorů, právo na soukromé vlastnictví a soukromé podnikání. Podle těchto lidí totiž pluralita názorů spočívá v tom, že všichni mají jeden správný názor, který je ustanoven současným liberálním řádem.

Dále máme Prvomájové oslavy… pardon, oslavy 17. listopadu, které mají každoroční velkou pozornost všech médií, a zejména veřejnoprávních. Primárně se informuje o událostech z roku 1989, přestože základem těchto událostí byl rok 1939 a povraždění nacionalistických studentů, uzavření vysokých škol, teror proti českému studentstvu ze strany Němců a vraždy Václava Sedláčka a Jana Opletala. O těchto událostech se ale informuje v podstatně menší míře.

Letos došlo k několika zajímavým událostem. Martin Putna měl projev na akci „Pravda nemá alternativu“, kde stihl zkritizovat disidenty, kteří zůstali disidenty a nestali se konformními liberály, ale hlavně, kde prohlásil, že parlamentní volby v ČR, Brexit a presidentské volby v USA vyhráli fake-news a ruská propaganda. Opět nedostatek elementární slušnosti vůči svobodnému rozhodnutí občanů.

Druhá událost se týkala Tomia Okamury, který se horkotěžko snažil položit kytici na Národní třídě. Agilní svazáci dnešní diktatury se mu v tom snažili zabránit, ale nakonec neuspěli. Tak aspoň, když měl interview pro televizi, na něho neustále křičeli a bučeli. 17. listopad není vhodným dnem pro vyjadřování svobodného názoru.

Třetí, a to si myslím, že je událost asi nejkurióznější, se stala v souvislosti s tzv. Festivalem svobody, který měl oslavovat svobodu. Oficiálně nepolitická akce se změnila v politickou agitku liberálních presidentských kandidátů Hilšera, Drahoše a Fischera. Komu nebylo překvapivě dovoleno vystoupit s projevem, byl aktivní účastník události z listopadu 1989, Michal Horáček a nebylo to dovoleno, ani Mirku Topolánkovi. Jsem dalek zastávat se těchto dvou osob, ale na tomto odmítnutí je krásně vidět kádrování, které probíhá i uvnitř pravdolásky a demokratického, evropského, liberálního a osvíceného tábora. Horáček byl odsouzen jako člověk, který se nedrží principů a hodnot z listopadu 1989 a k Topolánkovi se vůbec nevyjadřovali. Dokonce, i když Hilšer nabídl Horáčkovi, že mu přenechá část svého času z projevu, tak ani to organizátoři nedovolili.

Proto je vidět, že jsme v roce 1989 nepřešli z nesvobody ke svobodě. Přešli jsme z komunistické diktatury do demokratické diktatury. Reálně se změnilo, jen hospodářství, ale politické zastrašování zůstalo, byť dnes má jinou formu, není tak okaté a zatím ani není tak násilné, ale jak se říká, umírající had je ten nejjedovatější a umírající liberální demokracie může být tou nejhorší diktaturou, protože není horší diktatura, než ta, která se maskuje za svobodu, lidská, občanská a jiná práva. Taková je nejzákeřnější a pramení ze zla, které je v každém člověku. Na světě není volba dobra, jsou jen volby zla a náš národ si musí vybrat to menší zlo, jestli má přežít, ale menším zlem rozhodně není liberálně-demokratická diktatura.

Autor: Herakleios Stalker, Praha, ČR, 19.11.2017