6. led, 2018

ČESKO: Velké schizma české levice

Říjnové parlamentní volby naplno odhalily rozpory a střety, které už delší dobu probíhaly uvnitř dvou hlavních levicových stran v Česku – České strany sociálně demokratické a Komunistické strany Čech a Moravy. Lze říci, že jde o velké schizma české levice, které bylo dosud zakrýváno pod nemastnými a neslanými politiky typu Bohuše Sobotky a Vojtěcha Filipa.

Bohuš Sobotka se dostal k moci v ČSSD po odstoupení výrazného, tehdy starolevičáka, Jiřího Paroubka, který rezignoval v reakci na to, že ČSSD obdržela „jen“ 20% hlasů. Filip byl zvolen po odstoupení Miroslava Grebeníčka a loni v délce mandátu překonal Grebeníčka. Grebeníček byl klasickým neostalinistou, zatímco Filip balancoval mezi novou-levicí představovanou komunistickými topkaři okolo "Miroslava" Dolejše a starou levicí v podání Václava Exnera, Marty Semelové nebo Josefa Skály.

Zachraňme ČSSD před Lepší ČSSD.

Po volebním debaklu, kdy ČSSD propadla na historicky nejhorší výsledek, došlo k propuknutí střetů mezi starou a novou levicí uvnitř ČSSD. Do staré levice řadíme lidi jako je Jiří Zimola, nebo Jaroslav Foldyna, konzervativní socialisty kladoucí důraz na původní hodnoty sociální demokracie, na zaměstnance, rodiny a sociální stát podporující rodiny a národ této země. Proti nim stojí neomarxistická nová levice okolo lidí typu Dienstbiera, Hejduk, skupiny idealisté.cz a spol., ale i např. Jan Kavan. Konzervativní socialisté důrazně odmítají imigraci, islamizaci, LGBTQABCDEF+ nátlakové akce, dokonce se účastní tradičních Pochodů za rodinu a podobných akcí, zatímco nová levice aktivně usiluje o islamizaci naší země, o dovoz imigrantů jako budoucí voličské základny sociální demokracie a bude se snažit skrze Hamáčka převzít kontrolu nad sociální demokracií na nadcházejícím sněmu.

Nejde, ale jen zdaleka o sněm. Uvnitř ČSSD se začala rojit řada frakcí a skupin. Kdysi dávno to byla skupina „Doleva!“, která byla ještě společnou akcí starolevice (Foldyna) a novolevice (Kavan, L. Ulrych). Nyní vznikají dvě skupiny. V reakci na to, že moravští socialisté dostali rozum a pro jeho škodlivou činnost vyloučili obávaného ultraliberálního levičáka Jakuba Patočku, se zformovala patočkovská neomarxistická skupina „Lepší ČSSD je možná“. „Lepší ČSSD je možná“ vzniklo kolem bývalých trockistů, neomarxistů, liberálních socanů apod. v listopadu. Skupina sdílí např. články Josefa Bernarda, plzeňského hejtmana ČSSD, které jsou zaměřené proti nadnárodním korporacím a za práva žen. Tentýž Josef Bernard byl dřív generální ředitel Škoda Transportation. „Lepší ČSSD je možná“ se deklaratorně hlásí k islamobolševickému politikovi Jeremy Corbynovi a americkému senátoru Bernie Sandersovi, proponentovi toho nejhorší novolevicového zla v USA. Doplním, že většina mladých socanů a stoupenců těchto proudů podporuje v nadcházející presidentské volbě Jiřího Drahoše. Mladí socani jsou tedy hrobaři socialismu v Čechách.

Nyní, ale vzniká i jiná, tentokrát starosocialistická frakce, kolem vyškrtnutého socialisty Jiřího Zimoly, který podporuje presidenta Zemana. Platforma „Zachraňme ČSSD“ deklaratorně usiluje o znovuzvolení Miloše Zemana presidentem a o návrat k starosocialistickým tradicím ČSSD. Prozatím je teprve v zárodku a nemá tak mocné a vlivné spojence jako výše uvedení novolevičáci, ale fakt, že jejich představitelem bude právě Zimola dává věřit, že jejich politika bude mnohem racionálnější a kvalitnější. Skupina vyzývá vedení ČSSD k přijetí zodpovědnosti za volební debakl, žádají přímou demokracii ve straně a to, aby členská základna sama rozhodla, zda ČSSD bude v opozici, či podpoří vládu Andreje Babiše.

ČSSD je nicméně mrtvá strana. Katastrofa, do které ji uvrtal Sobotka a Dienstbier a rakovina nové levice, která prolézá ČSSD už je neléčitelná. Proto vyzýváme starosocialisty k odchodu do KSČM, které se taky v tomto textu věnujeme.

Rudí proti růžovým

Uvnitř KSČM dochází taky k rozbrojům a střetům mezi dvěma frakcemi. Starolevicovou frakcí reprezentovanou Josefem Skálou, která se pokusila už v roce 2016 převzít předsednictvo, když získala 155 hlasů proti 203 hlasům pro Filipa a novolevicovou frakcí okolo Jiřího Dolejše a dalších růžových topkařů KSČM, kteří jsou miláčky českých médií.

Na nadcházejícím sjezdu KSČM, který se koná v reakci na nejhorší volební výsledek v historii strany, bude Skála kandidovat na předsednickou funkci. Šušká se, že novolevičáci nominují proti němu Kateřinu Konečnou, europoslankyni, která by měla otevřít cestu nové levici k získání kontroly nad komunistickou stranou. Pro pochopení, co je Katka Konečná zač, „Projekt Evropské unie je de facto projektem socialistickým,“, což ona holka má pravdu, ale problém je, že ona tímhle způsobem obhajuje Evropskou unii a prasárny s ní spojené. Kateřina Konečná navíc patří mezi ty, kteří podporují LGBT hnutí, Prague Pride a podobné akce.

Naproti tomu Josef Skála, až na výjimky, patřil mezi pár levičáků podporujících zvolení Donalda Trumpa a dlouhodobě kritizuje multikulturalismus a zdivočelý výklad lidských práv, stejně jako kritizuje George Sorose a další podobné oligarchy. Vůči Babišovi má, ale smířlivější postoj, jako vůči člověku, který sice je oligarcha, ale který dal lidem práci a něco vytvořil na rozdíl od jiných.

Zda bude kandidovat znova i Vojtěch Filip, či se o to pokusí Jiří Dolejš, těžko říct. V případě prvního dost pochybuji, ale když byl Sobotka schopen kandidovat na pozici předsedy ČSSD na jaře 2017, možná je i Filip takový blázen. Kdoví.

V každém případě říkáme, že pro české lidi a české voličstvo by bylo nejlepší zredukovat
politické strany na dvě hlavní, SPD a KSČM. Ta první by reprezentovala národně konzervativní
pravici a ta druhá starolevici, tedy takové směry, které tato země potřebuje.

Autor: Herakleios Stalker, Praha, ČR, 6.1.2018