27. lis, 2017

HRDÝ ČECHÁČEK: KRITIKA DO VLASTNÍCH SLUNÍČKOVÝCH ŘAD

České divadlo vychází z divadla germánského (Německo, Rakousko, Švýcarsko) a dnes ještě více, než dřív. Jenže naši "pravdoláskoví komedianti" si nevšimli, že i v divadle nastal posun. Takže když naši komedianti, dělají ze Zemana, Okamury, Konvičky a Ortela nácky a blbce, už nejsou v divadelním světě IN.

Divadelní představení "Soucit, Příběh kulometu" švýcarského režiséra Milo Raua je toho jasným důkazem. Jeho ironická a satirická hra, zabývající se dnešními neziskovkami, které vydělávají na krizi ilegálních imigrantů, politickou korektností a mediálními fake news, se hrála o víkendu v Praze. A protože po představení bylo až osm "děkovaček" (vyvolání herců na scénu, za velkého potlesku), už i v Praze si někteří uvědomili, že tyhle věci jsou už dost k smíchu. Protože to ale byla hra hraná německým divadlem, mohli o to radostněji a svobodněji tleskat. Snad je za to, že tleskali Němcům nikdo neudá.

 
Tři věty z představení pro ukázku, jak se německá dramatika posunula. Důležité je , samozřejmě také to, že hru režíroval švýcarský režisér, navazující tak zjevně na známého švýcarského satirického dramatika a režiséra Fridricha Dürrenmatta, který právě reagoval ve svých hrách na mainstreamové pokrytectví a faleš.
 
V každé neziskovce, kde jsem byla, se vždycky našla nějaká Švédka.
 
Jen evropští intelektuálové si myslí, že rasa se nedá rozpoznat podle toho, jak člověk vypadá.
 
Potkala jsem Afgánské hipstery v Turecku, říkali, že jedou studovat do Německa, měli kvalitní značkové oblečení, mobily a těšili se na evropský holky. 
 
Autor: TGM, Praha, ČR, 27.11.2017
 
zdroj: