28. pro, 2017

HRDÝ ČECHÁČEK: Pohádkový národ

Je pravda, že náš národ má hodně rád pohádky, víceméně prý nejvíc z Evropských národů. Většinou jde o hloupého Honzu z lidu, kterak ke štěstí přišel. Komunisti samozřejmě dávali takovým pohádkám zelenou. Paradoxně šlo o přiženění se mezi "zdegenerovanou šlechtu" a tím pádem se hloupý Honza stal také šlechticem, většinou králem, který dostal princeznu a půl království, takže se z něj stal lidový monarcha. Šlo vlastně i trochu o tzv. "americký sen", kdy se chudý, nebojácný mladý muž rozhodl "podnikat" a nakonec se mu to podařilo. Takže i když si komunisti mysleli, že tím dehonestují feudalismus a individualismus, tak ho tím paradoxně podporovali...

Dnešní elity mají "hloupého Honzu z lidu", za tupého, zlého a nenávistného, nenabízejí mu ani půl svého majetku ani svoje dcery, chtějí ho buď převychovat, nebo zotročit, ty co se nenechají, chtějí zničit. Povolávají si na to muže, kteří jsou známí tím, že když se jim pohádka nelíbí, useknou ženě, která jim ji vyprávěla, hlavu. Hloupý Honza ale i přes svoji hloupost ví, že to ti jejich spojenci prostě takhle mají. I když je prý nevzdělaný, zlý, nenávistný, tak má prostě přehled o pohádkách, protože je má od dětství rád, zná nejen ty české, ale i ty z cizích dalekých krajin, a to je právě to, co z něj dělá přirozeného ochránce tradic. Tradic hloupého Honzy, který draka nakonec porazí, setne mu všech 7 hlav, ožení se, buď s princeznou, nebo s její komornou, zplodí spolu velkou rodinu a jestli neumřeli, tak spolu spokojeně a šťastně žijí dodnes. A ti co v sobě hloupého Honzu popírají a tlačí se k těm, kteří jej chtějí zničit nebo zotročit, nakonec přijdou o hlavu.

Autor: TGM, Praha, ČR, 28.12.2017