28. říj, 2017

7REPUBLIKA.CZ: MY JSME SYNOVÉ 1REPUBLIKY

Dnes to je 99 let od vyhlášení První republiky a definitivního zhroucení rakouského mocnářství, které utiskovalo český slovanský národ. Po stovky let nebyly české země ničím více, než průmyslovou základnou Rakouska, než skladištěm surovin, ze kterých si Rakušan mohl, kdykoliv odebrat cokoliv chtěl a Čechům se za to dostávalo, jen germanizace a útisku. Zatímco mezi Rakouskem a Uherskem došlo k vyrovnání, které do velké míry uspokojilo požadavky maďarského národa, tak mezi Čechy a Rakouskem se nic takového nestalo. František Josef I. dál vedl represe proti Čechům, nenechal se korunovat českým králem a nikdy nebral Čechy za nic víc než své otroky, podobně jako to dnes činí Velkoněmecká říše v čele s Angelou Merkelovou vůči České republice.

První světová válka, která byla válkou pangermánského snu o ovládnutí Evropy, učinila těmto nepořádkům konec. Zatímco Rakušané a Němci prohrávají tak se na Východní frontě v Rusku, ale i v Itálii a Francii formují Československé legie, které bojují za Tomáše Garrigue Masaryka a za svobodu českoslovanského národa. K Masarykovi a dalším českým představitelům se připojují představitelé slovenského osvobozeneckého boje v čele s Milanem Rastislavem Štefánikem. Tímto způsobem se zrodí idea spo lečného státu Čechů a Slováků.

Padesát tisíc československých legionářů vítězí, kdekoliv bojuje, poráží německé císařské jednotky i Rakušany a nakonec si v říjnu 1918 získají nezávislost. Oni bojují na frontě, zatímco Tomáš Masaryk v diplomacii, kde získává podporu mocností. Klíčovou se stává podpora amerického presidenta Woodrow Wilsona. Ten hlásal právo národů na sebeurčení a řídil se tím i v případě Rakousko-Uherska, které utiskovalo slovanské národy české, slovenské a jugoslávské.

28. října 1918 se dějí dvě události, které definitivně zpečetí osud Rakousko-Uherska. V Ženevě se schází představitelé československé exilové elity a dojednávají vznik nové republiky. Druhou událostí je zveřejnění Andrássyho nóty, která oznamuje ochotu Rakousko-Uherska přijmout podmínky kapitulace. Československý lid v Praze konečně cítí nádech svobody a konec žaláře národů. Dochází k povstání v Praze, lidé obsazují Obilní ústav (hlavní sýpku), strhávají německy psané vývěsní štíty a nápisy a na Staroměstském náměstí je za nepříliš šťastných okolností stržen i odvěký symbol rakouského útisku – Mariánský sloup. Symbol vítězství rakouských katolíků nad švédskými protestanty, kteří byli českému lidu věroučně blíž. Je zřízen Národní výbor ve složení socialistů, agrárníků, státoprávních demokratů, národních demokratů, katolické strany, Staročechů a pokrokářů. Tím je završeno vítězství československého lidu.

Po 612 letech cizí nadvlády od zavraždění Václava III. opět na český trůn dosedají Češi. Václav III. byl zavražděn Habsburky a po 612 letech vrátil československý národ svůj úder definitivním rozbitím habsburské monarchie.

Nastává éra 20 let prosperity, svobody a suverenity, kdy československý stát pod vedením Tomáše Garrigue Masaryka a velkých politiků a odborníků jako byli Antonín Švehla, Karel Kramář a Alois Rašín, se dostává mezi nejlepší státy světa. Nastala éra, která dala československému národu kulturní renesanci, dala mu baťovský kapitalismus, velký rozkvět a to, že jsme se stali 10. nejvyspělejším a nejbohatším státem světa. Česká měna byla díky Aloisi Rašínovi jednou z nejpevnějších a nejsolidnějších a nejpevnějších měn. Vznikají ambiciózní myšlenky, projekty a programy jako ty, které Antonín Baťa popsal ve své knize „Budujeme stát pro 40,000,000 lidí“.

Dnes tyto myšlenky a ambice nachází obrození v našem národně a radikálně konzervativním hnutí, ale i v postojích a činnosti presidenta Miloše Zemana, kterého i proto podporujeme v nadcházející presidentské volbě jako pokračovatele tradic masarykovských a baťovských.

My, 7Republika, jsme synové a dědici největších mužů a hrdinů 28. října – profesora Tomáše Garrigue Masaryka, vojáka Milana Rastislava Štefánika, prvního premiéra Karla Kramáře, agrárnického premiéra Antonína Švehly, brilantního ministra financí Aloise Rašína, novináře, odbojáře a patriota Jiřího Stříbrného. Uznáváme úlohu Edvarda Beneše při vzniku Československého státu, ale nikdy se k němu hlásit nebudeme, protože jeho tragické chyby ze září 1938 a jeho zločinné spolčení se Sovětským svazem přebíjejí jeho obrovské zásluhy a úsilí.

První československá republika nedokázala tváří tvář zradě „západních spojenců“ a sovětského impéria obstát v historických zkouškách, ale my se z jeho chyb poučíme a nebudeme hledat spojence, tam kde žádní nejsou. Obnovíme národní suverenitu, kulturní identitu a tradice naší státnosti, smeteme cizí vliv, zlomíme moc Velkoněmecké říše, která tu obnovila svůj protektorát Čechy a Morava i infiltrace ruských zpravodajských služeb. 

Našim konečným vítězstvím bude znovuzrození suverenity našeho národa a státu završený vznikem Sedmé republiky.

Autor: 7Republika.cz, Praha, ČR, 28.10.2017