KOMENTÁŘE

7. pro, 2017

2500 let lží a křivdy napraveno. Před 3000 lety existoval židovský stát Království Izrael. Území židovského státu se táhlo od Sidonu v dnešním Libanonu po Kadeš v Egyptě. Od středomořské Jaffy po syrskou Daraa.

Roku 589 před naším letopočtem byl Jeruzalém dobyt „ničitelem národů“, šíleným babylónským králem jménem Nebukadnesar II. Židovský národ byl odvlečen do babylónského zajetí. Roku 539 před naším letopočtem perský velkokrál Kýros Veliký ničí Novobabylonskou říši a osvobozuje Židy. Perští vojáci doprovází osvobozené Židy zpět do Izraele, perský král daruje peníze na obnovu Prvního židovského chrámu zničeného Babylonem v Jeruzalémě a tehdy se zrodí Starý zákon a Židé prohlásí Kýra Velikého jedním ze svých mesiášů. Židé získávají autonomní provincii v Izraeli. Po roce 332 př.n.l. je židovská země dobyta Alexandrem Velikým a vzniká podřízená provincie, která existuje až do roku 64 př.n.l. Paralelně s ní funguje polonezávislé židovské Hasmoneovské království. Na jejich místě vzniká v roce 37 př.n.l. Herodovské království. Z něho vzejde tetrarchát existující do roku 44 n.l., kdy je Izrael definitivně anektován Římským impériem. Od roku 66 do roku 73 probíhá Velké židovské povstání, které je krvavě potlačeno Římany. Ve válce za svobodu umírá 50 000 židovských rebelů. Druhý židovský chrám je srovnán se zemí. Tím začalo 2000 let útisku a vyhánění Židů, kdy Izrael byl postupně okupován Římany, Araby, Seljukovci, křižáky, opět Araby, mameluky, Osmany, britskou okupační správou a teprve poté, v roce 1948, se znovuzrodil židovský stát. Mezitím se nacistické Německo s pomocí svých islámských spojenců pokusilo vyvraždit Židy. 

Ale trvalo dalších skoro 70 let, než se začalo pracovat na poslední fázi nápravy tisíciletých křivd, do kterých byl židovský národ uvržen. Jak jsme Vás již informovali, v roce 1995 byl Kongresem USA schválen záměr uznat Jeruzalém za hlavní město Izraele a přesunout tam velvyslanectví. Ve jménu falešného mírového procesu, kterého arabské mocnosti zneužívaly pro udržení statu quo, získání mezinárodní pomoci a sympatií a dalších podrazů, američtí prezidenti dokola oddalovali akceptování Jeruzaléma jako hlavního města Izraele. Této křivdě je dnes konec. Donald J. Trump v 19:00 středoevropského času oznámil, že Spojené státy americké, navzdory nátlaku neomarxistů, nevládek a sluníčkářských politiků jako je Emmanuel Macron či Federica Mogherini, zahajují proces uznání Jeruzaléma a přesunu velvyslanectví. Ministerstvo zahraničí Spojených států amerických dostalo jasné instrukce k zahájení prací na přesunu velvyslanectví do židovského hlavního města Jeruzaléma. Mělo by se tak stát v průběhu čtyř let. Donald J. Trump se odvolával na fakt, že ignorace statusu Jeruzaléma za poslední skoro čtvrt století nepřinesla žádný posun v mírových jednáních mezi Izraelem a jeho nepřáteli. Egypťané dál používají palestinské Araby jako levnou pracovní sílu, Syřané a Iránci jako svůj kanónenfutr a Jordánci si trhají vlasy, do čeho se to uvrtali. Ona totiž za tu dobu, co jsou palestinští Arabové vyhlazováni „genocidním“ Izraelem se jejich populace zčtyřnásobila (když nepočítáme další 3 milióny palestinských Arabů v Jordánsku). A protože se mírový proces neposunul, protože palestinští teroristé dál vraždí židovské ženy a děti, a protože Hamás a jeho islamofašismus získávají dál navrch, prezident Trump řekl dost.  

Rusko, Čína, Macron, Mogherini, Papež František, Jordánsko, muslimské země, nevládky, Turecko a další skupiny se postavili proti Izraeli. Papež se vyjádřil tak, že musí být respektován status quo (tedy islámská expanze proti Svaté zemi). Palestinští Arabové už vyhlásili „tři dny hněvu“. Problém je, že v případě palestinských Arabů se tři dny hněvu konají dvakrát týdně a poslední den je to hněv dvojnásobný, takže žádná změna. Turecký režim hrozí přerušením vztahů s Izraelem. Liga arabských států označuje rozhodnutí za nebezpečné a pochybuje o další úloze USA jako mírového prostředníka. LAS a Organizace islámské spolupráce se kvůli rozhodnutí mimořádně sejdou. Irán zuří. Z arabských států se nejmírněji vyjádřil jordánský král, dlouholetý spojenec USA. Kritiku vyjádřil i britský ministr zahraničí Boris Johnson, či OSN. Ti se tak zařadili i po bok bolivijského marxistického režimu, který rozhodnutí zuřivě odsuzuje. 

Rozhodnutí je naopak vítáno americkou veřejností, státem Izrael a všemi spravedlivýmil lidmi tohoto světa. Před 50 lety izraelská armáda osvobodila Jeruzalém od jordánské okupace a dnes je Jeruzalém osvobozen i morálně. Jeho postavení se mu vrací, tak jako se nám vrátilo pohraničí po druhé světové válce. Nezbývá, než poděkovat prezidentu Trumpovi za splnění dalšího předvolebního slibu, a za to, že respektuje a podporuje spojenectví se státem Izrael, přirozeným spojencem euroamerické civilizace.

… a pokud je pravda, že Donald Trump tímto rozhodnutím porušil rezoluci OSN, tak je to

další pozitivum. OSN musí co nejdříve zaniknout a svobodné národy musí zvítězit. Uznání

Jeruzaléma je první krok na cestě k tomuto vítězství.

Autor: Herakleios Stalker, Praha, ČR, 7.12.2017 

zdroj:

https://twitter.com/realDonaldTrump/status/938517073508163584


 

 

5. pro, 2017
Donaldu J. Trumpovi se nyní dostalo obrovské pocty. Byl zvolen „Islamofobem roku“! Tuto anticenu mu udělila Islámská lidskoprávní komise sídlící ve Velké Británii (něco jako Nacistická lidskoprávní komise sídlící v Osvětimi).
 
Krátce se na tuto „lidskoprávní“ komisi podívejme. Jde o proislámskou nevládku, která dva týdny po masakru v Charlie Hebdo udělila svou anticenu redakci tohoto satirického časopisu. Další anticenu udělila umírněnému muslimovi Madžídu Nawazovi, který mimo jiné sdílel karikatury Mohammeda. Tato lidskoprávní komise vyzývala prostřednictvím svého šéfa Massúda Shadžareha k financování libanonských teroristů z Hizballáhu. Organizace je ve spojení se sebenenávidícími ortodoxními rabíny, kteří usilují o zničení Izraele a často spolupracují s Hizballáhem a Hamásem. Organizace bojovala za propuštění islámského teroristy Omara AbdelRahmana, který v roce 1993 zabil v budovách Světového obchodního centra 6 lidí a tisícovku zranil. Jako perličku na závěr, organizace obhajovala islamistického klerika Abú Hamza al-Masrího viněného ze šíření islámského fundamentalismu v mešitách.
 
Nyní k ocenění presidenta Donalda Trumpa. Pro presidenta Trumpa je to velká pocta. Umístil se tak po bok Ayaan Hirsi Ali, somálské odpůrkyně islámu, izraelských expremiérů Ehuda Olmerta a Ariela Šarona, Vladimíra Putina, Jacques Chiraca, nebo britského nacionalisty Nicka Griffina. Výše uvedeným lidem záleží na lidských právech mnohem více, než islamistické radikální skupině nazývané „Islámská lidskoprávní komise“.
 
P.S. Nejvyšší soud Spojených států v pondělí 4.12.2017 povolil administrativě prezidenta Donalda Trumpa, že i přes nedokončené soudní spory může zatím uplatňovat protiimigrační dekret. Informovala o tom agentura AP. Dekret, který znemožňuje vstup do USA občanům osmi zemí, z nichž šest je převážně muslimských, částečně zablokovaly federální soudy. Spor ale dál řeší soudy odvolací.
 
Autor: Herakleios Stalker, Praha, ČR, 5.12.2017
 
zdroj:
30. lis, 2017

Donald J.Trump opět udělal něco, co považuje za morálně správné a v souladu se svým dlouhodobým přesvědčením a opět je za to vztekle peskován sluníčkářskou lobby. A co to tentokrát bylo?

Donald J.Trump sdílel protiislámský příspěvek, který původně uveřejnila britská nacionalistická skupina Britain First. Příspěvek prvně publikovala protiislámská aktivistka a členka Britain First Jayda Fransen. Šlo o videa, na kterých muslimové ničí křesťané památky a nahání a zabíjejí mladé lidi. Nešlo o žádná prohlášení, ale o přesnou videodokumentaci zvěrstev Islámského státu a jeho stoupenců.

Přesto je Donald J.Trump opět popotahován. Přesto se proti němu opět spolčila multikulturní levicová fronta. Přidala se řada levičáckých hvězdiček a aktivistů, u kterých je to pochopitelné, ale přidala se i pseudokonzervativní premiérka Theresa Mayová, která to hned odsoudila. Odsoudila chování, kterým by se měli řídit všichni politici upřímně usilující o ochranu transatlantické civilizace proti islámské expanzi. Ostatně, není to nic jiného, než následování příkladu odvážného počínání Marine Le Pen v Evropském parlamentu, kde ukázala fotografie zločinů páchaných Islámským státem a byla za to taky potahována eurosvazovým parlamentem.

Multikulti levičáci bijí na poplach, protože tyto zločiny jsou jen naplňováním ideologie Mohammeda a Marina Le Pen, stejně jako Donald J.Trump a každý upřímný islamoklast odhalují na veřejnosti zvěrstva páchaná následovníky tohoto „proroka“.

Trump na twitteru následně vzkázal Mayové, že se má soustředit na islámský destruktivní terorismus ve vlastní zemi, a ne na něj. 

Autor: Herakleios Stalker, Praha, ČR, 30.11.2017


 

22. lis, 2017

KLDR se vrátilo do lůna států, kam patří. Mezi státy, které podporují terorismus. Donald J. Trump tak rozhodl v reakci na stupňující se agresi a provokace ze strany severokorejského režimu.

Severní Korea se prvně dostala na list států podporujících terorismus v roce 1988, rok potom, co severokorejští teroristé provedli bombový útok na jihokorejské letadlo v Myanmaru. Roku 2008 učinil president George W. Bush vstřícné gesto dobré vůle vůči KLDR, když nechal zemi vymazat ze seznamu států podporujících terorismus a v této politice pokračoval i Barack Obama, ale Kim Čongun se dnes utrhnul z řetězu a ukazuje se, že si takových gest dobré vůle rozhodně neváží. Proto musel president Trump zasáhnout a vrátit KLDR na tento seznam. Důvodů bylo hned několik. Jedním z nich byla vražda Kim Čong-nama, Kim Čong-unova nevlastního bratra, kterou provedli severokorejské teroristky na příkaz svého vůdce s pomocí neurotoxinu.

V srpnu nechala KLDR vypustit balistickou raketu nad ostrovem Hokkaidó, což byla další provokace, díky které začal přetékat pohár trpělivosti. Pro Američany se pak stal stěžejním případ umučeného amerického studenta Otto Warmbiera, který se sice dostal z KLDR, ale v takovém stavu, že nepřežil.

Poslední kapkou je fakt, že KLDR nepřetržitě podporuje islámské teroristy, zejména skupinu Hamás bojující proti Státu Izrael a nemíní se svou podporou přestat. KLDR navíc spolupracuje s Iránem a Sýrií, které jsou taky na seznamu států podporujících terorismus. 20. listopadu 2017 proto president Donald Trump ohlásil, že KLDR se vrací na seznam států podporujících terorismus. Otázka je, jaký bude reálný efekt. Většina sankcí, kterou tato restrikce vyvolává už je na KLDR uvalena. Spíše jde o symbolické gesto, které je ale potřebné pro nátlak na severokorejský režim.

Autor: Herakleios Stalker, Praha, ČR, 22.11.2017


 

17. lis, 2017

Trump v Asii.

Jak jsme slibovali, přinášíme sumarizaci Trumpovy cesty po Asii, protože šlo o řadu důležitých schůzí, které posílili, či restartovali vztahy mezi Spojenými státy americkými a asijskými mocnostmi do podoby, aby se USA neklaněli svým spojencům.

Východoasijské turné probíhalo od 5. listopadu, kdy bylo zahájeno návštěvou Japonska do 14. listopadu, kdy ho ukončila Trumpova účast na summitu zemí jihovýchodní Asie ASEAN. President Donald Trump toto turné zhodnotil jako velký úspěch, zejména, protože dosáhl všech tří svých cílů – utužit spojenectví s cílem izolovat obávaný severokorejský režim, prohloubit hospodářskou a regionální spolupráci a prosadit narovnání partnerství v mezinárodním obchodě, tak aby Amerika přestala být okrádána levnými montovnami.

Jako první navštívil Donald J. Trump Japonsko, kde hned k vřískotu různých novinářů způsobil strašný poprask, když se neuklonil do pasu japonskému císaři. Když se Obama klaněl cizím státníkům, včetně saúdského krále, všichni výskali radostí. President Trump se formálně sešel s císařem Akihitou, ale hlavní setkání nastalo, až s premiérem Šinzó Abém. Média opět vytvořila skandál, když Šinzó a Trump na znamení přátelství společně krmili rybičky. Šinzó Abé vyhodil krmivo do jezírka a hned po něm Donald Trump, ale novináři ukazovali, jen Donalda Trumpa, aby vypadal jako buran. Trump opětovně pogratuloval Abému k vítězství ve volbách a ujistil ho o pevnosti japonsko-amerického spojenectví, které bylo oslabováno zbabělostí předchozí administrativy.

Od 7. - 8. listopadu byl president v Jižní Koreji, které je nyní Amerika hlavní oporou v obraně proti agresivnímu severokorejskému režimu. Donald Trump se setkal s jihokorejským presidentem Mun Če-inem. I on byl, tak jako Šinzó Abé, ujištěn presidentem Trumpem, že Amerika dodrží své spojenecké závazky. Donald Trump zároveň přednesl projev v Národním shromáždění Korejské republiky. V projevu připomněl společný boj Jihokorejců a Američanů za záchranu Jižní Koreje, že uplynulo 67 let od osvobození Severokorejci zničeného Soulu, a že v boji za jihokorejskou svobodu zemřelo 36 tisíc amerických vojáků a 100 tisíc bylo zmrzačeno. Pochválil hospodářské a sociální úspěchy Jižní Koreje, fakt, že dnes je jihokorejská ekonomika 350x větší, než v roce 1960, a že věk dožití se prodloužil z 53 let na 82 let. Vychválil i kulturní úspěchy Jižní Koreje.

Z Jižní Koreje se Donald Trump přesunul do Číny, kde se setkal se svým protějškem Si Ťinpchingem a premiérem Li Kche-čchiangem. Šlo o důležité setkání po době neshod, ke kterým docházelo v důsledku obchodní války a sporů o Jihočínské moře. Donald Trump byl při této vzácné příležitosti pohoštěn v samotném Zakázaném městě. Trump vyslal tímto setkáním jasný signál k normalizaci čínsko-amerických vztahů a je na čínském presidentovi, jak se chopí této příležitosti.

Ve Vietnamu se Donald Trump účastnil summitu APEC – společenství Asijskopacifické ekonomické spolupráce. Tato návštěva byla významná tím, že se zkombinovala v setkání s presidentem Vladimírem Putinem. Oba státníci jednali o situaci v Sýrii a na Blízkém východě, jak jsme Vás již informovali a oba projevili dobrou vůli pokračovat v jednáních a zlepšit vztahy pošramocené neshodami nad Sýrií a Ukrajinou.

Závěr Trumpova turné patřil Filipínám a summitu ASEANu. I zde Donald Trump prakticky skloubil summit se setkáním s místním presidentem Dutertem. Ten se před pár dny, ještě stihl přiznat k další vraždě a při summitu s extravagancí sobě vlastní zazpíval Donaldu Trumpovi. Duterte, který čistí Filipíny od narkomafie a islámského terorismu, je označován za „Trumpa Asie“. Osobnostně si rozhodně padnou a právě to může zavřít vrátka Rusku a Číně ke spojenectví s Filipínami, které se rýsovalo během Obamovi diletantské administrativy. Duterte se dokonce nebál označit Obamu za „zkur*ysyna“ a na kritiku katolické církve, která chránila narkoteroristy, vyhlásil „neserte mě!“ Duterte se s tím nepárá, stejně jako Donald Trump a právě to je typ státníků, kteří konečně mohou naplnit přání svých občanů.

Autor: Herakleios Stalker, Praha, ČR, 17.11.2017