MARTIN KONVIČKA

22. dub, 2018

Tak jsem zas jednou - vyzbrojen přepínačem (televizi nevlastním, byl jsem na návštěvě) - sledoval pár hodin sobotní večerní televizní vysílání. Filmovou zábavu...

Až tolik PROPAGANDY jsem nečekal. Byla všude. Aniž bych si pamatoval kanály, spatřil jsem:

1. Rádoby "historický" film ze Španělska s vikingskou dívkou žijící v dobách Richarda Lvího srdce (sic!), hodným a šlechetným muslimem, černou dominou a samozřejmě zlými křižáky. 

2. "Dobrodružný" film z Blízkého východu, kde hodný agent al-Šádí pomůže západní archeoložce zlikvidovat odporného křesťanského fundamentalistu s pumou v auťáku. 

3. ... a úplně nakonec "umělecké" sci-fi na ČT2, "Potomci lidí" z roku 2006, bizarně předznamenávající současný vývoj, ovšem ve sluníčkově perverzním gardu: Běloši se přestali množit, britská vláda vraždí "uprchlíky", nejšlechetnějším Britem je starý hulič, nevládkářská loď "Zítřek" se snaží zachránit lidstvo ...

Našlo by se víc. Uvědomil jsem si, že v "umění" je etnomasochismus přítomen už dlouho - jen jsme mu blahosklonně nevěnovali pozornost.

Sice chápu, že nespokojení intoši plijí na vše, co za něco stojí, ale PROČ TAK HLOUPĚ, a proč se spojili s "alternativou", nabízející zrovna jim jen zotročení ... to nechápu.

(Vlastně chápu, a o to je to horší)

Autor: Martin Konvička, ČR, 22.4.2018


 

8. dub, 2018

Tak se nám stalo cosi, co "agenti Kremlu" předvídali jen v nejdivočejších statusech na sociálních sítích. "Zaručeně smrtelným ruským jedem" zavražděný agent Skripal normálně žije, vše zatím nasvědčuje na otravu špatným jídlem, Putin tudíž nikoho nezabil, Rakušané, Italové a prezident Zeman měli zas jednou pravdu - a bruselolezečtí ometáci typu agenta Babiše mají z ostudy kabát...

Všechny ty pindy o potřebě potrestat Rusko ... vyhošťování diplomatů, jako by měl zítra propuknout válečný stav ... mlžení o "nutnosti následovat spojence" ... věřit Britům, aniž by se čekalo na výsledky vyšetřování ... věřit jim, aniž by ukázali mrtvolu. Takhle naletět prolhané bábě, na to už jeden už musí být formát. Když člověk sleduje blamáž premiéra Babiše, musí opravdu pochybovat, zda to je ten tvrdý obchodník, který vybudoval mnohomiliardové impérium. 

Jenže přiznejme si - naletět v politice je snazší, než v obchodě, protože zatímco v obchodě musí být vidět výsledek (aspoň tu řepku musí někdo zasadit a sklidit), v politice jde mnohdy jenom o podrazy. Kór v politice západoevropské, která má dávno jeden jediný cíl - ještě chvíli uplácet a obelhávat vlastní populaci, aby si lidé ještě chvilku nevšimli, že politické špičky je prodaly. Babiš (a další "evropští vůdcové") prostě šlápl do lejna, připraveného někomu úplně jinému - britským voličům. 

Přemýšlím, jak by se měl zachovat chlap, když šlápne do podobného lejna. Znáte to - uvěříte kecům, že Vám manželka zanáší s Frantou, dodáte si kuráž a na Frantu se oboříte. Padnou hnusná slova, pak facka nebo rána, možná teče červená, každopádně jste za agresívního blbce. A pak se dozvíte, že manželka se netahá s Frantou, ale s Věrkou, brunetou ze sousedství. Jste za vola. Budete však proto nadále mávat pěstičkami a útočit na Frantu? Omluva je hořká pilulka, nic příjemného, je to však jediný způsob, jak se Frantovi nemuset do smrti vyhýbat, nebýt před celou dílnou, ulicí, hospodou, katedrou nebo partou za agresívní hysterku. 

"Promiňte nám to, přátelé, nechali jsme se do toho umotat tou prolhanou osobou - zkusme si ty diplomaty v klidu vrátit a už se k tomu případu nevracejme", měl by znít Babišův příští vzkaz k ruským partnerům. Není zrovna gentlemanské házet vinu na dámu - jenže britská premiérka není dáma, to se náhodou ví. 

Dámy nelžou, pakliže by tou lží uvedly do trapné situace třetí stranu. 

Autor: Martin Konvička, Německo, 8.4.2018


 

3. dub, 2018
Podle nekorektních webů "přerostlá muslimka v hidžábu", podle hubatých komentátorů "zmalovaná bachyně". To je Maria Mahmood, jedna z finalistek soutěže Miss England, dvacetiletá šátečnice z Birminghamu. Prý první finalistka, ktrerá bude soutěžit v islámských hadrech, vynechá promenádu v plavkách a podle novin Daily Mail může vyhrát. 

Co to vše znamená? Pojďme nejdřív vynechat politiku a povídat si o ženských. 

Rád bych předeslal, že ta Pákistánka(?) z Birminghamu není ošklivá. S výškou přes 180 cm (soudě podle skupinové fotky finalistek) a mírama (které odhadovala kolegyně z práce, já bych si netroufl) tak 120 - 90- 130 se určitě vymyká běžným vítězkám podobných soutěží, které lze - cynicky a sexisticky - přirovnat spíš k věšákům na šaty. Určitě nebude ideálem krásy, na kterém se shodou všichni muži - ale to nejsou ani standardní vítězky podobných soutěží a dokonce ani dívky z prostřední strany Playboye. Existují prostě chlapi, kterým se zrovna tenhle typ líbí, stejně jako existují chlapi, které berou droboučké srnečky s prdelkou jak dva kmínky. Svým způsobem je dobře, že to v soutěži Miss zkouší baba, která by se spíš hodila do specializovaného žánru "BBW" (což myslím znamená Big Beutiful Women, česky snad "velké boubelky"?). Za normálních podmínek by ovšem vyhrála stěží - její figura je sice zajímavá, stejně jako u modelu "dva kmínky" však jde o menšinový žánr. 

Je v tom však politika - ten hidžáb. Veřejná exhibice mohamedánské identity, plus nerespektování pravidel soutěže. Promenáda v plavkách patří k soutěžím krásy odjakživa. Kdyby byla "jen" hrdá na svou postavu, neměla by problém ukázat bříško a faldy. Takže o hrdost na postavu zde nejde. Jde o ten zatracený hidžáb, islámský šátek.
 
Dovedu si představit, že příslušní porotci ji nechali vítězit právě kvůli islámským hadrům - i když mezi nimi jistě byl někdo, komu se "pořádná baba do pluhu", po všech těch věšácích na šaty, normálně lidsky líbila. Předpokládám, že zblblí novináři, zamindrákované kvazi-feministky a nevyskákaní kluci z humanitárních fakult, kteří si z nouze musí hrát na intelektuály, to vyhodnotí jako "osvobozující moc islámského oděvu", který Marii Mahmood "dodal odvahu" (nepřeložitelné anglické "empowered"), aby se "vzepřela stereotypům". Jenže jaképak vzepření, když se schováváte za šátek a využíváte iluze, které si o islámu dělá ta zamindrákovanější část neislámské veřejnosti? Je to v lepším případě falešná hra. 
 
Těžko říct, jak to vidí samotná Maria. Fanatička a teroristka to nebude (to by nechodila v dlouhých šatech, ale v burce, nelíčila by se, atd. atp.). Sekulární flákačka islámu to taky nebude - to by se nevyhýbala ani soutěži v plavkách. Je vysoce pravděpodobné, že patří do kategorie sexuálně "dominantních" muslimek, které české ex-konvertitky označovaly za "mešitové mámy". Ženy, které se v sekulárním světě nedokázaly chytit a jimž vyhovují některá islámská pravidla. Zejména smluvený sňatek (nějakého troubu mi táta sežene), relativní nedostatek žen (Abdul, jak známo, nakonec bere vše), ale i zahalující oděv (zadnice štýrského valacha opravdu vypadá lépe v delší sukni). Takový typ žen, zejména pokud jsou orientovány na početnou rodinu a kašlou na "světskou" kariéru, skutečně může pokládat islám za "řešení". Navíc jim alláhování umožní vyrovnat si účty s dívkami drobnějšími, průměrnému vkusu bližšími, mezi muži populárnějšími. 

Mám dost důvodů se domnívat, že tento typ úvah má Maria Mahmood společný s těmi největšími fanatičkami. Třeba i těmi, které řádily v ženských komandech ISIL. Je ovšem umírněná, a tak "jen" soutěží o titul Miss England. 
   
Popravdě bych si moc přál, aby holky jako Maria dokázaly být hrdé a sebevědomé i bez hidžábu, výjimek z pravidel a dalšího politického smetí. A aby se chlapi, které tento typ "bere", nemuseli trapně stydět. Aby "feministky" a komentátoři pochopili, že ta holka může být a pro někoho je atraktivní i bez příslušnosti k pošahané "víře". Pak by pravděpodobně nevyhrála - je přece jen menšinový žánr - ale o tom přece ženský půvab není. 

Blbé je, že v hidžábu pravděpodobně vyhraje. Nevyhraje však ona, ale submisivní politika britského mainstreamu. Objeví se spousta blbých komentářů, rozplývajících se nad islámským sebevědomím - a současně vzroste nefalšovaná nenávist, vyprovokovaná nefér soutěží. Nenávist naprosto oprávněná, dlužno přiznat.  
 
Autor: Martin Konvička, České Budějovice, ČR, 3.4.2018
 
zdroj:
 
29. bře, 2018

Rád provokuji flanďáky všeho druhu - takže mě stěží urazí urážka křesťanství, dokonce ani když se odehrává o svátcích ukřižování a zmrtvýchvstání Páně, to jest na Velikonoce. Co mi vadí, je provokace laciná a blbá. Jednu takovou zrovna předvádí brněnské Divadlo Husa na provázku. Jde o inscenaci "Naše násilí a vaše násilí" chorvatského autora Olivera Frljiče, který udělal solidní kariéru coby konjunkturální idiot.

Sami divadelníci o hře říkají, že má upozornit na naši koloniální vinu, na mrtvé, za něž jsme zodpovědní na Blízkém východě, na zločiny křesťanství, jež údajně překonávají ty mohamedánské (http://www.divadelnisvet.cz/cs/nase-nasili-a-vase-nasili). Také se dozvídáme, že hned na začátku hry se objevuje Ježíš, který znásilňuje muslimskou imigrantku, která si z jakého důvodu vytáhne z frndy (arabsky: aurah) polskou(sic!) vlajku.

Fakt mě neuráží provokace jako takové. Uráží mě ale provokace prolhané a srabské. Žel se zdá, že tuzemský umělecký mainstream už žádných jiných není schopen.

Netřeba zde opakovat, že Ježíš, jak ho chápou křesťané, nebyl násilník, kdežto mohamedánský anti-Ježíš byl násilník přímo pedofilní. Připomenu ale, že islámský džihád na odvlékání, znásilňování a zotročování nemuslimek stojí a padá. Mohly by o tom vyprávět statisíce a miliony Indek, Jihoslovanek, Afričanek či Řekyň odvlečených a prodaných za stovky let do otroctví - ale i stovky současných Němek, Britek či Švédek, kterým se týž osude děje v naší době, jen pár set kilometrů od českých hranic. Snad ještě méně známé je, že křesťané se zneužívání muslimek systematicky vyhýbali - a to dokonce i za křížových válek. V době, kdy křižáci zřídili své efemérní státy na dočasně osvobozených územích v Levantě, jejich vedení (v zájmu udržení pořádku?) přistoupilo na "respektování" náboženského sňatkového apartheidu. Neženili se s muslimkami, nesváděli je, uznali pro muslimy jejich rodinné právo. Vedlo to pak k napětí se špičkami místních křesťanů, protože západní rytíři byli žádanými nápadníky pro výše postavené křesťanky. Totéž v koloniálních dobách. Do islámských rodinných vztahů se nemotali (a tím de facto respektovali dvojí právní systém a šáriu) administrátoři žádné koloniální mocnosti, od Francouzů v Alžírsku po Brity v Indii. Dlouhodobě to byla asi největší západní chyba (neb koloniální nadvláda nespustila deislamizaci), ale to není podstatné. Podstatné je, že srabští neumělci z Brna, kteří nerozumí ani historii, ani křesťanství ani islámu, pracují s totální lží.

Chápu ale, proč to dělají. Je typické pro nedospělé a hloupé sraby, že provokují někoho, kdo jim do tlamy nedá, a podkuřují tomu, kdo by jim do té tlamy dát mohl.

Jenže útlak křesťanů v islámských zemí je realita, znásilňovací "epidemie" na současném západě je realita, otroctví v subsaharské Africe je realita, exmuslimky žijící na permanentním útěku jsou realita. Husa na provázku tančí na tělech znásilněných a zbitých obětí, posmívá se jejich utrpení. Je to stejné, jako hailovat v Osvětimi, nebo se smát tělesně postiženým, nebo nemohoucím.

Je to hnus, pro který nemám slov.

Autor: Martin Konvička, České Budějovice, ČR, 29.3.2018


 

25. bře, 2018

Po teroristickém útoku na supermarket v jihofrancouzském Trébes má Francie - kromě obrovské hanby, ale na to už jsme zvyklí - i skutečného hrdinu. Padlého hrdinu, jak jste jistě zaznamenali. Jmenoval se Arnaud Beltrame, bylo mu 44 let, před nástupem k četnictvu složil v armádě, kde to dotáhl na podplukovníka. Zanechal po sobě vdovu, s níž se oženil dle katolického ritu, zatímco v nemocnici umíral na utrpěná zranění. 

O jeho hrdinské oběti - byť šance na přežití byla pramalá, nechal se dobrovolně vyměnit za ženu, kterou machometánský spratek držel jako rukojmí - toho byla napsána spousta. Nejsem si ale jist, zda komentátoři zmínili možná nejdůležitější aspekt celé věci. Rytířství. To nastavení mysli a společnosti, kdy muž, kterému by po neznámé rukojmí nemuselo být vůbec nic, riskuje svůj život pro záchranu ženy. Dát při záchraně životů přednost ženám před muži je sice "biologicky" racionální (jen ženy mohou dát zrod nové generaci hrdinů), současně to však je tak bytostně západní, že nám to připadá normální, vlastně se nad tím ani nepozastavujeme. Přitom nic podobného neexistuje ani náznakem v islámském světě. Tam jsou ženy naopak spotřební zboží, které je jako "potrava pro děla" opásáno výbušninou při sebevražedných atentátech, nebo naházeno do moře, když se zdá, že by se člun s "uprchlíky" mohl převrhnout. Islámské zneužívání žen kontrastuje s našim rytířstvím tak ostře, že si ani neuvědomuje, že za rytířskou kulturu západ vděčí - válkám s islámem. 

Nevím přesně, jak to bylo s rytířskými ctnostmi v antickém či raně křesťanském světě. I tehdejší muži své ženy samozřejmě chránili, ale z hlubin času přežily i skazky nepříliš lichotivé (Mykéňané a Trójané spolu kvůli ženě svedli "světovou válku", první Římané své ženy unesli, ženská intrika stojí i v pozadí Attilova útoku na pozdně římskou Itálii). V Římě raně křesťanském je ženská stopa jasně patrná (kdo by byl Konstantin bez své matky, svaté Heleny Flavie, a kdo Justinian bez své choti Theodory, bývalé kurtizány, v pravoslavném ritu rovněž svaté?), ale pořád zde nezní onen rytířský motiv oběti a služby. Ten se v plné parádě objevuje za křížových výprav, kdy se celé generace mladých evropských šlechticů střetly s islámem v jeho vlastním prostředí. To, co tam spatřili, tedy vyloučení žen z veřejného života (dějiny soudobé Evropy jsou plné jmen politicky aktivních královen, šlechtičen a řádových představených), jejich totální zotročení, všudypřítomné bezpráví vůči nejslabším, je muselo naplnit hrůzou. Nedělám si iluze, že by Evropa téže doby byl emancipovaný ráj, ale nepochybuji, že právě kontrast vůči jakž-takž poměry v Evropě a totálním Peklem, které viděli na Blízkém východě, přiměl představené křižáků o celé situaci přemýšlet. Byli to Templáři, nejefektivnější alláhobijci té doby, kdo první přišel s ideou "ochrany vdov a sirotků" coby samozřejmou povinností křesťanského vojáka. Velice dobře chápali, že duše národů se nedobývá jen na bitevních polích, ale i v srdcích matek a dětí. 

Je dost důvodů se domnívat, že zdaleka ne vše, co křižáci ve "Svaté zemi" vypozorovali, bylo tehdejším Západem plně pochopeno. Z rytířského ducha dlouho přežíval kýč turnajů, roztržených kapesníčků, políbených střevíčků a kdo ví, někdy možná i splněných příslibů cudnosti. To podstatné však zůstalo, a přetrvalo věky. Hasiči nejdříve vyprošťují ženy a děti, ženy a děti dostanou přednostní místa v záchranných člunech, podplukovníci v četnické uniformě se nabízejí při výměně rukojmích. Cosi, co džihádem zpitomělý machometán stěží dokáže pochopit. 

Trébes není zas tak daleko od Saint Tropez, odkud jsme z veselejších dob znali úplně jiné četnické historky. Četnictvo tehdy ještě hrdé V. Francouzské republiky tam bylo líčeno jako parta zábavně popletených strejdů. Dnes je V. Francouzská republika pošlapána v blátě, prodaná za hrst petrodolarů jako vyžilá děvka. Pro nás, milovníky starých komedií je nemalým paradoxem, že její čest zachraňuje velitel četnictva. Ne nagelovaní politici, kteří reagují obvyklými kecy o "nepřípustnosti" a "semknutí", ale vysloužilí vojáci, opravdoví chlapi. 

To vše dává Francii naději. Pokud má mezi svými občany pořád takové lidi, jako je Arnaud Beltrame, nic není ztraceno. Jen by si jeho kolegové měli vzpomenout na něco taktiky a strategie, jistě o nich ve vojenských lyceích slyšeli. Nelze donekonečna přinášet na oltář vlasti rytířské oběti. Džihádistů je víc, než četníků, při pouhé výměně kus za kus by hrdinové brzy došli. Ještě nikdo nevyhrál válku defenzívou. Oběť podplukovníka Beltrama byla zajisté vznešená, ale dokud jiní Beltramové nezvednou prapor odvety, bude i - zbytečná. 

A prvním cílem musí být politická třída, která tu kalamitu na Francii přivedla. 

Autor: Martin Konvička, České Budějovice, ČR, 25.3.2018