MARTIN KONVIČKA

14. čvn, 2018

Rozhovor pro ostravský magazín Patriot!

"​Většina čtenářů mě asi bude znát jako radikálního odmítače islamizace Evropy a současné pro-imigrační politiky některých států EU. Než jsem se ale tím vším stal, byl jsem poměrně usedlým docentem na Přírodovědecké fakultě Jihočeské university a v Entomologickém ústavu Akademie věd ČR v Českých Budějovicích," říká v rozhovoru pro Magazín PATRIOT kontroverzní osobnost českého politického dění Martin Konvička...
 

"Před deseti lety jsem byl naprosto spokojeným, relativně úspěšným badatelem v oblasti ekologie a ochrany ohroženého hmyzu, hlavně motýlů. Jenže pak jsem se - spíše náhodou - dozvěděl o strastiplných osudech mladých českých žen, které se zapletly s tuzemskou islámskou komunitou. Ty ženy zde, v českých a moravských městech, žily už tehdy v podstatě jako vězenkyně zločinné sekty. Několika z nich jsem pomáhal najít cestu ven. Při tom jsem si uvědomil, že v naší společnosti začínají bujet stejné neduhy, které přivedly země na západ od našich hranic k současnému bezpečnostními, kulturnímu a morálnímu rozvratu. Pochopil jsem nemalý podíl viny akademických intelektuálů na tomto vývoji a začal jsem burcovat, varovat a hledat řešení. Léta jsem se angažoval v iniciativě Islám v České republice nechceme, z níž roku 2015 vznikl spolek Blok proti islámu, kterému jsem předsedal. Možná neskromně si přiznávám část zásluh na tom, že se u nás podařilo včas varovat lidi před neslučitelností islámu se svobodami, které pokládáme za samozřejmé. Pomocí demonstrací a petičních akcí jsme tlačili minulou vládu k tomu, aby nepřistupovala na požadavky Bruselu a Berlína ohledně přerozdělování takzvaných uprchlíků. Vedle úspěchů přišly i pády: Podrazy a intriky politických šíbrů, mediální štvanice, kdy se ze mě snažili udělat vyvrhele společnosti, nesmyslná trestní stíhání. Tím vším jsem si prošel, cítím se poučen před opakováním začátečnických chyb," říká Martin Konvička.

Proč jste se rozhodl kandidovat do Senátu právě v Ostravě-Jihu? Co vás s tímto místem spojuje?

Jedním slovem - dětství. Tatínek vyrůstal se svými rodiči v Ostravě - Hrabové. Já se sice narodil v Opavě, ale s rodiči jsme bydleli od "miminka" do mých 10 let na Nové Hrabůvce, v malém paneláčku v Krestově ulici, ve stínu všech těch věžáků a hokejek. Tady jsem chodil do školky i do školy, hrál si na pískovištích, naučil se jezdit na kole, měl poprvé rozbitou hlavu šutrákem, tajně miloval dceru paní soudružky učitelky, před Venuší nebo Budoucností (ze které se stala Broadway) si kupoval žvýkačky Pedro a točenou zmrzlinu. Rodiče se pak několikrát stěhovali, žili jsme v Opavě, Hradci nad Moravicí a Frýdku-Místku. Práce mě zavedla na opačnou stranu republiky, kde s manželkou Hankou vychováváme malou Sofinku. Jenže do toho všeho přišel politický aktivismus, který se sešel s úmrtím obou rodičů a já se stále častěji ptal: "Kdybych měl v politice pokračovat, ucházet se o veřejný úřad, podpoří mě spíš lidé v Budějovicích, kam jsem přišel až jako dospělý chlap, nebo lidé v Hrabůvce, Zábřehu či Vyškovicích?" Mezi těmi lidmi jsem vyrůstal, tam jsme s rodiči chovali po návštěvách, tam jsem podnikal výpravy na kole do Bělského lesa a na žaludy do lesíka Dubiny, kolem něhož pak postavili stejnojmenné sídliště. Přátelé mých rodičů, ke kterým jsem si chodíval hrát, jsou v důchodovém věku; spolužačky, po kterých jsem jako capart koukal, mají odrostlé děti, některé jsou už babičkami. Jsou ale věci, které se nezapomínají. Tohle jsou "moji" lidé.

Jste znám jako velký kritik proimigrantské politiky - myslíte, že je to pro Českou republiku stále aktuální téma?

Zaneřádit naši zemi muslimskými migranty se nepodařilo jen díky občanskému vzepětí z let 2015-16 a následnému zvolení Miloše Zemana prezidentem republiky. Jenže bych rád upozornil, že současný relativní klid je klidem před bouří. Síly, které si přejí rozpuštění evropských národů a jejich specifických zvláštností v beztvaré uniformní mase, se nevzdávají, naopak. Současně většina politiků myslí na vlastní prospěch, odmítá vidět dopředu a chová se, jako by se nic nedělo. Hlavním nebezpečím je snaha změnit pár škrty pera ilegální imigraci za legální - ministr vnitra Metnar nedávno podepsal takzvanou Marakéšskou deklaraci o podpoře migrace z Afriky. Brusel chystá takzvaný Dublin IV, nařízení, které má vzít státům EU právo rozhodovat o azylové politice. Současně máme uvnitř EU mnohamilionovou mohamedánskou populaci, která se netají se záměrem Evropu ovládnout. Západoevropské mešity a modlitebny fungují jako jádra paralelní společnosti. Ta odmítá evropské zákony a zvyky. Místo nich pěstuje nucené sňatky, mnohoženství, dovoz nezletilých "manželek", faktickou segregaci od domorodé majority. Ruku v ruce s tím jde pronikání ekonomické. Ve školách a v médiích jsou nám vnucovány politická korektnost a multikulturalismus, který je jen zástěrkou pro postupnou náhradu naší kultury středověkým tmářstvím. Elitám to vyhovuje, protože to vynáší a protože bohatí a mocní věří, že s případnou islamizací nějak vydrbou. Vše, před čímž jsme před pěti lety varovali, je v západní Evropě realitou. Postupně to přiznávají i politici a novináři, kteří mě ještě včera označovali za extrémistu. Francie a Německo jsou skoro ztraceny. Myslíte, že až přišelci rozvrátí tyto prosperující země, jejich roztahování se zastaví?

Víme, že se obecně zabýváte bezpečností - jak chcete toto téma v Senátu reflektovat?

To není úplně přesné, že "bezpečností". Zabývám se obecně riziky, která by mohla - pokud si nedáme pozor - velice rychle, a možná nevratně, změnit k horšímu pořád ještě pohodové a bezpečné poměry v naší zemi. A zde je třeba zdůraznit, že zdaleka nejde jen o migraci jako takovou. Jde i o závislost na státech, které se zbláznily do sebevražedné politiky vítačství, politické korektnosti a multikulturalismu. O armádu, která se cvičí na zahraniční tažení, ale není schopna bránit území vlastního státu. O stárnutí populace a skutečnost, že se nám rodí méně dětí, než by mohlo. O to, že bohatí a mocní veřejně pohrdají méně šťastnými spoluobčany, veřejně je ponížují a lžou jim do očí. To samozřejmě vyvolává protiakci a zvyšuje nedůvěru a napětí mezi různými vrstvami společnosti. Přibývá policejní a právní šikany proti kritikům současného režimu, pod záminkou boje s tzv. "fake news" je omezována svoboda slova a další ústavní práva. A jak bych to vše chtěl reflektovat? Senát je často pokládán za zbytečný orgán, odkladiště vysloužilých politiků. Přitom nám ale socialisty ovládaný Senát v poslední době shazoval jeden dobrý nápad Sněmovny za druhým - zmíním jen návrh na zahrnutí práva držet zbraň mezi ústavní práva, což by nás ochránilo před snahou EU odzbrojit naše občany. Kdyby v Senátu zasedalo víc patriotů a méně politických vysloužilců, už bychom ústavní právo držet zbraň měli.

Migranti a bezpečnost jsou jistě závažná témata, ale jistě ne jediná, která místní obyvatele trápí - co ještě jim chcete nabídnout, že byste v Senátu hájil a prosazoval?

Budu podporovat vše, co přispěje k lepšímu a hlavně důstojnějšímu životu našich občanů, protože to je nakonec základem bezpečnosti země. Naopak budu proti všemu, co naši zemi a naše lidi ničí, ať je to neustálá novelizace zákonů, v nichž už se nevyznají ani právníci, neustálé překážky drobným podnikatelům a živnostníkům, různé skryté daně v podobě "ekologických" poplatků a certifikací a podobně. Ti, kdo stojí v čele země, nemají lidi dusit a šlapat jim po hlavách. Mají buď pomáhat, nebo je alespoň nechat volně dýchat. Příkladem mi může být nová rakouská vláda. Ta nastoupila v bezpečnostně mnohem složitější situaci, než je ta naše, ale spíš, než aby navrhovala nové a nové zákony, tlačí na skutečné prosazování těch stávajících, stejně jako na zjednodušení změti různých podzákonných norem a vyhlášek.

A nějaké ostravské téma nemáte?

Jedním z témat, které je specifické pro volební Ostravu-Jih, je takzvaný etnobyznys či byznys s chudobou. Mám na mysli zanedbané objekty, kam jejich majitelé sestěhovávají občany v sociální nouzi, často nepřizpůsobivé, za jejich ubytování shrabují nehorázné částky přímo od státu, přičemž z ubytoven se stávají ghetta a místa hrůzy. Tento typ "sociální pomoci", která pomáhá jen lichvářským ubytovatelům, musí skončit, starost o sociálně slabé občany se musí přesunout přímo na obce a městské části, které si se svými lidmi nejlépe udělají pořádek. Jiným příkladem byznysu s chudobou jsou přepálené exekuční poplatky, špinavé triky soukromých exekutorů, lichvářské praktiky půjčovatelů peněz. Kdejaký politik o tom mluví, ale nikdo nic nedělá, protože nejchudší občané, občané se skutečnými existenčními potížemi, často nechodí k volbám a už vůbec nepřispívají do pokladen politických stran. Stát tady ovšem nemá být pro silné a úspěšné - ti si poradí sami. Má se starat o bezpečnost, práci a důstojnost těch nejslabších.

Kandidujete s podporou Nezávislých, co vás k tomu vede?

Potřeba uchovat si nezávislost. To, co chci v Senátu prosazovat, zvedá mandle zavedeným politikům z většiny partají. Naopak Nezávislí si na svobodě rozhodování svých kandidátů zakládají, odmítají chodit kolem problémů po špičkách. Díky tomu jsou dlouhodobě úspěšní v komunální politice a když člověk navštíví obce a obvody, kde "vládnou", je za nimi vidět práce. Místopředsedkyně nezávislých Liana Janáčková byla v médiích opakovaně vykreslována jako strašná rasistka - přitom v "jejích" Mariánských Horách Romové žijí a svou starostku respektují. Díky své práci byla zvolena senátorkou a já rád využiji jejích rad a zkušeností.

Jak hodnotíte své soupeře, například bývalého předsedu ČSSD a premiéra Paroubka?

Od začátku si říkám, že nebudu hodnotit, pomlouvat ani špinit soupeře - což neznamená, že bych se mínil vyhýbat třeba veřejným debatám. K panu Paroubkovi si ale malou poznámku neodpustím. Jednou už jsme totiž "soupeři" byli. Bylo ro roku 2005 a jednalo se o nechvalně proslulý zátah těžkooděnců proti techno party v Mlýnci na Tachovsku. Já tehdy o "technařích" vůbec nic nevěděl, ale několik účastníků té party byli mí studenti a mladší kolegové. Ten zátah mi přišel nesmyslně přehnaný. Ještě podivnější mi přišlo, jak se tehdejší premiér a ministr vnitra Bublan v následujících dnech zapírali, ani jeden nechtěl přijmout odpovědnost. Začal jsem se trochu zajímat, cože mí kolegové na celonočním poskakování na louce vidí - a tak jsem "poodhalil" kulturní fenomén, který by mi jinak zůstal utajen. Není bez zajímavosti, že šéf-vnitrák Bublan, kterému tolik vadila krapet divočejší zábava mládeže, se později ukázal jako jeden z nejaktivnějších stoupenců islámu v rámci ČSSD.

Kdy zahájíte svou kampaň a jak bude vypadat?

Zahájil jsem ji ve středu 13. června neformálním posezením s příznivci v restauraci Broadway v Ostravě-Hrabůvce. Nesázím na fanfáry a nabubřelost, ale na uvolněnou, přátelskou a dělnou atmosféru. Na Ostravsko se párkrát zastavím i v létě, ale ostrou kampaň zahájíme až v září, nemíním voliče v létě otravovat s politikou. Zářijové a říjnové týdny ovšem strávím se svými voliči, mezi břehy Ostravice a Odry.

Autor: Magazín Patriot, Martin Konvička, Ostrava, ČR, 14.6.2018

Zdroj:

http://www.patriotmagazin.cz/v-ostrave-jihu-kandiduje-do-senatu-bojovnik-proti-migraci-konvicka


 

 

10. čvn, 2018
Židé během nacistického holokaustu většinově nevěděli, co je v "nové domovině na východě" čeká. Říká se, že někteří k tzv. přesídlení nastupovali dobrovolně, ve víře, že pokud budou spolupracovat, vyslouží si lepší zacházení. Taky se ovšem ví, že jim celá hrůza situace došla už v železničních transportech, nejpozději na rozřazovacích rampách či v lágrech. Nejsou zprávy o tom, že by se předbíhali ve frontách na fyzickou likvidaci. Ne tak dnešní "vyspělí západoevropané", zejména Pařížané. Ti se předbíhají...V dnešním výročí vyhlazení Lidic, je to až děsivé...
 
Jak jinak, než předbíháním ve frontě k vlastní likvidaci, si vysvětlit plánovaný koncert francouzského rapového zpěvák Médine (celým jménem Médine Zaouiche) v pařížském klubu Bataclan - tom klubu, kde islámští radikálové 13. listopadu 2015, během koncertu kapely Eagles of Death Metal, brutálně zmasakrovali 89 bezbranných obětí. (Dalších  400 zranili, z toho 100 těžce). V normální zemi a normální době by z toho klubu bylo pietní místo. Ne tak v Paříži, kde se přece po každém útoku "semknou" a "nenechají zastrašit". Dál se tam, pro mě osobně morbidně - pořádají koncerty. Ovšem koncert rappera, který si říká Médine (má se konat 19. října), je přece jen jiná káva. 

Podle medailonu na wikipedii je Médine "praktikující muslim", který zpívá o těžkém životu chudých a sociálně vyloučených muslimů a přistěhovalců v západním světě. Sice prý "odmítá všechny formy násilí", ale současně ve svých buřičských textech nenachází dobré slovo pro Francii, bělochy, ženy, křesťany nebo Židy - jen pro islám a "černé". Patří do širokého proudu muzikantů, pro které je islám především vzpourou proti společnosti - ne vzpourou "svobodomyslnou", ale vzpourou, která má společnost zničit, ať to stojí co to stojí. Ovšem "bez násilí", to se tak nějak rozumí. Jakési redaktorce (stále podle Wikipedie) vzkázal, že zákaz dívčího zahalování na univerzitách je "teror sekularismu", který "ve snaze zabránit segregaci vytváří segregaci". Tedy stejná písnička, jakou vedou všichni zastánci džihádu proti francouzské společnosti. 
 
Na rapovém koncertu jsem byl za celý život třikrát, vždy spíše "omylem" než záměrně - jsem už holt jiná generace. Když ale sleduji úspěch krasavců, jaké je Médine, musím si položit otázku, pro koho je vlastně hvězdou, kdo jsou jeho fanoušci - a fanynky. Darmo mluvit, zahalené alžírské dívky, kterých se tak zastává, na jeho koncerty nechodí. To spíše francouzské (a nezahalené nefrancouzské) dívky, které v jeho "protestu" vidí cosi hustého, fakt rebelského, drsně odmítajícího ty slavné "sekulární a občanské" hodnoty. Hodnoty, dlužno dodat, vyprázdněné, protože k čemu je společnost, která nechá své vlastní mladé lidi vraždit v hudebních klubech a ani se nepokusí o odvetu? Francouzská společnost je prohnilá, rozkládá se - proč si neudělat krkavčí mejdan na uhnívající mrtvole? Co na tom, že ve společnosti, složené ze samých "praktikujících muslimů" by žádné protestsongy, koncerty ani hudební kluby nebyly, případně by existovaly v hluboké ilegalitě? Předpokládám, že Médine má ze svého protestování normální lidský prospěch - popularita, obživa, všechny ty fanynky. Co bude zítra, to je mu nejspíš jedno, rap je ostatně kultura ghetta, kde se na zítřek nemyslí. Je o emocích, a k těm myšlení nepatří. 

Na plakátech, zvoucích na koncert do Bataclanu, má Médine výmluvný nápis na tričku: Jihad - le plus grand combat est contre soi-meme. Džihád - největší boj je ten se sebou samým. Je to známá mantra tzv. "umírněných muslimů", nesoucí safra neumírněný podtext. "Velký džihád" má praktikující muslim skutečně svést se sebou samým - aby se tak zbavil všeho neislámského a získal sílu na "menší džihád", ten proti nevěřícím. Kdyby šlo jenom o vnitřní boj, těžko by ten nápis zdobil vyobrazením šavle. 

A tak se budou Pařížané a ještě víc Pařížanky bavit a rozplývat nad chlapem v tričku Džihád na místě, kde před pár lety jeho souvěrci, v rámci džihádu, zabíjeli a znásilňovali jiné Pařížany a Pařížanky. 

Takhle šílení Židé za holokaustu opravdu nebyli. 

 

5. čvn, 2018
Po včerejším návratu z "motýlkářského" terénu nevěřil jsem unaveným očím. Má bublina na sociálních sítích se smála, až se za břicha popadala. ,Minimálně dvě feministické aktivistky ze slavné žižkovské Kliniky obvinily ze znásilnění bojovnou transku Marii/Jiřího Ferynu, takto též aktivist/k/u z Kliniky. Znásilňovat měl přímo na Klinice, tom "bezpečném prostoru" pro prorežimní pošahance všeho druhu...
 
Mí přátelé by si ze znásilnění legraci nikdy nedělali - nebýt luxusního obsazení probíhající komedie. Jiří/Marie totiž není normální transka, tj. osoba, kterou uspokojuje převlékání za opačné pohlaví, nebo se dokonce nechá přešít za opačné pohlaví, leč této zvláštnosti však má normální přátele, koníčky, práci, někdy rodinu; svou "zvláštnost" pěstuje v soukromí či v k tomu určených seznamkách, klubech a srazech; a krom osob podobně orientovaných, případně nejbližšího okolí, s ní nikoho moc neotravuje. Transka Feryna místo toho hlásala jakousi permanentní genderovou revoluci, v níž by všelijací jinosexuálové nebyli jen tolerováni - proti čemuž nic - ale přímo respektováni
 
 
Aby toho nebylo málo, ráda/a by mezi ty "respektované" zařadil/a, krom homolidí a všelijakých translidí, i pedofily a zoofily. Prostě uječená bytost, laik by řekl "hysterka", která tlačí na pilu, aby byla vidět. A které současné neomarxistické tažení hraje do karet. 
 
Popravdě nevím, co se na bigotně-deviantní Klinice pokládá za znásilnění, zda nejde o hoax soudružek Klinikářek a zda je paní Feryna násilného penetračního styku vůbec schopna. To je však v tuto chvíli jedno. Podstatné je, že zde máme "devianta", který svou (možná neškodnou) deviaci zvesela vyřvává do světa - k tomu naprosto bez rozumu hájí i deviace podstatně škodnější - a současně se chová tak, že ho i jeho vlastní spolu-devianti musí umravňovat přes mediální otevřené dopisy. 
 
Idiot.
 
Idiot, protože komentáře, které jsem k tématu všude možně četl, lidem se sexuálními zvláštnostmi určitě nepomohly. "Svěrací kazajku všem buznám" patřil k těm nejmírnějším, lidé (už otrávení neustálým mediálním vyzdvihováním jinosexuálů všeho druhu) vztáhli průšvih jednoho úchylného idiota na všechny úchyláky. 

A to není dobré. 
 
Není to dobré, protože idioti, jako Feryna, mohou lidem s různými sexuálními zvláštnostmi skutečně zavařit. 

Nalijme si totiž čistého vína. Různých sexuálních zvláštností je v populaci hodně. Nikdo sice neví, jak hodně, ale když zůstaneme u konzervativních odhadů, bude ve 20-člené školní třídě jeden homosexuál, jedna lesbička, okolo pěti bisexuálů a bisexuálek různé intenzity, zhruba stejně osob, které při sexuálním styku vzrušuje bolest, tak 1/10 transsexuála, cca 5 jedinců se sklony k promiskuitě, zhruba stejně jedinců věrných svému protějšku až za hrob. To vše všelijak nakombinováno. Není divu, že je těch lidí tolik - biologicky vzato jde o pouhopouhé alternativy k většinové rozmnožovací strategii. Kdyby u druhu s tak složitým sociálním systémem, jako je Homo sapiens, líbilo v posteli všem to samé, puberťáci by se servali do krve o jedinou štíhlou modrookou blondýnku a nikdo by se nerozmnožil. Osoby s různými zvláštnostmi to mívaly těžké - určitě někdy do 60. let, kdy byly odchylky kriminalizovány a léčeny, docela dost až do nástupu internetu, který spoustě zvláštních lidí ukázal, že nejsou na světě sami a umožnil jim potkávat podobně zvláštní lidi. 
 
Různých sexuálních zvláštností je hodně. Skoro každý z nás zná nějakého homosexuála, lesbičku, bisexuála a podobně. Skoro všichni je máme v širší rodině, v pracovním kolektivu, mezi přáteli a sousedy. Přesto jsme skoro nikdy "neměli problém" - ba naopak. Protože si tito lidé zhusta procházeli těžším dospíváním ("hledali se"), měli větší problém najít protějšek, museli se (více nebo méně) skrývat - naučili se mnozí z nich trpělivosti, shovívavosti, humoru a gentlemanství. Mnozí jsou svorníky part přátel či pracovních kolektivů. Jiní to dotáhli daleko ve vědě, v umění, technice. Nevytahují se nad jiné orientace, včetně té heterosexuálně většinové - protože sami vědí, jaké to bylo, když se vytahovali nad ně. 

Možná se ptáte, jak to vím. Vím. Na svatbě mi svědčil "homouš", jinak spolehlivý kamarád a kolega. Spoustu různě ulítlých lidí jsem potkal v akademickém světě, okolo taneční muziky a v neposlední řadě okolo islámu - a to jak mezi těmi, které alláhování přitahuje (kde převažovali ti zmatení), tak mezi jeho odpůrci (tam převládají ti pohodoví). Všichni ti pohodoví divnolidi, které jsem měl tu čest potkat a poznat, věděli velice dobře, že toleranci a uznání nejlépe pomohou, když budou - tedy až na sexualitu, s níž nic nenadělají - naprosto vypohodění a normální. 

No a pak se objeví Feryna, hysterický idiot z ultralevicové kliniky. 
 
Autor: Martin Konvička, České Budějovice, ČR, 5.6.2018

 

3. čvn, 2018
Islámofob dne: Voltaire
 
Dnes si jen stěží představíme popularitu a věhlas, jimž se náš ISLÁMOFOB DNE, francouzský satirik, dramatik, prozaik, básník, historik a v neposlední řadě filosof (jakož i rasista, xenofob atd. atp., ale na to jsme zvyklí), těšil za svého dlouhého života (1694 - 1778) i v desetiletích, jež následovaly.  
 
Vyrostl jako nemanželské dítě v rodině spořádaného notáře. Talentovaného mladíka si oblíbil jeho kmotr, abbé de Châteauneuf. Tento skeptik, požitkář a bonvián jej jednak podporoval na studiích, jednak uvedl do pařížských salónů, zejména k vysloužilé kurtizáně Ninon de Lenclos, které tehdy bylo 84 let. Mladý Voltaire vystudoval s vynikajícím prospěchem jezuitskou kolej a následoval by svého otce po dráze spořádaného středostavovského úředníka - jeho prvním zaměstnáním bylo místo tajemníka na francouzské ambasádě v Nizozemí - nebýt jeho, ehm, na úředníka poněkud bouřlivé povahy. Prvním "průšvihem" byl milostný románek s velvyslancovou dcerou - stál ho nadějné místo. Druhým pak posměšné epigramy na vlivného vévodu Filipa II. z Orleánsu - stály ho rok v Bastille, ale získaly mu obrovskou popularitu. To rozhodlo o jeho osudu. Namísto "muže taláru", jak se tehdy říkalo, se stal "mužem péra" ... a prototypem angažovaného intelektuála 18. století, se vším dobrým i zlým, co taková pozice znamenala. 
 
Jeho postoje ke světu ovlivnilo mládi strávené na sklonku vlády "krále Slunce" Ludvíka XIV., kdy se senilní monarcha vrhl na pámbíčkářství a pronásledování náboženských nonkoformistů. Voltaire, vše jiné nežli konformista, se ve svých esejích, knihách a hrách zastával přesně těch hodnot, kterými dnes šermují takzvaní "sluníčkáři" - tedy náboženské tolerance, svobody slova a pohybu, vzdělání jako prostředku k dosažení mravnosti, možnosti individuální volby životních cest. Nesnášel náboženské pokrytectví, falešné moralizování, absolutismus tehdejších monarchií. A to myslel, na rozdíl od dnešních falešně tolerantních, smrtelně vážně, a nejednou za své postoje i zaplatil (pokuty, vězení, vyhnanství). Za nejvyšší hodnotu pokládal spravedlnost, dnes by se možná řeklo "fair play", kterou měl za nadřazenou kulturním specifikům... 
 
Žil neuvěřitelně dynamicky, jen výčet jeho působišť, milenek, vyhnanství (např. ve Švýcarsku a Británii), životních zvratů a vysoko postavených mecenášů (např. Fridrich Veliký a Kateřina Veliká) by zabral několik stran. Pro nás jsou podstatné jeho láska ke spravedlnosti a odpor k náboženskému tmářství. Ty by z něj udělaly ISLÁMOFOBA, i kdyby nebylo jeho zájmu o dějiny. Ten jej přiměl k hlubšímu studiu neevropských kultur včetně islámu. To, co si nastudoval, nebylo vůbec lichotivé. Voltaire se k islámu a postavě jeho zakladatele během života opakovaně vracel, přičemž hlavní hodnocení - že to byl tyran, tmář, křivý chlap a pokrytec - neměnil. 
 
Asi nejvýznamnějším ISLÁMOFOBNÍM počinem je divadelní hra Le fanatisme,  Le Fanatisme ou Mahomet le prophète, česky Fanatismus, aneb O prorokovi Mahometovi, zkráceně a známěji jen Mahomet. Odehrává se v Mekce, čerstvě dobyté mohamedánskou bandou, a je tam vše. Kladným hrdinou je Zopir, fiktivní vůdce mekkánských, milovník svobody a odpůrce mohamedánů. Mohamed drží v otroctví jeho dospívající děti, Seida a Palmiru. Aby se zbavil Seida a Zopira současně, islámsky zfanatizuje Seida, který spáchá atentát na vlastního otce. Palmira však je natolik znechucená, že odmítne islám a spáchá sebevraždu… 
 
Voltaire hru věnoval papeži, hra však nebyla chápána jen jako útok na křivý charakter islámského proroka, ale i jako útok na náboženský fanatismus obecně. Ono není divu – islám byl v 18. století od Francie daleko, tehdejší volnomyšlenkáři viděli srovnatelné nebezpečí v křesťanské netoleranci. I Voltaire se několikrát nechal slyšet, že islám je v některých aspektech „lepší“, než křesťanství. Jindy zas Mohammedovi přiznával básnického ducha a vznešené ideály, které ovšem zastínila jeho touha po moci.. To vše by mohlo vrhnout stín na filosofovu ISLÁMOFOBII – nebýt toho, že kritika „proroka“ u něj byla konzistentní a celoživotní, ať už jej nazýval „šarlatánem“, „podvodníkem“, „barbarským vrahem“ nebo „ignorantem“. 
 
Dnes se už Mahomet na evropských divadelních scénách příliš často nehraje. Když roku 2005 jedno z francouzských divadel hru zařadilo na svůj repertoár, vyústilo to do volání po cenzuře a pouličních výtržností, páchaných … hádejte kým. I proto můžeme Voltaira, jednoho z největších propagátorů náboženské tolerance z řad osvícenských filosofů, mezi ISLÁMOFOBY směle zařadit.
 
Islámofob dne: Claude Lévi-Strauss
 
Leckteré humanitně vzdělané sluníčko bude šokováno, ale je to tak - dnešním ISLÁMOFOBEM DNE je významný francouzský antropolog, proponent tzv. strukturalistické školy, velký obhájce kultur a práv "primitivních" národů a muž, který pomohl prosadit kulturní relativismus jako badatelskou metodu ... 
 
Na svět přišel v rodině zámožných belgických Židů, vystudoval na Sorboně, od roku 1935 učil na universitě v brazilském v São Paulu, a tam podnikl několik expedic mezi amazonské Indiány. Když vypukla 2. světová válka, nastoupil jako dobrovolník do francouzské armády, po kapitulaci se mu podařilo dostat do USA, kde přednášel na universitách a věnoval se teoretickému zpracování svých terénních poznatků. Po válce se znovu vrátil do Francie, pracoval mj. v antropologickém muzeu v Paříži, učil na spoustě vysokých škol, od roku 1973 až do své smrti byl členem Francouzské akademie.
 
Když bychom měli přiblížit Lévi-Straussovu výzkumnou metodu, strukturalismus, tak šlo o hledání "struktur", které rozhodují o uspořádání lidských společností - a jsou odpovědné za rozdíly mezi nimi. Dosavadní antropologie zkoumala společenské jevy, třeba uspořádání rodin, z hlediska funkce (rodí se děti? kolik? kdo je živí?). Lévi-Strausse zajímalo, jak se rodiny vymezují vůči jiným rodinám (pokládají se manželka, a bratři a sestry manželky, za členy manželovy rodiny, nebo za členy její otcovské, tj. tchánovy, rodiny?). Takto hledal ve společnostech "struktury", podle nichž společnosti drží pohromadě. Tento přístup ovšem vyžadoval zkoumat lidské společnosti jakoby zevnitř, ptát se, jak se jejich členové (či rodiny, kmeny atd.) vnímají a podle čeho se vymezují proti jiným členům (rodinám, kmenům). Ne, jak je vnímáme my, ale jak se vnímají sami. Lévi-Strauss takto zkoumal nejen rodiny (kde šlo o to, že ve společnostech, které zakazují incest, což jsou kromě islámu všechny, musí muž získat nespřízněnou ženu, což udržuje jemnou rovnováhu přátelství a animozit mezi muži, na níž závisí společenský smír), ale třeba i mýty ( nacházel shodná strukturální uspořádání mýtů napříč lidstvem) a vůbec lidskou mysl. 
 
Během dlouhatánského života vydal spoustu knih - dost jich vyšlo i česky nebo slovensky -, ale tou nejznámější zůstávají Smutné tropy, vydané poprvé roku 1955. Je to takový vědecký cestopis - autor provází čtenáře různými kulturami světa, děsí se nad rychlým mizením jejich "nedotčenosti" vinou civilizace bílého muže, protáhne nás jihoamerickými džunglemi - a odtud do Indie, kde různé kultury nežijí daleko od sebe v džungli, ale naopak naskládány na sobě v přelidněné zemi. A právě tam se rozhovoří o islámu, odtamtud je i naše citace. 
 
Lévi-Strauss pokládal islám za "kulturu" neschopnou vztahovat se k jiným - pravý opak všech ostatních kultur. Touží po uznání - nic jiného neuznává, rád by založil tradici - ničí vše co mu předcházelo, žádají toleranci - nikoho jiného netolerují, bojí se ztratit ženy - a tak vymyslí burku... Vytýká islámu nedospělost, agresivitu, ale současně to vše vytýká i EVROPSKÉ civilizaci, a dokonce říká, že "ISLÁM JE ZÁPADEM VÝCHODU", že má na své oběti stejně zhoubný vliv, jako měla západní civilizace na své oběti. Je si ale vědom, že křesťanský západ se své špatnosti naučil od islámu a ne naopak, jak tvrdí někteří současní multikulturalisté. Už v 1. vydání své knihy, r. 1955 (!!!), dokonce (v pár větách), naznačil, že Francie by se jednou mohla islamizovat, nedá-li si zatraceně pozor...
 
Byl milovníkem a znalcem neevropských kultur, ale nebyl "multikulturalistou" v dnešním slova smyslu. Chtěl kulturní diverzitu chránit - ale kultury měly zůstat, kde vznikly, ne se přemísťovat nebo dokonce míchat. Z toho může vzniknout jen paskvil, říkal. Nebo, v horším případě, označí lidé v multikulturní společnosti příslušníky některých kultur za ne-lidi - jako příklad uváděl osud nejnižších kast v Indii. 
 
Je fakt, že v posledních cca 2 dekádách, kdy to s Francii začalo jít z kopce, se starý pán k islámu příliš nevyjadřoval. Mezitím třeba anglické překlady Smutných tropů vynechávaly jeho odstavce o islámu... Sám na francouzských vydáních neměnil ani řádku. V jednom z posledních rozhovorů se nechal slyšet, že kdysi, zamlada, chránil neevropské kultury proti té evropské, protože ty neevropské se zdály být ohroženy - dnes, kdyby byl mlád, by chránil ty evropské před neevropskými. Požadavek přistěhovalců na nošení islámského závoje označil za "nezdvořilost".
 
Čtou vůbec sluníčkoví studenti sociálních věd svého Otce Zakladatele?
 
Islámofob dne - Brigitte Bardot
 

A Bůh stvořil ženu, Zrada, Čin lásky, Krásná Helena, Pařížanka, Soukromý život, Viva Maria! … výběr z bohaté filmografie někdejšího sex-symbolu 50. a 60. let, vegetariánky, bojovnice proti kožešinám, zachránkyně opuštěných koček a vůbec sluníčkářky každým coulem … nebýt „škraloupu“, že se profilovala jako ISLÁMOFOBKA, a tudíž, aby ne, též rasistka, xenofob a vůbec fuj ženská.

Narozená 1938, BB se v patnácti pokusila o modelling, a hned to dotáhla na obálku Elle. Tam si jí všiml ambiciozní režisér Roger Vadim, její první manžel (z celkem čtyř). Hned poznal nesporný potenciál, byl jí rádcem v kariéře a zůstali spojenci i po rozvodu. Jako nadpozemská kráska byla pravým sex symbolem uvolněné kultury 60. let. Zasloužila se o popularitu dvoudílných plavek (ale taky účesu „beehive“, nošeného v 70. letech), obdivoval ji John Lennon, Paul McCarthy a Bob Dylan, stála modelem pro sochu Mariany od Alaina Gurdona…

Poté, co ve 39 letech odešla do hereckého důchodu, pustila se do bojů za ochranu zvířat. A to navýsost profesionálně. Díky své popularitě a kontaktům pomohla zastavit masakry tuleních mláďat v Kanadě a Grónsku, upozornila na skandální obchod s tygřími a nosorožčími produkty v Číně, věnovala velké sumy na sterilizaci toulavých psů v balkánských městech … a také, roku 1999, napsala celou knihu(!) věnovanou kritice islámské halal-porážky, nelidského chování muslimských imigrantů ke zvířatům, a vůbec islamizace Francie.

A strhla se mela. Francie, jejíž kulturu mladá BB tak proslavila, začala starou paní popotahovat po soudech, protože kritizovat mohamedány se v Nové Evropě nesmí. Celkem čtyřikrát byla pokutována za „vyvolávání rasové nenávisti“, nikoli malým částkámi. U sluníčkových médií jí přitížilo, že její 4. manžel, Bernard d'Ormale, se politicky angažoval ve straně Front National. Nepomohlo jí ani to, že srovnávala homosexuály-gentlemany svého mládí a aktivistické pozéry současného homohnutí. Dělají z ní v lepším případě bábu bláznivou, v horším učiněného upíra.

Takto oplácí tolerantní sluníčka dámě, která zásadně pomohla zpopularizovat jejich agendu … a myslela, to, na rozdíl od současných pozérů, vážně.

Autor: Martin Konvička, České Budějovice, ČR, 3.6.2018


 

 

 

29. kvě, 2018

Přemnožili se nám na Zemi (a v zemi) nesnesitelní otrapové, kteří si přikládají mnohem víc důležitosti a významu, než jakého kdy budou schopni dosáhnout. Všechno ví úplně nejlíp, rozhodně lépe, než "lůza"...

Lůza je definována tím, že tyhle snoby ignoruje, kašle na ně, což ve snobech dál posiluje pocit jedinečnosti, vyvolenosti, nadřazenosti a nedoceněnosti. Někdo by v jejich postojích hledal narcisistické (tj. sebestředné) rysy, ale takto to není - narcista (což je porucha osobnosti) má své sebevědomí podloženo dřinou na sobě, současně o sobě stále pochybuje, byť tajně. Tihle o sobě nepochybují nikdy. 

No a pozoruhodné je, že se vyskytují na obou stranách pomyslné barikády. 

Případ prvý - snob patriotický

Případ se týkal brněnské inscenace "s vlajkou v kundě", kterou přerušilo uskupení Slušní lidé. Slušným lidem dnes (29.5.) cenzoři zlikvidovali stránku na facebooku. Sdílel jsem tuto jednu informaci - že účet Slušných lidí byl zablokován. Do normální debaty vlítl "zasloužilý antiislámista", znám ho dlouho, a začal mi vykládat, že uskupení si to zasloužilo. Protože "narušovat představení" prý není hezké, svoboda slova nadevše, Slušní lidé jsou banda "buranů a nácků", jejich šéf Pernica se kdysi dávno porval na fotbale a představte si - dovolil si pěstovat bojové sporty. (Ta poslední výtka pána snoba mě dostala - podle ní by byli "fuj" prakticky všichni důstojníci ozbrojených sborů všude na světě, protože, pokud se nemýlím, mají posilovnu a nějaký ten bojový výcvik povinný, nebo aspoň hrazený zaměstnavatelem, vyžaduje se od nich). Pána snoba mrzí (sic!), jak hluboko jsem klesl. On by nejraději islám potíral kavárenskými plky, případně sepisováním učených traktátů. Že to tak nefunguje, víme zatraceně dobře (nedávný případ pražského číšníka ukázal, že kluci machometánští na plky zhusta kašlou, dnešní vražda dvou belgických policistek jen připomněla, že bez bojového výcviku budeme jenom ovce). 

Dotyčný si samozřejmě vůbec nelámal hlavu s tím, že mně samotnému na inscenaci ani tak nevadila urážka křesťanství, nebo zneuctění státní vlajky, ale její celkové srabáctví a upatlanost. "Kdyby útočili na křesťanství v době španělské inkvizice, nebo kdyby si ta héérečka vytáhla z kujdy vlajku Saudské Arábie, případně modrou pseudovlajku EU, to by bylo protest. To by byli frajeři. Takhle to jsou jen obyčejní srabíci", povídal jsem jen o pár hodin dříve do jednoho rádia. Nic z toho dotyčný nechtěl vědět - chtěl moralizovat, poučovat a prudit.  

Případ druhý - snob eurohujerský

Je zrcadlovým obrazem snoba patriotického. Vyskytují se zejména na twitteru a stejně jako snobi patriotičtí se nezajímají o to, co a proč se kde děje, ale pouze a jedině kde se o událostech mluví, případně kdo o nich mluví. Jejich oblíbeným terčem jsou Parlamentní listy (jedno z nejčtenějších internetových médií, obviňované dnes a denně z poplatnosti Putinovi a šíření fake-news, což jsou výtky, jimiž hujer nešetří vůči nikomu, kdo není nadšen ze sebevražedného kursu dnešní EU). 

Jednalo se opět o útok na policistky v belgickém Lutychu/Liége, no a jakýsi snob hujerský mi kontroval, že o tom píší v Parlamentkách, takže se to nestalo. Prý jsou ty noviny hnůj, atd. atp. Tak jsem na dnešní Parlamentky koukl - a mimo jiné jsem tam narazil na Halíka, jakéhosi papeže všech českých euroblbečků. Vedle Halíka pak (namátkou) na text od jihočeské hejtmanky Ivany Stráské (ČSSD), text od pirátského poslance Lukáše Bartoně, a delší analýzu od Terezy Spencerové, která/ý je trans-člověk, navíc ve svých komentářích až úzkostlivě neutrální, takže by ji/jej měli hujeři vzývat skoro jako Halíka, který, ať je jaký chce, si pohlaví zatím přešit nenechal. 

"Zrovna dnes je v té "žumpě" i Halík", kontroval jsem nebohému eurohujerovi. 

Nastala krátká odmlka - dovedu si představit, jak se o hujera pokoušely mdloby, provedl několik telefonátů se svým psychologem, zamkl se v kanceláři, aby tak získal bezpečný prostor a aby ho kolegové neviděli, spolkl dva neuroly a na ty strašné Parlamentky se podíval. 

"Halík je tam jen citován!", setřel mě konečně onen dobrý občan. 

Inu, měl pravdu. Ty noviny nezískaly Halíkův autorský text, pouze přetiskly (bez komentáře a jen s mírným zkrácením) prakticky celý text z jiných novin, nejspíše z Lidovek. Jsou tedy "zlé" a "žumpa" … protože Lidovky by třeba Okamurův text nepřetiskly, to se náhodou ví. 

Snobi na obou stranách holt mají jasno. 
 
Autor: Martin Konvička, České Budějovice, ČR, 29.5.2018