MARTIN KONVIČKA

6. úno, 2019

Největší francouzská odborová centrála CGT včera (v úterý 5.12.2019) podpořila Žluté vesty a vyhlásila generální stávku. Česká televize, to hnízdo zmijí placené z výpalného občanů, věnovala zprávě ve večerních "Hlavních Událostech" přesně 20 vteřin...

Téhož dne oznamuje premiér Babiš, že "přes nesrovnalosti" nepodpoří dvě parlamentní opoziční partaje, KSČM a SPD, v jejich kritice České televize. Jeho poslanci odsouhlasí výroční zprávy za minulá léta, a tím umožní televizním lhářům pár dalších měsíců či let škůdcovské existence. 
 
Premiér dál lavíruje jako příslovečná chytrá horákyně. Už ani bedlivý pozorovatel si nepamatuje všechny jeho veletoče a úkroky stranou: Zavražděný/nezavražděný agent Skripal a vyhoštění ruských diplomatů, podepsaný/nepodepsaný migrační či uprchlický pakt, shoda či neshoda s vedením EU o legální či nelegální migraci, souhlas s šílenou Istanbulskou smlouvou... doplňte si sami. Pravděpodobně si myslí, kdovíjak není chytrý. Vybudoval nakonec mnohomiliardové podnikatelské impérium, tak co by s trochou marketingové manipulace nezvládl vodit za nos tupce z bruselských skleněných paláců, natož pak chudé, rozhádané a naivní tuzemské národovce. Doma říká něco jiného, než "venku". Partnerům názorově tak odlišným, jako je německá kancléřka Merkel a maďarský premiér Orbán kývne na cokoli, co chtějí slyšet ("slibem nezarmoutíš", učila mě jedna kdysi významná socialistická politička). Nakonec se vždy zařídí tak, jak vyhovuje jeho osobním zájmům. Ty jsou čitelné: Za prvé, nenaštvat Brusel, respektive Německo, "aby dotace tekly a nebyly sankce". Za druhé, udržovat domácí voliče ve vágním přesvědčení, že je s nimi a "nějak to zařídí" - neboli, s Bruselí/EU/Německem nějak vydrbe. Za třetí, nedovolit růst principiální opozice typu maďarského Fideszu nebo polské strany PiS. 
 
Z pohledu chladné obchodní logiky lze jeho postoje chápat. Babiš si bohužel neuvědomuje (a zdá se, že za to skutečně nemůže - každý máme své limity), že politické dění, kór pak to současné, vyhrocené a polarizované evropské, má i silnou emoční stránku, při níž jde chladná obchodní logika stranou. A to na obou stranách pomyslné barikády. 

Jeho tuzemští pravdoláskoví, proevropští a promigrační odpůrci - ti, kteří na něj před Vánocemi ušili kauzu "unesený syn", načež demonstrovali po náměstích a hrdinně "odvolávali vládu"- se nespokojí s tím, že národoveckou politiku jenom předstírá. Vládne z dobré vůle Miloše Zemana, nepřipojil se k jednomu z tvz. globálních paktů, nazval svým přítelem a spojencem fujtajbla Orbána. Nic z toho mu nemohou odpustit, i když si do vlády vzal hujerské socialisty, druhý globální pakt podpořil a spolu s Orbánem nazval přítelem i hnusáka Macrona. Nemají ho rádi, nesnášejí ho, což jsou kategorie emoční, ne obchodní. Půjdou mu po krku pořád.
 
Naopak tuzemští a evropští "národovci" (ten výraz není vůbec výstižný, proto ty uvozovky) opravdu nemají rádi rostoucí unijní buzeraci, plivání po úplně všech civilizačních principech, skrytou a o to odpornější cenzuru, drzou nepostižitelnost "novoevropanů". Opět jde o kategorii emoční, takže premiérovi nepomůže, budou-li české úřady přijímat bruselské nápady jen na oko, půjde-li cenzura obejít, budou-li trestní stíhání kverulantů odkládána ad acta a "novoevropané" budou naše lidi mlátit či zabíjet jen občas, méně často než v Německu nebo Rakousku. Babiš je premiér, ministry Hamáčka, Petříčka či Maláčovou může kdykoli utopit ve lžičce vody. Česká televize lže lidem z jeho dobré vůle. Nečinnost neomlouvá. 
 
Přidejme Babišovu zamilovanou agendu, na jejíž škodlivosti se snad shodne jak hujerský, tak národovecký volič. Buzeraci drobných podnikatelů, živnostníků a zemědělců, všechna ta EET, kontrolní hlášení, nebo třeba dopravní fašismus Babišova ministra Ťoka. Jedni i druzí by mu mohli odpustit - se skřípěním zubů a křečemi v žaludku. S pocitem, že cosi obětují "hlubší evropské integraci" (hujeři) či naopak vyvázání se z moci Brusele (patrioti). Jenže Babiš neplní ani jedno, ani druhé. Pak ale převážní normální vztek, že kvůli premiérově potřebě buzerovat své bližní zanikla vesnická prodejna, oblíbená hospoda či trafika na nároží. Opět jde o emoční, nikoli rozumové postoje - byť má oligarchizace podnikání i dalekosáhlé ekonomické dopady. 
 
S každým dalším premiérovým úkrokem stranou se ukazuje, že si Babiš nechce, či spíše neumí, vybrat spojence. V situacích, které se neřídí chladnou obchodní logikou, je ztracen. Topí se v nich a snaží se z nich vylhat. Jenže s každým "vylháním" přibývá těch, kdo mu neodpustí. ANO se může navenek tvářit jako mocná konsolidovaná síla, pod ní se ale skrývá vratký domek z karet. 
 
"Můžete obelhávat mnoho lidí krátkou dobu, nebo málo lidí dlouhou dobu; nemůžete obelhat mnoho lidí dlouhou dobu", zní jedna výstižná marketingová poučka. Je zvláštní, že ji premiér nezná. 
 
Autor: Martin Konvička, České Budějovice, ČR, 6.2.2019
 
3. úno, 2019
Kolega se mnou před časem nesouhlasil. Haškovy prózy - to je obrovský kopec srandy, kdežto současný pád Evropy, ten je o hubu...
 
Tak jsem mu připomněl, že souvislosti Haškova psaní byly rovněž o hubu. Před válkou často neměl na nájem a topil se v dluzích. Válku pak popisoval jako obrovskou švandu, zatímco miliony mladých mužů se topily v bahně zákopů, dusily otravnými plyny a umíraly se střevy zamotanými do ostatních drátů. 
 
Máme tendenci na to zapomínat - stejně jako máme tendenci zapomínat na to, že ty statisíce hostů mama Merkel za sebou opravdu mají válečnou zkušenost a že život Evropana, natož pak Evropanky, pro ně neznamená vůbec nic. Že oběti Macronových liberálně demokratických mlátiček jsou doopravdy mrtvé, doživotně zmrzačené nebo pozavírané bez přístupu k právní pomoci. Že humanistické Švédsko, vzorově demokratická Británie a bratrské Německo opravdu ničí své občany za obyčejné řeči na facebooku. Že genderová výchova na školách opravdu mate hlavy našim dětem a svádí je k "přehodnocení pohlavní identity", jehož kýženým výsledkem je - kastrace. Že blouznění eko-dobroserů opravdu likviduje evropský průmysl, a s ním životy prostých lidí. A že se řítíme volným pádem do hospodářské krize, z níž co svět světem stojí existuje jediné východisko - válka. 
 
Nic takového není možné - týká se to jen neúspěšných, špatně přizpůsobených - já své pohledávky platím, žiju si spokojeně a nějaké úspory mám. To je obecná reakce lepšolidí na všechno tohle strašení, po kterém následuje buď hysterická agrese, nebo zacpané uši. Důkazů těch tvrzení jsou přitom plné každodenní zprávy - a to i mainstreamové. "Evropská unie nás ochrání", řekne Vám naprosto klidně mládě lepšočlověka, které ty úspory zatím ještě nemá. Tak jo. 

Je vlastně strašně snadné cítit se prorokem. Vše, před čím jsme s kolegy z IvČRN a později BPI před lety varovali, je tady - ať je to každodenní migrantská a nábožensky motivovaná zločinnost ve "starých zemích", ať jsou to útoky na Židy, homosexuály a další "tradiční" menšiny, ať je to sílící represe ze strany sluníčkových vlád - nebo naopak anti-represe ze strany vlád patriotických. I na ty koncentráky pomalu dochází (Rakousko), v některých balkánských zemích migranti "záhadně mizí" (a nikdo raději neví, co to znamená).  

Od Irska po Košice a od Švédska po středomořskou Maltu jsme svědky zajímavého jevu. Jako by se nechumelilo pokračuje "standardní politika" se všemi podrazy, šméčky, nedodrženými slovy a "nastolováním témat", která jsou naprosto podružná a mají zakrýt, že parlamenty, vlády a politické strany dávno stojí mimo hlavní dění. Celé to připomíná poslední století západního Říma, a pozdější (v učebnicích upozaďovaná) poslední staletí Říma východního, alias Byzance. V obou případech vypadala ta poslední staletí tak, že císařská vláda stále fungovala, měla své prefekty, magistráty a provinční velitele, jenže ztrácela jednu provincii za druhou, vlastně vůbec nevěděla, co se mimo sídelné město děje - a tvářila se, že se neděje vůbec nic. Dokud se odněkud daly sehnat prachy (vyždímat z cel, sedřít na daních ze zbytku občanů, vyčerpat z poplatků a úplatků), lákala "politika" kariéristy všeho druhu. Co na tom, že centrální vlády dávno ztratily kontrolu nad většinou území příslušných států. Cash otáčený u dvora - o ten zde běželo. Až jeho zdroje definitivně vyschly, přesunuli se kariéristé jinam. 
 
Vyprázdněnost tuzemské "politiky" ukázal v posledních týdnech jeden bizarní případ - návrh poslance Klause omezit cenzuru na sociálních sítích. Najednou na něj, pod nejrůznějšími záminkami, útočili prakticky všichni. Od "dobroserných" stran, které přitom mají svobodu v názvu (Svobodní), svobodu internetu v programu (Piráti), hlásí se k liberalismu (Top09, jeho vlastní ODS) až po publicisty, kteří si udělali kariéru na vychvalování "západních" hodnot (např. jistý Joch). Je vcelku příznačné, že nikdo z pro-cenzurního tábora nepochopil, oč v Klausově návrhu jde a nač reaguje. Výtky, které vznášeli, byly úplně z cesty. Kopali do něj, jenom aby si kopli (a občas se nestyděli otřít o poslancovu tělesnou vadu). Po čase jsem pochopil. Nikdo z těch "liberálů", kteří se zastávali cenzury, se s cenzurou vůči své osobě nikdy nesetkal. Ne proto, že by byli tak "opatrní", ale protože jejich názory nikdy nezaujaly pro-režimní udavače, po nichž teprve nastává mazání příspěvků a nemožnost komunikovat s blízkými lidmi. Je vypovídající, že kdejaký nezávislý bloger nebo facebooková aktivistka věděli - jejich názory lidi zajímají, sdílejí je, diskutují o nich. Naopak straničtí lídři a mediální intelektuálové nezajímají nikoho.  
 
Bizarnost případu nespočívá v tom, že tzv. "liberálové" horují za privatizaci cenzury, a tady vlastně proti svobodě slova. Spočívá v tom, že i Klausův návrh přišel několik let(!) poté, co místní sociální média cenzurují hlava - nehlava. Politické třídě to nevadilo: Co jim co má někde na faceboocích a twitterech růst konkurence. Nyní se ocitli v situaci, že prakticky není, kdo by se jich zastal - kdysi silné skupiny a hlasití blogeři, kteří by takového zastání byli schopni, jsou dávno ucenzurováni do neviditelna. Další bizarností je, že řečený poslanec, a to vím pohříchu dobře, dělal léta vše pro to, aby si "nezadal" se všemi těmi populistickými zlouny. Najednou jej druhá strana odkopla na jejich stranu, a pranic mu nepomůže, že "přece byl tak opatrnej", řečeno slovy Haškova hostinského Palivce. 
 
K dovršení vší bizarnosti nacházím na facebooku (ne vše je zatím cenzurováno) vcelku aktivní skupinu, "Žádáme vznik nové pravicové strany, vedené charismatickým lídrem typu poslance Klause" (nebo tak nějak, dotyční prominou). Prohlížím si zúčastněné, vidím dost známých tváří. Mnozí z nich samozřejmě své "pravicové strany" mají, a "charismatického lídra" opakovaně hledali - slibovali - nacházeli - podrazili. Dokonce i jmenovaný poslanec tím slibovaným lídrem několikrát byl (aniž by to tom, ovšem, věděl). Uklidnit ho snad může, že nebyl jediným. Ti lidé neříkají, "zakládáme stranu", "slučujeme strany" nebo "představujeme lídra", ti lidé žádají, aby to vše kdosi zařídil někdo za ně. Dokonce ani neříkají, "pořádáme finanční sbírku na rozjezd stranických aktivit", případně "míníme budoucímu lídrovi obětovat desetinu příjmů a třetinu volného času". 
 
Zkrátka zas tradiční české hašteření, schůzování, šméčka všeho druhu a pověstné čekání na Godota - v Haškově podobě spíš na konzervy, které se měly fasovat na jakémsi nádraží, a operační rozkazy, které popletl jakýsi ožralý oficír. Pokud mě něco uklidňuje, pak to, že i druhá strana (jak čeští dobrotrusové, tak české a evropské muslimstvo) trpí nachlup stejnými bolestmi. Evropa v posledním tisíciletí nepodlehla islámu proto, že by byla tak skvělá, ale proto, že nepřítel byl ještě o trochu méně schopný. Občas to muselo dát zabrat … ale zatím to vždy, a mnohdy o fous, vyšlo. 

Snad budeme mít zas jednou štěstí... 
 
Autor: Martin Konvička, České Budějovice, ČR, 3.2.2019
29. led, 2019

Studio Beta – Martin Konvička rozhovor o aktuálních událostech.

Audio zde:

http://svobodne-radio.cz/2019-01-28-studio-beta-jak-to-vidite-pane-docente-konvicko/

Autor: Martin Konvička, Svobodne radio, ČR, 29.1.2019


 

 

20. led, 2019
Napadá mě takto při neděli, že jsem už dlouho nenapsal žádnou čuňačinku. Ne že by nebylo dost inspirace - naopak. Evropská a česká politika čím dál víc připomínají hanbinec IV. cenové, jaké dřív, když ještě v Německu žili nějací neimpotentní Němci, stávaly v krušnohorském a šumavském podhůří. Je prostě těžké si vybrat...

Teď ale světem proběhla zpráva mimořádné důležitosti (https://www.echo24.cz/a/SKsx6/z-nemecka-a-francie-vznikne-superstat-merkelova-s-macronem-podepisi-prekvapivou-smlouvu?fbclid=IwAR2vfDmBTZ7CZzb7z1U1FgDSVJkA4LKQFfwckEU7MvcmRmgiLkx4S74kJ4I).

Francouzský préza Micron, ten jak každou sobotu posílá na vlastní občany liberálně demokratické těžkooděnce a vyrábí z nich liberálně demokratické mrtvoly (včera hlásila média desátou v pořadí) si s německou prémkou Merkel, tou jak na vlastní občany posílá afro-arabskou soldatesku a vyrábí z nich multikulturní mrtvoly, potají punktují vznik "superstátu". Má jít o společnou obranu, a to i proti vnitřnímu nepříteli (tj., chtějí víc liberálně demokratických i multikulturních mrtvol), ještě užší provázání hospodářské politiky, konzultace ohledně vývoje zbraní, ale i společná zasedání vlád. Francie navíc slíbila Německu, že mu zařídí stálé místo v Radě bezpečnosti OSN (Micron si asi myslí, že před ním Rusové a Číňani srazí kurfry). Je sice jasné, že z toho krom více mrtvol a rychlejšího hospodářského úpadku obou zemí nic nebude, ale drzost to je. 

Mě ovšem, nemůžu si pomoct, víc zaujala společná oficiální fotka těch dvou imbecilů. A nemůžu si pomoc - MICRON MÁ NOVOU MAMKU. 

Na jedné straně jeho výběr chápu: Andělka je crica v prézou prefereovaném věku, ale působí bytelněji, korpulentněji a vlastně i životaschopněji, než ta jeho vyhublá pančelka. Okatý Emanuel nejspíš hledal "láskyplnou autoritu" po celý svůj život, jinak by se jako příručí u Rotschildů neprosadil, natož aby odtamtud dostartoval dál. Co si budeme povídat, stav "vždy bezvadně upraven, úslužný k nadřízeným, bez špatných kamarádů a jediné nevhodné myšlenky" jsou přesně ty vlastnosti, které pomáhají ke kariéře v dnešním korporátně-mediokratickém blbinci. Jenže to jsou, bohužel, také ty vlastnosti, kvůli nimž fakt nezaujmete doopravdy dominantní ženskou - prostě si vás nevšimne, tyhle holky mají rády trochu rebely. No a tak si našel nejdřív "úču", na základě "dominance" společenské, a tudíž veskrze falešné (součástí té falše mohl být i její vyšší věk). Není divu, že mu doma něco chybí, a tak to hledá u kakaových kluků, tu z řad arabských bodyguardů (https://www.blesk.cz/clanek/zpravy-svet/556382/macronova-tajna-laska-neni-muj-milenec-tvrdi-prezident-o-vyhozenem-bodyguardovi.html), tu zase z Karibiku. Ne, nemyslím si, že je klasický gay - spíš ve zvláštní životni situaci osobního zoufalství v kombinaci s netušenými možnostmi, a tak "experimentuje". A úča mu možná tolerovala spíš chlapy, ti tolik nesmrdí rozvodem). No a teď, po úče, tuhle Kholovu nástěnkářku. 

Z čehož víceméně plyne, že když něco dělá francouzský elitář, dělá to zaručeně blbě. Merkel, postavě a vsoké funkci navzdory, je všechno ostatní, než dominantní "mamka". Nemluvím o bezdětnosti, smůla se holt někdy přihodí. Mluvím o tom, že "domina" by za všech okolností, vždy a v jakékoli situaci dala přednost péči o "vlastní tlupu" - ať už rodinu, nebo širší rodinu, nebo národ, který ji vynesl do funkce. Předváděla by činy a rétoriku pobnou Orbánovi, Salvinimu, Donaldu Trumpovi nebo Alici Weidelové, ne to, co předvádí. Taky by se k funkci "neproseděla" (přesná citace H. Khola, který ji kdysi vynesl nahoru), a už vůbec ne prointrikovala (to o ní říkají spolustraníci i oponenti), ale prořvala, proboxovala, vypracovala, udělala nepostradatelnou. Prostě cokoli jiného, než je politický styl vítačky Andělíny. 
 
Kdybych měl ušatému Emanuelovi poradit, doporučil bych mu jeho krajanku - Marine Le Pen - nebo kteroukoli z aktivistek Žlutých vest. Jenže Marine je zadaná a žlutovesťačky by si s ním rychle vytřely. Takže jako neklapne "franko-německý superstát", neklapne ani nová  mamča. No co už - je mladý, a Karibik i pařížská předměstí jsou plná snědých hochů. Ti si s ním sice budou taky vytírat, ale aspoň se kluk pobaví, než si s ním dá rande jeho osudová Láska. 

Myslím tu, co se jmenuje na G. a má šikmé, těžké ostří. 
 
Autor: Martin Konvička, České Budějovice, ČR, 20.1.2019
 
Zdroj:
 
 
14. led, 2019
Útěk osmnáctileté Saudky Rafah Mohammed Kunún/ové z Kuvajtu přes Bangkok do Kanady byl antiislámskou událostí minulého týdne...
 
Odhalil provázanost a vliv fundamentalistických "mafií" (rodina ji našla dřív, než její letadlo přistálo v Thajsku), moc sociálních sítí vyvolat planetární mobilizaci i váhavost západních institucí takové případy řešit. Demaskoval slepotu "lidskoprávních" aktivistů u nás i ve světě, naivní představy nespokojenců z islámských zemí ohledně západních postojů - i  nepochopení a skepsi komentátorů a aktivistů z "patriotické" strany. 
 
Na Saudčinu naivitu poukazuje to, že přijala ochranu Kanady - snad nejrychleji se islamizujícího a islámské imigranty nejochotněji přijímajícího západního státu. To ovšem nemusela na cenzurovaném internetu doma v Arábii vnímat. Spíš vnímala, že v anglicky mluvící zemi se rychleji zapojí do dění: anglicky umí, naopak čeština nebo maďarština nepatří ke snadným jazykům. Pravděpodobně se dopátrala, že v "multiukulturní" Kanadě nesídlí jen džihádisté, ale i řada aktivních exmuslimů, včetně sdružení The Atheist Republic (http://www.atheistrepublic.com/). Azyl zde našla manželka snad nejznámějšího saudského disidenta, vězněného Raifa Badawiho (https://en.wikipedia.org/wiki/Ensaf_Haidar). V neposlední řadě to byla "sluníčková" Kanada, která si - kvůli perzekuci saudských sekulárních aktivistů - dovolila riskovat diplomatickou roztržku s pouštím královstvím (viz např. zde: https://ct24.ceskatelevize.cz/svet/2558107-kanada-kritizovala-zatykani-aktivistu-v-saudske-arabii-jeji-velvyslanec-musi-z-rijadu). 
 
Samozřejmě jsem si přál, aby slečna nakonec našla ochranu v zemích jako je Maďarsko, Polsko nebo Česká republika. A setkal jsem se s nepochopením. "Přijmeme jednu, a za chvíli tady bude hnědo od arabských ženských", četl jsem porůznu na sociálních sítích. "Takto, pod krytím odpadlíků, by sem mohli přicházet i teroristé". Kdo takto argumentuje, ten zapomíná,  oč vlastně v "antiislámu" máme usilovat. 
 
Když jsem se roku 2009 přidal k iniciativě IvČRN, nemyslel jsem primárně na obranu Česka před migrací. Bylo to dlouho před "arabským jarem", neřkuli před "uprchlickou krizí". Už tehdy bylo zřejmé, jak rychle na západ od našich hranic rostou mohamedánské komunity, jak si s nimi západní společnosti nevědí rady a jak je západ neschopen "islámské výzvě" čelit dokonce i v oblastech, v nichž by měl mít přirozenou převahu - třeba ve školství, kultuře nebo na poli vztahů mezi muži a ženami. Předpokládal jsem, že západ bude postupně podléhat - už tehdy měl první oběti v řadách odpůrců islámu. Uvědomoval jsem si, že pokud se mají západoevropské národy znovu pozvednout, budou potřebovat pevné a bezpečné zázemí. Zázemí, kde by bylo možné islámskou expanzi studovat, kritizovat, vymýšlet protiopatření; kde by našli bezpečí kritici islámu i odpadlíci pronásledovaní svými souvěrci. Bez zázemí nemůže být rekonkvisty. Odpadlíci jsou v celé úvaze nejdůležitější, protože jen oni mohou být inspirací dalším muslimům. Dlouhodobým cílem přece není záchrana Česka (a okolí) coby neislámského ostrova v džihádistickém moři. Dlouhodobým cílem je hroucení islámu v jeho původních zemích, následované "vyšuměním" islámských komunit v zemích nemuslimských. Alternativou ke zhroucení islámu je totiž jedině válka s islámem. Teoreticky se státy V4 sice mohou zařídit pro sebe, oplotit, zavřít místní mešity a vyhnat místní alláhovce, ale to vše jsou opatření defenzívní a defenzívou nelze vyhrát žádnou válku. Jen bychom čekali, až nepřítel za našimi hranicemi dostatečně posílí. Což by byla chyba. Strategicky správné je učinit vše, co je v našich silách, abychom oslabili protivníka. 

S touto strategickou úvahou ani nezamíchalo ani tak arabské jaro, kdy se Obamův "západ" celkem očekávatelně postavil na stranu fundamentalistů, ani uprchlická krize, jež byla logickým důsledkem dosavadní západní nejapnosti. Zamíchaly s ní ale následky: Zvolení Donalda Trumpa v USA rozbilo plány Muslimského bratrstva na "islamizaci podpořenou americkými bodáky". Přibrzdění migrační vlny ze strany zemí V4 rozbilo plány bruselu na rovnoměrnou islamizaci celé EU tlakem shora. Výsledky patriotů v několikerých evropských volbách (nejen vítězství v Itálii a Rakousku, ale "remízy" v Dánsku, Německu, Švédsku, Česku a podobně) ukázaly, že Evropa ještě nemusí být ztracená - že bude spíše bojištěm, než aby se potupně vzdala. Nic z toho ale neznamená, že smíme ztrácet ze zřetele strategický cíl - zhroucení islámu, coby davového šílenství nepatřícího do XXI. století, zevnitř. 
 
Válka s islámem je především válka "memetická" - propaganda, misie, šíření myšlenek a vyvracení myšlenek druhé strany jsou dlouhodobě důležitější, než terorismus či operace proti němu. Je to též válka demografická - jde v ní o to, zda budou evropské ženy plodit mladé džihádisty, nebo Arabky vychovávat mladé odpůrce islámu. Konečně je to válka zpravodajská. Země, které v takové válce mohou uspět, musí mít především pod kontrolou média (což my nemáme!) a bezpečnostní služby (což, jak ukázaly poslední spory mezi prezidentem republiky a "čučkaři" z BIS, také nemáme). Je nutný masivní monitoring domácích islámských komunit i jejich mezinárodních styků. Musíme být schopni aktivních zpravodajských operací vůči světu tuzemských i západoevropských mešit. Čtenáři si to možná neuvědomují, ale zpravodajským operacím vděčí naše republika za to, že nás tolik nepostihla migrační vlna let 15-16 (více zde: https://www.parlamentnilisty.cz/arena/rozhovory/Stepan-Kotrba-Strileni-migrantu-jednou-prijde-Cesi-chlastaj-zerou-prasata-chovaj-psy-a-zabavuji-Koran-boji-se-muslimove-Musime-ale-nejdrive-oznamit-Bruselu-ze-vypovidame-migracni-dohody-542646). Možná nejúspěšnější operace německých služeb proti fundamentalistům uspěla díky české agentce (https://www.idnes.cz/zpravy/domaci/ceska-spionka-v-nemeckych-mesitach-konvertovala-aby-odhalovala-islamisty.A160822_125920_domaci_pas). 

Z předchozího je zřejmé, jak přínosní pro naši zemi by moli být "azylanti" jako malá Rafah. Již se islámu se veřejně zřekla. Spálila všechny mosty, nezbývá jí, než bojovat. Současně to je rodilá arabská mluvčí, mající blízko k saudským vyšším vrstvám i disentu Její "vytěžení" by mohlo přinést úžasné informace. Využití v propagandě by bylo fantastické: představme si, kterak (samozřejmě s ochrankou!) pořádá přednáškové turné na našich středních školách. Rafah však není jediná, takových, jako je ona, žijí na Blízkém východě, ale i v Evropě, spousty a je to "lidský zdroj", který naše republika absolutně neumí využít. 

Právě na blízkovýchodní odpůrce islámu jsem myslel, když jsme se (coby IvČRN) už roku 2013, a znovu roku 2015, obraceli na vládu, aby předešla tlakům na tehdy diskutované "uprchlické kvóty", a přednostně přijala křesťanské, jezídské či "sekularistické" běžence (důkaz zde:https://www.ivcrn.cz/otevreny-dopis-premierovi/). Média o té snaze mlčela, nehodila se do obrazu antiislámistů coby rasistických bezcitů. V podobném duchu se ovšem vyjádřila polská vláda a jakési snahy proběhly i u nás. Bohužel se jich ujaly prapodivné křesťanské iniciativy, které se buď nechaly napálit, nebo se staly obětí mohamedánských zpravodajských her, čímž byla původní myšlenka - pomáhat obětem islámu, nikoli viníkům celé situace, zdiskreditována (pro připomenutí: https://www.parlamentnilisty.cz/profily/Doc-Martin-Konvicka-Ph-D-104562/clanek/Vysoka-hra-prekladatelu-Nac-se-zapomnelo-ve-sporech-o-krestanech-z-Iraku-67537). A tak je naše bezpečnost stále 
odkázána na všelijaké absolventy tuzemské arabistiky, tedy odchovance kateder, které vysílají své posluchače na soutěže v recitaci koránu, případně na "spolupracující" členy islámských obcí, jejichž loajalitu nelze nijak zajistit. Nevzdávám se ale původní myšlenky, že cílená pomoc, ba přímo lanaření, aktivních odpůrců islámu, by naší zemi pomohla bezpečnostně, zpravodajsky, i kulturně-propagandisticky. 
 
Kdyby se totiž mezi migrujícími masami udržela představa, že Česko je země, kde si z islámského bubáka děláme akorát tak srandu, kde se to přímo rojí otevřenými odpůrci islámu a kde mohamedánské dívky utíkají od džihádistických rodičů za káfirskými chlapci, nechtěl by sem přijít ani jeden. Maximálně jako terorista-mstitel, ale ten by byl rychle odhalen díky zapojení rodilých arabských mluvčích do odposlechů a analýzy získaných poznatků. Smutným paradoxem evropské situace je, že něco sekulárů, exmuslimů a odpůrců fundamentalismu bylo i ve velkých migračních vlnách let 15-16. Nikdo je nedokázal podchytit a získat. Vítačský mainstream zakazoval "třídit lidi", a tudíž skutečně pátrat po pohnutkách jednotlivců k migraci. Protože jsme nepojmenovali nepřítele, nemohli jsme ani poznat přítele. V těch strašných masách bylo efektivní třídění těžko možné, ale třídit se mělo dřív, s předstihem několika let (to ty vlny zdaleka nebyly tak velké). Vytřídění a naverbovaní "naši" mohli mít obrovský přínos, jakmile začalo jít do tuhého. Jenom si představte, že by u výslechů "migrantů" byli, namísto nevládkářů, arabští odpůrci islámu znalí reálií a schopní s velkou pravděpodobností poznat fanatika... 
 
Výsledkem sluníčkového "netřídění" nakonec bylo to, že země jako Německo či Švédsko braly všechny - tedy i veterány z bojů ISIL, i doma pronásledované zločince, osoby jež se zbavily dokladů nebo s falešnými doklady. Těch pár potenciálně "našich" skončilo na hromadě s nepřítelem, v lágrech se jim dostává nepředstavitelné šikany. Výsledkem sluníčkového "netřídění" je samozřejmě i odpor druhé strany přijmout jakéhokoli uprchlíka z té oblasti - tedy i tu hrstku, která by nám byla spíš přínosem. Vítači mají na rukou víc blízkovýchodní krve, než ti nejzavilejší voliči SPD. 
 
Ještě jednu námitku jsem slýchal v souvislosti s azylem pro malou Rafah: Že prý, když podvolíme, budeme mít azylová centra plná arabských exmuslimek. Zrovna toto riziko bych přijal, a rád. Jednak by to byla kompenzace za ty ženy a dívky (jsou v průběhu let stovky, nebo tisíce?), které podlehly "kouzlu Orientu", a jsou pro naši zemi ztracené. A kdyby jich byl pořád nadbytek - mohli bychom za ně exportovat naše sluníčkářky, které po islámském zotročení tajně sní a jichž by nebylo škoda. 
 

Autor: Martin Konvička, České Budějovice, ČR, 14.1.2019