MARTIN KONVIČKA

28. zář, 2020

Když odhlédneme od tragédií zesnulých a zmrzačených tak možná největší škoda, kterou jako národ a země tento podzim utrpíme, bude naprostá škoda morální...

Rozhádanost "chřipečkářů" s těmi druhými ní souvisí, respektive je to začátek ještě horších konců.

Mám na myslí vědomí, že jsme si tu šlamastiku přivodili jenom a pouze sami. Bylo vyhráno (květen - červen), pak přišlo fanfaronství ("oslavy konce") a nezodpovědná rozmazlenost ("zahraniční dovolené") a popíračství ("smtnost klesá, podvod"), a nakonec série posledních týdnů, kdy už různí starostové, rektoři, hejtmani.. atd. atp., naprosto fanfarónsky pokračovali v sebevražedném kursu, byť museli - a to všichni! - vědět, kam svěřené posádky kormidlují. Myslím všechny ty pozdně letní a zářijové koncerty, městské slavnosti a tancovačky.

Odpovědnost za orgie tuposti není zdaleka jen na Babišovi či vládě. Je difúzně rozptýlená v národě a spousta těch, kdo si jsou vědomi viny, teď mlží a zcestně káže, aby na ně nebylo tolik vidět. Brzy se ukáže, že současný nepsaný konsensus - že "pár tisíc tuhých starochů je přijatelná cena za normální život" - byl tou nejhorší volbou, jakou mohl národ udělat. Protože školy s rouškami a padajícími učiteli nejsou normální život, divadla či kina bez lidí taky nejsou normální život, zvenčí (ne zevnitř!) zavřené hranice též nejsou normální život. Brzy bude ještě hůř, budeme se stydět psát v seznamkách či životopisech zemi původu (protože nikdo nechce být zamořená špína) a začnou padat firmičky či firmy, které nebudou mít zákazníky, nebo zaměstnance, nebo vůli k dalšímu setrvání - ale ani nárok na podporu, protože přece "běží normální život".

Možná nejhorší škoda ale nastane na školních dětech. Ty totiž nyní na vlastní oči sledují selhání státu, který tady přece je nastolení aspoň nějakého řádu a pravidel. Vyprávějte dětem o jejich zemi/vlasti, úctě ke starším, demokratických zákonech atd., když vidí na vlastní oči nefunkčnost toho všeho.

České školní děti, které zažily Mnichov, volily u svých prvých voleb komunisty. Koho volily německé děti, které jako prckové zažily španělskou chřipku, se taknějak ví také.

Autor: Martin Konvička, České Budějovice, ČR, 28.9.2020


PODPOŘTE NÁS! Číslo účtu: 1511201888/5500 heslo pro dárce & příjemce: NB.com DĚKUJEME!


 

 

26. zář, 2020

Zkusme se zamyslet, jak se situací obstávají ne země, ale civilizační okruhy, v řekněme Huntingtonovském smyslu...

1. Na jednom ze dvou nejhorších míst je Euro-Amerika, kde jsme viděli všechny představitelné projevy podcenění, non-governance, morálního rozkladu, fanfaronství, etc. Dokonce i opakované snahy zneužít Covid jako zbraň v politickém boji, a to od USA, přes Německo či Česko po Izrael. Ukázalo se, čeho si doopravdy jakože vážíme ( =byznys a pohodlí), jak je celý ekonomický systém vratký (předlužení) a že civilizačně končíme. 

2. Islámský svět: Stejně špatně, stejné projevy sobectví, minimální mezistátní solidarita. Jen možná nejsou tak otevření ve svém cynismu ("ať dědci chcípnou" fakt žádný mešitář nahlas nevysloví). Krom "západu" je isl. svět jediný, kde se pokusili použít Covid jako zbraň, a to v mezinárodní agresi (turecko-řecká hranice na jaře). To ale, zdá se, bylo příliš i na "klasické" Araby, a může to být příčina rostoucí izolace Turecka.

3. Rusko, Indie a Latinská Amerika. V těchto případech byla na začátku veliká snaha Virus zadržet (až na specifický případ Brazílie), a vždy se to zvrtlo na specifikách té které země.
Rusko - na proslulém bordelu, korupci a "oblomovovské" neschopnosti na různých místech správy. Plány a přístup měli skvělé, ale koupili to.
Indie - na kombinaci "tropické" chudoby a "evropského" politicko-hospodářského systému. Po perfektním lockdownu (který narušovaly jisté profláklé menšiny, jak také jinak) se to tam předpisově zhádalo po politických aj. liniích, zcela v "západním", nebo možná izraelském, stylu.
Latinská Amerika - tropická chudoba (slumy atd.), kastilská kontaktnost, a do toho MOŽNÁ větší susceptibilita "Indiánů" k novým nákazám. Poprvdě ale moc nevím.

4. Východní Asie a subsaharská Afrika.
Oblasti, kde to začalo, a kam to přišlo poslední. S nejvyšším (V. As.) a nejnižším (Afrika) průměrným IQ v populaci. Země přelidněné, i skoro liduprázdné (někdy obojí v tomtéž státě).
Východoasiati ukázali, že s troškou kázně, ráznými opatřeními a následnou opatrností jde virus eliminovat - a báječně na tom následně vydělat. Afričané (i když ty země se navz. liší!) naopak, že s troškou jednoduchých pravidel ho když ne vymýtit, tak izolovat do míst typu přístavů, letišť, nějakých těch zakaranténovaných ohnisek. Jejich ekonomické systémy se ukázaly mnohem resilientnější, přestože ve V. Asii jde o "dílnu světa" a v Africe často o chudičké země.
Zajímal by mě dopad hospodářského vlivu Číny v Africe - možná jen kopírovali zemi, která je momentálně "na špici", a ne evropské balamuty, jejichž ústup ze slávy vidí na vlastní oči...

Autor: Martin Konvička, České Budějovice, ČR, 26.9.2020


PODPOŘTE NÁS! Číslo účtu: 1511201888/5500 heslo pro dárce & příjemce: NB.com DĚKUJEME!


 

7. zář, 2020
Dávno, v předjaří, jsem si o začínající epidemii telefonoval se jedním kolegou, originálním myslitelem a statečným chlapem...
 
Jak jsem měl tehdy ve zvyku, nastíňoval jsem ty horší možnosti. "Ale to by byl konec světa, jak ho známe", zareagoval na mě s obavou v hlase. Inu uklidnil jsem ho, že až tak zlé to nebude, a povídali jsme si o něčem jiném.
 
Na ten rozhovor často vzpomínám. Ten chlap má pro strach uděláno, a přece se mu zachvěl hlas z představy různých nejistot. Vzpomínám na něj, když sleduji reakce politiků na současnou situaci. Politici (a jejich poradci, sekretáři, PR experti a vůbec celé aparáty) jsou definováni tím, že se ve světě vyznají, umí v něm chodit - jinak by se do politiky neproboxovali ani se v ní neudrželi. Za normálních okolností dlí v onom umění chodit jejich síla. Ta se může stát slabostí, začnou-li se události odvíjet příliš rychle.
 
Nyní, měsíc před krajskými volbami, nám vzlíná obávaná i očekávaná "druhá vlna" epidemie - již jsme nad čísly denních záchytů z jarního vrcholu, pomalu stoupají i vážné hospitalizace a úmrtí. Na vině je, jako u druhých vln všech epidemií, příliš rychlá ztráta opatrnosti a populistické kroky vlády, zejména uvolněné cestování do zahraničí. Lid to tak chtěl a premiér, který důsledně naslouchá průzkumům veřejného mínění (a máločemu jinému), lidu vyhověl. Jsou zde však ještě další dvě okolnosti. Prvou je "protiroušková hysterie", která začíná mít sektářsko-náboženský nátěr a občany napříč politickým i sociálním spektrem navádí, aby epidemii podceňovali. Načasování a pozornost, jíž se "skeptikům" dostává v médiích, naznačují, jako by šlo o někým postčenou operaci pod falešnou vlajkou, která má zakrýt nějakou větší lumpárnu. Kdyby šlo jen o ČR, mohli bychom uvažovat nějakou předvolební manipulaci, ale protože je antirouškařství silné v řadě zemí, půjde o nějakou lumpárnu nadnárodního dosahu. Odpor k opatřením, byť velice měkkým, samozřejmě zrychlí šíření Viru. Přidají mu i školy, kde žádná opatření dodržet nelze. Druhou okolností je neustálé ujišťování - ze strany ministrů, bankéřů, investorů, a dokonce - že "tentokrát ekonomiku nemůžeme ohrozit". Jako by byl občan předem připravován na nezbytnost obětí. Stát si to žádá, není jiné cesty. Přidal se i důsledně zakaranténovaný prezident republiky, čímž se u mnoha příznivců obrovsky shodil.
 
Premiér je v prekérní situaci. Na přání Lidu (a manažerské třídy?) uvolnil restrikce. Možná je chtěl nechat uvolněné do krajských voleb, aby mu voliči příliš nenadávali. Jeho známou strategií je nechávat situaci vyhnít a v pravou chvíli nastoupit jako Spasitel - přesně tak postupoval i na jaře. Jenže počty nakažených rostou rychleji, než si nejspíš dokázal představit a rychle kolabuje systém trasování a karantén. V pátek 4. září bylo nových případů téměř 800, v pondělí či úterý 10-11. září to může být tisícovka. Zvolna se vrší i vážné případy. Pokud by ale zavelel k přísným opatřením, zavírání škol a podobně, roznesou ho odmítači roušek na cucky. Grafy z jiných zemí ukazují, že podíl vážných případů a mrtvých strmě roste 2-3 týdny po vzrůstu nakažených. U nás to bude 30. srpna, týden před volbami. Dost času na to, aby opozice i "opozice" spustila řev, že situaci zanedbal, že opatření měla být tvrdší, že je vrah. Mohou jej kritizovat tytéž mluvící hlavy, které dnes řvou o "rouškovém fašismu" - lidé mají krátkou paměť.
 
Situaci dál zašmodrchává to, že typický volir Babišova ANO je starší člověk z venkova, nebo státní zaměstnanec středního věku. V obou případech jde o skupiny, kterých se ekonomické dopady karantén zatím příliš nedotkly - penze chodí dál, úřady mohou pracovat z domova, státní zaměstnance nikdo nekrátil na platech - a současně zahrnují mnoho zdravotně rizikových občanů. V jejich zájmu tak jsou důslednější opatření, než v případě mladších voličů a zaměstnanců privátního sektoru.
 
Výsledek voleb ovlivní souběh s dynamikou epidemie. Mohou se stát v zásadě 3 věci:
 
1. Zázrak. Růst počtů nakažených se zastaví, vážné případy a úmrtí téměř nebudou.
Pak Babiš bez s vysokým náskokem vyhraje krajské volby, jeho ANO si polepší v počtu senátorů.
2. Dramatický vzrůst epidemie před koncem září, premiér nedělá nic.
Pak je vysoce pravděpodobné, že dojde k odlivu starších a usedlejších voličů od ANO k těm politikům, kteří v posledním týdnu začnou epidemii svádět na současnou vládu. Nové voliče ANO nezíská. I tak bude mít Babišova strana dost krajských mandátů, ale některé kraje ztratí. Ty mu pak - až do voleb parlamentních - mohou všemožně házet klacky pod nohy.
3. Dramatický vzrůst epidemie před koncem září, premiér těsně před volbami zavelí k rázným opatřením.
Tím si udrží svůj základní elektorát (zejm. starší lidi), ale odradí další část podnikatelského sektoru. Volby nejspíš vyhraje, ale ne tak těsně, jako v případě varianty Zázrak. Je to ovšem kalkul cynický, protože nastálá zdravotní situace nebude o nic lepší, než v případě druhé varianty - a její řešení zůstane na Babišově vládě.
 
Ať ale situace dopadne jakkoli, bude to poprvé, co budeme volit v situaci, kdy o výsledku - do značné míry - nerozhodnou strategičtí šíbři a PR agentury, ale cosi neviditelného, přesto však přítomného, co neumíme řídit a co se nenechá uplatit.
 
Autor: Martin Konvička, České Budějovice, ČR, 7.9.2020
PODPOŘTE NÁS! Číslo účtu: 1511201888/5500 heslo pro dárce & příjemce: NB.com DĚKUJEME!
3. zář, 2020
Přítel Josef Holeček, kunsthistorik a buddhista, mě loni, v době vrcholící "grétománie" navedl, abych o západním blbnutí na kvadrát přemýšlel v kategoriích jungiánského podvědomí, archetypálních obrazů a kolektivní duše...
 
S rizikem, že ho zčásti vykradu a zčásti zkomolím sem zkusím nadhodit, jak se tímto pohledem jeví tři nejviditelnější projevy západního zešílení.
 
Předešlu, že všechny tři vlny nesou znaky odvratu od racionálního vědeckého myšlení - ve smyslu vážení hypotéz, snahy o logickou bezrozpornost, úcty k faktům - směrem k myšlení před-vědeckému, tedy mýtickému nebo náboženskému. Racionalita, jaká se ještě v 90. letech ve vzdělaných kruzích ctila, nesplnila potřeby a tužby rostoucího počtu příslušníků zejména mladších generací. Kde není racionalita, nastupují pověry, kulty a šamanští vůdcové. Což nevylučuje, že se na rozpoutání prvního z kultů - grétonámie - řada přírodovědců přímo podílela, a že proti dvěma dalším kultům se jen málo vědeckých veličin bojí jasně ozvat, případně se ozývají, ale jsou překřičeni. Co svět světem stojí, jsou pády civilizací provázeny nástupem nových náboženství, bizarních kultů a flagelantských sekt. A rozpad civilizace právě prožíváme.
 
GRÉTOMÁNIE, to byl celkem průhledně obraz "nevinné panny", či spíše jurodivého dítěte, který vyzýval k oběti pro velkou Matku, Planetu, Gáiu. Obětovat jsme měli pohodlí, civilizační výdobytky, dopravu, teplo domova (! - možná si vzpomínáte na návrhy méně svítit a vytápět), průmyslový rozvoj - zkrátka civilizaci - ale i vlastní reprodukci, a dokonce i přírodu a krajinu. Aktivisté a "vědci", mudrující, že Klima je důležitější, než třeba divočina v národních parcích, se totiž našli taky. Oběťmi grétománie se stala zejména mladá generace, přesně po vzoru dětských křížových výprav.
 
Iracionalita grétománie se projevila během pár měsíců: Klimatologické šamany, kteří se nestyděli strašit počasím za 20 či 50 let, zahanbilo jediné mrazivé jaro a propršené léto. Nemluvě o tom, že většina návrhů, které klimatičtí alarmisté prosazovali, by situaci zaručeně zhoršila - za všechny stačí zmínit elektromobilitu, nebo stav energetiky v nedávno ještě civilizovaném Německu. Je ale dobré si uvědomit, že starost o ekologickou budoucnost Planety má racionální základ. Poblázěná západní městská mládež nejspíš skutečně trpí ztrátou autentického kontaktu s přírodou a zemí. Konzumní prázdninové cestování, jeden z výrazných terčů jejich kritiky, jej nestačí nahradit a spíše sype sůl do otevřené rány. Starost o přírodu a životní prostředí není špatně, je jednou z moderních ctnosti. Nikoli ovšem v hystericko-kultovní podobě.
 
BLM-SADOMASO volím jako zkratku pro jev, který se zdá být spontánnější, než médii a velkými penězi futrovaná Gréta. Sociologicky či politologicky jde o bizarnost, kdy bohatá levicová mládež z universit, velká média, korporace, protekční umělci, prostě téměř celá "elitní" vrstva, podporuje útoky městské lúzy proti lidem vydělávajícím si na živobytí každodenní prací - a kdy vláda donedávna mocných USA straní lidem práce proti vzdělaným elitám a lúze. Psychoanalyticky to už tak bizarní není - jde o rituální podřízení tělesně i morálně slabých (tj., vzdělaných vrstev) před tělesně silnějšími Barbary, v nichž ti slabí vidí budoucí vládce, Sílu a příslib Řádu. Všimněte si - rozbuškou nebyl nějaký černý intelektuál typu Martina Luthera Kinga, ale tupý agresivní gangster Floyd. Hlavními symbolickými projevy pak nejsou rabování nebo hořící auta, ale bílý policista, voják, sportovec nebo politik (symboly starého řádu) klečící před příslušníkem domněle silnější rasy.
 
A opět - Amerika a další západní země skutečně mají problém v tom, že standardní cestu k úspěchu postavily na formálním vzdělání, technických schopnostech, odříkání a trpělivosti v jinošském věku. Což jsou přesně ta kritéria, v nichž dnes adorovaní (a údajně "utlačovaní") kluci z ghett nevynikají. Současně je tamní společnost hypersexualizovaná, akcentuje fyzickou krásu, sebevědomí, agresivitu - což jsou vlastnosti, v nichž si titéž kluci stojí relativně dobře. Vzniká z toho rozpor, jehož racionálním řešením by bylo situaci si přiznat, a hledat takové nastavení parametrů, v němž by si své místo, a kousek lidského štěstí, našel každý. Z pohledu universitního aktivisty americká společnost a starý řád skutečně zklamaly. Generace, jež vyrostla v neúplných nebo rozvrácených rodinách, s matkami na psychoterapii a táty na antidepresivech, a kterou čeká materiálně horší život než řadu generací předchozích, reaguje hystericky. A právě touto generací otřásla pandemie Covidu, kdy stát či starý řád zprvu naprosto zklamal (pamatujete ještě na jarní New York?), přestala platit všechna pravidla. V takové situaci je naprosto logické hledat Řád jinde - u Barbarů, kteří ke starému řádu tolik nepatřili.
 
ROUŠKOFOBIE, tedy odmítání karanténních opatření, popírání pandemie - říkejte si tomu jak chcete - je dalším projevem pádu do iracionality. Z Čech jsou nejvíce vidět její projevy v Německu, ale německému (a evropskému) vývoji časově předcházelo chaotění v USA, kde v čele kupodivu stáli republikánští až rednekovští aktivisté. Rozvratný potenciál nového "kultu" asi nejlépe ilustruje to, že rozbil na cucky tuzemskou patriotickou scénu - ale i scénu "sluníčkovou", zde si jsme kvit. Nad hlavami berlínských demonstrantů z minulého víkendu jsme viděli vlajky americké, ruské, císařsko-německé a duhové - ale neviděli jsme tam vlajky Spolkové republiky, ani EU. I kult "bezroušek" si samozřejmě žádá oběti - budou jimi životy starších občanů, stejně jako podlomená zdraví těch mladších.
 
I za rouškofobií lze vystopovat mediální a politické "štenkrování", zejména od politiků napojených na finančně poškozené korporace. Jejich zásluha však bude podstatně menší, než v případě Gréty a BLM. Odpor proti karanténám je spontánní, musí to odrážet nějaký vnitřní strach. Dovoluji si nastolit hypotézu, že tím hlubinným strachem je skutečně strach z mizení svobod, ale ne těch svobod, které lidem "vzala" pandemie, nýbrž svobod, o které přicházíme mnohem dlouhodoběji a systematičtěji. A které jsme si spojovali se starým řádem, dokonce nám jej symbolizovaly. Mám na mysli svobodu slova, myšlení, bádání, umělecké tvorby, otevřené a ostré výměny názorů. Málo si uvědomujeme, ale všechny ty svobody byly v západních zemích možné jen v podmínkách silného a relativně homogenního státu, jehož policie bránila výbuchům násilí, soudy tlumily spory, na úřady se dalo spolehnout. Umlčování kritiků migrace, likvidace prostořekých akademiků, "rušení" příliš otevřených umělců - to nejsou projevy síly evropských států, to jsou projevy slabosti. Raději zlikvidovat toho či onoho, a tamtěm ustoupit úplně ve všem, než riskovat další násilí v ulicích, vystřílené hudební kluby, náměstí rozšmelcovaná vraždícími náklaďáky. Nyní se vlády, které už dávno ztratily důvěru a respekt občanů, snaží (velice neobratně) bojovat s neviditelným ohrožením všech. Kultické NEdodržování vládních opatření je voláním po řádu, prosbou o pomoc. Připomeňme si - byly to právě západní vlády, které epidemii zprvu bagatelizovaly. A vzpomeňme si, že jsme od žádného západního státníka nikdy neslyšeli nějakou vizi, plán, jak epidemii zastavit a co bude po ní.
 
Hysterické projevy mladých lidí nejsou pouhým průvodním rysem tří diskutovaných jevů (jakož i islámofiního "vítačství", nebo kastračních fantazií spojených s LGBT+++). Jsou jejich vnitřním hybatelem, primárním spouštěčem. Nemůže tomu být jinak. To, čemu se kdysi říkalo "hysterie", jsou projevy specifických poruch osobnosti, které vznikají u lidí, kteří jako děti vyrůstali bez bezpečí, výchovných hranic, pevného rodinného a lokálního zakotvení. Což neobratně shrnuje "výchovu příslušníka bílé elity" v posledních desetiletích. Pod slupkou mód, manipulací a mediálních her tak nevidíme nic jiného, než touhu po řádu, který ty nešťastné lidi ... jednoduše uklidní.
 
Cesta ze současného chaosu je v podstatě dvojí. "Osvícený diktátor" vzešlý ze západního prostředí, který nešťastným a dezorientovaným západním občanům zajistí základní orientaci ve světě, aniž by bezdůvodně a zásadně zničil politické, občanské a dokonce i "hédonistické" svobody - krom těch, které jsou vysloveně destruktivní pro celou společnost. Nebo úplně jiný diktátor, kterému nějaké svobody budou naprosto ukradené.
 
Autor: Martin Konvička, České Budějovice, ČR, 3.9.2020
PODPOŘTE NÁS! Číslo účtu: 1511201888/5500 heslo pro dárce & příjemce: NB.com DĚKUJEME!

 

22. srp, 2020

Léto pomalu končí a tak jsem se porůznu poptával, jak je na tom post-Covid hospodářství a co se bude dít dál...

Nikdo ale zatím nezná čísla za třetí čtvrtletí, a tak lze jen hádat, zda po téměř jedenáctiprocentním meziročním propadu ve čtvrtletní druhém (https://www.czso.cz/csu/czso/cri/predbezny-odhad-hdp-2-ctvrtleti-2020) dochází nebo nedochází k "návratu před Virus". Zajímavý je určitě cestovní ruch, protože které jiné odvětví by mělo o letních prázdninách generovat příjmy. Sám jsem Republiku několikrát objel, hlavně po horských oblastech (hlavně Jeseníky, Krkonoše, Beskydy), ale i jiných oblíbených výletních cílech (nějaký ten zámek, hrad, zoologické zahrady) a dojem nějaké tragédie jsem neměl. Z hlediska návštěvníka spíš naopak - na populárních vrcholech bylo narváno, býval problém zaparkovat, hospody taky nepůsobily prázdně. Byly ovšem patrné rozdíly mezhi pracovními dny a víkendy,  o výkyvy se staralo i proměnlivé počasí. 

O to víc mě zaujaly zprávy z hlavního mezinárodního cíle, Prahy. Dojmy mohou být ošidné, ale Praha působí prázdně a jeden informovaný kolega odhadl návštěvnost (a útraty) na pouhých pět procent(!) stavu z posledních let. Nevím, zda je to skutečně tak zlé. Dost zlé to jistě je. 

Všimněte si, že na cizince orientovaná Praha nemůže nic vyčítat Babišovi - Prymulovi - Maďarovi, ba ani Vojtěchovi, a jak se všichni ti karanténní zloduši jmenují. Hranice jsou přece dávno otevřeny. Cizinci jednoduše nepřijeli, buď protože ve svých zemích mají onačejší starosti (1. polovina léta), nebo protože jim návštěvu stále promořenějšího Česka nedoporučily jejich vlády (2. polovina léta). V Beskydech nebo na Vysočině to prost vidět není, ale turismus v Praze se stal zombie-ekonomikou, danou nepotlačením Viru. Všude je otevřeno, všichni chodí do práce, ale... 

Obávám se, že pokud je tím vším někdo vinen, jsou to pražští podnikatelé samotní - hoteliéři, restauratéři, a další. Nezvládli totiž to, co pokládají za normální v Beskydech, a sice orientaci na domácí klientelu. Pamatuji si, že jako dítko jsem si přál strávit s rodiči nějakou "dovolenou" v daleké Praze a pořádně si tam prohlédnout všechna tam muzea, kláštery, kostely a další památky, které jsem znal maximálně z televize a knížek (žili jsme na Opavsku). Před 6. třídou se mi přání splnilo a nějak nevěřím, že podobných zvídavých dítek, večírků-chtivých výrostků nebo nostalgických důchodců nejsou v zemi i dnes miliony. Stejně jako pověst, jakou si Praha vysloužila ve zbytku země. Je to pověst "města pro cizince", kde je draho, člověka tam chtějí jen okrást, po ulicích se prohánějí úchylové a dealeři, každá pohlednější ženská je zlatokopka a když si zajdete na kávu, můžete narazit na "pražskou kavárnu", což je skoro horší, než devítihlavá saň. Praha, přiznejme si, se té pověsti nijak zvlášť nebránila, byla přece kosmopolitní a světová, návštěvník z venkova nejednou narazil na pohrdání - nebo blahosklonnost, což je ještě horší. Sám jsem potkal lidi (typicky nižší střední třída z menších měst) pro něž byly Florencie, Řím nebo Vídeň příjemnější než Praha - neměli tam pocit domácích z maloměsta. No a letos byl vystaven účet. 

Přiznejme si, že zcela selhal pražský magistrát. Národ se na dálku baví jeho dopravními experimenty, prázdnými stolečky na Smetanově nábřeží, jinými stolečky na betonu kdesi na Malvazinkách, prohibicí na Náplavce a fantasmagoriemi o Praze cyklistické. Jenže to nejsou taškařice, které chcete vidět, a nedej alláh zažít, během letního volna. A ta nepřijedete, nebo maximálně na 1 den s dětmi (Zoo, Hradčany, plavba parníkem - předpokládám, že zrovna tyto atrakce nestrádají). Nic není slyšet o slevových nabídkách hotelů (jako jsme slyšeli v případě západočeských lázní), nebo o (pří)městských táborech pro mimopražské děti, nebo o výhodných vstupenkách do památek pro mimopražské tuzemce, k dostání třeba jako bonus k hotelovému ubytování. Přitom to všechno mohl magistrát podporovat a propagovat. Prostředky by se jistě našly. Jenže co chtít od vedení města, které reglementuje i vlastní občany. Že půjde příkladem ve zpřístupnění města "venkovským buranům"? Těžko. 

K zombie-ekonomice nejspíš patří i to, že zombíci nic kloudného nevymyslí.

Autor: Martin Konvička, České Budějovice, ČR, 22.8.2020


PODPOŘTE NÁS! Číslo účtu: 1511201888/5500 heslo pro dárce & příjemce: NB.com DĚKUJEME!