MARTIN KONVIČKA

20. čvn, 2020

Jistě jste si toho též všimli...

Krom vyložených "person nevítaných", kam jistě mohu zařadit sebe a které si svoji "nevítanost" zasloužily tu přímočarou prostořekostí, tu neobratností, tu naivitou a občas (přátelé snad odpustí) takovou trochu jednoduchostí, máme ve veřejném prostoru persony či osobnosti, kterým se dosud dařilo bruslit v šedé zóně mezi kavárnou a disentem, či mainstreamem a zavržením. Občas ostře zkritizovali režim, občas se poklonili některým jeho ikonám; tvářili se apoliticky, soustředili se spíše na společenské komentování; občas mluvili ostřeji než zlouni zh D.O.S.T.u, občas se nechali vyfotit na lepšočlověčí recepci. Zdráhám se jmenovat, abych snad něho nepohanil či nepřechválil, ale zařadil bych sem některé redaktory Lidovek a Reflexu, moderátora Xavera Veselého, brilantní dámy typu Karolíny Stojnekové či Lucie Sulovské, "venkovem vyléčeného" Matěje Stropnického nebo Ondřeje Neffa. Ten je vlastně typickým představitelem oné (jistěže umělé) množiny publicistů. Celý fenomén na něm lze ukázat. 

Vždy kritizoval neomarxistické blbnutí a faleš západní politické korektnosti, současně si však dával dobrý pozor, aby si nezadal. Díky rozkročení ovlivňoval i spořádaného proevropského lepšočlověka, ukazoval mu totiž, že svět nejspíš není tak nablble sluníčkový, jak ho prezentují novinářské elévky z České televize. V poslední době však jakoby i on přitvrdil. Před pár dny uveřejnil na  Neviditelném psu text, ve kterém snad pětkrát použil slovo "negr". Ten text sice popisoval poměry na starém americkém Jihu, jenže v době, kdy na"vyspělém západě" za totéž slovo cenzurují staré filmy a školní četbu, jde řekněme o odvážnou provokaci. 
 
Co se to vlastně děje - krom tedy provkace? Domnívám se, že západní kapitální zblbnutí naší šedé zóně přivírá nůžky. Už prostě nejde chválit "prozápadní orientaci" a v mezích zákona kritizovat jednotlivosti. V minulosti šlo věřit ve střední cestu mezi řekněme bezbřehým vítáním islámských migrantů a nulovou tolerancí, nebo mezi klimalarmismem typu malé Grétky a klimaskeptismem inženýra Kremlíka. Nelze však hledat střední cestu mezi šílenstvím a normalitou, tolerancí a rasismem naruby, životem a Rozvratem. 
 
Dynamika západní neomarxistické revoluce je přitom jasná: Kdo není s nimi, je proti nim. Proto současné štvanice proti včera ještě obdivovaným nebo alespoň přijatelným autorům, publicistům, vědcům, obchodním značkám, dávno mrtvým historickým postavám. V Česku, budete možná namítat, se zatím nic neděje, národ je vůči leftardskému blbnutí imunní. Imunní však nejsou hlásné trouby mainstreamu - Česká televize, Respekt a další Bakalova média, kariéristé z humanitních fakult, Sorosovy neziskovky. Už proto, že musí pro své sponzory vykazovat činnost, budou se pokoušet o štvanice. A čerstvý odpadlík z mainstreamových řad je lepší oběť, než řekněme Lenka Procházková nebo Michal Semín. Ti jsou zařazeni ve vyhrazených škatulkách. Nové odpadlíky je teprve třeba zařadit. Takový Xaver by mohl vyprávět... 

"Podle mě mnozí tvrdě zesluníčkovatí", spekuloval na to téma kolega Hampl při jednom rozhovoru. 

"Nedávám jim moc šancí", namítl jsem. "Jistě, pro leftardy by tito lidé byli objektivní přínos. Jenže představ si, že jsi čelný sluníčkář, něco jako Moláček nebo Apolena Rychlíková. Dovedeš si představit, že bys ses o místo na slunci, o které léta boxuješ s podobně postiženými, najednou dělil s někým, kdo se ještě včera smál politické korektnosti nebo rasismu naruby?" 

Dost lidí z šedé zóny se s tím brzy setká. Už to nepůjde hrát na obě strany a nalevo bude plno - Sorosův byznys model, založený na konkurenci mezi leftardy, na té straně spektra vyselektoval hráče pořádně ostré, byť křivé. Probíhající krysí závod mezi leftardy bude ty lidi vytlačovat mezi patrioty. 

A zde se naskýtá otázka - co s nimi? Máme jim předhazovat, že jsme to vše říkali už dávno, jako to sám ve slabých chvilkách dělám? (Živím se jako vědec a každý vědec je ješitný, jinak se v té práci neudržíte...). Jsem přesvědčen, že ne, že by to byla taktická i strategická chyba. Potřebujeme každého schopného člověka - respektive potřebujeme každého člověka, protože dlouhodobým cílem musí být společnost pohodová, poklidná a v mezích slučitelných se životem tolerantní, ne rozhádané báby na tržišti. 

Je si totiž třeba uvědomit, že momentálně nejde ani tak o klasickou politiku, kam výše zmíněná ješitnost bohužel patří. Všechny blízké volby vyhraje oportunista Babiš a ten bude lavírovat a neobratně švejkovat v mezích, které mu vytýčí domácí a mezinárodní situace. Jde právě o tu domácí situaci - o udržení leftardského blbnutí co nejvíc od hranic Česka, případně v ohlídnatelných rezervacích typu CNN Prima News a katedry genderových studií.  Nesmíme tomu dovolit metastázovat, nesmíme dovolit, aby se pomatenost leftardů stala společenským normálem. Jen tak vyjdeme - jako stát a společnost - z šílenství roku 2020 relativně bez poškození. Jen tak se nám podaří uhlídat politického hegemona Babiše. Jen tak si do budoucna udržíme ze bývalého západu to dobré a budeme to schopni rozvíjet bez šílených konců. 

Takže až se zas někdy budu smát brusličům, šedé zóně a "dětem, které jejich máma revoluce požírá" - neberte mě úplně vážně. Každý je někdy nesnesitelně ješitný, znáte to. 
 
Autor: Martin Konvička, České Budějovice, ČR, 20.6.2020
19. čvn, 2020

Protože v poslední době dost sdílím či komentuji rasistickou pakárnu na "vyspělém západě", tzv. BLM, dlužím možná malinké vysvětlení...

Tedy, co mě na tom štve, je to VZKŘÍŠENÍ PRVOPLÁNOVÉHO RASISMU, byť s opačným znaménkem.

Od kolegy Jirky Bartáka si vypůjčím obrat, že ideálem, ke kterému západní společnost řekněme od 60. do 10. let směřovala, byla "společnost jako ze Star Treku". Tedy společnost, kdy lidé různých barev a tvarů existují spolu, jsou si vědomi svých krapet rozdílných talentů a sklonů, ale spolupracují na společném cíli, přátelí se, občas spolu i něco mají … tedy společnost multirasová, ale ne multikulturní. Byť kulturní zvláštnosti mohou existovat, nesmí jít proti společně respektovaným pravidlům.

Islám (jako ideál, ne jako realita) je taková multirasová a monokulturní společnost. Jenže tam je "společný cíl" apriorně mravně zlý - je jím zneužití nejniternějších a nejtajnějších lidských sklonů k nastolení hierarchické nadvlády hrstky vyvolených nad zotročenou masou, zejména nad nejzranitelnějšími členy společnosti.

"Vyspělá a kulturní západní společnost" řekněme 80-90. let mohla být konkurenčním ideálem - pokud by cílem bylo, vedle vědeckého poznání, ochrany odkazu předků atd., i "maximální dobro pro maximum lidí", starý to ideál anglosaských liberálů.

Jenže tu společnost západní leftardi, a nikdo jiný, v poslední dekádě pohřbili. Nejprve poklonkováním islámskému barbarství, nověji pak znovunastolením rasové hierarchie, tentokrát s bělochem na konci potravního řetězce. Zničili tak práci generací, které usilovaly o skutečnou rovnost, respektive "barvoslepost" - takový Martin Luther King, kdysi idol liberálů, by dnes byl označen za kolaboranta s "rasistickými" bělochy. Žel, starou křivdu neodstraníte novou křivdou a žel, jednou nabídnuté lákadlo rasové nadvlády se těžko odvolává. A opravdu to nebyli černí lidé, kdo rasovou kartu vytáhl jako první. Zpátky to půjde těžko.

Je mi z toho divně, jsem naštvaný, dělám si za to z leftardů legraci a fakt je za to nemám rád. Což je asi tak všechno, co s tím nadělám.

Autor: Martin Konvička, České Budějovice, ČR, 19.6.2020


 

14. čvn, 2020

V intošsko-rebelském období... 

Které se v mém případě shodovalo s dobou krátce před a po r. 89, jsem samozřejmě přelouskal vše, co tehdy vycházelo o hippie-generaci, revoltě 60. let, nové levici (ano, až tak!), Timothy Learym a LSD (to jsem ještě netušil, že nezůstane u četby...), Woodstocku a komunitách v San Franciscu … i chicagské demokratické konvenci, kde musela být proti "mladým progresivním" nasazena Národní garda.

V těch knížkách samozřejmě byla spousta věcí romantizovaná a nebylo tam všechno, respektive, do hloubky jsem to nestudoval, jen "co přišlo pod ruku". Možná se tedy v detailech mýlím, ale nadhodím pár zásadních rozdílů. Začnu ale shodami - i tehdejší rebelové odmítali svět rodičů, války, na zisk orientovanou ekonomiku, rasismus, ničení životního prostředí, starou politickou třídu. Nicméně.

1) S lidmi jiných ras se veřejně objímali, ale nikdy se jedna barva před druhou rituálně neponižovala. A černí radikálové (Black Panthers atd.) se bili s policajty, ale ne s důchodci, mladými děvčaty a majiteli drobných obchůdků. Když se někde rabovalo, tak se taky střílelo. 
2) Fetovalo se ve velkém, ale jely se kvalitní drogy - ne prášky na spaní, antidepresiva a antipsychotika a už vůbec ne pervitin. 
3) Provozovala se "volná láska", a hodně - dnes neslyšíme u šukajících davech, ale už slyšíme o žárlivých scénách a vyhrůžkách sebevraždami mezi vůdci těch retardů. 
4) Různé "kmeny", u nichž se dala čekat i různá (nejen) politická orientace, pragmaticky spolupracovaly - např. drsnější motorkáři dělali ochranku při hudebních festivalech a hromadných psychedelických drop-inech. Vznikaly tak i intimní kontakty mezi lidmi opačných polarit. 
5) Ti lidé byli schopni uspořádávat velké hromadné akce, kde se nikdo neserval, málokdo kolaboval a nikdo nehladověl. A nikdo veřejně neškemral o jídlo. 
6) Umělecká díla se neničila, ale vznikala - nevím o tom, že by někdo strhl památník nebo sochu. 
7) I na tehdejším dění parazitovalo pár psychopatů (Ch. Mason), ale od těch se zbytek distancoval. Neadoroval je. 
8) Když přišlo na potlačení politických demonstrací, rebelové národním gardistům docela zatápěli, a to i po zatlačení hnutí do podzemí (Weather Underground, atd.) - aniž by měli za zády celou jednu politickou stranu, vedení velkých měst, právní kanceláře... 
9) Mnozí ex-hippies pokračovali v komunách, kde se sice (nejspíš) dál fetovalo a smilnilo, ale také se tam rodily děti a ti lidé se dokázali uživit tvrdou fyzickou prací (farmaření, práce v lese apod.). 

Tehdejší establišment nakonec celé hnutí rozehnal, dílem rozstřílel, domnělí vůdcové (např. T. Leary) si odseděli docela dlouhé roky a napsali v těch báních zajímavé knížky. Dnes to nebude nutné - v Seattlu se už po třech dnech rozhádali a hladoví. Brzy půjdou po sobě a shnijí ve vlastních lejnech. A možná přijde i Virus. 

Možná zjednodušuji, excesy jistě byly i tehdy (zrovna ten Mason!), ale celkový dojem byl naprosto jiný. Ze srovnání je vidět, jak za těch 50 let slavný "západ" zdegeneroval.

Autor: Martin Konvička, České Budějovice, ČR, 14.6.2020


 

13. čvn, 2020

Při pozorování západního šílenství si říkám...

Že je nejvyšší čas, aby vystoupil nějaký český STÁTNÍK, a veřejně řekl, že v tomhle s "vyspělejšími spojenci" fakt nejedeme, otevřený dědičný rasismus a kolektivní vinu založenou na barvě pleti v naší zemi nepřipustíme, naše silové složky se před grázly a hysterkami jakékoli barvy klekat nebudou, sochy historických velikánů bourat nebudeme (a Koláře, nebo jak se ten parchant jmenuje, za vandalismus adekvátně potrestáme). 

Uklidnil by tím veřejnost, která je opravdu znepokojena z toho, že naši spojenci a údajní vzorové padají do barbarství. 

Možná by ani nebylo od věci poslat domů pár amerických, britských,  francouzských a německých diplomatů - takový výchovný políček, aby si uvědomili, že se zeměmi na civilizační úrovni Konga se jedná jako se zeměmi na úrovni Konga. (Jo, a omluvit se těm ruským a pozvat je zpátky). 

Ani USA, ani "evropské velmoci", by nenadělaly vůbec nic. Jejich vlády jsou tak paralyzované, že nejsou s to s vyvinout něco jako nátlak ani doma, natož v cizině. A jejich korporace... Finanční moc ještě nějakou mají, ale ono to půjde dolů, a rychle. 

Trochu potíž je v tom, že vhodného státníka nemáme. Premiér - pořád ještě věří na dotace a kšefty s EU a "západem" a trochu s tím připomíná domorodce v Melanésii, kteří si v pralese budovali "letiště", seděli na řídící věži se sluchátky s kokosového ořechu a čekali, kdy přiletí vytoužené "cargo". Prezident... obávám se, sleduje základní taktiku politických šíbrů, nechat průšvih vyhnít a pak to komentovat z jakoby rozvážnější pozice. Jenže tohle vyhnít nemusí. Předsedové Sněmovny a Senátu … darmo mluvit, a vůdcové parlamentní opozice... už hledají nějakého dealera na Václaváku, před kterého by si klekli. 

Ať se nám to líbí nebo ne, státnicky se v dnešní situaci chová jen místopředseda Sněmovny Tomio Okamura - vzdor snaze médií dělat z něj legrační figurku. Víc, než na Okamurovu velikost, to ukazuje na ubohost všech ostatních. 

Autor: Martin Konvička, České Budějovice, ČR, 13.6.2020


 

12. čvn, 2020

TŘI POZNÁMKY K NÁSTUPU BARBARSTVÍ...

1. O ČERNÝCH LABUTÍCH
(10. června dopoledne)

Jako jsme nikdo netušili, že přepálenou globální ekonomiku (+ prestiž "západu" coby racionální civilizace) pošle do kolen malý usmrkaný RNA virus, tak jsem přinejmenším já netušil, že běl*šská kafírenská levice udělá tu fatální chybu a dá se na veřejné subení č*rným gangsta. Cokoli bych čekal, tohle ne. 

Když ti degeneráti subili alláhovcům, dalo se to všelijak okecávat - na míru různým vrstvám společnosti. Pro svatoušky měli kecy o víře, pro znepokojené rodiče o rodinných hodnotách, pro socilálně deklasované o bratrství a solidaritě věřících, pro lakomé pracháče o petrodolarech, pro podnikatele o úžasných příležitostech v zálivových monarchiích, pro cestovatele k krásách a tajemstvích Orientu, pro upřímné humanisty o údajném islámském antirasismu, pro antisemity o Izraeli … no a pro grázly, misogyny, nekonsensuální sadisty a pedofily samozřejmě o prorokovi a jeho zásluhách. To vše postupně, kapku po kapce, rozhlodávalo i řekněme konzervativní vrstvy západních společností. 

Jenže adorace n-gangsta?

Především dospěli k naprosto otevřenému rasismu. "Nadlidem" se omlouvá a klání jen pro barvu kůže, nic víc. Nepočítáme-li kafírenský subinec, nikdo z majoritní společnosti, ale ani jiných minorit (v USA tedy - Latino, Východoasiat, Žid, Ind, původní Indián) nemůže na současném kultu nic získat. Vývoj všechny tyto skupiny nažene do obranné koalice. Přidají se i ti č*rní chlapíci a ženské, kteří nejsou gangsta. Současný kult totiž odlákává č*rným ženským chlapy, hrozí jim zparchantit syny a uráží nespočet, možná většinu, normálních č*rných chlapíků, kteří se životem protloukají se snahou a pílí, nemají průšvihy se zákonem a jsou ctěni coby dobří sousedé, kolegové a občané. Ti všichni mají liberálních retardů plné zuby. A ti všichni budou volit Donalda Trumpa. 

Důležitou stránkou dění je i další pád prestiže USA, stejně jako evropského severozápadu, všude ve světě. Myslím, že takový Petr Fiala (ODS) by se dnes "patřením na západ" veřejně nechlubil. Ledaže by byl ještě větší dement, než jsme čekali. 

A když už jsme se přesunuli na domácí píseček, tak další obětí je - Česká televize. Nechal jsem si od kolegy popsat, co se tam děje. Všechny ty Nory F. a Barbory K. rozdírající si vagíny při představě oh-tak-velikého-mučedníka Floyda… musí ohledně ČT otevřít oči i jejím posledním věrným. Až si člověk říká - co ty kočeny (a hošani) redaktorský blbnou? Proč, když je jim toužmo až k nevydržení, normálně nezamíří na Václavák a nepožádají o první pomoc někoho z tamních dealerů a vyhazovačů? 

Ti kluci prý mají pod hrubou slupkou široká něžná srdce. Pomohli by. 

2. K "SEXUALIZACI" SOUČASNÉHO DĚNÍ

(10. června odpoledne)

Kámoška, která mi vytýká příliš vulgární pohled na západního šílenství, mi připomněla, že v hierarchické sexualitě nejde ani tak o starosvětské šoustání, že neméně důležitým prvkem je BEZPEČÍ. 

Mno, mě to přišlo tak samozřejmé, že jsem to ani nikam nepsal. 

Ale i tímto pohledem lze věc analyzovat. Bílé studentky něčeho humanitního se samozř. rabujících grázlů bojí... Jako fantasie OK, ale od té bývá daleko k akci. Jenže najednou mužné symboly bezpečí z jejího vlastního kmene - poliši, národní gardisté, hasiči - těm grázlům subí. A první ligu! V gangsta vězeňské kultuře je líbání boty úplně nejníž, to už je větší pohoda nastavit držku nebo kaďák, páč … je v tom vždy i intimita a trošku reciprocita, kdežto líbat špinavá muklovi bagančata fakt nechceš. 

Co ty dívky asi cítí? Naprostou ztrátu respektu / pocitu Bezpečí ze strany svého kmene, naprostou převahu / příslib bezpečí - u tamtoho kmene.  

A teď si vezměte, že oba diskutované kmeny se předzásobily kvérama a střelivem.

3. O "NEUTRALITĚ" VZDĚLANÝCH VRSTEV
(11. června v poledne)

Čtu poštu. Z jedné strany na mě vypadává bourání Columbovy sochy kdesi v USA a počmárání Churchillovy sochy na pražském Žižkově. Hlavní londýnský muslopedáin prý jmenoval komisi, která prověří nejen sochy, ale i názvy ulic. Švédům zas vadí sochy jejich největšího přírodovědce, Carla Linného. Nevhodné filmy už "na západě" stahují z distribuce. S tím, že na řadě budou knihovny, archívy a muzea lze skoro počítat, otázka nezní, "zda", ale "kdy".

No a do toho - běžná, unylá a současně zběsilá, akademická agenda. Mají se konat čísi obhajoby, je třeba přečíst čísi  literární rešerši, časopis X mi připomíná dlužnou recenzi (týká se, celkem příznačně, rozmnožovacího chování motýlů), angažovaní evropští ekologové plánují jakési lobbování u "Vašeho europoslance" (má se týkat zemědělských dotací). Ti lidé zčásti nesledují zprávy, zčásti nad nimi mávnou rukou, protože "Američané byli vždycky cáklí a média odjakživa přehánějí". Život jde prostě dál, nebo se o to alespoň snaží. 

Myslím na postoje vzdělanců za všech představitelných civilizačních převratů: Únor, Mnichov, nástup nacismu, ruská a francouzská revoluce. Většina z těch, kteří to dotáhli do učebnic, si samozřejmě hleděla svého. (Jen vzácně si někdo svého nevěděl, skončil u zdi nebo ho skolilo zdraví ve vězení, a do těch učebnic se dostal taky.)  Akademik tu není od toho, aby běhal s kvérem / bajonetem / klopím / transparentem někde po ulicích. Má chránit a rozvíjet vědění, ať se děje cokoli. 

V tom nevidění/neslyšení není jen služebnost a strach o místo. Soudobý akademik je tvor Institucemi poměrně dobře krmený, současně ale poměrně dost vytěžovaný. Aby se udržel, kde je, neustále soutěží s jinými akademiky - a Instituce ho zatěžují stohy jalové práce v podobě dotazníků, zpráv, termínů a výkazů. Aktivity se navíc plánují - přibližně rok dopředu - a diáře bývají poměrně zaplněné. Od doby distingovaných pánů v parukách, scházejících se v salonech krásek velkého světa, udělalo západní intošství poměrně velký pokrok. Dnešní vysokoškolský učitel musí bojovat s přibližně stejným papírováním, jako majitel malé autodílny. Udělá chybu - a tohle, nikoli "velká politika", ho smete. 

Přesto se selektivně slepým kolegům divím. I když můžeme věřit, že západní barbarství "do Čech nepřijde", nelze si nevšimnout, že všechno to bourání soch, plivání na dávno mrtvé osobnosti, kulturní komise, nadávky "bílým starcům" ... jdou přímo na komoru nejen západní, ale celosvětové vzdělanosti. Vezměte si jen Columba. Není jen "objevitel Ameriky" pro historiky. Jeho cesty jsou mezníkem, s nímž při přednáškách operují třeba geografové, oceánografové nebo ekologové (datují se od nich mj. seznamy vyhubených a ohrožených živočišných druhů). Nebo Linného - jeho "rasistická" Systema Naturae je zakladatelským činem systematické biologie a základní přednáška z botaniky či zoologie bez zmínky o Linném "nedrží". Jsem přesvědčen, že podobné příklady by v současném obrazoborectví našli například vojáci, technici, historici umění, filosofové. Podkopneme-li vzdělanému světu jeho základy, ten svět se rozpadne jako domeček z karet. Všichni přece víme, jak bídně (v mezinárodním srovnání) dopadla věda a technika v sovětském bloku - a to byla bolševická cenzura nepohodlných názorů a autorů jen čajíčkem proti tomu, co vidíme dnes. 

Jsem ale optimista. Na včerejším semináři nám cosi přednášel student z daleké nezápadní země, a jako "kostru" svého vystoupení použil odkaz na dialektickou metodu G.W.F. Hegela. Tedy autora, jehož sochy se sice zatím nebourají a který "inspiroval Marxe", ale který je zároveň skoro symbolem německé filosofie XIX. století - a máloco je tak bílé a západně šosácké, jako německá filosofie XIX. století. Takže evropský odkaz žije dál - byť po něm jeho přímí dědicové plivou a šlapou. 

Autor: Martin Konvička, České Budějovice, ČR, 12.6.2020