12. zář, 2017

MARTIN KONVIČKA: DALŠÍ Z NESČETNÝCH DŮKAZŮ, ŽE SOUČASNÝ GENDERISMUS JE HNUTÍM DEGENERÁTŮ

Studenti berlínské Alice Salomon Hochshule žádají, aby byla z fasády školy odstraněná báseň Eugena Gomringera, protože prý obsahuje sexistický, patriarchální a obtěžující verš. Ten strašný verš zní: 

„Ulice, květiny a ženy a jeden obdivovatel“.

Je takových zpráv v poslední době tolik, že je nelze komentovat všechny. Jenže zamysleme se: Kdy přesně se z revolty západní mládeže (která na svém počátku, v 60. letech, prosazovala lásku, sexuální svobodu, toleranci k odlišnosti, květiny, korálky, krásu nahých těl nebo naopak hravost a vyzývavost) stalo zamindrákované puritánství, kterému už nevadí jen nahota a sex, ale dokonce i květiny, básně a poetický obdiv k ženské kráse? Kdy se "feminismus" stal odpudivým hnusem, který nás - pokud to dovolíme - připraví nejen o noční kluby, randění a sexy módu, ale i o 2000 let evropské poezie, počínaje Iliadou, přes Petrarcovy sonety až po moderní rockové a popové texty? 
 
Jako každé hnutí, začali i "feministickou revoluci" (a s ní souběžnou "sexuální revoluci" a hnutí za práva gayů a lesbiček) SEBEVĚDOMÍ aktivisté. Hezké a chytré ženy nesmířené s rolí pouhých ozdob svých mužů, hezcí a sebevědomí muži otrávení neustálým skrýváním svých choutek, společensky úspěšní gayové a lesbičky. Své si prosadili - a začali si naplno užívat života. Jenže jako každé hnutí, i "moderní feminismus" do sebe postupně nasál i ty méně úspěšné: Napodobovače, ženy a muže bez fantazie a sebevědomí, kteří ovšem též chtěli svůj podíl na uvolněné společenské atmosféře, též chtěli "uznání" a "pochopení" a "toleranci". 

Jenže když je někdo frustrát, lze na něm uznávat a chápat a tolerovat - jedině jeho frustraci. 

Frustrát, místo aby se sebou něco udělal (například: shodil pár kilo, začal sportovat, nebo se aspoň slušivě oblékal), začne ze svých frustrací obviňovat ostatní. Odtud celý ten výmysl, že moderní otylé "feministky" (a vychrtlé gaye, a neupravené lesbičky, a naprosto zmatené trans-lidi všeho druhu) nikdo nechce, protože jsou "utlačování patriarchální společností" - a musí tu společnost, včetně tak lidských projevů jako je lyrická báseň či píseň, zničit. 
 
Chyba je samozřejmě v nás ostatních: Měli jsme jim, místo "tolerance" a "bezpečného prostředí", rovnou říct, ať něco podniknou se svou postavou, šatníkem a pletí. Možná by si trochu poplakali - ale pak by šli do sebe. Naivní "tolerancí" jsme jim umožnili, aby ze svých komplexů udělali klacek, kterým nás tlučou po hlavách. 

Moderní anti-sexuální feminismus má samozřejmě vztah k islámu: Islám totiž škaredým ženám (a mužům) umožňuje schovat své frustrace pod závoj, případně pod nepěstěný sunna - vous, a vybít si frustrace na hezčích, šťastnějších lidech. Není to navíc poprvé - škaredé levicové aktivistky 60. let obdivovaly Maovu kulturní revoluci mimo jiné proto, že oblékla všechny Číňany do shodných nevzhledných uniforem. Maoistka Šabatová by mohla vyprávět. 
 
Mám ale na závěr pár optimistických slov. Proměna sexy aktivistů v asexuální svíčkové báby (a neméně asexuální neduživé "hipstery") je přesně proměnou, kterou prošlo evropské křesťanství od svých prvopočátků po zapšklý puritanismus 19. století. Ježíš Kristus měl ženy rád - obklopoval se děvami padlých mravů, jednu z nich, ve známém příběhu Maří z Magdaly, ochránil před kamenováním. Křesťanské výtvarné umění, poezie a hudba jsou plné obdivu k ženskosti a mateřství, vtělených do Marie - Bohorodičky. Pak přišel puritanismus konce XIX. století - a potom postupný pád, jehož posledním výstřelkem je islámofilní papež František. Křesťanům ten proces trval 2 tisíciletí, modernímu feminismu necelé století. 

Jestli to nebude tím, že křesťanství, na rozdíl od moderního feminismu, není úplně blbé? 
 
Autor: MARTIN KONVIČKA, České Budějovice, ČR, 12.9.2017
 
zdroj: