25. zář, 2017

MARTIN KONVIČKA: TORTURA POKRAČUJE – TŘI PŘEDVOLEBNÍ DEBATY V JEDNOM

Protože jsem neprozřetelně slíbil, že budu – z pozice „politické mrtvoly“ – sledovat všechny předvolební debaty na čt24, musel jsem strávit úmorný večer – shlédnutím hned třech (s vynechávkami a občas nepozorně). Ta aktuální byla o sociální politice, ty starší o dopravě a „kvalitě života“.

Zejména KVALITA ŽIVOTA by se dala nazvat Přehlídkou ztracených šancí – kdyby se už nenazývala Kápovská Exhibice moderátora Jana Železného. O to tam totiž šlo. Neomarxistická čt24 jako by se přestala tajit s uzurpovanou rolí Vychovatele Národa – klidně vybaveného rákoskou, neb doba to žádá a budování multikulturní utopie se neobejde bez obětí.

Zúčastnění borci (Čižinský – Lidovec, Kolařík – Pirát, Konvalinková – Zelenina, Koten – Okamurovec, Němcová – ODS, Luzar - KSČM, Lochman – STAN, Válek – Top09, Veselý – ČSSD, Vokřál – ANO) byli podrobeni neutuchající šikaně se stran moderátora, který naprosto ovládl večer a s využitím toho, že udával témata debaty, je nutil k nekonečnému proudu soudružské kritiky a sebekritiky: Jak jsou ti Češi hrozní rasisté. Jak málo bojujeme s xenofobií. Jak je úkolem politika nešířit strach a tlumit vášně. Jak se u nás málo dbá na džendeovou rovnost ...

Byla zde zajímavá analogie s moderátorovým tátou, mediálním mágem Vladimírem Železným. Ten se také s gustem předváděl ve vlastním pořadu, ale jednak byl ve studiu sám – nepotřeboval se vytahovat nad chudáky politiky – a jednak odpovídal na dopisy diváků všech kast a názorů, a odpovídal na ně pokud možno slušně…

Strašné bylo, že se tomu debatéři podrobovali. Nezahlédl jsem, že by někdo z nich zkusil zpražit mladého Železného některým z osvědčených triků, třeba protiotázkou („A jste si jist, že se nemýlíte, pane redaktore?), nebo „klaunovským“ vykoupáním drzouna („To je fundamentálně, ale fundamentálně chybně položená otázka.“) Jistě, redaktoři dnešních časů jsou na odpor kladoucí politiky jistě připraveni lépe, než tomu bývalo před čtvrtstoletím – ale mohli to aspoň zkusit. Jeden jediný adept zvolení, který se o odpor pokusil, byl Radek Koten v barvách SPD. Odpor studentíků proti tyranskému kantorkovi ovšem funguje jen tehdy, je-li mezi nimi bazální solidarita. Tu ostatní nešťastníci neprokázali, naopak neváhali dorážet ty své soupeře, které si moderátor právě podával. Možná že právě tato nerovnováha sil, kdy diskutující „bojovali“ proti sobě navzájem i moderátorovi, kdežto moderátor jen proti nim, dává médiím onu perverzní sílu.

Přesto se Radek Koten z SPD nedal. Vnesl do debaty téma islámu, snažil se ukázat, že ona strašlivá „xenofobie“ a „strach“, proti nimž Železný neustále brojil, nejsou prázdná pojmenování abstraktního zla, že se za nimi mohou skrývat naprosto konkrétní problémy, potenciálně ohrožující kvalitu života voličů. Všichni ostatní – aby se vyhnuli zakázanému slovu na „i“ – předpisově mlžili. Vznikaly z toho bizarní situace, kdy se všichni sborem zaklínali integrovanými Vietnamci a pro ekonomiku užitečnými Ukrajinci, případně, aby ukázali jak jsou vzorní, horovali proti zlým xenofobům ještě víc, než moderátor (Válek z Top09), souhlasili s tvrdým potrestáním svých prostořekých stranických kolegů (Veselý z ČSSD) a podobně. Obzvláště perverzní bylo srovnávání pracovitých Vietnamců se současnou migrační vlnou. Podle piráta Kolaříka jsou zde Vietnamci dlouho a je jich zde mnoho, takže až zde dlouho bude mnoho mohamedánů …

A tak měl pořad vlastně jen jednu světlou chvilku – když přišla řeč na genderové kvóty a Hana Konvalinková (Zelení) si vjela do vlasů s Miroslavou Němcovou (ODS) na téma, která z nich že je úspěšnější ženou. Konvalinková mlžila o kvótách jako o „nezávazné pozvánce“, rovnou ale přiznala, že by se týkaly lepších džobů, vedoucích pozic a podobně (ve shodě s pozorováním Dr. Petra Hampla, že „feministkám“ nejde o zlepšení postavení žen obecně,

Němcové všechna čest, že kvóty odmítla z principu. Když se ale prezentovala jako veleúspěšná politička, pomyslel si divák cosi škaredě šovinistického.

Do debaty s tématem DOPRAVA vyslaly všechny partaje technokraticky působící pány, tedy až na Zelené, jejichž bijec Jakub Kutílek působil krajně netechnokraticky. (Ostatní bijci: Ivan Adamec – ODS, Jan Birke – ČSSD, Lukáš Černohorský – Pirát, Ivan Fencl – SPD, Miloš Krčmář – KDU, Michal Kučera Top09, Jakub Kutílek – Zelení, Karel Šídlo – KSČM, Jiří Švec – STAN, Dan Ťok – ANO). Pořad, moderovaný Danielou Písařovicovou, ukázal, že žádná ze stran (dokonce ani Zelení) neslibuje voličům rozbité dálnice, drahé mýtné, neprůjezdné silnice a permanentní dopravní zácpy. Bylo skutečně až dojemné, jak si pánové notovali i v tak citlivých věcech, jako je zavinění dávno chybně naplánovaných dálničních tras a jak se shodovali, že tristní dopravní situaci je třeba řešit, ať povládne kdokoli. Člověk měl tendenci jim v tomto punktu i věřit – doba velkololepých stranických „čórek“ s výkupu pozemků a podobně je pryč (dnes se krade jinak, elegantněji) a v nemožných dopravních zácpách leckdy uvíznou i vážení páni politici, případně jejich rodiny.

I těch pár úletů, ke kterým došlo, se udrželo v mezích. Zelený Kutílek tradičně prosazoval železnice na úkor dálnic, činil tak však nesměle a plaše. Pirát Černohorský chtěl „nejprve vytvořit koncepci“, za což ho výjimečně sympaticky utřel Ťok z ANO, když namítnul, že koncepce existuje snad 20 let a jakékoli její přehodnocování by znamenalo zbrzdění tolik nutných dopravních staveb. Tentýž Ťok sice jindy poznamenal, že když je dálnice svedená do jednoho pruhu, není to až takový problém – jenže to by člověk onomu nepříteli rychlé jízdy skoro odpustil.

Zkrátka a dobře: Doprava není téma, na kterém se voliči budou rozhodovat. Nechtějí-li ovšem volit Zelené

Debata SOCIÁLNÍ POLITIKA A NEZAMĚSTNANOST byla oproti KVALITĚ ŽIVOTA o poznání techničtější, oproti DOPRAVĚ pak (pro mě, coby sexistu a šovinistu) pohlednější. Krom moderátorky Daniely Písařovicové bylo ve studiu celkem 7 dám (Aulická-Jírovcová za KSČM, Horáková za Zelené Khmery, Hyťhová za Okamurovce, Matoušková za Starosty, Marxová za ČSSD, Maxová za ANO a Zelienková za Top09). Sociálně cítící muže zastupovali Bartošek (Lidovec), Jiránek (Pirát) a Skopeček (ODS).

Hodně se mluvilo o důchodech, deficitech účtu, nízké porodnosti a podobných věcech – a diváka může potěšit, že prakticky všechny stany přiznávaly problémy současného průběžného modelu a žádná z nich nechce nechat chudší starší lidi vybírat popelnice. Bizarností však bylo 

slyšet dost. Lidovec Bartošek se například kasal, že patříme k zemím s nejnižší mírou chudoby – jako by to byla zásluha jeho partaje. Pirát Jiránek se neustále oháněl „skandinávským modelem“ – čímsi, čím bylo zvykem žonglovat někdy před 20 lety, když

ještě nebylo jasné, že Švédsko a Norsko jsou zanikající národy. Horáková od Zelených rázně odmítala spoluúčast při důchodovém spoření. Marxová z ČSSD (nebo to byla Maxová z ANO? Ty dvě dámy byly často k nerozeznání) přirovnala výplaty důchodů k opravám silnic. Někdy na ně holt je, někdy ne. Až hrozivě zněla slova Matouškové (STAN), podle níž jsou deficitem na důchodových účtech vinni hlavně – neplatiči. Ta dáma s vizáží a účesem ostře nabroušené berní úřednice by si na neplatiče došlápla, aniž by si připustila, že oni „neplatiči“ možná nemají z čeho platit a že „došlápnutí“ je může vyhnat na ulici, nebo k sebevraždě (čímž by byl problém vyřešen, to je fakt).

Řeči o potřebě vyšší porodnosti oscilovaly mezi faktickou rezignací („nemůžeme“ mladým lidem diktovat, zda a kdy mají mít děti) a jurodivými návrhy ohledně jeslí pro všechny a zvýšení či snížení porodného. Světlou chvilkou bylo kupodivu vystoupení Horákové od Zelených. V jednu chvíli se nehlídala a přiznala se ke všem strachům, jež trápí mladou ženu z její společenské kasty („lepší panika“ s těmi nejlepšími názory i kádrovým profilem): Zda se vzdělávat, zda spořit, zda budovat kariéru, zda a kdy rodit – a jak a kdy to všechno stihnout. Byla autentická, a proto sympatická. Jediný svěží a promýšlený návrh pak do debaty vnesla „extrémistka“ od Okamury, Hyťhová. Navrhla zcela odpustit daň z příjmů pracujícím a netrestaným rodinám se třemi a více dětmi. Zbytek ansámblu se do ní hned pustil, lidé si prý mají být rovni před zákonem – jako by všechny ty dávky a porodné a příspěvky, o nichž všichni celou dobu mluvili, též negenerovaly zákonem danou nerovnost. V jednu chvíli (už nevím, o čem byla řeč) zabírala kamera duel obou dám na „H“, Horákové a Hyťhové. Musím šovinisticky přiznat, že jim to oběma slušelo, byť skoro zaručeně netušily, o čem ta druhá mluví – tak vzdálené jsou jejich světy, jejich životní zkušenost, jejich povaha.

Už to byla skoro nuda, když se začalo mluvit o homosexuálech. Až na Zelené a Piráty předvedli politici jeden po druhém ukázkové bruslení na tenkém ledě – jak mají homosexuály rádi, ale rodina je přece jen muž a žena, atd. atp. – a vysloveně se jim ulevilo, když se z homo-partnerství přešlo na homo-adopce, tisíce dítek trpících v dětských domovech, pěstounství a další debatní evergreeny, jež mají společného jedno: S problematikou homo-sňatků nijak nesouvisí, s problematikou homo-adopcí pak jen minimálně. Nebo si snad někdo myslí, že těch pár (kolik jich je se příznačně neví!) homo-párů, které chtějí někoho adoptovat, se třese na „problémové“, tedy neumístitelné, děti z ústavů? Nemyslím si to a mám dojem, že si to nemyslí vůbec nikdo, dokonce ani zelená Horáková.

Horáková. Ale pěkně se o tom v televizi plká.

Autor: Martin Konvička, České Budějovice, ČR, 25.9.2017

zdroj:

http://www.ceskatelevize.cz/ct24/specialy/2234128-volby-2017-programove-postoje-stran