3. říj, 2017

MARTIN KONVIČKA: MŮŽE BÝT NĚCO HLOUPĚJŠÍHO, NEŽ RESPEKT?

Po většinu devadesátých let jsem četl Respekt.

Bývaly v něm dlouhé články (ideální na trávení času v tramvaji, v hospodě než přišli kamarádi, nebo ráno, než člověk "nastartoval") a psali cool stylem o všem možném, takže člověk měl pocit, že za 10 nebo kolik korun týdně získal přehled o světě. Četl jsem v něm samozřejmě i prvé delší články o soudobé expanzi islámu v západní Evropě: O nizozemsko-somálské političce Ayaan Hirsi Ali, která brojila proti šárii mezi imigranty z islámských zemí, a o nizozemském homosexuálním sociologovi Pimu Fortuynovi, který se stal politikem, když se o hrůzách islámu dozvěděl od mladých marockých koloušků. Ayaan politický mainstream vyštval z Holandska. Pima zavraždil sluníčkářský aktivista - prý aby "chránil muslimy". Když Respekt označil oba mé hrdiny za "pravicové extrémisty", začal jsem se toho plátku štítit. 

Včera mě kolega upozornil na nový kousek toho šíleného časopisu. Jakýsi Marek Švehla tam uveřejnil článek, "Všichni Konvičkovi followeři". Píše tam o mně, že jsem "zaznamenal fenomenální úspěch". Ještě roku 2010 byl prý český antiislám nevýznamný a Konvička obskurní. V dalších letech prý rostla moje popularita, všelijak jsme si "přihrávali" s prezidentem Zemanem - načež, někdy roku 2016, Konvička populární být přestal, ale Česko antiislámské zůstalo. Prý za to nějak záhadně můžou politici - kdyby prý místo jitření vášní uklidňovali veřejnost, naše země by islám milovala, jak se snad sluší a patří, nebo co. 

Švehla, respektive Respekt, nepochopili vůbec nic - dokonce ani staré texty ze svého vlastního časopisu. Nepochopili, že celonárodní odmítání islámu nemá pranic společného s Konvičkou, ani Zemanem, ani Okamurou, ani třeba Alešem Brichtou či Vlastimilem Vondruškou. Jde v něm především o islám jako takový, jeho učení, jeho metody expanze, jeho projevy ve světě i v současné Evropě. A také trochu o zahanbující lhavost a neschopnost akademického, mediálního a politického establišmentu. Ne, nebudu zde únavně opakovat výčet všech podrazů, vražd a masakrů, před nimiž Švehla, fascinován Konvičkou (Zemanem, Okamurou, Brichtou, Hnídkem, Hamplem, Vondruškou, Hoeschlem, Nohavicou, Ringo Čechem ... ) uhýbá očima. Všichni to známe - jen v Respektu, České televizi,.Českém rozhlase a na většině humanitních fakult evidentně neznají nic.  

Zato Vám prozradím něco úplně jiného: Už jednou jsem podobný "fenomenální úspěch" zažil. Týkal se úplně jiného oboru - ekologie ochrany přírody, úžeji pojato přístupů k ochraně stanovišť ohrožených motýlů a brouků - a i tam jsem "nikoho nezajímal" (okolo roku 2000), pak "zajímal úplně všechny (cca 2008) a nakonec se "celá ochrana přírody stala Konvičkovým followerem" (dnes - i když to občas neradi říkají). Já se jen směji - a mám radost. Jednak se o ta stanoviště čím dál častěji pečuje tak, jak jsme o tom s kolegy před skoro 20 lety snili. Jednak, a to je důležité, vůbec nikdy nešlo o nějakého Konvičku (a Čížka a Beneše a Frice a Tropka a Hegenbarta a Bogusche...). Šlo především o shromáždění faktů o stavu stanovišť a populací ohrožených druhů, o vyvození správných závěrů z těch faktů, a o politickou vůli těm faktům přizpůsobit praktická rozhodnutí. A šlo také trochu o neschopnost byvšího ochranářského establišmentu provést výše naznačené mentální operace. I tehdy na mě nejdřív sváděli svou neschopnost (dokonce jsem v jinak klidných přírodovědeckých kruzích slýchával, že jsem "extrémista"), pak byli částečně odborně zahlušeni, částečně se přizpůsobili.  

Tak to holt chodí a jinak to být nemůže. 

Jenom bych si dovolil jednu osobní doušku. Až bude nějaká vyšší moc rozhodovat, které ze současných médií zahlušit a kterému umožnit změnu kursu - zahlušme časopis Respekt. Naprosto, bez milosti a bezohledně. Různá média totiž vůči islámské expanzi projevují různou míru inteligence a statečnosti, ale Respekt - toť čisté tupanství a zbabělost. Už od časů vyštvání Ayaan a zavražděni Pima.    
 
Autor: Martin Konvička, České Budějovice, ČR, 3.10.2017
 
 
PŮVODNÍ ŠVEHLŮV ČLÁNEK Z RESPEKTU:

Je to příběh úspěchu, jaký už dějiny znají. Seskupení zvané Islám v ČR nechceme vzniklo před osmi lety na Facebooku  jako skupinka lidí utvrzujících se ve strachu z islámu. První článek v novinách, v Právu, se o nich objevil o rok později, na jaře 2010. Tehdy měli tisíce stoupenců a o jejich podporu před volbami požádal lídr pražské kandidátky Zemanovců. V Právu o tom referoval tehdy málo známý novinář Jiří Ovčáček.

Když pomineme občasnou zmínku na okrajových zpravodajských webech a v blozích, tak na další článek bylo nutné čekat dva roky do jara 2012. Týden psal o muslimech v Česku a dal slovo i Martinu Konvičkovi, lídrovi islamofobů. Konvička sdělil, že už mají na síti 60 tisíc příznivců, a legální náboženství přirovnal k nacismu. Znělo to jako neškodný bizár.

Ještě v roce 2013 ukazuje databáze všech mediálních výstupů jen osm textů, jediný v tištěných novinách – Blesku, kde vyšla pouhá zmínka. V roce 2014 vyšlo 90 textů, včetně blogů. Přitom ve stejné době se odehrála velká událost – Facebook zablokoval účet islamofobů. Média to však přešla bez výraznějšího zájmu.

Nicméně další rok se už objevilo 1144 textů, televizních a rozhlasových výstupů. Vloni pak 487, letos už pouze 66. Referovat o Konvičkově uskupení totiž přestalo být zajímavé. Rétorika Islám v ČR nechceme se stala běžnou součástí českého veřejného prostoru. Česko jako takové se stalo followerem uskupení Islám v ČR nechceme.

Ukázalo se to i tento měsíc. Český prezident ztratil všechen stud a na setkání s německým prezidentem mluvil o migrantech „muslimského typu“. Formulace jako vystřižená z rasových zákonů totalitního státu nedává ve svobodné společnosti smysl, nic takového totiž v reálném světě neexistuje. Zeman už také nejen na svých mítincích, ale před zahraničním hostem míchá uprchlíky s ekonomickými migranty, což je běžná strategie, jak upřít lidem prchajícím před válkou to jediné pozitivní, co jim válka přinesla, a sice nutnost soucitu.

Ani premiér Bohuslav Sobotka není pozadu. V rozhovoru pro rakouský list Die Presse rovnou v rámci konvičkovského copyrightu prohlásil, že „muslimy v ČR nechceme“. Takže nejen ekonomické migranty a uprchlíky, ale nikoho z pásu od Indonésie po Maroko. V anketě na serveru iDNES pak Sobotkovo prohlášení podpořilo 95 procent z více než 14 tisíc hlasujících.

Jak je možné, že pohled obskurní radikální skupiny na Facebooku převzala během několika málo let drtivá většina společnosti? Čísla publikovaných článků ukazují, že velkou roli sehrála migrační krize a pohled na davy uprchlíků proudící kolem našich jižních hranic do Německa. Politici mohli zkusit rozrušenou veřejnost uklidnit. Stal se opak, hlavně Zeman se tématu chopil a pumpoval mezi veřejnost strach. Ostatně jak vzpomínky na rok 2010 z úvodu textu ukazují, islamofobové byli od začátku jeho spojenci, tak jim to později vrátil.

Sobotka měl možnost potvrdit pověst Evropana, stoupence civilizace, kde se lidé nedělí podle toho, jakému bohu věří, a kde slovo solidarita nesignalizuje povahovou slabost, ale sílu. Neudělal to, naopak zaujal zemanovskou pozici. Ta má jednu nevýhodu: nikdo neví, kam až nás může zavést. Nesnášenlivost, nedostatek občanského principu nezůstane u muslimů. Může se šířit společností a do skupiny těch, které „tady nechceme“, může nečekaně spadnout i leckterý Sobotka.

zdroj: