12. říj, 2017

MARTIN KONVIČKA: DÁNSKÝ BOJ S MIGRACÍ A GHETTY, ANEB TRAMPOTY ČESTNÉHO LIBERÁLA

Bouřlivý západoevropský vývoj posledních let, akcelerovaný nepříčetným rozhodnutím německé kancléřky zničit Evropu ještě v této pětiletce, ukázal mimo jiné, že v politologii platí pravidlo dobře známé evolučním biologům a ekologům: A sice, že vše zajímavé a inspirující se odehrává v malých populacích (lokalitách, státech) na periférii velkých populací (areálů, říší). Velkoobjemovost a těžkotonážnost sebou nesou setrvačnost a těžkopádnost. Proto vznikají nové druhy nejrychleji na izolovaných ostrovech, technické inovace v garážích - a proto se velké říše, třeba Rakousko-Uhersko, SSSR nebo Berlínem vedená EU, dříve či později utopí ve vlastních výkalech. 

Dánsko je malou zemí vklíněnou mezi obrovité Německo a Švédsko, které sice není žádný obr, ale vedle nějž je Dánsko pořád trpaslík. Jako malý národ jsou Dánové mnohem citlivější na svou jedinečnost a identitu. Podobně jako třeba Češi či Slováci už dlouho nikoho nedobývali ani nekolonizovali - a tak je mnohem těžší vtlouct do nich komplex "bílé viny" (za kolonialismus, holokaust, globální oteplení ... nebo cokoli, co moralisty zrovna napadne). Mohlo by nás ale napadnout, že jako maličká země jsou historicky odsouzeni slízávat průšvihy, které jim nadrobí jejich mocnější sousedé. Nebo je to jinak? 
 
V posledních měsících v obecném zpravodajském mumraji občas probublá zpráva, že Dánsko zaujímá k islámské invazi mnohem příčetnější postoj, než jeho sousedé. Snaží se hlídat hranice s Německem, odmítá "ekonomickým migrantům" udělovat azyl, zavádí zákaz burek a přísnou kontrolu islámských škol. Premiér, pravicový liberál Lars Løkke Rasmussen, dokonce hovoří o "boji s paralelními společnostmi, které parazitují na pracujících Dánech" - všichni víme, o koho jde. Mocnější a nepříčetnější sousedé jej nechávají v klidu - mají svých starostí dost a nemohou dost dobře označit za "xenofoba" někoho, kdo premiéruje vzorné západoevropské zemi a v minulosti proslul například jako bojovník proti globálnímu oteplení. Vypěstovat si druhého Orbána se jim zatím nechce. 

Vývoj Rasmussenovy rétoriky prozrazuje dvě věci. Za prvé, jeho migrační skepse je reakcí na vítací nepříčetnost Merkelové a jí podobných šílenců. Kdyby Německo neotevřelo hranice tak nehorázně, Dánsko by je nejspíš nezavíralo. Za druhé, tento donedávna vzorný Evropan se pohybuje na hranicích možného. Slovu "islám" se například vyhýbá; mluví o "nekompatibilní kultuře", nebo "parazitní kultuře". Je to v jeho případě pochopitelné - v Dánsku už totiž islámská ghetta jsou, premiér chce za každou cenu odvrátit přímou konfrontaci. Důležitější než rétorika však jsou činy, a těch se dánský premiér nebojí. Dánsko nám tak ukazuje, že ani v zamuslené západní Evropě nemusí být vše ztraceno - musí se však především chtít. 
 
Osobně v něm vidím lídra malého národa, který - na rozdíl od mocnějších sousedů - dělá vše pro to, aby odvrátil národní sebevraždu a současně proti sobě nepoštval sousedy. 

Nahlédnutí do jeho životopisu nám pak napovídá, co ho pohání, proč je tak jiný, než Merkelová, švédský premiér Stefan Löfven, nebo třeba buznička Macron. Merkelová je bezdětná, Löfven se ženil v pozdním věku a vyženil dospělé děti své ženy, o Macronovi škoda mluvit. Naopak Rasmussen je otcem tří dětí - a tudíž mu není lhostejné, v jakém budou žít světě.    

Velká politika skutečně umí být přízemně jednoduchá. 
 
Autor: Martin Konvička, České Budějovice, ČR,12.10.2017