19. říj, 2017

MARTIN KONVIČKA: DOPADNOU NEOMARXISTÉ S "LGBTQ", JAKO DOPADLI KLASIČTÍ MARXISTÉ S DĚLNICKOU TŘÍDOU?

Vznik neomarxismu se zjednodušeně vysvětluje tak, že když evropští a američtí dělníci někdy mezi 1. světovou válkou a 50. léty odmítli boj proti kapitalismu a komunistickou revoluci, jali se levicová intelektuálové, cítíc se zrazeni, hledat "revoluční element" někde jinde.
 
Jako kandidáty si vybrali odstrkované všeho druhu - mimo jiné etnické menšiny, umělce, všelijaké intelektuální výstředníky a samozřejmě také homosexuály - a jiné "jinosexuály", tedy nositele ještě bizarnějších sexuálních odchylek. Západní společnost, označená za rasistickou, netolerantní a patriarchálně maskulinní, prý všechny tyto "menšiny" utlačuje. Proto mělo být v nejlepším zájmu menšin se spojit a pod vedením neomarxistických mudrlantů západní společnost zničit. Revoluční proces měl urychlit dovoz exotičtějších cizozemců všeho druhu, rozsévání rozkolu, vyzdvihování "alternativ" na úkor většinového životního stylu v médiích a kultuře, špinění tradiční rodiny, útoky na přirozeně vzniklé formy lidských pospolitostí. 

Co bude potom, až bude "utlačovatelská společnost" zničena, tím se neomarxisté (stejně jako tradiční marxisté) nikdy nezabývali. 
 
Jenže přinejmenším na poli alternativně sexuálním se cosi zadrhlo. "Teplí" a ostatní sexuální pošuci, alias úchylové, alias GLBT-pozitivní osoby, neomarxisty plně protěžovaná menšina (jen si vezměte všechny ty ministry evropských vlád či velvyslance obamových USA v čele "Pride" průvodů po celém západním světě), jako by levičákům na jejich hry kašlali. Tedy - alespoň ti chytřejší úchylové. 

Posuďte sami. 

Jeden z prvých skutečně vlivných kritiků islamizace Nizozemí, Pim Fortuyn, byl přiznaný homosexuál. Kdyby ho nezavraždil neomarxistický "ochránce muslimů", mohl se stát nizozemským premiérem.
 
Milo Yiannopoulos, populární americký antiislámský blogger, představitel směru AltRight, který zásadně přispěl k popularitě Donalda Trumpa u mladších voličů, není jen teplý - má dokonce černého přítele a veřejně tvrdí, že černé údy kouří raději, než bílé.
  
Německou "extrémistickou" (to jest: střízlivě uvažující, antiislámskou a svobodymilovnou) stranu AfD vede lesbická politička Alice Weidelová. Podobně jako Milo nechce ani ona být trapná árijská lesbička, a tak si pořídila přítelkyni ze Srí Lanky.
 
Podíváme se do ČR, tak asi nejostřejší potíračkou lží neomarxistických médií o Blízkém Východě, Rusku, EU a prezidentu Zemanovi je jistá Tereza Spencerová. Ani ta není obyčejným řiťopichem nebo lízalkou. Je trans-člověk (přešitá, tuším, z muže na ženu, ale jistý si nejsem). Z hlediska neomarxistické "genderové" ideologie by měla automaticky stát v čele Zelených, nebo alespoň Top09. Neděje se tak. 

Osobně znám různých jinosexuálek opravdu hodně (více, než jinosexuálů, ale i tam to ujde) - a žádný odvar, spíše první ligu. Vesměs volily Zemana a ve "volebních kalkulačkách" jim vychází SPD, i když by některé byly raději, kdyby jim vyšla úplně jiná partaj. Fakt. 
 
Abychom pochopili, co se děje, musíme se vrátit k dělníkům 1. poloviny XX. století. 

Co chtěl dělník, kterého komunističtí agitátoři přemlouvali k revoluci? 

Chtěl si udržet práci, případně získat lepší, příjemnější a lépe placenou práci, díky níž by založil, uživil a zabezpečil rodinu. Chtěl co možná nejpohodlnější bydlení a nejpříjemnější domácnost, aby si po práci odpočinul, a chtěl něco volného času, aby si mohl užít rodiny a přátel. Chtěl naději na lepší život pro své děti a přál si, aby ho zaměstnavatel, lépe postavení spoluobčané, úřady a státní instituce neponižovaly. A taky, možná ze všeho nejvíc, chtěl "svatý pokoj" pro sebe a své blízké, minimum zbytečných starostí, co nejvíc prostoru pro rozvíjení normálních lidských zájmů a koníčků a radostí. 
 
Když pochopil, že to vše může získat ve fungující zemi se šlapající ekonomikou, anžto jeho zaměstnavatel chce (pro sebe i pro něj) víceméně to samé, zatímco pro marxistického agitátora byl jen nástrojem jakýchsi perverzně destruktivních plánů, odvrátil se od marxisty - "zradil revoluci" - a stal se spokojeným dělnickým maloměšťákem. 
 
A co vlastně chce takový jinosexuál? 

Když odhlédneme od práce, bydlení a částečně i rodiny (ne všechny "úchylky" jsou v rozporu s rodinným životem, některé, třeba záliba v hierarchické sexualitě, jej mohou naopak posilovat), tak chce především, aby ho spoluobčané, úřady a instituce neponižovaly - aby si jeho zvláštnosti prostě nevšímaly. Chce taky něco bezpečí, stability společenského uspořádání, jistoty, že jeho "úchylka", dnes možná preferovaná, nebude zítra či za rok takříkajíc o hubu. Ergo, přeje si, aby mu všichni dali svatý pokoj. 
 
Neomarxistická agenda, která staví zájmy "teploušů" proti zájmům heterosexuálů, cpe genderovou ideologii do hlav malých dětí, propaguje šílenosti jako předčasné veřejné coming-outy či dokonce změny pohlaví (každý opravdový "úchyl" přitom ví, že tohle jsou hluboce soukromé věci, k nimž člověk musí doklopýtat sám, možná s pomocí partnerů či přátel, ale rozhodně ne s pomocí paní učitelky a školního psychologa), našeho jinosexuála ohrožuje. Akce totiž vyvolává reakci, pruzení ostatních se dříve či později obrátí proti vám. Nemluvě o tom, že neomarxisté, v zájmu "urychlení revoluce", ohrožují pohodovou a tolerantní atmosféru západních zemí dovozem naprosto netolerantních magorů ze zemí islámských - čímž jinosexuály ohrožují nejen na intimním vyžití, ale přímo na životech. 
 
Pim Fortuyn, Milo Yiannopoulos, Alice Weidel, Tereza Spencerová... pisatel těchto řádků a nesčetný počet jejich úchylných kámošů a kámošek, to pochopili. Nepochopilo to pár tragédů typu "homosexuála" Cempera, "homosexuála" Houdka či "pasivního flagelanta" Matěje Hollana, kteří tolik řvou především proto, že je nikdo doopravdy zajímavý nechce. (Venca Moravec to pochopil, ale tam nejde o sex, ale o charakter.) 
 
Neomarxisté tedy opět učinili chybu ... potíž je, že teď, když je "zrazují" i teplí, jim zbývá jediná "revoluční síla" - mohamedánští magoři. Jenže u nich, ač je fakt nemám rád, se můžeme spolehnout na jedno - stejně jako dělníci a stejně jako teplí se sebou nenechají orat. 

K veliké smůle neomarxistů, což je dobře, a k veliké škodě nás ostatních - uklidit ten bordel totiž nebude snadné. 
 
Autor: Martin Konvička, České Budějovice, ČR, 19.10.2017