24. říj, 2017

MARTIN KONVIČKA: ANATOMIE PIRÁTSKÉHO ÚSPĚCHU

Největší překvapení letošních voleb... Jak jinak označit jev, kdy se partaj, jež se v posledních volbách pinožila kdesi okolo dvou procent a donedávna byla známá spíš jako parta recesistů vykládajících cosi o svobodě internetu a legální marihuaně, vyšvihla na 2-4. místo (rozdíly mezi stříbrným a bramborovým medailistou jsou skutečně minimální) za vítězným Babišem. Nyní se může parlamentní silou rovnat kdysi mocné ODS a Okamurovu hnutí, které sice nebylo nikdy mocné, zato však reaguje na skutečně vážný civilizační konflikt. 

Smažky, neomaxisti, antifa, dvojka nenáviděné Top-ky ... vyjadřují svá překvapení, a taky trochu obavy, příznivci konkurenčních stran. Cítím v tom ale hlavně nepochopení, cože se vlastně stalo. 

Otázka první: Kdo piráti vlastně jsou? 

Když bytostný liberál čte jejich program, sleduje mediální vyjádření a "imidž", nemůže být vlastně nějak zvlášť proti - takoví v podstatě pohodáři, kteří odrostli pubertě, ale nemají v plánu zestárnout, vnímají světové cool trendy (to slovo si zapamatujme, bude důležité) a chtěli by, aby byl svět stejně hezký, jako jejich sny a naděje. Kluci a holky 3. tisíciletí - hodně přirostlí k počítačům, ke světu jako globální vesnici, který je otevřen každému, kdo má talent, je tolerantní k druhým a nebojí se žít. Hlavní témata: Svoboda internetu, digitalizace, boj s kvazi-státními vyděračskými organizacemi typu OSA ( = Ochranný svaz autorský, hrozní gauneři) - proti tomu fakt nelze mít námitek. Totéž platí pro legalizaci konopí a dalších takzvaných "drog" - společensky jsou v Čechách beztak tolerované ("hulil nebo hulí každej druhej") a legalizace by jen uznala status quo. 
 
Když ale jejich program srovnáte se skutečnými problémy země (svazující členství ve stále prolhanější a tyranštější EU, přibývající počet lidí bez životní perspektivy, hnusné chování elit k těm dole, nízká porodnost ... islámská expanze), je pirátský program, zvláště pokud má oslovit mladé lidi (to jest ty, kteří si důsledky dnešní špatné politiky budou slízávat ještě desítky let) - poněkud bezzubý. Dobré věci v něm neznamenají nějak zásadní změny: Spíš se jedná o kosmetické úpravy směrem k řekněme pohodlnějšímu životu, jež dosud nefungují spíš vinou blbosti (například: legalizace) a neschopnosti (například: digitalizace) stávajících správců země, než z nějaké neochoty nebo zlé vůle. Piráti jsou se stavem země v podstatě spokojeni. Chtějí ho poupravit, ale do řešení velkých otázek se pouštět nehodlají. Nepřipouštějí totiž vůbec jejich existenci. 

Kolega Hampl v jednom textu oživil pojem, pocházející z XIX. století. Žluťáci, žluťácká opozice. "Žluťácké odbory" se říkalo odborovým uskupením, které zakládali a kontrolovali proradní fabrikanti, aby tak vzali vítr z plachet odborům socialisticky revolučním - v dobovém pojmosloví rudým. Se žluťáckým odborářem se zaměstnavatel domluvil. Dal mu prostor ve věcech, kde se zájmy firmy a dělníků potkávaly (např. závodní rekreace, lékařská péče) a zbavil se tak požadavků, kde se střetávaly (např. socialistická revoluce). Občas to fungovalo. A stejně tak může občas zafungovat falešně opoziční strana. 
 
(Míním teď ignorovat zprávy o tom, že existuje jakási Mezinárodní pirátská asociace, jíž snad má šéfovat muslim a kolem všeho ochomýtá Sörös. Nejspíš to tak je, ale pro naše potřeby si stačí uvědomit, že Piráti míní "urputně bojovat" za cosi, co elitám nevadí, nebo dokonce vyhovuje, a ignorovat, bagatelizovat, zesměšňovat to, co je podstatné a mohlo by stávající režim ohrozit.) 
 
Otázka druhá: Jak piráti k úspěchu přišli? 
 
Příčiny je možno rozdělit na (1) technicko-mocenské a hlubší, (2) ideově-psychologické. Obě ty roviny se samozřejmě prolínají. 
 
(1)
 
Především si najali schopného marketéra - jistého Jakuba Horáka, cynického narcise z přesvědčení, který se ale svému řemeslu - prvotřídní manipulaci s lidmi - opravdu rozumí. Tentýž Horák dělal kampaň pro stejné volby i "konkurentovi" Pirátů - mnohými nenáviděné Top-ce. Kdesi se vyjádřil, že v tom nevidí rozpor (aby též viděl!) jeho cílem je vrátit do země 90. léta. Je zčásti romantické a současně prvotřídně cynické - devadesátky totiž, pokud něčím byly, tak byly dobou bezstarostnosti a z bezstarostnosti vycházejících nadějí. Všem totiž bylo jasné, že budou žít pohodověji, než jejich rodiče. Cynismem pak je přesvědčení, že onu bezstarostnost lze uměle vrátit - metodami chladného kalkulu, PR manipulace. 
 
Tvůrce kampaně pirátům vytvořil skvělé heslo, tvářící se rebelsky - "Pusťte nás na ně!" - a samozřejmě jim zakázal obleky, kravaty a podobné hrůznosti. "Míříte na 10 procent mladých, na prvovoliče". Na konzervativní strejce a tetky se můžete vykašlat. Jenže to by nestačilo a jen s heslem a lookem by si odměnu prvotřídního marketéra nezasloužil. 
 
S předstihem se rozjela subliminální, na podvědomí miřící, kampaň. Všimli jste si, že jak Čt ( = pravdoláskaři), tak tv Barrandov ( = pravdoláskaři) hrály celé léto staré filmy o pirátech, všechny ty Sandokany, Černé korzáry a podobně? Že to funguje skvěle, přesvědčil jsem se o prázdninách s dcerkou. V jednom letním campu se, potvůrka malá, dala dohromady s drobet starší kamarádkou a celé dny si hrály "na pirátky". Když jsem se vyptával, co vlastně jako pirátky dělají, dozvěděl jsem se (naprosto genderisticky korektně), že "zabíjejí chlapy". Ovšem na dotaz, jak chlapi vypadají, sdělily mi ty holčičky, že jsou "malí, škaredí a černí". Filmy ze 70. let holt ještě nebyly ideologicky zralé. Takže jsme zde měli nenápadnou letní masáž, že pirát = sympaťák, následovanou masáží podzimní. 
 
Tam už jsme to vnímali. Dostali prostor všude (Čt, rozhlas, velké zpravodajské weby), platili si reklamu ve vlacích a v autobusech a na internetu, redaktoři se k nim chovali mile. "Deep state" je ve Sněmovně prostě chtěl - a preference rostly. 
 
(2)
Marketér Horák a ti, kdo jej platili, správně pochopili, že existují dvě skupiny mladých voličů. Ta menší, jež se cítí být elitou (a jež volívala Zelené a Top-ku) a potom mladí - naštvaní, případně mladí - fuckeři. Mladí naštvaní v minulosti volili "stranicky", jejich hlasy se rozpouštěly zleva doprava,. jak kdy. Mladí fuckeři zpravidla nevolili vůbec. I bylo třeba ještě víc zdůraznit elitářství Topky (pro městského elitářského voliče), a současně kanalizovat naštvaný a ignorantský ("fuckerský") elektorát kamsi, kde ho bude lze zkrotit. 
 
Roli "naštvaných", případně "fuckerských" voličů jsem si uvědomil, když jsem viděl výsledky Pirátů z malých obcí a městeček. Těch cca 10 procent měli už tam - či přesněji, velkými městy předstihli Okamuru, ale už předtím mu šlapali na paty. Přitom právě v malých obcích, na venkově, žije spousta mladých, kteří se vůbec nepokládají za elitáře. Pracují nebo studují, žijí, milují ...chtějí se bavit, občas si užít možná něčeho nelegálního, ale ze všeho nejvíc si přejí, aby je neotravovali (ani na dálku) protivní páprdové v kravatách, kteří pro ně neudělají nikdy nic, jejichž existenci vnímají jako parazitní a protivnou, jejichž kecům nevěří, zajídají se jim. "Mladí naštvaní" ovšem měli na výběr z více protestních stran - byli tu Okamurovci, jdoucí proti establišmentu dost tvrdě, byli zde Svobodní, mohli zde být Realisté. Získali si je Piráti, kteří nabídli cool look, pohodovou rebelskou a občas trochu plachou imidž. Jenže to nestačí - ani prvovolič není tak tumpachový, aby se rozhodoval jen podle vzhledu.  

A zde se dostáváme k psychologii. Ani mladý člověk nechce být zlý - a označován za zlého. Rebel, to ano, ale zloduch? A právě tady nabídli Piráti "rebely, kteří jsou vlastně fajn". V televizi na ně neřvou, nikdo je z ničeho neviní a hlavně - neříkají škaredé věci. Okamurova SPD, pokud chtěla lidem říkat pravdu, musela varovat a trochu hrozit. Piráti nad takovou agendou mávali rukou, nic se neděje, řešme věci které řešit jde, ostatně - i na případné nepříjemnosti něco vymyslíme, jsme přece mladí, vzdělaní, zapálení. 
 
Jestliže vám rebelové, kteří jsou cool pohodáři, na které navíc nikdo nějak zvlášť neútočí, říkají, že problémy nejsou, dáte nakonec přednost jejich rebelii před rebeliemi ostatními, které vám slibují jen nepříjemnosti a odříkání. Nebo ne? 
 
Není bez zajímavosti, že marketér Horák pro tu druhou část mládeže, tu jež se cítí jako "elita", vymyslel mnohem agresívnější kampaň. Kampaň, v níž hrubě ponižoval a zesměšňoval voliče Zemana, voliče SPD, voliče komunistů a socialistů a ANO ... tedy "obyčejné" lidi z menších měst a vesnic, rodiče a prarodiče těch středoškoláckých kluků a holek, kteří rádi gandžu a politika je nezajímá. Mám na mysli "fórky" Dominika Ferriho (Top09), které skrz pražské elitáře dostaly do Sněmovny Kalouska a knížepána. Nic takového Piráti v kampani nepředváděli. Vystupovali naopak naprosto nekonfliktně. Politický "fucker" z malého města či naštvaný kluk z dělnické rodiny ocení, když se někdo obléká jako on a říká věci bez obalu - ale nenechá si, na rozdíl od floutka volícího Top09, plivat na maminku či sousedku. V té nekonfliktnosti ovšem zanikla skutečná agenda Pirátů - možná ne jednotlivých straníků, ale rozhodně těch, kdo asistovali jejich úspěchu. Tedy vítačství, agresívní multikulturalismus, vazby na Antifu a politické neziskovky, slepé "evropanství".  
 
Otázka třetí: Jak to všechno dopadne?

Dopadne to dobře - a to z několika důvodů. Nejdřív ten politický. Piráti se ve Sněmovně částečně rozpustí (poslancování bude pro mnohé darda: zapletou se do kšeftů, začnou se jim líbit obleky (a nežné ruce) kolegů a lodičky (a podbřišky) slečen asistentek; Bárta ani Okamura své mnohem menší poslanecké kluby neuhlídali, a to byli jiní formáti, než Ivan Bartoš), částečně se - odmaskují. "Mladí naštvaní" nebudou propříště volit vítače a uřvané islámofily (předseda se tak již stačil projevit svými útoky na Okamuru). Navíc, až zlegalizují gandžu - což je snad to jediné, co spojuje mladé naštvané, mladé fuckery, mladé rebely a dokonce i staré antiislámisty - přestanou být pro značnou část svých voličů zajímaví. Nechť jim tu gandžu Babiš vyhandluje a.s.a.p. 

Dále - u Pirátů před časem působila, a v předposledních volbách snad kandidovala, jistá Ingrid Romancová. To jméno dobře znají staří spolubojovníci z prvých let antiislámské guerilly. Řečeno stručně, je to bláznivá ultralevičačka s paranoidními sklony, řadící mezi své nepřátele mimo jiné "Vlastenecké Sdružení Odpor Kysuce", pochopitelně ruku v ruce s MOSSADem, Putinem, Trumpem, nácky všeho druhu a Jirkou Bartákem. Absolventka biofyziky, kterou umí a která je úctyhodným a těžkým oborem. Pokud byla u Pirátů schopná udělat kariéru Ingrid ... tak tam jistě mají i další skryté poklady. 

A nakonec - ale tohle je hrozně osobní, nebo spíš klanové, pochopí to jen kolegové z Jihočeské university, pár kámošů - entomologů a moje žena. Pirátské působení v politice se bude vyvíjet přibližně tak, jako studie populační genetiky jistých perleťovců. Proč, to výše jmenovaní vědí. Jak - inu, nevalně. 
 
Autor: Martin Konvička, České Budějovice, ČR, 24.10.2017