6. lis, 2017

MARTIN KONVIČKA: KLUBE SE NÁM NOVÝ ANTIISLÁMSKÝ SPASITEL - NEBO JSOU TO JEN KECY...

Patriotická scéna je ve varu. Bývalý premiér za ODS oznámil prezidentskou kandidaturu, zjevně ve snaze zopakovat come-back, jaký se před časem podařil prezidentu Zemanovi. Zvolil i podobné rekvizity: Náhle je tady kniha o tom, jaký je vlastně chlapák, a "silná vyjádření" o multikulturalismu, politickém islámu a potřebě zakázat šáriu. A taky potřebné podpisy zákonodárců - z logiky věci těch z "pravicových" stran, včetně ODS. 

S nadáváním na islám vyhrál prezidentské volby Miloš Zeman. Volili jej i voliči tradičně pravicoví, včetně například mě, protože roku 2013 už poměrně dost lidí chápalo, že islámská expanze (jakož i progresívní paralýza špiček tzv. "západu") představuje z hlediska státu podstatně větší problém, než Zemanovy hříšky z dob premiérských. Zeman měl navíc - ve věci antiislámské - poměrně úctyhodné C.V., počínaje jeho konzistentní podporou Izraele proti islámským teroristům a konče zásadním proslovem, kdy asi půl roku před prezidentskou volbou označil islám před mezinárodním fórem za "anticivilizaci". Navíc každý věděl, že "jezevec z Vysočiny" je hloubavý knihomol, a tudíž má své názory podpořeny hlubokým studiem a přemýšlením. Že nemluví do větru. 
 
Prezidentský kandidát Topolánek má za sebou přibližně stejně dlouhou "politickou karanténu", jako měl prezidentský kandidát. Tuší se o něm, že hloubavým knihomolem nikdy nebyl. To by ale ještě nemuselo být na škodu: třeba T. Okamura též není hloubavcem, a jak islámu zatápí. Na studium tlustých knih má své lidi. Potíž vidím spíš v tom, že kandidát Topolánek za sebou nemá přesvědčivé patriotické C.V. Ba právě naopak. 

Volební vítězství ODS roku 2006, pod Topolánkovým vedením, bylo nejpřesvědčivějším vítězstvím české pravice polistopadových časů. Pokud k němu tehdy něco zásadně přispělo, byl to volební program Vlastimila Tlustého, rovná daň a takzvané "daňové kolečko", mnozí čtenáři si jistě pamatují. Program atraktivní, prorůstový, sociálně citlivý, pravda - i trochu revoluční. A všichni víme, že vítězný premiér Topolánek krátce po volbách prohlásil, že "programu nevěřil už v době kampaně, a proto ho nebude realizovat". Následovala degradace populárního ekonoma Tlustého, nehynoucí přátelství s politickým oportunistou Kalouskem, propagace Lisabonské smlouvy ... valašský ogar M. T. dal prostě přednost kšeftům (a Lisabon jich tehdy sliboval, ne že ne!) před zájmy země, před sliby danými voličům, před vlastní ctí. 

Pro připomenutí odkaz: 
 


A co nám ogar slibuje dnes? 

Skoncování s multikulturalismem - potlačení politického islámu - zákaz šárie. Po jakémsi teroristickém útoku dokonce mluvil o potřebě "odvety". To vše jsou věci vlastně radikálnější, než před posledními prezidentskými volbami sliboval Miloš Zeman. Ovšem - doba se změnila.  

Ale všimněme si: I Tlustého rovná daň byla ve své době radikálnější, než polistopadové reformy Václava Klause. Jenže Klaus svému programu věřil, a prosazoval ho. Topolánek místo toho ukázal, že jeho slova mají váhu - prázdných keců. 

Taky si vzpomeňme, že rázné proslovy proti multikulturalismu a "radikalismu" pronesli - zhruba v době, kdy byl Topolánek aktivní v politice - i takoví snaživí dárečci, jako francouzský premiér Sarkozy nebo německá kancléřka Merkelová. A jací se z nich vyklubali snaživí islamizátoři!  

Dopřejme ale Topolánkovi "výhodu pochybnosti", benefit od the doubt. Třeba opravdu uzrál, pochopil, že život není jen o skotačení s blondýnkami na sněmovním kanapi, nemůže se dívat na vývoj v Evropě, stydí se za svůj podpis pod Lisabonem, cítí se být bojovníkem a přeje si, svěžeji a razantněji, zastoupit a překonat stárnoucího antiislámistu Zemana. Za muže ovšem hovoří činy - ne kecy. Topolánek sice zatím nemá funkci, ale má "své" poslance a senátory, tedy ty, kteří podpořili jeho kandidaturu. Nechť tedy koná jejich prostřednictvím. Přijmout "zákon proti islámu" není nic jednoduchého, je to věc na měsíce, ale deklarativní odsouzení šárie, sněmovní usnesení žádající vládu o přípravu protiislámského zákona či o zastavení podpory multikulturalismu - to mohou poslanci iniciovat hned na prvním zasedání Sněmovny. Nepotřebují k tomu vládu, a snad ani plný stav místopředsedů a šéfů výborů. 

Sledujme, co Topolánkovi příznivci na první schůzi Sněmovny provedou. Případně, jak se postaví k návrhům, které v tomto smyslu jistě vznese Okamurova SPD. Pokud se všelijací ti Fialové a Stajnurové projeví důrazně antiislámsky, můžeme o čistotě Topolánkových úmyslů začít přemýšlet. Pokud ne ... 

... pokud ne, tak se potvrdí nejen to, že spasitelé neexistují, ale i to, že nám někdo zas zkouší věšet bulíky na nos.  
 
Autor: Martin Konvička, České Budějovice, ČR, 6.11.2017