2. pro, 2017

MARTIN KONVIČKA: ADVENT 2017

Začíná Advent - dny, kdy se všude po Evropě rozsvěcovávaly Vánoční stromky, a konávaly Vánoční trhy. Stále se tak ještě ledaskde děje, stále se tak ještě ledaskde může dít. Žel, stále častěji za betonovými zátarasy, za zpřísněného dozoru všech představitelných složek, se stále menší radostí. 

Na ty zátarasy bylo zakládáno už dávno. Je to snad 15(?) let, co různé nadnárodní korporace, školy a úřady, aby prý kohosi nejmenovaného neurazily, začaly místo, "Veselé Vánoce" přát svým lidem "Hezké svátky", "Zimní svátky" či "Svátky světel". Náhodou se tak podobali našim dávným komunistům, těm skalním, kteří též mluvívali o "svátcích" a neříkali, jakých. Takoví komunisté už dávno vyhynuli a ústup od Vánoc v západní Evropě opravdu nezačal kvůli nim. 

Odpor k Vánocům procházel islámu na západě tak snadno, protože nebyli zdaleka jediní, komu Vánoce ležely v žaludku. Lidé z rozbitých rodin, lidé nenávidějící své rodiny, lidé s pochmurnou vzpomínkou na dětství, osamělí... Pro ty všechny jsou Vánoce, svátky rodinné, na něž se tolik těšívali jako děti, dobou zvýšeného stresu. Ví se to dlouho, ví se, že v tu dobu stoupá počet sebevražd. Nejen západní tradice, ale i jejich rozbití, jsou během Vánoc nejlépe vidět. 

Kolik z těch osamělých srdcí pracuje na propagačních odděleních různých korporací, a tam nenápadně měnilo "Vánoce" za "zimní svátky", to nikdo nevíme. Ale souvislost je až příliš hmatatelná. 

Islám, ten nenávidí všechny svátky "nevěřících". V Evropě to jsou Vánoce, v Indii Holi (svátek barev, veřejného dovádění a také konopného mléka bhang), v Číně či Japonsku asi zas něco jiného. Nenávidí totiž vše, co váže nemuslimy k jejich minulosti, kořenům a rodinám. Islámská "urážlivost" a sluníčkářská osamělost šly v odporu k Vánocům ruku v ruce. Ty svátky se měly stát svátkem konzumu pro prostý lid, nic víc a nic méně. Korporátní elity se přece ve své bohorovnosti nenechají nějakým Ježíškem, jesličkama a stromečkem dojímat. Maximálně tak obdarují svá dítka. Všimněte si, že náboženský rozměr svátků vynechávám. V ateistickém Česku hrál beztak jen podružnou roli. 

Jenže v posledních letech se vše změnilo. Veřejné Vánoční oslavy se postupně staly terčem. Velká shromáždění lidí, krátké dny, oslava čehosi, co alláh neschvaluje. Skvělá možnost zasáhnout Evropany na citlivém místě. Dát jim za vyučenou a připomenou jim, že ve svých městech už nejsou doma. Nebo tam brzy doma nebudou. 

A Evropa se "brání". Tím, že místo opravdového stromku rozsvítí skleněný, futuristický. Tím, že pod divnou záminkou zruší Vánoční trhy. Tím, že do ulic svých měst rozloží betonové zátarasy. Tím, že slovo "Vánoce" vypustí ze slovníku svých politiků. Jenže nic z toho není účinná obrana - jsou to reakce týraného zvířátka, které se krčí v koutě a čeká na další ránu. 

U nás a jinde na Východě ještě ztýraní nejsme - i když i zde máme legrační "politiky", kteří se nám snaží namluvit, že betonová zábrana kdesi na Staroměstském náměstí odvrátí případný útok. Možná by někteří z těch hrdinů, islámu v ústrety, veřejně slavené Vánoce rovnou odpískali. Vědí ale, že zatím nesmí. Zbytečně by to dráždilo prostý lid. 

Národ zatím čeká na politika, který místo roznášení kusů betonu prohlásí: "Pokud něco zkusíte, tak jedete domů". A bude schopen to splnit. 
 
Autor: Martin Konvička, České Budějovice, ČR, 2.12.2017