15. pro, 2017

MARTIN KONVIČKA: Dvě pražská setkání (se "slovem do vlastních řad")

Zítra, tedy v sobotu 16. prosince, se v Praze odehraje patriotický svátek prvořadé důležitosti. Na pozvání 2-4. nejsilnější české parlamentní strany se zde sejdou představitelé evropských parlamentních stran, sdružených v tzv. MENFu (Hnutí za Evropu svobodných národů) včetně naprostých hvězd - Geerta Wilderse, šéfa nizozemské 2. nejsilnější strany, a Marine Le Pen, jež se umístila na druhé příčce francouzských prezidentských voleb. 

Každého z nás nastartovalo k "opozičnímu aktivismu" něco jiného. U mě to byly zprvu osudy konvertitek k islámu, ale tím rozhodujícím impulsem, který mě přiměl veřejně vystoupit, byla zmařená návštěva Geerta Wilderse v Senátu ČR, jež se měla konat na podzim 2009. Skupina IvČRN vznikla v létě téhož roku. Wilderse pozval senátor Oberfalzer z ODS. Oznámení té návštěvy však vyvolalo hysterii, na níž se zejména podepsali Alena Gajdůšková (ČSSD), Jaromír Štětina (Top09) a - pozor - Přemysl Sobotka z téže ODS, jako hostitel Oberfalzer. Nejenže zmařili přednášku v Senátu, dokonce prosadili, že nizozemskému hostu nikdo nepropůjčil důstojný náhradní prostor. Vystoupení - jež mohlo zásadně posunout odpor vůči islámu v zemi - muselo být odvoláno.  

Štětina se od té doby odkopal jako kolaborant s radikálními islámisty, strana Gajdůškové míří do propadliště dějin. Jen Přemysla Sobotku později ODS nominovala do prezidentských voleb, které projel na celé čáře. Nikdo jsme neslyšeli, že by třeba Oberfalzer vyslovil výhrady. 

Wilders je mezi evropskými "islámofoby" skutečně prominentní figurou. Je v přímém styku s učiteli globálního antidžihádu - Robertem Spencerem, Ayaan Hirsi Alí, Billem Warnerem a mnoha dalšími - a jako vůbec první přinesl do velké politiky jejich zásadní poselství: Islám není možné "deradikalizovat", "umírnit", "reformovat" nebo "kontrolovat", je nutné jej zničit jako ideologický a věroučný systém - a to především v zájmu mohamedánů samotných. Jeho zásadní proslovy, to nejsou opatrné řeči politika, ale manifesty vizionáře. Není divu, že jej mohamedáni nenávidí. 

Marine Le Pen je v trochu jiné situaci. Francie měla mnohem víc islámských kolonií než Nizozemí (to mělo "jen" Indonésii), franko-islámské vztahy jsou mnohem komplikovanější hlavně, ve Francii žijí i nominální muslimové z prvých vln migrace, tedy například potomci muslimských Alžířanů, kteří v alžírské válce (1954-62) bojovali na francouzské straně (tvz. harki), nebo příslušníci skoro neislámských komunit subsaharských. Na druhé straně Francie mnohem víc než Nizozemí trpí "bruselskou" globalistickou a unifikační politikou, ekonomicky i kulturně je vysátá a zlomená. Le Pen tudíž akcentuje agendu, která mně osobně není tak blízká - čímž nechci říct, že není důležitá. 

V dobách krátkodeché slávy Bloku proti islámu jsem její jméno - v souvislosti se sdružením MENF - slýchával často. Tehdy se v pražském politickém suterénu pohybovalo vícero postaviček, kteří se kasali, že "umí zajistit návštěvu Marine Le Pen", případně "umí získat peníze od Marine Le Pen", což otevíralo dveře na různé opoziční sedánky. Nedokázal jsem je brát vážně. Bylo mi jasné, že zahraniční politik nikomu volby nevyhraje a že ty vysněné finanční injekce byly z říše fantazie - kdyby je Marine měla, nejspíš by je upotřebila ve vlastní zemi. 
 
Zahraniční partneři se prostě zvou na návštěvy po úspěšných volbách a nikoli před volbami. 
 
Byť je Le Penová umírněnější než Wilders, různí škodiči v ní vidí ztělesnění zla. Nejvíce hysterie předvádí Ivan Bartoš a jeho Piráti. Ve dnech, kdy ve mohamedánské davy zapalují synagogy ve Švédsku a vyřvávají holokaustová hesla v Berlíně, Bartoš obvinil Le Penovou z "antisemitismu" - na základě pár 50 let starých a donekonečna rozmazávaných poznámek jejího už stařičkého táty. Tentýž Bartoš ovšem před pár lety protestoval proti Dnům Jeruzaléma, konaným v Plzni, a to ruku v ruce s figurami vpravdě nechutnými - trockistou Petrem Uhlem, socialistou Janem Kavanem a zelenidlem Matějem Stropnickým.
 
 
Chyběli jen Štětina, Gajdůšková a Přemysl Sobotka, aby byla sestava kompletní. 
Ivan Bartoše a jeho Piráti se tím pasovali za nepřátele a je třeba s nimi jako s piráty zacházet: Potápět, zajatce nebrat, pokud nějaký do zajetí padne, vystavit na ráhně. 
 
Krom "velkého" sobotního setkání konala se v Praze ještě jedna opoziční konference - můžeme jí říkat "čtvrteční". O "perspektivách EU" hovořili ti, kdo by se - předpokládám - rádi vnímali jako antisystémoví intelektuálové. Petr Robejšek, držitel národního rekordu v ceně neúspěšné kampaně, "dvojjediný" europoslanec za Svobodné (o mandát se podělili) Mach/Payne a Václav Klaus junior (jediný skutečný bojovník v celé ODS). Bylo docela zábavné sledovat, kterak  "objevně" opakují teze, které jsou drtivé většině občanů už léta jasné.  

Popravdě mě překvapilo skoro až extatické nadšení, které vůči té akci projevovali někteří ex-kolegové z antiislámské staré gardy. Lidská paměť je krátká, a tak nejspíše zapomněli na Payneovo "s islámem máme mnoho společného", Machovo "nechceme být antiislámskou stranou" a předvolební útoky Realistů vůči "populistům" - které je dostaly, kam je dostaly. Při té příležitosti jsem si vzpomněl na jedno malé setkání s občany v červnu tohoto roku v Olomouci - šlo o autogramiádu knížky - kde zrovna na Petra Robejška přišla řeč. 

"Najednou se objevil - na co dosud čekal - nevěříme mu", říkali tam různí lidé. 

Bylo to vůči panu docentovi trochu nefér, mentor Realistů samozřejmě unijní proislámskou politiku kritizuje už léta. Jen se to jaksi nedostalo k lidem. Kritizoval totiž vždy tak, aby se ani malinko neumazal - což mu přízeň kavárny beztak nezískalo, ale přízeň hospody tím ztratil. 

"Lidé mají radši ty, kdo se nebojí umazat", komentoval to kolega. 

Okamurovi zítřejší hosté se umazat nebojí. Proto jim patří budoucnost. 

Autor: Martin Konvička, České budějovice, ČR, 15.12.2017
 
zdroj: