22. led, 2018

MARTIN KONVIČKA: Další poznámky mezivolební

Začal nám druhý mezivolební týden. Protože se blíží konec ledna (což je v akademickém prostředí měsíc výročních zpráv, grantových uzávěrek, přihlášek na konference a taky zkoušení), měl bych ho trávit pracovně-workoholicky. Protože však jde o víc, než v normálních volbách, sedím přilepený u PC a sleduji dění. Naštěstí nevlastním českou ani jinou televizi, takže nejhoršího jsem ušetřen. Internetové hnojomety jsou jen ozvěnou těch televizních. Přesto si člověk ledasčeho všimne.

První věc je strategická profesionalita kampaně anti-Zeman. Nechci psát kampaně "Drahoš", protože o Ctihodného Akademika nikomu (snad až na milostpaní Akademikovou, která by tou První dámou chtěla být mocinky moc) vlastně nejde. Drahoš - to je mediální výtvor volné koalice sil, které v čele státu nechtějí chlapa s vlastní hlavou. Šli na to skvěle. Nejdříve nasadili větší počet anti-Zemanů, kteří se v prvém kole předháněli v anti-Zemanovství. Tím přiměli Zemanovy příznivce, aby mířili na více bažantů současně, což je ten nejlepší způsob, jak netrefit ani jediného. Pak, až anti-Zeman voliči sami rozhodli, který z anti-Zemanů je jim nejmilejší, vrhli všechny síly na jeho podporu - a bičují emoce k hranicím fanatismu. Docela se bavím představou, že by se tím vyvoleným nestal Ctihodný Akademik, ale třeba mladý pán Hilšer. Jaké celoživotní zásluhy by asi přiznávali jemu? Celý plán má ovšem dvě Achillovy paty: Za prvé, na poslední chvíli je třeba přemalovat Drahoše - slouhu mocnějších a vítače migrantů, na Drahoše - patriota, "skoro Zemana, ale uhlazenějšího". Manévr se příliš nedaří, Ctihodný Akademik působí po přemalování poněkud plytce. A za druhé, je tady úskalí televizních duelů anti-Zemana se Zemanem. Je totiž skoro jisté, že z nich anti-Zemanovský "muž bez názoru" vyjde jako plytký mektal... 
 
Mezi všemi bizarnostmi působí zvlášť bizarně srovnávání Drahoše s Masarykem: Prý oba profesoři, oba "noblesní", navíc je tady stoleté výročí (1918 x 2018). I povrchní znalost životopisů obou pánů ukazuje, jak to přirovnání kulhá. Masaryk byl po celou svou kariéru bytostný homo politicus. Poslancoval (za maličkou partaj), objížděl regiony, psal a přednášel o místě malých národů v Podunajské monarchii. Jeho politické a společenské názory každý znal, několikrát - jako v případě hilsneriády a rukopisných sporů - šel do střetu s většinou dobové vzdělané společnosti. Jeho největší solitérní akce přišla, když se vypuknutím Světové války rozbil jeho sen o federalizaci Rakouska. Tehdy se nebál dopustit vůči monarchii zločinu velezrady a zahájil, zprvu prakticky sám a s minimálními prostředky, zahraniční odbojovou akci. Drahoš se sice též pohyboval blízko politiky - jako předseda AV ČR měl pod sebou rozpočet srovnatelný s menším ministrerstvem, musel se setkávat s ministry, šéfy poslaneckých klubů a podobně - politiku v pravém smyslu slova však nedělal. Nemám mu to za zlé - bránění a posilování svěřené instituce (AV ČR) bylo s nějakými vyhraněnými názory v rozporu. Proto o vývoji jeho politických postojů - pokud kdy nějaké měl - nevíme a nemůžeme vědět nic. Kdybych to měl přirovnat k poměrům pozdního Rakouska, byl by Drahoš srovnatelný se Zemským školním radou, nebo Císařským inspektorem pro vyšší vzdělání (ty funkce jsem si vymyslel), tedy s úředníkem, který svědomitě plní pokyny a ve vymezených mantinelech se snaží získat co nejvíc pro svůj Úřad. Nic nemůže být dál od Masarykova rebelství. 
 
Taky mě zarazilo, kolik se v Česku najednou urodilo slušňáků. "Slušnost" se stala praporem, pod nímž "drahoušci" udávají na sociálních sítích, vyhrožují "rozbitím huby" a "likvidací v práci", smějí se zdravotním potížím stávajícího prezidenta, případně sní o "vyhubení zemanovské lůzy" (i s tímto názorem jsem se už setkal). Žijí asi v nějaké jiné zemi, než té, kde se na dálnicích zásadně jezdí na doraz (dle výkonu toho kterého motoru, samozřejmě), alkohol je nedílnou součástí oslavy 15. narozenin a politik, hudební star nebo podnikatel, který se na veřejnosti neobjevuje s milenku, jako by nebyl. Asi si všichni ti zdivočelí šoféři, mladiství alkoholici a postarší proutníci volbou slušňáka něco kompenzují. Zvlášť zábavný pak je důraz na "slušnost" u vysokoškoláků. Žiji mezi nimi. Nejsou to žádní hulváti. Ale Mirkové Dušínové také ne ... fakt. 
 
S tou láskou vysokoškoláků k anti-Zemanovi, tedy pardon Drahošovi, to je vůbec akési otazné. Před pár dny jsem byl v kanceláři "načapán" hned několika studenty najednou, kterak se místo usilovného bádání flákám na facebooku. Vyskočila na ně úvodní fotografie  - partička zarostlých bašibazuků v pyžamech s nápisem "Drahoš na hrad". "Tohle je dobré", kvitovali to společně, aniž by komentovali, koho budou volit. Taky jsem se jich neptal. Věřím, že nejsou blbí.
 
Během týdne Zemana postupně podpořilo hned několik hvězd, ex-hvězd a skoro-hvězd tuzemské politiky: Mám na mysli otce a syna Klausovy, ex-premiéra Paroubka, zbytečně opatrného (a proto neúspěšného) realiistu Robejška, komentátora Tomáše Haase. Pomalu se přidávají i komentátoři z řad anti-islámistů, kteří se do poslední chvíle zdráhali, snad v potřebě se něčím lišit. Ta potřeba (kterou evidentně netrpí Klaus senior, ale trpí jí kdekdo, kdo se na předloni krátce blýskl na demonstraci Bloku proti islámu) mi dlouho nešla do hlavy. Než mi otevřel oči status jednoho přítele, tichého a nenápadného památkáře z Prahy: "Lidi nerozumí válce ani politice, a nevím, co se s tím dá dělat".

Moje odpověď zní: Naučit je hrát šachy. V šachu, stejně jako v nejvyšší politice, se totiž celá hra točí kolem krále. Král je přitom zoufale slabou figurou: Zchromle se šourá po šachovnici vždy o jedno políčko, nesmí se přiblížit ke králi soupeře, nelze ho vyměnit za jinou figuru. Jeho ohrožením přitom celá hra končí. Pokud by všechny ty mocné dámy, průrazné věže, hbití jezdců a vytrvalí pěšci nehráli na krále, ale na sebe, pomyslný šachový "tým" by prohrál. Jsem rád, že si to uvědomují oba Klausové, Paroubek, Haas ... a nejsem rád, že si to neuvědomuje tolik věží, střelců a pěšců z patriotického tábora. Naštěstí je před námi ještě týden. Za týden se nestanete šachistou, ale pravidla pochopíte.

Autor: Martin Konvička, České Budějovice, ČR, 22.1.2018