25. led, 2018

MARTIN KONVIČKA: Před kým že kandidát D. zachránil Akademii věd?

Skoro jsem na tu "epochální událost" zapomněl - z hlediska událostí pozdějších připadá mi skoro nicotná. Před zhruba dekádou však rozbouřila kabinety tuzemských kateder a zasedací místnosti vědeckých ústavů víc, než kterákoli událost předtím i potom.
 
Mám k tomu příběhu drobně osobní vztah, neb jeden tehdejších hlavních protihráčů byl vedoucím mé dizertační práce, byl jsem jeho prvým Ph.D. absolventem - mívali jsme spolu skoro přátelský vztah. Jeho protihráčem byl Jiří Drahoš. Šlo o spor "Školství versus Akademie věd", nebo též - ambiciozní fakulty versus znavené výzkumné ústavy.
 
Nechci čtenáře zatěžovat technikáliemi, které lze dogůglit v dobovém tisku - sám je nedohledávám, píšu po paměti a omlouvám se za nepřesnosti. Šlo o to, že vládní Rada pro vědu a výzkum - či jak se to jmenovalo - spočetla vědecké výkony (to jest publikace, patenty, výzkumné zprávy, knihy ... přinejmenším v přírodních vědách existují metody, jak takové věci spočíst) všech českých výzkumných pracovišť, podělila je vynaloženými náklady - a zjistila, že průměrné pracoviště AV ČR je dvakrát méně efektivní, než průměrné pracoviště vysokoškolské. "Strana universitní" (to jest i můj bývalý školitel) z toho usoudila, že "Strana akademická" (to jest i Jiří Drahoš) je drahý zkostnatělý moloch, který musí být rozkulačen a zlikvidován. To funkční mělo být sloučeno s vysokoškolskými fakultami, to nefunkční utopeno ve Vltavě. Vypukla vcelku představitelná panika, během níž se práce akademická krapet zefektivnila, dravci univerzitní poněkud unavili - až se po mnohých bojích dospělo k počátečnímu stavu. 
 
Kdo viděl pod povrch, věděl, že Akademie věd byla "za komunistů", tedy dekádu před našim příběhem, krapet protěžována. Sídlila v novějších budovách, vlastnila kvalitnější přístroje, měla příznivější věkový průměr zaměstnanců. Na universitách se před Listopadem výzkum skoro nedělal - měly (po sovětském vzoru) především učit. Po převratu se situace obrátila, rozvoj doktorského studia "věnoval" universitám armády mladých a ambiciozních badatelů. Část větší efektivity universit šla na vrub mizerně placené, či skoro neplacené, práci studentů a vědeckých elévů. Jinou věcí bylo, že university měly (a mají) dva zdroje financování, příspěvky na vědu a příspěvky na výuku, kdežto Akademie věd pouze příspěvky na vědu. Pokud na Akademii svítí či topí v laboratoři, jde to logicky "z vědy", pokud tak činí Universita, může to jít "z vědy" nebo "z výuky" a nikdo to nepozná. Vše je zašmodrchanější tím, že řada pracovníků Akademie současně učí na universitách, naopak mnoho studentů a doktorandů bádá v prostorách AV. Instituce si náklady všelijak refundují a pokud mohu soudit, vcelku to funguje. Tomuto prorůstání a fungování ovšem tehdejší vzbouření universit (v němž šlo, co si budeme povídat, hlavně o ty budovy a platy laborantek) pomohlo. Oba tábory po sobě sice štěkaly, napětí je však donutilo více spolupracovat.
 
Bizarní na celém příběhu bylo, že v něm hráli velkou roli universitní přírodovědci z Českých Budějovic - kde přitom Přírodovědecká fakulta a akademické ústavy sídlí na stejné adrese, ve stejném areálu, za stejnou vrátnicí.  
 
Celý spor se děl na pozadí mnohem větší politiky - vstupu do EU a dotačního Klondike, který mimo jiné umožnil - budování a modernizaci budov, nákup nových přístrojů, vznik nových laboratoří, expanzi na všech stranách. Koláč, o který akademici z fakult a vědeckých ústavů soupeřili, se prostě zvětšil - a to do takových rozměrů, že jej nestačili konzumovat. Konkurence zmizela, protože narostly zdroje. Ten nárůst zdrojů akademikům (z obou táborů) materiálně pomohl, současně však mnohé z nich oslepil - přestali vidět stinné stránky unijní politiky, kritika EU se stala "nemyslitelnou", či alespoň "neslušnou". 
 
Jakou roli tehdy sehrál dnešní prezidentský kandidát? Právě tu, pro kterou na něj dnešní "eurohujeři" vsadili. Trpělivého, nudného a únavného vyjednávače, který ustál útoky universitních "rozhněvaných mužů" proti své instituci tím, že je - unavil. Přiznejme si, že by to byly dobré vlastnosti politika minulé dekády, kdy se svět zdál neměnný a krásný, v politice šlo především o kšefty a malé středoevropské zemi nic nehrozilo. Bohužel, dnešní evropská a globální politika, to není vnitroakademická rozmíška minulé dekády, v níž šlo nakonec jen o ty baráky a laborantky. 

Dnes jde o všechno, a rizika, která hrozí evropské civilizaci, nebude možné jen tak "ustát".  
 
Autor: Martin Konvička, České Budějovice, ČR, 25.1.2018