30. led, 2018

MARTIN KONVIČKA: Na obehrané téma - Kdo pomiluje černé holky?

Je to moc, je to moc, je to moc. Dostal se mi do ruky obrázek ze školní učebnice z Belgie  - sexuální výchova. Má dva panely. Na jednom se komixově stereotypní Evropanka (bílá, blond, s dlouhými vlasy, třešinčkami za ušima a cákancem pih na ruměnných tvářích) líbá s komixově stereotypním Afričánkem (čokoládovej, kudrnatej, s vyšpulenými rty a vyvalenýma očima). 

Druhý obrázek je sice rovněž komixový, ale už ne tak stereotypní. Na anatomickém řezu spojenými těly těch dvou vidíme Afričánkovu "kládu", těsně vyplňující pochvu lepé Evropanky a sahající jí až po děložní krček. K tomu nákres pohlavních orgánů, včetně přídatných žláz. Poselství (pro cca 7. třídu) je jasné - správný heterosexuální sex vedoucí k početí radno páchat s Afričany. Našinec kroutí hlavou, neb ne každý Afričan vlastní takto vyvinuté nádobí. Leckterá bílá dívka může být zklamána a stěžovat si u autorů učebnic. 

Už jsme si tak nějak zvykli, že západoevropští edukátoři z téhle hry vynechávají bílé kluky. Mají si asi předělat pohlaví, zteplat, nebo prostě nezaclánět a přihlásit se na nejbližší roztříďovací rampu. Nakonec, mohou si za to sami. Nikdo je nenutil nechat si vzít vlastní země, volit etnomasochistické vlády, otevřít stavidla tribálně drsné oplozovací okupaci, vedle níž bledne i řádění ruských vojáků v dobytém Berlíně. Západoevropský muž si léta dobrovolně volil svou evoluční smrt - a má ji mít. 

Ale co černé holky?, ptá se pohoršený humanista ve mně. Naprosto vážně. Celá ta "sexuálně výchovná", rozplozovací, znásilňovací a migračně-vítací propaganda je naprosto, ale naprosto, ignoruje. Zatímco bílému klukovi je podvědomě doporučováno, aby zteplal nebo vysmahnul, černé slečně není doporučováno - vůbec nic. Ony nefigurují v propagandě, neprodávají módu v supermarketu Lídl, nevodí se za ruce s bílými chlapci, žádná učebnice neprezentuje řez jejich genitálií s pronikajícím mužským údem jakékoli (tedy ani bílé ani černé) barvy. Černá holka je pro bílou etnomasochistickou propagandistku neexistující tvor. Určena k zapomnění... ne-li přímo likvidaci. Neradí se jí dokonce ani existence v trojúhelnících Afričan - Afričanka - Evropanka, o plozeních dětí s Evropany nemluvě. 

Přitom si není problém ověřit, že Afričanky sní o Evropanech ... no, stejně často, jako Evropanky o Afričanech. Stačí si najít příslušnou seznamku. 

Jenže ten rasismus proti Afričankám dává naprostý smysl. Nevím, kdo je autorem téhle konkrétní učebnicové ilustrace, ale klidně si představím ... něco rádoby vzdělaného, hysterického, neukojeného a na zbytek světa (krom tmavých samců) naštvaného. Něco jako eurokomisařku Federicu Mogheriniovou, nebo kteroukoli z odborných asistentek na tuzemských katedrách gender studies. Prostě takový ... závistivý hnus. Pak si to srovnám s kteroukoli africkou ženskou, starající se o houf dítek a kukuřičné či rýžové políčko v Nigérii, Senegalu, Somálsku nebo Keni. Starající se, protože táta těch dětí se proměnil v "syrského uprchlíka", omládl na 16-17 let a momentálně navštěvuje seznamovací kurs kdesi v Dortmundu. Ta Afričanka žije - stará se - bojuje. A nejspíš se u toho stačí hrdě nosit. Euro-komisařky či euro-genderistky jí nesahají po kotníky. 

Není divu, že Afričanku nenávidí - a přejí si, aby vůbec nebyla. 
 
Autor: Martin Konvička, České Budějovice, ČR, 30.1.2018