19. úno, 2018

MARTIN KONVIČKA: Imámský chlapec sociálních demokratů zvolen

Že je s naší zemi něco v opravdu velkém nepořádku, bylo vidět včera (18. února) na sociálních sítích. V Koreji olympiáda, přesto spousta inteligentních a milých lidí, kteří nikdy nebyli členy ČSSD, nepokládali se za socialisty, neměli levicové sklony - sledovala sjezd ČSSD.
 
Nešlo totiž jen o budoucnost strany, která v minulosti stavěla vlády a generálovala premiéry (vzpomínáte ještě?) Šlo o to, zda bude pokračovat naprostá přeměna českého politického systému, nebo zda se na scéně se udrží klasická levicová strana dělnicko-zaměstnaneckého typu. 

Zvolením "imáma" Jana Hamáčka ČSSD potvrdila, že delegáti sjezdu nic nepochopili, z ničeho se nepoučili. Je asi zbytečné připomínat, že za Sobotkovy vlády, kdy se ČSSD, naprostým nepochopením vývoje v EU a rostoucích obav občanů z islámské invaze propadla z nejsilnější parlamentní strany na stranu sedmiprocentní, to nebyl "Bohouš", kdo produkoval  ta nejdivočejší proislámská a vůči Bruselu podlézavá stanoviska. To místopředseda Hamáček se nechával fotografovat s představiteli tuzemských mešit a v říjnu 2015, v době kdy vrcholila tzv. "migrační krize", vykládal do médií, že lidstvo islám potřebuje. Nic ho k tomu nenutilo - nejezdil jednat o kvótách do Bruselu, nepředsedal "dialogovým" konferencím. Od té doby své stanovisko nezměnil. 
 
Tupost imáma Hamáčka překoná jen tupost socialistického sjezdu, který mu dal svou důvěru. Vysvětluji si to tak, že ČSSD bývala natolik velká strana (slyšel jsem o 20 000 členech), že těch cca 500 delegátů sjezdu byli vlastně jen partajní funkcionáři. "Bafuňáři". Dávno odtržení od života voličů, zato sběhlí v intrikách a dotačně-odkláněcích kšeftech všeho druhu. Takto postižení jedinci chtějí jediné - ještě chvíli vládnout tak, jak byli zvyklí. Je velmi snadné je obalamutit mediálním konějšením ("migrační krize skončila", "EU má věci pod kontrolou"). Stranický funkcionář, spíše než běžný volič, bude mít v kanceláři puštěnu propagandistickou ČT24 a propaganda ho ovlivní, i když nechce. Jako by straničtí šéfové zapomněli, že řadoví členové strany i voliči mohou být mnohem informovanější, než oni sami. Mnozí pracují v zahraničí, mnozí žijí v pohraničí, skoro všichni cestují, najdou se mezi nimi i lidé jazykově vybavení (to poslední, jak známo, notoricky chybí ve vedení partaje). Běžní lidé si najdou lepší informační zdroje - a ty neříkají o vývoji ve "staré EU" nic dobrého. 

Socialisty možná uklidnil i relativně malý zisk "protimigračních" stran v předchozích volbách. Konvička z veřejného prostoru skoro zmizel, Okamura nepřeroste svůj stín, Zeman je starý a všelijací Robejškové zůstali před branami Sněmovny - tak o řešit. Jenže povolební aritmetika může být matoucí. Téměř nikdo nechce zemi zaplavit alláhujícími šílenci, jenže volič, tvor konzervativní, dal ještě jednu šanci "zavedeným" stranám typu ODS a ANO. Věří, že takové stany umí technikálie vládnutí, mají odborníky, kontakty - a s těmi migranty si nakonec nějak poradí. To, že někdo nevolil SPD, prostě neznamená, že by chtěl ve své zemi islámisty - potažmo socialisty s islámofilem v čele.    
  
O tom, že volba Hamáčka jen potvrzuje zradu, kterou ČSSD spáchala na svých tradičních voličích, bylo napsáno mnoho. Výměna zaměstnaců, drobných živnostníků a penzistů za mladé vzdělané "neziskovkáře" a etnické menšiny by mohl být dobrý plán - kdyby ČR stále nebyla převážně průmyslovou zemí se spoustou zaměstnanců a relativně malým zastoupením etnických menšin. Sobotka, Hamáček a jejich poradci možná úplně zapomněli, že z menšin a "neziskovek" možná plynou dotace, ale aby o nějakých dotacích mohli rozhodovat, potřebují voliče. Na sociálních sítích bylo hezky vidět, že se z Hamáčkovy volby radovali zejména v Top09, u Pirátů a u Zelených. Jenže tyto 3 strany pro městské kolaboranty s Bruselem stačí, v tom prostoru je plno a ČSSD zde nemá šanci konkurovat. Minimální zájem voličů se projeví v tom, že strana bude přicházet o další a další možnosti, jak zajišťovat výhody pro své členy. V důsledku toho bude dál slábnout, dál slábnout, současní funkcionáři nebudou mít komu šéfovat a nakonec zůstanou v partaji sami 
 
Při pohřbívání ČSSD se poněkud zapomíná, co podnikne její nově zvolený předseda. Nejspíš podpoří vládu A. Babiše (za nějaké ty náměstky, jak na sjezdu radil prezident) a bude za to čekat podíl na usměrňování dotačních penězovodů. Všichni víme, že ČSSD je předlužená strana v bankrotu a všichni víme, že pomocí vhodně směřovaných dotací lze "dělat něco pro lidi" zejména v komunální politice, jež bývala socialistickou silnou stránkou. Stejně dobře ale víme, že zrovna Babiš není hráč, který by si do čerpání a odklánění nechal příliš mluvit. Jsou to dvě témata, která ho na celé politice zajímají nejvíc. Takže ČSSD zůstane chudým příbuzným, otloukánkem, na kterého bude velmi snadné něco najít a vytáhnout. Jde-li o dotace, je to snadné vždy. 

Jiná věc je, co změněný poměr sil udělá s ANO. Tento politický hegemon bez názoru se totiž bude přiklánět tam, kam ho potáhnou jeho spojenci. Ve spojení s Hamáčkovou ČSSD bude šéf ANO vypadat dobře v Bruselu. Dotace se nezastaví, možná kdosi v Bruselu přimhouří oko nad Babišovými průšvihy. Jenže to budou dotace pro ANO, ne pro socialisty. Socialisté ostrouhají - a zaslouženě. 

Příběh povolební ČSSD krásně ukazuje jednu z největších slabin "stranické" zastupitelské demokracie, kterou jsme si přijetím polistopadové Ústavy zavedli. Voliči dávají poslancům bianco šek na čtyři roky, aniž by měli reálnou šanci ovlivnit, co zvolení poslanci se svými mandáty podniknou. Ve stabilním politickém ovzduší, kdy jsou zájmy elit v zásadě shodné se zájmy většiny občanů a v politice vlastně o nic nejde - což byla situace ČR přibližně v letech 1995-2010 - je to vlastně jedno. Není až tak podstatné, která strana drží vládní posty a občasný poslanecký rebel, přeběhlík či neříditelný opilec nemůže směřování země úplně zvrátit. Jakmile však jdou zájmy elit proti zájmům občanů a parlamentní síly jsou roztříštěny, je situace úplně jiná. Partaj, která zradí své voliče, zpronevěří se svým slibům nebo úplně obrátí, může naprosto zvrátit směřování země - a voličům zbudou oči pro pláč.
 
Jenže co se socialistickou stranickou základnou? 20 000 členů a buňky v kdejakém městečku - to v reálu znamená, že ČSSD je schopná slušně obsazovat komunální i jakékoli jiné volby. 20 000 členů též znamená nespočet starostů, zastupitelů, členů správních rad, obecních či krajských odborných komisí ... prostě všeho možného. Drtivá většina z těch lidí skoro jistě nesdílí proislámské fantazie jejich předsedy. U "prostých straníků" z okresních měst a menších obcí bych dokonce předpokládal pravý opak, budou mít mnohem blíž k patriotické opozici. Vazby na odbory, a v menší míře na předlistopadovou KSČ, též znamenají, že socialističtí straníci jsou uvyklí politickému provozu - nevadí jim schůzovat, zasedat, funkcionařit. To by jim jiné strany mohly závidět. Celý ten potenciál dnes leží "na zemi". Myslím, že Petr Hampl kdesi psal, že po části toho potenciálu by se měl natáhnout Tomio Okamura. Získal by tak výhodu do komunálních voleb. Měl by tak asi učinit rychle, než jej předběhnou jiné strany. Středově - levicová Strana práv občanů (SPO), Komunisté a možná i ANO si už brousí zuby.
 
Autor: Martin Konvička, České Budějovice, ČR, 19.2.2018