4. bře, 2018

MARTIN KONVIČKA: NEKLID V EVROPSKÉM DOMĚ - SUI, ITA, AUT, SK

V jednom nedávném rozhlasovém rozhovoru jsem poznamenal, že současná EU má dvě "řešení". Pokojný rozpad nebo válku, vše ostatní jsou kecy. Na svých slovech trvám a dokonce bych dodal, že vše, co se v těchto měsících a týdnech děje v evropské politice, je shromažďování sil, vymezování front a kolíkování hřišť pro to velké krvelití, které dnešní Evropany - ještě před 10 lety tak optimistické vůči dalšímu vývoji - bohužel čeká. V tomto smyslu jsou každé volby, regionální volby nebo referendum mnohem důležitější, než byly mnohokrát předtím. Jde do tuhého. 

Strany té války jsou čím dál jasnější. Na jedné straně to budou "novoevropané" různých generací, vyhecování radikálním islámem, rasismem naruby, politikou nekonečných nároků a domorodým appeasementem. Na straně druhé to budou "hujeři" - zastánci bruselské politiky "jednotné Evropy", ať to stojí, co to stojí, klidně i za cenu ekonomické destrukce vlastních zemí (dotace a regulace), osekání a likvidace občanských svobod (cenzura, krminalizace spoluobčanů za politické postoje) a obětování vlastních dětí (protibělošský rasismus). Na třetí straně bude masa domorodých Evropanů, těch, kteří i přejí v klidu žít, budovat domovy, plodit a vychovávat děti. Zatím jsou bez vůdců, bez politických programů a často i bez zkušeností. Neztratili víru ve fair play a demokratické procedury. Proto působí jako ti slabší. Jsou však hnáni do kouta a i ten nejmírumílovnější tvor, pokud ho zaženeme do kouta, se změní v dravou šelmu. 

Tento víkend byl ve znamení hned několika volebních událostí - pořád ještě podle pravidel světa, který nám (vinou hujerů) odchází před očima. 

Série referend ve Švýcarsku se týkala osekání "moci" tamní veřejnoprávní televize a rozhlasu, odpuštění poplatků pro sociálně slabší občany, omezení reklamy na veřejnoprávních kanálech a podobně. Naši hujeři se už radují, že referenda dopadla "správně" - poplatky za veřejnoprávní média nebyly zrušeny. Tak ovšem otázka nikdy nestála, veřejnoprávní média jsou ve Švýcarsku omezována postupně, a to právě krácením poplatků a dalších privilegií. V zásadě jde o to, že se tam - podobně jako u nás - staly odkladištěm dávno zdiskreditovaných intelektuálů, lidí včerejška, kteří si systémem kamarádíčkování tato média v podstatě zprivatizovali. V době internetu a soukromých médií však jejich význam klesá, jejich nabobtnalé rozpočty působí absurdně, občané nepotřebují, aby je za jejich peníze "vychovávali" jacísi nikým nevolení nabobové. Všimněme si ale, že tuzemské kavárně referendum "nevadí", pokud dopadne, jak si kavárna přeje.   

Zemské volby v rakouských Korutanech, vlasti před časem (letos je to v říjnu 10 let) záhadně zesnulého hejtmana Heidera ze strany Svobodných, dopadlo poněkud jinak, než nedávné celostátní volby. Ukazuje to, že voliče na zemské (či u nás krajské) úrovni zajímají poněkud jiná témata, než na úrovni celostátní: Stav cest či sociální služby namísto zahraniční politiky, bezpečnosti či migrace. Na zemské úrovni se však jinak chovají i strany, takže výsledky voleb nemůžeme číst jako negaci voleb celostátních. 

Na prvním místě se umístil socialisté (SPÖ, 45 procent), což sice jsou hujeři, ale v Korutanech mnohem méně hujerští, než ve Vídni. Národovecká a antimigrační FPÖ (Svobodní) skončila druhá (25 procent), kdežto Lidovci (ÖVP), vítězové celostátních voleb a čerství antivítači, skončili 16 procenty třetí. Čtvrtý se umístil liberálně národovecký Team Korutany (5,6 procent). Podstatné však je, že dvě extrémisticky hujerská uskupení, Zelení a neoliberální NEOS, utrpěli totální debakl a vypadli ze zemského sněmu. Korutanští voliči tak ukázali, že nestojí o převratné změny v národoveckém směru, ale už vůbec nestojí o neomarxistické experimenty Zelených a Neoliberálů. Rakouský venkovan, co si budeme povídat, byl vždy tvor konzervativně rozvážný. 

Volby v Itálii jsou mnohem závažnějším měřením sil, než obě události středoevropské. Kdo trochu sleduje situaci, ví, že Itálie je na hromadě - "schytává" (a je jedno, čí vinou) první nápor "uprchlíků ze Sýrie", kteří se kupodivu přeplavují ze severní Afriky a vypadají spíš jako obyvatelé Nigérie či Pobřeží Slonoviny. Současně, stejně jako známější Řecko, trpí "hitlerovskou" ekonomikou silného eura. Země je předlužená, firmy krachují, nezaměstnanost zejména mezi mladými lidmi je šílená, demoralizovaní obyvatelé nezakládají rodiny a ztrácejí naději. Zhoršená bezpečnostní situace způsobí dřív nebo později propad turistického ruchu - čímž bude katastrofa dokonána. Nadějí země je "antivítačská" koalice národovců a stran pravého středu - Berlusconiho Forza Italiana, Salviniho Lega Nord a dalších stan. Výsledky prý budou známy pozdě večer a na dlouho ovlivní osud "měkkého podbřišku" EU. 

A do toho Slovensko, kde se nekonají žádné volby, ale kde se tragické zabití dvou mladých lidí má stát rozbuškou ke svržení premiéra Fica, narušení spolupráce Višegrádské čtyřky a ohrožení hned tří odbojných zemí - Maďarska, Polska a samozřejmě České republiky. Situace je v tuto chvíli nepřehledná, zpráva stíhá zprávu a fáma fámu. Držím Slovákům palce ať z té šlamastiky vybruslí ... a v koutku mysli si říkám, jak se asi budou cítit všichni ti demonstranti proti Ficovi, pakliže se ukáže, že mediální verze té (dosud nevyšetřené!) vraždy byla lživá, ti dva mladí lidé byli obětováni a davy v ulicích se staly objektem špinavé hry. 

Podotýkám, že nevím, co se na Slovensku stalo. Nevíme to nikdo. Vím ale, že zastánci nekončící eurounijní integrace, odpůrci Maďarska a Polska, fanatičtí fanoušci hujerů Kisky a Drahoše, zatím vždy lhali. Proč by měli najednou mluvit pravdu? 
 
Autor: Martin Konvička, České Budějovice, ČR, 4.3.2018