20. kvě, 2018

MARTIN KONVIČKA: Zavražděný homosexuál & islámofób dne Pim Fortuyn

Článek původně vyšel na facebooku IvČRN, později byl zveřejněn na v září 2015 blogu iDnes. Facebook IvČRN i můj blog na iDnes odstranili pečliví cenzoři. Povahou a charakterem titéž "lidé", kteří zabili Pima Fortuyna. Před pár dny bylo smutné 16. výročí jeho vraždy...

Dnešní ISLÁMOFOB DNE je důkazem, že v očích sluníčkářů se bigotním rasistou, xenofobem, pravděpodobně i náckem stanete, i když jste otevřený homosexuál, obzvláště rád máte snědé marocké hochy, vyčujete na universitě marxistickou sociologii, podporujete sňatky homosexuálů, ekologické zákony i legalizaci drog a nikdy neztratíte slovo na téma "tradičních hodnot". Je také důkazem, že sluníčkáři jsou vrazi.

Narozen do katolické rodiny, vystudovaný sociolog, v mládí marxista, ve středním věku bonvián a provokatér - to vše byl Pim Fortuyn, předčasně zhaslá hvězda nizozemské politiky úsvitu tisíciletí. Byl pravým synem své země - společnosti, která to během80. a 90. let dotáhla k maximu tolerance "jinakosti", včetně jinakosti imigrantských komunit, aniž by to navenek působilo problém. Konflikt ale doutnal pod povrchem, citlivý pozorovatel ho spatřil v izolovanosti městských čtvrtí, emigraci penzistů do klidnějších zemí, poklesu porodnosti domorodé populace... Pim sám přiznával, že nad absurdnostmi a nelidskými stránkami islámu začal víc přemýšlet na základě vyprávění svých snědých milenců. Začal o rizicích islámu otevřeně mluvit - a možná se sám divil, jakou mu to získalo popularitu. Téma totiž bylo až do jeho vystoupení absolutní tabu, nikdo z elit přece nechtěl mít "předsudky" a už vůbec nikdo nechtěl být označen za "rasistu". 

Nemluvil o deportacích islámských imigrantů nebo válce s islámem. Bylo to ještě před 11. zářím 2001, panovala všeobecná víra ve světlé zítřky liberální demokracie a Fortuyn jen varoval, že světlé zítřky se nedostaví, bude-li narůstat počet "nových Holanďanů", kteří liberální demokracii odmítají. Jeho hlavním tématem bylo ZASTAVENÍ IMIGRACE z islámských zemí. Ti, kdo v Holandsku už jsou, říkal, mohou zůstat, a společnost musí uspět s jejich integrací, udělat z nich pohodové Holanďany. Potom se můžeme o imigraci bavit dál, ale spíše ne, Holandsko je beztak nejpřelidněnější zemí Evropy. Mluvil taky o STUDENÉ VÁLCE S ISLÁMEM - jeho ekonomické, kulturní a ideologické izolaci, jež by islámce měla přimět přehodnotit jejich postoje ke světu. 

Něco takového bylo nepřijatelné pro zavedené politiky všeho druhu - a tak se od Pima distancovala jedna strana za druhou. Po každém vyhazovu však jeho popularita stoupla, takže strany, za něž postupně hovořil, sklízely úspěch za úspěchem (např. 36% v komunálních volbách v Rotterdamu roku 2001). 

Na jaře 2002 se chystaly všeobecné parlamentní volby, do nichž Pim vstupoval jako vůdce strany "Seznam Pima Fortuyna" - a čekalo se, že bude vysoko skórovat. Pouhých 9 dní před volbami, 6. května, jej před budovou rozhlasu, který s Pimem právě odvysílal rozhovor, zastřelil jistý Volkert van der Graaf, AKTIVISTA ZA PRÁVA ZVÍŘAT, sluníčko jak vyšité. Záhy ho chytili - zasloužil se o to hlavně Pimův řidič - a vrah v prvních prohlášeních tvrdil, že svým činem "chtěl chránit muslimy". Proběhlo to tiskem, ale z pozdějších zpráv ta informace nenápadně zmizela. Byl to první politický atentát v Nizozemí po několika staletích, vrah dostal 18 let, ale po 12 letech, letos, jej za slušné chování propustili... 

Holandské elity po atentátu nešetřily "rozhořčením", ale odmítly posunout termín voleb, nebo vytisknout nové volební lístky. Pim tak byl volen "posmrtně" - na kandidátkách zůstalo jeho jméno. Jeho strana získala v parlamentu 17%, což byl na nováčky obrovský úspěch. Nezkušení politici bez lídra se však záhy rozhádali. Po pádu vlády následujícího roku už skórovali podstatně níže, a v dalších volbách (2006) se do parlamentu nedostali. Zdálo se, že sluníčka si mohou oddechnout a islámofilové zvítězí, ale to se už na scéně objevil Pimův následník, Geert Wilders. 

Pimův politický styl, někdy nazývaný "fortuynismus", si zakládal na totální otevřenosti, přímočarosti a férovosti. Nazýval věci pravými jmény, nic, ani sám sebe, se nesnažil prezentovat v lepších barvách. Levice mu nadávala do "ultrapravičáků" - vzhledem k jeho postojům evidentní nesmysl - pravice do "zvrhlíků". Voliči ho ovšem milovali. Ve své době, to ještě nebyli evropští mohamedáni tak odrzlí jako nyní, představoval naději, že se islámský problém podaří řešit bez okleštění občanských svobod. Roku 2004 jej v televizní anketě zvolili "Největším Nizozemcem všech dob", na místě jeho zavraždění mu postavili sochu. 

Hlavní Pimovou zásluhou zůstává, že upozornil Holandsko i zbytek Evropy na antiliberální, netolerantní povahu islámců - a islámofilů. Když třeba roku 2002 psal o jeho vraždě Respekt, bylo to takové červené světlo: Životem i politickým stylem liberál každým coulem byl v "intelektuálním týdeníku" nazýván populistou a extrémistou. Člověku muselo být jasné, že s multikulturní ideologií něco není v pořádku, že trpí vnitřními rozpory a nestydí se lhát. Vede od něj přímá cesta nejen ke Geertu Wildersovi, ale i k antiislámskému hnutí v celé Evropě, včetně IvČRN.

Autor: Martin Konvička, České Budějovice, ČR, 20.5.2018