29. čvc, 2018

MARTIN KONVIČKA: ČT: ISLÁM MUSÍ PROJÍT, I KDYBYCHOM MĚLI TRAPNOST REPRÍZOVAT

Léto je už tradičně dobou zvýšeného pohybu gumových člunů po Středozemním moři … a taky horka, infekcí, nudy a předčasných porodů v  lágrech na Balkánské i Italské cestě. Také ovšem je dobou zesílené propagandistické aktivity vítačsky mainstreamových médií, která se nás snaží zaplavit články o krásách islámského manželství, filmy o hodném muslimském policistovi, cinknutými studiemi o neškodnosti tuzemské islámské komunity a vůbec celou tou produkcí, snažící se hájit neobhájitelné. Jenže i médiím docházejí síly - a tak se uchylují k reprízám. Na nich je, díky odstupu několika let, zvlášť patrné to propagandistické zoufalství...

Minulý týden reprízovala ČT24 v rámci cyklu Historie diskusní pořad, původně z roku 2015. Jmenoval se Křižáci bez křížů a s publicistou Vladimírem Kučerou si tam povídali: Jan Sokol, jehož hlavní zásluhou byl dávný podpis Charty kdysi dávno, Jaroslav Šebek, historik, který po celý život studoval moderní česko-německé vztahy, a Marek Vácha, římskokatolický kněz, o němž dlužno dodat, že vypadá dobře a umí mluvit. V samostatných vstupech se ještě objevoval Karel Hvížďala, připomínající tak trochu hlas ze záhrobí, a socioložka Markéta Blažejovská pracující pro nechvalně známé Evropské hodnoty. Ta naopak velepříjemně překvapila. Téma bylo jasné už z názvu - zda nás ohrožuje migrační vlna, zda je islám integrovatelný do Evropy, a co to vlastně jsou ty "křesťanské hodnoty", o nichž prý často mluví zlí xenofobové.   

Když si uvědomíme, že pořad vznikl v době před masakry v Nice, Berlíně, Barceloně a klubu Bataclan, před vlnou "útočících nožů" a "násilníků s psychickými problémy", před posledními volbami v USA, Rakousku, Itálii a konečně i u nás, můžeme se jedině bavit sebevědomím většiny řečníků. Jejich vírou, že z problémy způsobenými migrací a islámem se lze nějak vylhat, nějak je zfouknout pod koberec. Ovšem, dost se mezi sebou lišili. Nejhorší byli zcela jistě Hvížďala a Sokol, hrdinové včerejška. Kněz Vácha předvedl asi maximum odvahy mediálního katolíka doby před-Dukovské: Například když nesměle opravil Sokola v tom smyslu, že hororové příběhy ve Starém zákoně (na rozdíl od Koránu) opravdu nebyly psány jako návod. Historik Šebek byl ještě statečnější - připouštěl problémy, připouštěl neslučitelnost islámských hodnot, varoval před vznikem islámských paralelních polis … prostě takový Konvička z dob před rokem 2010, škoda, že se od té doby nikam neposunul. 

Sokol se projevil jako obyčejný lhář. V poměrně dlouhém výstupu přesvědčoval diváky, že integrace islámu na západě se "zdařila" - což dokládal řečmi o tom, že útoků a teroru je vlastně málo na to, kolik je v západních zemích mohamedánů. Z plácání ho usvědčila už televizní dramaturgie, která po něm zařadila výstup Blažejovské. Mladá socioložka prezentovala oficiální čísla z výzkumů evropských islámských komunit. Kolik procent schvaluje šáriu, kolik použití násilí, kolik méněcennost žen … 40% tam, 60% tam, 70% jinde. Odolnost "velkého chartisty" vůči děsivým faktům byla až úsměvná. 
 
Vskutku děsivé byly ty chvíle, kde se diskutéři zamýšleli nad "našimi hodnotami". Jednak je ztotožňovali s hodnotami "křesťanskými" - a jednak podsouvali odpůrcům islámu, že se právě křesťanstvím ohánějí a přitom ho nevyznávají a neznají. Zde dlužno přiznat bod Váchovi, který před zužováním "našich hodnot" na krapet vetešnické křesťanství varoval, a vlastně i Šebkovi, který spolu s Váchou přiznával, že půjde o zápas "kdo z koho". Jenže všichni svá odvážná slova hned popřeli "obavou", aby se, proBůh, zápas za "naše hodnoty" nezvrhnul do zápasu anti-liberálního, proti-evropského, populistického, no prostě fuj. Bylo to až bizarní: Ti chlápci připustili, že jsme pod útokem temných sil z 8. století, ale současně si zakazovali útoku se jakkoli účinně bránit. 

Problém diskutérů, pořadu a vůbec celého mainstreamu však spočívá v něčem jiném. Jako by (až na nesmělé pokusy) nedokázali pojmenovat, v čem spočívá opravdová podstata islámu, co z té podstaty plyne pro fungování islámských obcí, a jak je to fungování neslučitelné s evropskými, křesťanskými či post-křesťanskými hodnotami. Nepadlo ani slovo o sňatkovém apartheidu, o indoktrinaci od dětství, o směsce nadřazenosti a podřízenosti vtloukané do muslimských dítek, o permanentní vzájemné kontrole členy komunity, o programovém (protože Koránem schváleném) zneužívání zákonů protivníka. Ani slovo o strmé porodnosti (přímo vyplývající ze zotročení žen) a následcích pro ekonomiku i morálku "obohacených" zemí. Ani slovo o tom, že "frustrace mladých muslimů" je obsažena přímo v islámském memetickém kódu. Jako by ti kluci intelektuálští o islámu nic nevěděli (nebo se to styděli říct?). Pak není divu, že by spory nadále chtěli řešit "dialogem" a "hledáním styčných bodů". Nebo, že opakovali stokrát vyvrácenou frázi o rozdílu mezi islámem, který je fajn, a "džihádismem", který fajn není.  

V závěru se diskuse naprosto zvrhla. Všichni dotyční si zanotovali, že naše obavy nesmí vyústit v odmítání "evropské integrace", bez níž přece naše hodnoty neubráníme a budeme ztraceni. Jako nepochopili islám, tak netuší, že občanský odpor k EU nepramení z toho, že bychom neměli rádi Němce, nechtěli se vykoupat na Azurovém pobřeží nebo netoužili vidět sbírky holandského Rijskmuzea. Je dán především tím, že EU odmítá obecný problém s islámem připustit, zhoršuje situaci s migrací, brání státům bránit své hranice - a dnes a denně dokazuje nezájem o bezpečnost občanů. Co bylo roku 2015 pouhým sýčkováním, je roku 2018 nepochybnou realitou. 

Přes skoro hodinovou délku pořadu se na něj doporučuji podívat. Poučně dokazuje, že pokud začneme debatu s falešnými předpoklady ("neznáme své hodnoty", "islám není totéž co islamismus"), vyhneme se pojmenování problémů (konkrétně - proč je islám problémem všude, kde pronikl) a ještě trváme na politických dogmatech ("EU je Bůh"), můžeme dospět jen k závěrům, které jsou, s odstupem pouhých skoro tří let - bizarní a směšné. 
 
Autor: Martin Konvička, kandidát do senátu Ostrava - Jih, ČR, 29.7.2018
 
Zdroj: