7. srp, 2018

MARTIN KONVIČKA: NEKONEČNÉMU DOBRU DOCHÁZEJÍ PRACHY

Před pár dny mi přeposlali pracovní e-mail. Evropští vědci (ti nejvýznamnější - předseda European Science Foundation, což je agentura financující projekty v desítkách milionů Eur, lidi z Učené společnosti ČR a podobně) varují před plánem Evropské komise redukovat nebo zrušit jakýsi operační program, kterým Brusel financuje vědu. Sepsali kvůli tomu petici, kolegové ji houfně podepisují. Brusel začíná šetřit na svých nejvěrnějších. Docházejí prachy...

Jenže to není všechno. Ze všech stran se objevují zprávy tu o ztenčení dotací pro průmysl (maskovaných, jak jinak, jako "výzkum a vývoj"), tu o krouhání dotací zemědělských, tu o tom, že se státy typu Česka či Polska brzy stanou "čistými plátci". Spolek, který za značnou část své pochybné popularity vděčí rozdávání měkkých peněz napravo-nalevo (či spíše slibům rozdávání těch peněz - všichni víme, že tzv. "problémy s čerpáním" ve spoustě zemí umožňovaly Bruselu mnoho slíbit, málo dát) začíná šetřit. Není divu. Krků hladových po dotačním vejvaru je potenciálně nekonečné množství, cyklostezek, větrníků a čističek lze postavit nekonečné množství. Jenže docházejí prachy. 
 
I ekonomický ignorant ví, oč jde. Evropské ekonomiky už nejméně 2 dekády nerostou - nebo rostou jen v jednotkách procent a růst se nadále zpomaluje. Unijní (a státní) dotační rozhazování ovšem roste - přibývá úřadů, neziskovek, školících středisek, fakult a kateder, školení o Genderu a krásách Multikulturalismu. Část toho bídného růstu, který EU dosud vykazuje, je fiat růst poháněný právě dotacemi. Tedy recyklace prostředků, které vlády nejdřív někomu sebraly na daních. Nebo si na něj půjčily, což je ještě horší, nebo ho kryly "tiskem" nekrytých peněz, což je úplně nejhorší. Nic z toho nemůže pokračovat do nekonečna. Na daních a poplatcích už z lidí nelze vyrazit skoro nic, aniž by došlo k dramatickému nárůstu chudoby; deficity nelze šroubovat do nekonečna, aniž by si jich občané začali všímat. Víc nekrytých peněz může spustit lavinovou inflaci. Je třeba šetřit, docházejí prachy. 

Příčiny, proč ekonomiky nerostou, známe. EU i jednotlivé státy vytvořily ve jménu nekonečného Dobra prostředí tak komplikované předpisy, regulacemi, výkazy, kontrolními hlášeními a pokutami, že kromě velkých korporací podnikají už jen podvodníci a sebevrazi. (Byrokratické šílenosti "z centrály" a "z členských států" se navzájem posilují, dodám k věčným sporům, zda je na vině Brusel či jednotlivé státy.)  Korporace a podvodníci žádný růst nezařídí. Sebevrazi to sami neutáhnou, mají jak známo krátkou životnost. EU se dostává do ekonomicko-politické pasti. Bez růstu regulací přijde o podporu svých nejvěrnějších - přebujelé byrokratické třídy - a škrtáním dotací přijde o poslední důvod, kterým svou existenci zdůvodňuje lidu prostému. 

Učebnice ekonomie tvrdí, že křivení trhu dotacemi a regulacemi povede dříve či později, krom zastavení růstu, k "tržním nerovnováhám" - nedostatkům, výpadkům v zásobování, keťasení, odlivu prostředků do černé ekonomiky a dalším jevům známým ze socialistických ekonomik. Byť se nám může zdát, že tomu zatím tak není, první signály těžko přehlédnout. Tu skokové zdražení vajec a másla, tam ohlášený výpadek výroby německých automobilek, jinde nedostupnost řemeslných služeb. Pomalu ale jistě chátrá infrastruktura typu silniční sítě. Spekulačně předražené bydlení ve velkých městech (30 let po převratu!), nebo nedostupnost zubařské péče v některých oblastech (sic!), lze rovněž zařadit do této kategorie. Jde to pomalu, chce se říct: Při existujícím množství regulací a předpisů by se pomalu měly stát fronty chleba. 

Že zatím nenastal kolaps si vysvětluji dvěma aspekty: Jednak nespornou pracovní výkonností stamilionů Evropanů, jednak tím, že čerpáme "kapitál", vytvořený v Evropě během dekád relativně liberální ekonomiky (na "západě 50.-90. léta, u nás zhruba 90.-00. léta). Ekonomiku táhnou tehdy založené firmy, tehdy vystudovaní inženýři, živnostníci, kteří své živnosti rozjeli v těch dobách. Jenže staré firmy nutně kostnatějí, chlapi a baby, kteří je založili a vedli, nás pomalu ale jistě opouštějí. 

Všichni známe průvodní jevy socialistických ekonomik - prázdné regály, ošuntělost, nekvalitu, neochotu personálů atd. Zapomínáme ale, že všechny socialistické průšvihy následovaly po rozvracení příslušných ekonomik nějakou velkou válkou - ať už to byla první světová, která rozbila carské Rusko a Německo, druhá světová, která zničila půl Evropy, dekolonizační války v některých částech Afriky, nebo sto let válek a revolucí v Číně a Indočíně. Evropská Unie - snad poprvé v dějinách - zavádí plnokrevný přeregulovaný socialismus v podmínkách ekonomické prosperity, ba blahobytu. Je to neopakovatelný experiment, při kterém bude sešup do rozvratu a chudoby pomalejší, tržní nerovnováhy se budou objevovat zvolna, zchátralost a nedostatky budou zpočátku skoro neviditelné. Skončí to však stejně - a naše generace má jedinečnou možnost to zažít a sledovat. 

Zatím "jen" docházejí prachy. 

------------------ 

Všimněte si, že jsem se v textu vyhnul referencím na islámskou imigraci. Ta ten rozvrat nutně urychlí. Přišel by však i bez ní. 
 
Autor:  Martin Konvička, kandidát do senátu Ostrava - Jih, ČR, 7.8.2018