10. srp, 2018

MARTIN KONVIČKA: Zpět k základům: Proč to všechno dělám

(Poprvé publikováno na blogu iDnesu 7.9.2015)

Začalo to tlustými knihami o dějinách a soudobými blogy a pokračovalo to Pavlínou Bitarovou - živoucím důkazem, že to, o čem psaly ty knihy a blogy o čem jsem předvídal, že bude za pár desítek let zde, zde dávno je, nepozorováno,

A pokračovalo to nejen osvětou (a hádkami, a občasným úletem typu masokostní moučky) na sociálních sítích a v diskusích a na blozích, ale i neproduktivní prací drobnou. Desítky a stovky hodin "četování" s lidmi, které jsem neznal a jejichž příběhy byly sice různé, ale v něčem pořád stejné. Rozhovory s těmi, které islám lákal, kterým islám učaroval, nebo do toho jen vlítli a pak nevěděli, co dál. Snažil jsem se varovat potenciální konvertiky, ale i znechutit potenciální konvertity, a to nejen takříkajíc "pro sebe" - ze zvědavosti voyersky-výzkumné, bez níž by se člověk nemohl živit jako vědátor. Dělal jsem to i proto, že v konverzích vidím nebezpečí - ti lidé jsou příslovečnou "pátou kolonou" a jak ví všechny východoevropské a jihoevropské národy, "poturčenec jest horší Turka" - a taky proto, že s těmi lidmi cítím.

Každý se totiž můžeme ocitnout v krizi .. osamění ... nebo jen nalítnout. Nezapomeňte, říkával jsem jim všem, že "nikdo vám toho nedá tolik, kolik vám muslim (ženám), případně islám (mužům) slíbí".

Před pár dny mi přišel tento dopis. Udělal mi radost.

Ahoj Martine, chtěla bych Tě pozdravit a moc poděkovat za to, že jsi mi pomohl. Je to sice už více než rok, co jsme spolu mluvili po telefonu, ale musím říct, že jsi měl ve všem pravdu. Jsem [PŘEDZÍVKA, POD KTEROU TEHDY KOMUNIKOVALA]. Tehdy šlo o mého [NEJMENOVANÁ ISLÁMSKÁ ZEMĚ]-kého manžela, který za pár měsíců bude konečně bývalý manžel. Momentálně řešíme svěření do péče našeho syna. Manžel by nás chtěl sice zpátky, ale chová se naprosto nemožně. Rozeštvává, pomlouvá a napadá moje rodiče - lidi, kteří ho přijali s otevřenou náručí a pomáhali mu, jak nejvíc mohli. Stal se z něho neuvěřitelný sobec a sprosťák a já jsem nesmírně šťastná, že jsme se ho zbavili. Všude říká, jak je šťastný, že je muslim a [OBČAN NEJMENOVANÉ ISLÁMSKÉ ZEMĚ]. Že není jako my, nevěřící. Na druhou stranu si plnými hrstmi užívá všeho, co na nás nejvíc odsuzuje a čím pohrdá. Teď jenom doufám, že soud rozhodně rozumně ohledně péče. Jen jsem si myslela, že bys to rád věděl. Držím palce ve všem, co podnikáš a strašně moc vám všem fandím. Držte se a nedejte se!!!!!
Zdravím, ŽENSKÉ JMÉNO

Maně si na ten případ vzpomínám - události jej, jako i mnoho jiných podobných případů, poněkud odsunuly z radaru - a vybavuji si, že tenkrát vypadal beznadějně. A přece nebyl, i když pro tu ženu problémy teprve začínají, protože nikdo neví, jak nakonec rozhodnou české soudy, a ona ani její rodina nebudou už nikdy v bezpečí, pokud u nás islámu dovolíme posílit.

A ne, nejsem Mirek Dušín - ten by se malým úspěchem nechlubil, nechal by si jej pro sebe.
Jenže většina z nás nejsou Mirkové Dušínové, a dívky či ženy jako ta z dopisu, ale i jejich mužské protějšky, jsou všude okolo nás.

Autor: Martin Konvička, kandidát do senátu Ostrava - Jih, ČR, 10.8.2018