12. srp, 2018
MARTIN KONVIČKA: RAKOUSKÉ POSTŘEHY
Většinu "studentské expedice" jsem trávil vysoko v horách - kde mě spíš než politika zajímali kamzíci, jasoni červenoocí, vysokohorští okáči, ledovcové řeky, úžasná flóra a pivo na horských chatách. Jenže i horská výprava vyžaduje přesuny, sestupy do civilizace, kontakty s lidmi a odpočinkové dny. No a během nich jsem nějakou tu "politiku" zaznamenal...
1. Opětovně se mi potvrdilo, že na vysokohorské chaty žádné mohamedánství nedosáhlo a svět je zde stále tak v pořádku, jako byl na přelomu XIX. a XX. století, kdy alpská turistika vznikla,
kdy se gentlemani v buřinkách skládali na výstavbu úžasných chat a vytýčení krkolomných stezek, kdy se na chatách družně scházeli Bergsteigers všech evropských
národností. Pokládám tu dobu za Zlatý věk evropské civilizace - jímž je rozšíření náročných a prospěšných volnočasových aktivit ne nepodstatným
symbolem. Škoda, že nám následně kolektivně hráblo a začali jsme po sobě pálit plynovými granáty. To nejlepší z té doby sice přežilo dodnes, ale přibrali jsme k tomu spoustu naprostých
pitomostí, třeba sebenenávist a potřebu omlouvat se světu, kterému nic nedlužíme, za chyby našich pra-prapředků.
2. Mohamedáni do hor nechodí, zato jsme na každé chatě
potkali nejméně jednu černošku. Vždy s bílým klukem - sportovcem, nebo partou. Nikdy ne naopak. Trochu odvážně to naznačuje, že integrace může fungovat, ale jen tehdy, když je oboupohlavná - když
si evropští domorodci berou cizozemky stejně svobodně, jako si Evropanky berou cizozemce. Přičemž těch cizozemek a cizozemců musí být relativně málo a musí to být Evropan nebo Evropanka, kdo ve dvojici
takzvaně "nosí kalhoty". V opačném případě by byl Evropan integrován do cizozemské komunity. Netřeba asi zdůraznit, že pokud si nějaký frajer troufne na černě značené třítisícovky, troufne si i
na horkokrevnou čokoládku…
3. O tom, že kdysi úzkoprsé Rakousko se pod "ultrapravicovou vládou" změnilo na jednu z nejsvobodnějších zemí světa, svědčí masový výskyt kuřáckých koutků - Rauchenzonen - které se objevily úplně všude. Na malém nádražíčku i velkém nádraží, v zoologické zahradě i na terase horské chaty. Situace je vlastně stejná, jako byla před antikuřáckým blbnutím. Když si chcete zakouřit, poodstoupíte od nekuřáků a zakouříte si. Jen to tam dnes máte napsáno černé na bílém.
3. O tom, že kdysi úzkoprsé Rakousko se pod "ultrapravicovou vládou" změnilo na jednu z nejsvobodnějších zemí světa, svědčí masový výskyt kuřáckých koutků - Rauchenzonen - které se objevily úplně všude. Na malém nádražíčku i velkém nádraží, v zoologické zahradě i na terase horské chaty. Situace je vlastně stejná, jako byla před antikuřáckým blbnutím. Když si chcete zakouřit, poodstoupíte od nekuřáků a zakouříte si. Jen to tam dnes máte napsáno černé na bílém.
4. Stracheho vláda na rakouském vnitru evidentně funguje: Viděl jsem ve městech mohamedánek a mohamedánů hodně, ale naprosto vymizely nikábí (závojnatky se "střílnou" pro oči),
holky muslimský se musí spokojit s hidžábem (šátkem). A připadali mi poněkud méně drzí, takoví uťápnutější. Ze všech těch hidžábaček byla nejzajímavější
kočka pozorovaná v ulicích Innsbrucku, kterou bych nazval "muslimskou rebelkou". Měla sice hidžáb (křiklavě modrý), ale k tomu pestrobarevné krátké šaty a tetování na pažích i lýtkách.
Zjevně mezifáze, která může vést jak k radikalizaci tak k tomu, že se na hidžáb vykašle. Mezi vystrašenými subinkami zabalenými v tom vedru do prostěradel, nebo naopak nasupenými matrónami
původu zjevně afrického, působila aspoň … vesele.
5. Co naopak nefunguje, je Schengen. Nebo spíš ta trapnost, která ze Schengenu zbyla. Hranice se samozřejmě kontrolují (v našem případě rakousko-bavorské, kontrolují Němci). Jenže protože se to dost dobře nesmí, a máme tu skvělou EU, staly se z bývalých celnic (kde se auta se mohla rozptýlit do více pruhů, policisté seděli v klimatizovaných budkách, šoféři mohli zaparkovat, protáhnout se, byl tam stín a aspoň jakés pohodlí) restaurace, obchody a podobně. Kontroluje se tudíž přímo na dálnici, ve dvou pruzích, doprava se strašně zpomalí, vznikají zácpy. V době prázdninových špiček fakt bezva nápad. Hlavně ale chudáci policisté - musí stát na slunci nebo v dešti (u Salzburku jim postavili cosi provizorního ze žlutého laminátu, což je ještě horší), proplétají se mezi auty, o pracovních podmínkách svědčí řada mobilních ajnclíků. Divím se, že tu šaškárnu policisté svým vládám tolerují a nejdou do nějaké formy pasívní rezistence - buď obnovení dosud stojácích pohraničních stanic a práce v lidských podmínkách, nebo ať tam ta auta stojí třeba celý víkend...
5. Co naopak nefunguje, je Schengen. Nebo spíš ta trapnost, která ze Schengenu zbyla. Hranice se samozřejmě kontrolují (v našem případě rakousko-bavorské, kontrolují Němci). Jenže protože se to dost dobře nesmí, a máme tu skvělou EU, staly se z bývalých celnic (kde se auta se mohla rozptýlit do více pruhů, policisté seděli v klimatizovaných budkách, šoféři mohli zaparkovat, protáhnout se, byl tam stín a aspoň jakés pohodlí) restaurace, obchody a podobně. Kontroluje se tudíž přímo na dálnici, ve dvou pruzích, doprava se strašně zpomalí, vznikají zácpy. V době prázdninových špiček fakt bezva nápad. Hlavně ale chudáci policisté - musí stát na slunci nebo v dešti (u Salzburku jim postavili cosi provizorního ze žlutého laminátu, což je ještě horší), proplétají se mezi auty, o pracovních podmínkách svědčí řada mobilních ajnclíků. Divím se, že tu šaškárnu policisté svým vládám tolerují a nejdou do nějaké formy pasívní rezistence - buď obnovení dosud stojácích pohraničních stanic a práce v lidských podmínkách, nebo ať tam ta auta stojí třeba celý víkend...
Autor: Martin Konvička, kandidát do senátu Ostrava - Jih, ČR, 12.8.2018
Nové komentáře