28. srp, 2018

MARTIN KONVIČKA: POST PRAGUE-PRIDE OMNIA ANIMALIA TRISTE

Dlouho jsem nenapsal nic provokativního k jinosexuálům. Postřehů se mi v hlavě rojí spousta, hlavně okolo dnes tolik omílané "transsexuality", o které jsme donedávna skoro neslyšeli a z níž se v poslední době kdosi snaží dělat velké téma...

Tu kdesi v USA žalují rodiče za to, že nedovolili změnit pohlaví dvanáctiletému dítěti, tu se dozvídáme o záchodcích pro "třetí pohlaví", tady zas ex-ministr Pelikán prosazuje, aby se občan mohl prohlásit občankou - a občanka občanem - aniž by podstoupili chirurgický zákrok. Dítkám se prý ve školách vykládá či má vykládat, že pohlavíje věcí volby, Švédům prý vadí pojmenování "máma" a "táta". Ten brajg ještě umocňuje nejednoznačnačný význam pojmů, jako je transvestita, transsexuál a transgender - stačí se podívat do kterékoli encyklopedie. 

Protože je to brajgl, v němž aby se čert vyznal, začnu příkladem ze života. Jednou, zrovna jsem neměl věčný ban na facebookovém profilu, se mi ozvala kamarádka. Kdysi jsme si byli blízko, pak jsme se dlouho neviděli. A že má prosbu, jde o jejího dobrého a mého letmého známého, tátu od rodiny, jehož jeho choť přistihla při převlékání do ženských šatů - a vypoklonkovala z domu. Borec prý trpí, chodí po poradnách a tam mu soukají do hlavy, ať se nechá "přešít". A ať s ním promluvím, než provede nějakou pitomost. Úkol, uznejte, nelehký (já toho člověka skoro neznal), ale co bych pro kámošku neudělal. "Hlavně nepřešívat!", štěkla na mě bez váhání jiná kámoška, starší a pekelně zkušená "alternativkyně", když jsem ji žádal o konzultaci. "Jsou v tom hrozné prachy, pakují se na tom přes pojišťovny, takže jim to hned doporučují, jenže už nikdo nesleduje, jak se těm lidem daří potom - a nechceš vědět, kolik antidepresiv spolykají a kolik se jich zasebevraždí". Udělalo se mi zle: Vlastně až v tu chvíli jsem si uvědomil, že ta slavná změna pohlaví, kterou nám média horem-dolem cpou, a kterou na západě doporučují i dětem, obnáší - kastraci. Že z přešitého chlápka možná bude "žena", ale cosi jí bude chybět, a z přešité ženy možná bude "muž", ale čehosi přece jen nebude schopen. Bez další asistence spousty doktorů a velkých prachů... 
 
Trvalo nějakou dobu, než jsem toho člověka vystopoval a než jsme jsme vyrazili na pivko. Vůbec se mi nechtělo - ale zvědavost a slib kamarádce zvítězily nad trémou. Čekal jsem pobledlého, vystresovaného typa na hranici zhroucení. K nemalému překvapení mě čekal naprosto vypohoděný chlapík, lačný, věru, pokecu s dávným známým. "Hele, nebudu to natahovat. Poslala mě sem XY, která mi vyslepičila, že ses rozvedl, máš problém a plánuješ..." "Jo XY? To je od ní hrozně hezké, ale to už je naštěstí za mnou, teď mám novou holku, chodíme spolu občas na takové srazy, ona za frajera a já za dámičku, je nám spolu moc fajn a plánujeme rodinu". Tím byl problém vyřešen - měl jsem radost - a ještě jsem ho překvapil celem přesným popisem šťastné snoubenky (vhodná k boji i pluhu, ale s ženskými tvary - spíš Venuše než almara). Zbytek večera jsme věnovali pivu. 
 
Poučení snad nemusím dodávat. Ten chlápek je možná "zženštilý", možná bude spíš na vaření než na domácí práce; jeho milá je možná trochu "od rány"; oba pak spolu rádi páchají ulítlé věci - rozhodně však nejsou vadní, nemocní, ba dokonce ani "jiní". Aby spolu byli šťastní, nepotřebují prolhané psychology, hamižné chirugy, žvanivé aktivisty, ani nesmyslné kecy politiků o "právu na výběr pohlaví". Jediné, co potřebovali, jsou příslušné seznamky či kluby (a těch je, i bez péče politiků, dost), nějaký ten sex-shop s pomůckami (dtto) a trochu osobní odvahy. Věřím, že spolu vytvoří spokojenou rodinu, do níž se budou rodit děti. A o ty přece jde v první řadě. 
 
Zženštilí muži - stejně jako "ženské do pluhu" - prostě existují, vždy existovali a neznamená to, že by ti první byli horšími muži a ty druhé horšími ženami. Je jenom logické, že se přitahují a vždy přitahovali, stejně jako se přitahují nařachaní svalovci a křehké květinky, a není nic překvapivého na tom, že mají své metody, co provádět v soukromí. (A ty metody nejsou o nic "horší", ale ani "lepší", než metody nařachanců a květinek). Není na tom vlastně nic divného a bylo by zbytečné o tom psát … nebýt té šílené komercionalizace a politizace, která se nám nalepila na GLBT, homo-lobby a všelijaké "Pride" pochody. 
 
Dvojice, jejž příběh jsem nastínil, ani kámoška, která radila, "Nepřešívat!",  na Prague-Pride 2018 nebyli. Před pěti či deseti lety by možná byli. Dnes by je tam nedostal párem volů. 
 
Sledoval jsem na fotkách lidi, kteří tam byli. Samozřejmě převažovali pozéři a političtí aktivisté, ale mezi nimi, přece jen, něco málo "alternativně sexuálních". Když pominu něco málo kožených exhibicionistů (kráčejících často v čelech jednotlivých skupin), zaujala mě nápadná převaha křehkých, efébních kluků, prezentujících se nejspíš coby homosexuálové, a typů "ženská do pluhu", prezentujících se, předpokládám, jako lesbičky. Mužných homo-chlapů, křehkých lesbo-dívek, i heterosexuálních hierarchických párů (pán a subinka, madam a submisiv) byl nápadný nedostatek. Byl to prostě mejdan kluků, kterým se v teplokruzích říká "vykrouceniny", stejně jako holek, kterých se kluci trochu bojí. Vím, chtělo by to přesnější data, ne jenom "dojmologii" (člověk totiž vidí zejména to, co chce vidět). Přesto si troufám nastínit hypotézu, jež může vysvětlit onen "raketový nárůst homosexuální orientace", o kterém se občas píše v novinách, k radosti neomarxistů a zděšení konzervativců. 
 
Mým vysvětlením je kombinace (1) proti-rodinné politiky, (2) genderisticko-homosexuální propagandy, a (3) nepochopení hierarchické sexuality u značné části "odborníků" i běžné populace. Aby vysvětlení fungovalo, musíme připustit, že lidská sexualita tvoří bisexuální kontinuum, od striktní heterosexuality (se stejným pohlavím to absolutně nejde) po striktní homosexualitu (to budou ta kdysi slavná 4 procenta). Na tomto tvrzení se snad shodneme. Dále, že pro hierarchiky je D/s polarita srovnatelně důležitá, jako pohlaví partnera. To je též obecně známo. Pak si není problém představit, že značný podíl na údajném nárůstu homosexuality v posledních letech (prý už jich je 20 procent!) mají na svědomí hierarchici - dominantní a submisivní jedinci, v mém vysvětlení hlavně sub-muži a dom-ženy - pro které je společensky jednodušší "zteplat", než se párovat s lidmi opačného pohlaví, leč polárně opačné orientace. 
 
Feministky prominou, ale hybnou sílu nastíněného procesu vidím v (submisivních či "zženštilých") mužích. 
 
Současná (proti)rodinná politika (ad 1) neslibuje mladým rodinám příliš mnoho ochrany. Nejde jen o to, že založení rodiny - to je zhusta doživotní hypotéční otroctví, propad v životní úrovni, obrovská zodpovědnost, atd. Jde i o to, jak jsou rodinné hodnoty obecně prezentovány. Buď až archívně staromilsky - muž jako hlava a živitel, žena jako pokorná služtička - nebo konzumně snobsky - koho všeho jsme pozvali na narozeninovou párty. Každopádně je zdůrazňován aspekt povinnosti, málo se hovoří o radostech. Stále převažuje pohled, že rodina je "konec vší zábavy" - pokud tou zábavou nejsou historky z mimi-bazaru. Konečně zde jsou celkové vyhlídky Republiky a Evropy. Nenamlouvejme si, že ti kluci, byť se prezentují jako "levičáci", nevidí nárůst kriminality, pokles bezpečnosti, invazi úplně cizích samců s jinými kulturními vzorci, riziko svého evolučního zániku. Vidí to a bojí se. Hodně hysterického "vítačství", stejně jako přístup "po nás potopa", je jen snaha zakrýt ten strach. Nemají se o koho opřít - alespoň ve svých společenských kruzích ne. Navíc je holky "nechtějí" -  mám teď na mysli holky jim podobné, jiné neumí oslovit. O potížích takzvaných incels (involuntary celibate, nedobrovolní celibátníci) či beta-samců se dnes píší i odborné články a knihy... 
 
Genderistická propaganda (ad 2) těm klukům leje do hlavy, že je vlastně jedno, jakého jsou pohlaví a orientace. Že si je mohou libovolně volit. Že být gay, trans, asexuál či cokoli podobného si zaslouží "respekt", kdežto být páprdovský tatík od rodiny si respekt nezaslouží. Což teprve varianta "podpantoflový tatík od rodiny": Tahle pozice (kterou přitom, co svět světem stojí, musela zastávat řekněme třetina tatíků) nenalezne zastání ani u GLBT "liberálů", ani u konzerv. Vytvořili jsme prostě prostředí, kde je pro mladého krapet zženštilého a vystrašeného kluka jednodušší "zteplat", než hledat to nejlepší pro pokračování jeho rodu: Silnou ženskou. 
 
O nepochopení hierarchických rolí (ad 3) jsem toho napsal mnoho. Tak jen pro zopakování: "Padesát odstínů šedi" není jedinou cestou, jak páchat BDSM. Jako existují dominantní chlapi, existují i dominantní dámy. Je jich stejně, a chybí jim to stejně, jako jejich mužským protějškům. A realita fakt není tak pitomá, jako to, co občas vidíte v pornografických klipech. A ano, i hierarchickým párům se rodí děti. Víc k tomu nemám co říct, je to, kluci, na vás. 

Leč ovšem - v prostředí, kde je pro "zženštilého" kluka společensky únosnější "zteplat" (to jest, vodit se za ruku s jiným zženštilým klukem, zoufat si nad zkažeností světa a slétat se jako vosy na med k těm pár opravdovým dominantním homosexuálům, kteří se na scéně pohybují), nezbývá dominantním ženám než - zlesbět. Nebo o sobě říkat, "jsem bi, ale žádného chlapa na založení rodiny nemůžu najít". Dítě si dotyčná, pokud není úplně na hlavu padlá, stejně nakonec pořídí. Bude ovšem vyrůstat bez tatínka. Potenciální tatínek (který by sice nepostavil dům, zato by se ale skvěle staral o domácnost) si dítě nepořídí žádné. 
 
A to je, přátelé, celý průšvih se současnou trans- homo- pride- propagandou.  

Ne že jsou lidi "úchylní" - to vždy byli a vždy budou. Ale že zdůrazňuje ty stránky "úchylačení", které nevedou k reprodukci, spokojeným rodinám, šťastně naplněnému stáří. Přitom to vše člověk může mít, aniž by rezignoval na své tajné potřeby, sám na sebe. 

Dost psaní, jdu za rodinou. 
 
Autor: Martin Konvička, kandidát do senátu Ostrava - Jih, ČR, 28.8.2018