30. říj, 2018

MARTIN KONVIČKA: GLOSY KE SVÁTEČNÍMU VÍKENDU

Sváteční dny jsou za námi a současně to ještě snad někoho zajímá, a tak si dovolím pár poznámek k věcem, které by neměly zapadnout...
 
1. Hysterie a provokace "kavárny"
Všechny ty pochody a spontánní happeningy, jimiž nás dobrotrusové celý víkend oblažovali, ukázaly, že jim dochází dech. Nezaujali - a to navzdory propagaci všude možně ("pojďme vítat Merkelovou"), placenému aparátu (neziskovky, Bakalova média) i nemalému politickému krytí (od Ivana Bartoše, přes Hilšera s Drahošem po Myrdu Kalouska). Je to pochopitelné. "Kavárna" se prakticky od prezidentských voleb, to jest po celý rok, snaží o permanentní mobilizaci. Pořád někdo kdesi poskakuje s modrožlutými vlajkami. Jenže permanentní mobilizaci nevydrželi ani v Maově Číně, natož ve zbytkově příčetné Praze. Kavárna v poslední době navíc utrpěla pár vítězství: Povládnou ve většině velkých měst, několik svých es vyslali do Senátu. Tím pádem je kavárník-lite, řekněme nějaký student který "nemá rád Zemana", v podstatě spokojen. Moknutí v říjnovém dešti přenechal svým vůdcům.
 
Za zvláštní typ kavárenské provokace lze označit i tři zahraniční návštěvy - Kisku, Macrona a Merkel-bábu. Ať už je pozval kdokoli (cosi mi napovídá, že prezidenty může pozvat zase jen prezident), tak ty návštěvy nesplnily to, co si eurohujeři slibovali. Byla jich plná média - ale o víkendu před hradním finále, a když vynecháte finále, jako byste v turnaji nebyli. Padla slova o strategickém partnerství (Macron) a "stejných názorech na migrační politiku" (Merkel). Jenže ta slova padala od Babiše a pozorovatelům je přinejmenším od kauzy "novičok" jasné, kolik váží slova pocházející od Babiše. Takže ve výsledku nic... 
 
2. Roma-pride
Tady se kafírna vyznamenala nejvíc. Chápu, že pršelo a naše "veselá menšina" raději sluníčko. Chápu, že při tom obrovském zápřahu kluci a holky nevládkářský zapomněli přistavit na správná místa autobusy (a 500,- na ruku, jinak žádný Fero cestu z Chomutova do Prahy nepodnikne, more). Hlavně se ale ukázalo - díval jsem se na víc než hodinový přenos z toho skvělého podujatia - že romáčtí nevládkáři, všelijaké ty Romey a spol., jsou generálové bez vojska. Jejich štvaní proti prezidentovi mezi Cigoši nemá odezvu. Proč by taky mělo? Pokud se někdo z dané menšiny trochu zajímá o politiku, tak instinktivně chápe, že Zeman je něco jako vajda, král. A na krále se neplive. Snaha štvát proti vajdovi, protože zmínil romský, ehm, specifický přístup k pravidelné práci, je ještě absurdnější. Náš Fero z Chomutova přece , jaký je jeho přístup k pravidelné práci. Možná by namítal, že to není tak úplně jeho vina - ale zlobit se na Zemana za to, že pojmenoval existující problém? Fero není blbý a takhle blbě se sebou manipulovat nenechá. 
 
Možná ještě smutněji, než placené nevládkové aktivistky, působil na tom dýchánku velký parlamentní lídr Adam Bartoš. Byl tam sám a byla mu zima. Situaci nejspíš podcenil … a tak mu dám malou přátelskou radu: "Pane poslanče a předsedo, nikdy na podobné akce nechoďte bez doprovodu. Stačí dva, tři lidi... pak vypadáte jako významná osoba, a ne jako náhodně se vyskytnuvší trouba. Jo, a boty o číslo větší a do nich troje ponožky." Tohle mě kdysi učila Jana Volfová, a ta přece jen něco ví. 
 
3. Patriotická demonstrace na Můstku 
Přilákala jen mírně vyšší počet zájemců, než legrační Roma-pride. Má to víc důvodů, když tedy pominu déšť. 

Za prvé, čistě technicky se obávám, že organizátoři posledních demonstrací nepochopili, co akce, která má ambicí být velká, tedy přitáhnout nějakou tu tisícovku lidí, vyžaduje. Nestačí zvadla na facebooku. Když se konávaly mnohatisícové akce IvČRN a později BPI, měli jsme k dispozici "palebnou sílu" facebookových dosahů v řádu stovek tisíc týdně. A ještě akce podporovali reklamou v tří i čtyřmístných cifrách, a ještě jsme - já sám, desítky dalších - posílali stovky osobních pozvánek, psali si celé noci s lidmi, vysvětlovali, přemlouvali. Neexistovalo nevědět, kdo na akci nakonec vystoupí. Mluvčí se aktivně zvali, za cenu hádek se předem ladily scénáře. Ne, že se na akci nechá promluvit každý vobejda, který jde kolem. I tak se nám věci občas vymkly …  
 
Za druhé - odpor proti euro-islámské hrozbě se nejpozději zvolením Okamury místopředsedou Sněmovny a Zemana prezidentem Republiky posunul úplně jinam, než do ulic. Ať se to nám průkopníkům líbí nebo nelíbí, hraje se "vysoká hra patriotů", kterou z ulice prostě nejde "uřvat". Jako mluvčího protiislámských sil jsme si zvolili Okamuru. Je to jeho džob. Pokud on nejde v čele, pokud takovou akci nenavštíví nebo aspoň nepodpoří, je akce poněkud zbytečná - tuší asi valná část tuzemských antiislámistů. No a vystupovat v ulicích je momentálně nepřínosné. Nastal čas přednášek, školení, získávání politických spojenců proti tzv. Globálním paktům. 
 
Čímž se dostáváme k poslednímu bodu. "Velkou" demonstraci lze úspěšně svolat, jen když se najde "velký" důvod. Vím, že Zdeněk Chytra, svolavatel té demonstrace, se do hloubky právě Globálními pakty zabývá, chtěl před nimi varovat. Jenže to se mělo dít po dohodě se špičkami SPD! Kdo ví, třeba mají svou parlamentní strategii. Příležitost protestovat nastane, jakmile bude schválení Globálních paktů reálně hrozit. Svolat by ji měl Okamura, jakmile se vyčerpají parlamentní možnosti.  
 
4. Prezidentova vyznamenání a následná debata s premiérem 
Už o tom bylo napsáno snad všechno. Jako "antiislámistu" mě samozřejmě nadchl metál pro Ivanku Kohoutovou (a ing. Vitáskovou, a MUDr. Dolečka, a J. Krampola, a L. Procházkovou...) - bylo to, jako střelit gól Rusku v 69., nebo sledovat poslední americké prezidentské volby. Jako diváka mě nadchl hradní smysl pro drama. To geniální "prozrazení", že budou odměněni M. David s J. Krampolem, to byl klamný útok hodný velkých stratégů. No a jako chlapa ve středním věku mě zaujala prezidentova forma. Věděl, že je jeho Velký Den, byl skvěle připraven, bez stressu, a náležitě si to užíval.  
 
Skutečným triumfem prezidenta však nebyl slavnostní večer, ale následná debata s premiérem, ta "past", kterou oběma pánům šalebně nastražila Česká televize - jen aby se do ní zase chytila. Moderátorčiny otázky, které samozřejmě nepřipravovala ta hezká mladá dáma, ale celé týmy protivů, se snažily být co nejméně příjemné, co nejvíc oba ctěné pány dusit. Zeman, a to s ním lze(!) v mnohém nesouhlasit, obrátil každou útočnou potměšilost v dokonalou smeč. Střídal tón intelektuální a lidový, vážný a hravý, státnický a osobní. "Absolutní hospodský bavič", chtělo se říct - v nejlepší tradici Haška a Hrabala, nikoli už tolik Járy Cimrmana. 

Byl to však především Zemanův triumf nad Babišem. Což "dědek" ví, ví to i premiér, jen to, obávám se, nechápou koryfejové z České televize. Premiérovy klišovité odpovědi bez vyššího přesahu vypadaly vedle těch prezidentových jako odpovědi studenta na potítku; opatrná snaha nejít za určitou mez z Babiše přímo křičela. O to víc respekt k prezidentovi, který partnerovy slabosti ani jednou nezneužil. 

Abych ale byl upřímný - i premiér měl pár naprosto skvělých chvil, třeba když - na otázku po oslavách Listopadu - gentlemansky připomněl národu, že Miloš Zeman (spolu s V. Havlem a V. Klausem, ale na rozdíl třeba od rektorů Beka a Zimy) k mužům listopadu patřil. Jenže tím měl skončit, ne se pokoušet o filosoficko-politickou promluvu, do níž se zabředl. Možná by si měl rozpomenout, že je inženýr a obchodník, a hovořit podle toho. Ano, ano - ne, ne. V byznysu tak přece hovořit musel a nakonec - i ve státě má funkci výkonnou, nikoli funkci "voleného konstitučního monarchy". 
 
Proč ale udělali hujeři chybu? Protože tím směrováním a atmosférou rozhovoru ukázali národu, kdo je ve státě kdo. Kdo je vladař a kdo vysoký úředník. Babiš přitom, nic si nenalhávejme, není "ideový" patriot, a už vůbec ne přesvědčený antiislámista. Je to spíš mocichtivý pragmatik, který půjde s tím směrem, jež mu ponese hmatatelnější výhody. 

A tím směrem - viděno očima Babiše - je momentálně Zeman. Velkomyslný vladař, který nejspíš ví, co říká.    
 
Autor: Martin Konvička, České Budějovice, ČR, 30.10.2018