1. lis, 2018

MARTIN KONVIČKA: Náboženství vzniklo, když první podvodník potkal prvního hlupáka

Rozhovor pro Parlamentnilisty.cz...

Docent na Jihočeské univerzitě a protiislámský aktivista Martin Konvička okomentoval výsledky průzkumu agentury Pew Research Center, který zkoumal nálady v jednotlivých evropských zemích. V šetření Češi vyšli jako jedni z nejméně tolerantních národů vůči muslimům a ani ve vztahu k židům jsme nevyšli nejlépe. Naopak vůči gayům se Češi zdají být poměrně tolerantní. Konvička se výsledkům podivuje, zejména pak porovnání těch českých se slovenskými. Obrovské rozdíly mezi postojem Čechů a Slováků k islámu se mu zdají podivné.

Čím to je, že Češi nemají rádi muslimy? Jen 12 % Čechů by do rodiny přijalo muslima, z celé Evropy jsou k islámu rezervovanější už jen Arméni.

Hned na začátku jsem se ohradil. Odpověď v podobných výzkumech je jen tak dobrá, jak je dobrá otázka, a ta otázka přece nezněla, zda lidé mají „rádi muslimy“, ale zda by je „přijali do rodiny“. Což je otázka předem zavádějící, protože pravověrný muslim by se – podle islámského práva – neměl v žádném případě do rodiny nevěřících začlenit v tom smyslu, že se stane řekněme jedním z tchánových dalších synů či kamarádů. Měl by naopak svou nemuslimskou nevěstu z původní rodiny co nejvíc odlákat a přivést ji k islámu, tedy ke své rodině. Muslimka se pak do nevěřící rodiny nesmí vyvdat vůbec, ledaže by její nemuslimský nápadník přijal islám, a tím se své původní rodiny víceméně vzdal.

No a naši lidé tohle všechno vědí. Vědí, že problém není konkrétní muslim Abdul či muslimka Núr, ale islámské učení. Jsem přesvědčen, že negativní odpovědi se netýkaly konkrétních muslimů jako lidí, ale islámského učení jako takového.
No a proč naši lidé neradi islámské učení? Tam je odpověď jednoduchá. Jsme svobodomyslný národ, který má doslova „v krvi“, v tisícileté tradici odpor vůči teokratickým režimům, které lidem diktují, jak mají žít. Je to v nás už od husitství, reformace, XIX. století. A máme čerstvou zkušenost se „sekulární teokracií“ bolševického režimu, občané díky té zkušenosti poznají, že na ně kdosi šije boudu. Když se navíc jedná o teokratický režim, který je v mnoha směrech popřením základní lidskosti (a to je islám ve větší míře, než byl nedávný režim komunistický), je odpor naprosto přirozený a správný.

Sousední Slováci by přijali muslima za člena rodiny ve 47 procentech případů. Jak lze vysvětlit obrovský rozdíl mezi dvěma národy, které byly donedávna součástí jednoho státu?

Přiznám se, že tomu obrovskému rozdílu nevěřím, a celé výsledky průzkumu mi proto připadají prapodivné, „cinknuté“, možná nebyl v obou zemích prováděn stejně poctivě. Třeba slovenští zpracovatelé zfalšovali výsledky, aby jejich země dopadla proislámštěji, a tudíž „evropštěji“, v tom negativním smyslu. Když ale budu chvíli předstírat, že výsledkům věřím, napadá mě hned několik vysvětlení.

Za prvé, Slovenští občané jsou religióznější než ti čeští, takže je možná jednodušší je obalamutit tvrzením, že islám je „normální víra“ (což není). Za druhé, na Slovensku silněji než v Česku přežívají vazby v rámci širších rodin, tradice, takže Slováci mohou být přesvědčeni, že by případného moslemína snáz vtáhli do své kultury (což je možné). Za třetí, Slovensko je oproti Česku kulturně i geograficky dál od islámem těžce zkoušených západoevropských zemí. My vidíme Němcům doslova do talíře, pro většinu Slováků je Německo vzdálená země, kterou si mohou idealizovat. Konečně, v Česku se vůči islámu už delší dobu ostře vymezuje značná část kulturních a politických elit, počínaje prezidentem republiky, přes vojáky, vědce, právníky, špičky posrpnového exilu až třeba po muzikanty a výtvarníky. Podobné celospolečenské vymezení jsem na Slovensku nezaznamenal, neměli tam obdobu našeho širokého protiislámského hnutí. My Češi jsme tudíž lépe imunizováni, což ale zase souvisí s tisíciletou národní tradicí.

Češi zároveň prozradili, že jim mnoho neříká ani praktikování křesťanské víry. Myslíte, že to lze interpretovat tak, že zkrátka nemají rádi církve a to sekularizované náboženství, co jim nezasahuje do života, jsou schopni přijmout?

Češi prostě nejsou stádo. To ale neznamená, že bychom nebyli „křesťané“ v kulturním či možná morálním smyslu. Rčení „Co sám nerad, nečiň jiným“, což je vlastně Ježíšovo zlaté pravidlo, přece známe všichni, byť spíš z ironických epigramů Karla Havlíčka než od pana katechety – a každý Čech by to nejspíš podepsal. I proto bych se možná trochu ohradil: islám rozhodně není sekularizovaný, je naopak fanatický. Přitom se obejde bez hierarchické církve. Dělá to tak, že fanatismus vtluče přímo do hlav jednotlivých věřících. Češi jsou pravý opak. Také se obejdeme bez církve, ovšem naše náboženství, říkejme mu třeba „kulturní křesťanství“, je principiálně antifanatické. Fanatikům se smějeme. To, že zvládáme být křesťany bez církve, je velmi výhodné zejména v dnešní době, kdy špičky oficiálních křesťanských církví zradily své věřící i Pána Ježíše, a spolupracují s islámskými fanatiky.

Jsme schopni přijmout islám? Co nám na něm přesně vadí? Může jít třeba o jejich způsob chování k ženám? V mnohých muslimských komunitách je žena vnímána jako podřízená muži, kterého musí poslouchat.

Nerozumím otázce – proč bychom měli „přijmout islám“? Přeloženo do češtiny to znamená „přijmout podřízení“, či ještě lépe – podrobit se. Takto se ptávají imámové, přesvědčení o tom, že si nakonec podrobí každého. Jenže to se přepočítali. Češi se možná někdy takticky „ohnou“, ale nepodrobí se. Slovy těch, kdo za války popravili jistého říšského protektora: „Nikdy.“ A když už se ptáte, tak způsob chování k ženám je jen jedna část islámského hnusu. Zajisté důležitá, ale srovnatelných hnusů se v islámském světonázoru najde nespočet. Něco, co je založeno na podrobení se, je prostě hnusné a nepřijatelné.

Češi mají velmi liberální vztah ke gayům. V rámci střední a východní Evropy jsme jednoznačně nejvstřícnější ke sňatkům osob stejného pohlaví, které by podpořilo 65 procent dotázaných. Lze to brát jako důkaz toho, že jsou Češi vlastně tolerantní? Jak si vysvětlit vřelý vztah ke gayům?

Opět naší národní tolerancí, „žitým“ křesťanstvím (které přece přikazuje, abychom bližním zbytečně nekomplikovali život), tím už zmíněným „co sám nerad, nečiň jiným“. Jsme prostě, co se sexuálních roztodivností týká, jeden z nejtolerantnějších národů na světě. Jen nemáme rádi fanatiky – to sem spadají i všelijací gay-aktivisté a gender-hysterky.

Češi se bojí náboženství a muslimů. Souvisí nechuť k islámu s celkovou nechutí k náboženství, nebo jde o něco jiného? Často se mluví o tom, že jsou Češi netolerantní např. i k cizincům, jako příklad můžeme uvést menšiny žijící na našem území, třeba Ukrajince či Vietnamce.

Češi se muslimů nebojí. Češi jednoduše nechtějí islám a věřím, že jsou připraveni s ním bojovat a zvítězit. Řeči o „netoleranci k cizincům“ jsou naopak sprostá lež. Možná máme na cizince poněkud vyšší nároky, chceme, aby se stali jedněmi z nás, pokud se zde rozhodnou žít. Ale to je naprosto v pořádku a dokud se stejného přístupu držely i národy na západ od nás, fungovalo to, čemu se kdysi říkalo „integrace“.

V době zveřejnění průzkumu se často mluvilo o tom, že Češi pozorují muslimy prizmatem teroristických útoků. Vidí Češi v každém muslimovi potenciálního teroristu?

Ale vůbec ne. Všichni přece víme, že skutečných, reálných teroristů, těch kteří se někde odbouchnou nebo vystřílejí školku, je i mezi mohamedány jen menšina. Jenže ty teroristické nápady vycházejí z nějakého návodu (říká se mu Korán a sunna), někde se diskutují a plánují (těm místům se říká mešity), teroristé mají nějaké zázemí, které je kryje, podporuje, nebo aspoň dělá, že nevidí (tomu zázemí se říká „muslimská komunita“). Normální myslící člověk, a Češi jsou myslící lidé, přece ví, že každý fanatismus má tvrdé jádro, to jsou ti teroristé, a měkkou slupku, která to jádro kryje.

Co se týče médií, do jaké míry mohla přispět k nelásce Čechů vůči muslimům a čím přesně? Které vrstvy médií k tomu přispěly?

Média, která nejvíc přispěla k nelásce Čechů k islámu, se jmenují Korán, sunna a síra – neboli muslimská svatá kniha, její prováděcí předpisy a životopis jejich proroka. V těchto „médiích“ je islámský hnus podán takříkajíc „černý na bílém“, a jakékoli mediální natírání na růžovo s tím nenadělá nic.

V diskusi o migraci a muslimech hrají podstatnou roli neziskové organizace, které se snaží napravovat údajné nepravdy o muslimech. Zároveň upozorňují, že integrace probíhá úspěšně a že migrace by nám mohla pomoci. Když se podíváme na rétoriku neziskovek, snaží se řešit tu nechuť k muslimům správně, nebo náladu ve společnosti jen zhoršují?

Kdokoli tvrdí, že „integrace probíhá úspěšně“ a „migrace by nám měla pomoci“, je lhář a zločinec. O té prolhanosti a zločinnosti se může přesvědčit každý, kdo se podívá, ať už osobně nebo přes statistiky a zpravodajství, na výsledky "zamuslených" západních zemí. Zločinci samozřejmě mají být a jednou budou potrestáni. Ale ruku na srdce – já jsem někdy rád, že naše slavné promigrační neziskovky lžou tak okatě a hloupě. Občané aspoň vidí, kdo je nepřítel. A pamatují si to.

Migrace – vůči přijímání muslimských migrantů je velká většina české veřejnosti. Byla ze strany zastánců migrace chyba, když v letech 2015 a 2016 horovali pro přijetí migrantů místo toho, aby uznali nechuť Čechů přijímat migranty a navrhli kupříkladu více peněžních sbírek pro podporu uprchlíků v záchytných centrech mimo Evropu, kde my migranti mohli žít důstojně a tím pádem by klesala jejich motivace k migraci směrem do Evropy?

Ano, v tomto máte pravdu. Ať už mohamedáni migrují z jakéhokoli důvodu a ať máme k jejich víře jakýkoli vztah, tak během procesu migrace dochází k lidským neštěstím, bolesti, dětskému pláči. Ano, snažme se to zmírnit, ale takříkajíc „tam u nich“, případně těsně za hranicemi Evropy. Nakrmme je, napojme je, ošetřeme raněné, usušme slzy trpícím – ale pak je, ve vší slušnosti, pošleme tam, odkud přišli.

A ještě jedna věc: Rozlišujme. Pokud se mezi migranty najde řekněme křesťan nebo ateista prchající před islámskou perzekucí, dejme mu možnost přijít mezi nás. Pokud se mezi nimi najde řekněme nominální muslim, který touží po šanci od islámu utéct, prověřme to a rovněž mu dejme šanci. Tím, že západní pseudohumanisté toto prověřování a výběr znemožnili, udělali situaci horší pro všechny. Pro nemuslimy, muslimy, i pro nemuslimské Evropany.

Co se akceptace židů týče, je to výrazně lepší číslo než v případě muslimů, ale i přesto pouze 51 procent Čechů by žida přijalo jako člena rodiny. V čem může být u jisté části společnosti problém ve vztahu k židům?

Tomuto výsledku také nerozumím a mám sklony mu nevěřit. Dnešní sekularizovaní Židé jsou přece úplně stejní Češi, jako my, snad jen některé Židovky jsou poněkud zábavnější, než Češky, protože jistota, že kterýkoli jejich potomek bude stoprocentním Židem je vede … jak to jen říct slušně… k poněkud volnějším mravům. Ale když už mám být nekorektní: Pokud si někdo pod pojmem Žid vybaví mezinárodního zločince Söröse nebo globálního cenzora Zuckenberga, může to vést k nepříjemným asociacím. Mně se to nestane, já si vybavím spíš Benjamina Kurase, židovskou exmuslimku Beatrice Radosu nebo zesnulého herce Miloše Kopeckého. Asociace veskrze pozitivní.

Jaké historické důvody vidíte pro tak skeptický postoj Čechů k náboženství jako takovému? Čím si to katolická církev případně zhoršuje sama a co by měla dělat pro to, aby to bylo lepší?

A proč by to měla dělat? Evolučně vzato vzniklo náboženství ve chvíli, když první podvodník potkal prvního hlupáka. V dějinách lidstva jistě sehrálo důležitou roli, posilovalo soudržnost společenství, umožňovalo lidem se s čímsi ztotožnit, za něco bojovat… Všimněte si ale minulého času. V tomto národě nežijí hlupáci a když už máme za něco bojovat, tak za to, aby nás nikdo neotravoval s pitomostmi.

Autor: Martin Konvička, Parlamentnilisty.cz, Praha, ČR, 1.11.2018

Zdroj:

https://www.parlamentnilisty.cz/arena/rozhovory/Nabozenstvi-vzniklo-kdyz-prvni-podvodnik-potkal-prvniho-hlupaka-Martin-Konvicka-jede-bomby-o-islamu-Je-to-silne-557712?fbclid=IwAR0zvz_XHdqRb9ZDy7akgitWRLKBAHGJx47it_sEgZqI6mHGIQsihbXxcG4