9. lis, 2018

MARTIN KONVIČKA: AUTA, ZBRANĚ, KOŽEŠINY, KŮŽE - & CHLAST NA BENZÍNKÁCH

Možná jsem zbytečně pozorný, ale s těmi zprávami se trhá pytel...
 
Nemine den, aby se neobjevil další nápad něco regulovat či omezit, vždy samozřejmě v zájmu nějakého Dobra. Vrcholné orgány EU mají již tradičně problém se zbraněmi, v poslední době k nim přidali spalovací motory. Jedno prý kvůli bezpečnosti, druhé kvůli globálnímu oteplení. Náš domácí ministr zdravotnictví má pro změnu problém s alkoholem na benzínových pumpách. Kožešinové farmy jsme si zakázali sami a z logiky věci plyne, že následovat budou zvířecí kůže jako takové - jen co se do věci řádně obují vegetariánské kruhy, které objevují úžasnou novou agendu.

Co asi jiného, než globální oteplení - zvířata chovaná na maso (a, ergo, též pro štětiny, kopyta, kůže nebo peří) prý produkují mnoho methanu, čímž oteplují těžce souženou Planetu (nedávno o tom na DVTV hovořila jakási "expertka", z jejíhož vědeckého curricula je zjevné, že neví nic o zvířatech ani methanu, zato chodí po konferencích, kde se mluví o trvalé udržitelnosti: https://video.aktualne.cz/dvtv/expertka-musime-omezit-maso-budoucnost-je-v-rostlinne-strave/r~5bb92544e2d711e8a446ac1f6b220ee8/). Nevím sice, jak se podaří sloučit svatou válku proti kůžím s křížovým tažením proti plastům (i koženka je totiž plast), ale oni už něco vymyslí. Válka proti plastům se ostatně nevede proti obalům, ale proti "drobného luxusu" - nápojovým brčkům, piknikovému nádobí, koktejlovým paraplíčkům a podobně. Při představě slečny, popíjející někde v plážovém baru drink s barevným paraplíčkem, mě osvítilo, oč tady vlastně jde. 
 
Nejde ani o bezpečnost, ani o zdraví, ani o ochlazení či vyčištění Planety. Už vůbec nejde o nebohá zvířata z pastvin, kravínů či kožešinových farem. Jde o to prudit - to je očividné - ale to pruzení míří na jistý konkrétní segment společnost. 
 
Nelze ho dost dobře definovat "třídně", jak by se asi pokusil kolega Hampl, který některé případy státní reglementace (kouření tabáku, lidové restaurace, zahradní bazény) vysvětlil odporem vyšších tříd proti zábavám tříd nižších. Proč? Protože některé z právě potíraných "neřestí", například silné automobily nebo kvalitní (tj. zpravidla kožené) boty a kabelky, kupují a užívají spíše lépe než hůře situovaní lidé. Nijak zvlášť situovaný však nemusíte být, abyste při zahradním grilování používal plastové příbory. Nebo na diskotéce koupil dámě drink s paraplíčkem. Čímž jsme u toho. 
 
Všechno recentně zakazované zboží nějakým způsobem symbolizuje luxus a pohodlí (oděvy a obuv z kožešin a kůží, rychlá auta), nezávislost, a teritorialitu (opět auta, zbraně, ale i možnost dopřát si "drobné neřesti", typu láhve alkoholu, v kteroukoli denní i noční dobu) a společenskost/pohostinnost (nejen plastové nesmysly užívané při flámech a grilovačkách, ale i maso jako takové). A vše, chtě nechtě, slouží jako statusový symbol ať už navenek ("ten jezdí skvělým fárem", "ty kozačky jí seknou"), nebo niterně, subjektivně ("svou rodinu a majetek si ochráním", "v norčím kabátku mi zima nebude", "nemusím hlídat zavíračku, pár piv na večer si pořídím kdykoli"). Asi ty pocity znáte - ať už jako majitel/ka silného vozu, pořadatel/ka zahradního pikniku … nebo naopak jako kdosi, kdo silný vůz nevlastní a na zahradní pikniky ho ani nezvou. 
 
A teď si představte, že mezi sebou máme jedince, kteří ty pocity neznají - někdy dokonce ani ve formě závisti. Zdá se Vám to nemožné? Pak si neuvědomujete, jak odlišný pohled na svět mohou zastávat jedinci opačných osobnostních polarit. Teritorialita, ochranitelství, péče o pohodlí své a svých nejbližších, status a související pohostinnost - to vše jsou výrazně "dominantní" vlastnosti. Platí to napříč lidskými  společnostmi a dokonce i u našich  lidoopích bratranců. (Ve všech známých lidských kulturách se vzácnou návštěvu sluší uctít masitou krmí, ale podobný zvyk najdeme u šimpanzů, kde samci za kus masa směňují buď spojenectví jiných samců, nebo sex od samic). Je těžké uvěřit, že někteří lidé nechápou, že ta nedosažitelně se tvářící dáma v rychlém autě má své vozidlo (a kabelku z pravé kůže, a svítivé brčko, z něhož její dítko ucucává limonádu) opravdu ráda, stejně jako má její bratr či kamarád ze střelnice opravdu rád svůj kvér, a svůj zahradní a grill a vlastně i plastové talířky, na které večer kámošům naservíruje steaky. Ona ani on nemají nic proti Planetě ani zvířatům, neplánují vraždit sousedy ani zvyšovat smogovou zátěž ve městech. Jen holt mají svůj svět, který se jim kdosi snaží vzít. 
 
Ti, kdo jim pod záminkami všelijakých Vyšších dober tyhle drobné i větší radosti chtějí vzít, si pravděpodobně vůbec neuvědomují, s jak hlubokými instinkty,  vytvořenými během statisíců let lidské evoluce, si zahrávají. Netuší to, protože polaritně submisivní jedinec (a takoví tvoří kádr ideologických nevládek, aktivistických spolků a humanitních kateder) není teritoriální, zřídkakdy je připraven chránit druhé, je s to kdykoli obětovat pohodlí sebe i svých blízkých "celku" (jakkoli perverzně chápanému), introvertně se vyhýbá prezentaci vlastního postavení ("statusem" jsou pro něj třeba přečtené knihy), nechápe a proto odmítá drobný luxus. V dnešní složitě strukturované společnosti lidi opačné polarity ani nepotkává, takže se s nimi nemá jak sblížit, pochopit jejich vnímání světa. Jeho vlastní komunita takové lidi odsuzuje za "marnivou povrchnost" a "bezohledné sobectví" - a názory nejbližšího okolí přejímáme skoro všichni. To, co navenek vypadá jako závist (vůči autům, slušivému oděvu, drobným společenským radostem) je ve skutečnosti - totální nepochopení.    
 
Všichni ti Svatým zápalem a Dobrem lidstva pohánění odpůrci automobilismu - chlastu na benzínkách - kožešin a kožených kabelek - bezcitných masožravců - atd. atp. - si pravděpodobně vůbec neuvědomují, jak vůči svým polárním protějškům bezohlední. Pro naprosto pochybná "vyšší dobra" chtějí brát a berou každodenní drobné radosti svým sousedům, kolegyním, spoluobčanům, spolužačkám ze střední, potenciálním partnerům či partnerkám. To poslední je na věci nejbizarnější, a nejtragičtější. To, že se opačné polarity často přitahují, a zhusta i objektivně potřebují, se všeobecně ví. Sám na to téma píšu skoro pořád, kdysi dokonce i v odborné literatuře (např.: http://www.flegr.com/wp-content/uploads/2017/06/domi.pdf). Jenže z přitahování nic nemůže být, a zpravidla ani není, protože submisivní dobrotrusové svým potenciálním protějškům - v podstatě vyhlásili válku. 
 
Až tedy někdy uvidíte nějakou "expertku na veganství", kterak v médiích vykřikuje cosi o potřebě snížit konzumaci masa (nebo podobnou pomatenkyni či pomatence, brojící třeba proti automobilismu), pamatujte, že dotyčná či dotyčný si možná právě vysloužila pochvalu ve své sociální skupině - ale pošlapala si šanci na životní štěstí. 
 

Autor: Martin Konvička, České Budějovice, ČR, 9.11.2018