14. lis, 2018

MARTIN KONVIČKA: NOVODOBÁ CENZURA: S KÝM BYCH NA PIVO FAKT NEŠEL

Pokud se domníváte, že bych "na pivo" (výlet do hor, pustý ostrov, atd.) odmítl jít s mohamedánským bossem, nebo nějakým euro-sluníčkovým cenzorským dobrotrusem, mýlíte se...
 
Jmenovaní jsou soupeři. Strávit s nimi nějaký čas (samozřejmě pod podmínkou přísného neútočení) by bylo užitečné a přínosné už ze studijně-zábavných důvodů, byť si samozřejmě dovedu představit, co bych vystudoval a jakou zábavu bychom si poskytli. 
 
Pokud bych na někoho fakt náladu neměl, byl by to - a teď Vás možná překvapím - proklamativně pravicový, prozápadní a volnotržní liberál. Takový, jací se vyskytují v širším okruhu tzv. "anarchokapitalistů", ale i jinde, a byť třeba (stejně jako já) odsuzují byrokratické směřování EU, pronikání islámu a tyhle věci - současně však popírají existenci a škodlivost snad nejhorší vymoženosti naší liberálně-demokratické doby, soukromou, či přesněji státem delegovanou a schvalovanou, cenzuru sociálních sítí. 

Příklad úmorně otravné "liberální" argumentace je třeba tady - hromada "svobody soukromého vlastnictví", práv přirozených a nepřirozených, nezbytná citace Johna Stuarta Milla. Vše starosvětsky elegantní, ostentativně kultivované - a prázdné. Jsou to totiž argumenty, odrážející realitu XIX. století a nijak nereflektující, co se opravdu děje. 
 
Co se opravdu děje, ukazuje ilustrační fotografie. Přátelská schůzka dvou mocných mužů, majitele facebooku Zuckenberga a prezidenta francouzského emirátu Macrona na téma - boje s "nenávistí" na internetu. Přeloženo, na téma potírání části názorového spektra, protože záminka a způsob se vždycky najdou. Stejně dobře by tam mohla být fotka Macrona s Merkelovou, nebo Macrona s eurokomisařkou Jourovou. Cenzura "nepohodlných", prováděná internetovými giganty za pomocí vládami podporovaných "elfů", se netýká jen facebooku. Americký prezident, shodou okolností též "nepohodlný", by mohl hovořit o twitteru, cenzurou se netají společnosti jako google nebo youtube. 

Náš liberál nic takového nevidí: 
 

Honza Werner Špatné je Facebooku nařizovat, že něco musí publikovat (nesmí smazat), stejně jako je špatné mu nařizovat, že něco nesmí publikovat (musí smazat). Pokud se ale pro něco rozhodnou sami majitele, zcela dobrovolně, je to jen a jejich věc, stejně jako je tvoji věci jak budeš ty nakládat se svým soukromým majetkem. Pokud bys např. vlastnil nějaký časopis, bylo by jen a pouze na tobě jakožto na majiteli, komu bys dovolil ve svém časopisu publikovat články.

Protože se mě tohle svinstvo osobně dotýká - ke svému osobnímu účtu jsem měl za poslední 2 roky přístup přibližně 60 dní - autorovi výše uvedeného odkazu jsem poměrně ostře odsekl. Přirovnal jsem sociální sítě např. k železničním cestám, které přece též stavěly nebo spravují soukromé společnosti, ale ty společnosti prostě nesmějí odmítnout službu někomu, kdo je politicky, nebo jinak, nepohodlný. Jde prostě o fenomén nový, ale srovnatelný s železnicí, silnicí či vodovodním řádem, nikoli nějakým "časopisem". 

Další diskuse jsem se neúčastnil. Zaznělo v ní ale pár velmi kvalitních postřehů (nokoli z liberálovy strany), proto jsem si dal chvilku práce a podělím se o ně. Dokazují totiž, jak jsou naši liberální svazáci mimo. 
 

DISKUTÉR 1: Jenže německé soudy to vidí (začínají konečně vidět) poněkud jinak:

Joachim Steinhöfel (Týdeník Echo, 2018, č. 36, pp 16-19): „Svůj obchod otevíráte pro každého, představa Zuckenberga přece je, že každý obyvatel planety bude u něho mít svůj účet. Na Facebooku jsou například všichni politici. Uzavření sociálních sítí poškozuje vaše právo na účast ve veřejném životě. Ústavní soud podobně rozhodl v případu, kdy jeden fotbalový klub zakázal konkrétnímu člověku vstup na stadion a odvolával se na domovské právo. Ústavní soud rozhodl, že na stadion může vstoupit v principu každý a že to je důležité pro účast na veřejném životě. O to víc platí tato argumentace u sociálních sítí. Proto i Facebook musí respektovat 5. článek (německé) ústavy, který zakotvuje názorovou svobodu. Zajímavé je, že tento rozsudek Ústavního soudu následoval brzy poté, co jsme poprvé vyhráli u zemského soudu.

Honza Werner Když někomu účet smažou, je otázkou několika minut zřídit si účet nový a mít opět přístup ke všem informacím. Já myslím, že to celé spíš poukazuje na to, jak se lidé během deseti let stali na Facebooku neskutečně závislými. A co by se dělo v případě, že by se Facebook rozhodl skončit? Nechal by doběhnout všechny platné smlouvy a poté prostě "zavřel krám" a skončil. To bychom ho nenechali? To bychom majitele Facebooku "donucovali", aby dál pokračovali a říkali bychom jim, že nesmí skončit?

DISKUTÉR 2: Honza Werner Vaše argumentace je stupidní demagogie. Žádný soukromý subjekt nefunguje ve vzduchoprázdnu, ale jeho činnost je korigována státem. To platí na každém kousku zeměkoule. V případě sociální sítě, která má výrazně monopolní postavení a ovlivňuje politiku, volby, byznys a další aspekty společenského života, je regulace nezbytná. Stejně jako nám stát zakazuje kouření v hospodách nebo nařizuje hygienické normy, tak v jiných oborech nařizuje nebo zakazuje a reguluje jiné věci. Proto vaše dogma je čistá rétorická sračka na úrovni anarchistických žvástů!

Honza Werner Ano, to jste popsal realitu nebo nějaké soudobé snahy. Nikoliv pravicové myšlenky. Cílem pravicové politiky je omezit tyto regulace na absolutní minimum a rozhodně není pravicové zakazovat kouření v hosopodách a podobné věci.

DISKUTÉR 1: Když by facebook řádně skončil, tak by prostě skončil (s nějakou lhůtou, v předstihu upozorněním uživatelům o ukončení, aby se přesunuli, finanční vypořádání atp.), to je jistě právo soukromé společnosti. Ale když v době svého fungování, kdy je (stal se) součástí veřejného prostoru, zruší stránky, účet, smaže komentář (byť jen jednou, pokud není nijak v rozporu se zákony a ani navíc vnitřními pravidly fb komunity, tj. politická cenzura), tak omezují uživateli právo účasti na veřejném životě. To plyne z německých rozsudků. Navíc Konvův argument "pokud se "soukromé vlastnictví" takto paktuje s vládní politikou, přestává být soukromým" je také důležitý. (Mimo jiné na polit.cenzuru by šla vůči facebooku uplatnit reklamace poskytované služby.) To vše je patrně rozdíl pohledu liberálního a konzervativního. (Liberalismus vyjevuje svou pravou, tj. levicovou progresivistickou, povahu, a tím ale v současné době kulturní novolevicové revoluce, k ní, podporou cenzury přispívá, i když by třeba někteří konzervativnější liberálové nechtěli, paradox doby). Srdečně zdravím, ale tato diskuse, jako mnohé jiné podobné předchozí, nemá smysl. (howgh)

DISKUTÉR 3: Honza Werner kdyby FB skončil, tak by ho nahradil někdo jiný. Upřímně, já jsem dlouhé roky hájil právo soukromé firmy mazat si co chce aspoň v případě, že se pro to rozhodne sama bez zásahu státu. Nicméně poslední dobou mi dochází, že je dost zásadní rozdíl mezi časopisem s pár desítkami tisíc výtisků a něčím jako FB, který má dopad na polovinu dospělé populace. V době kdy vznikala česká ústava, kde je článek o nepřípustnosti cenzury, nikoho ani nenapadlo, že by se to mohlo vztahovat na soukromé firmy, bylo to myšleno vyloženě na státem řízené instituce. Žádná soukromá firma totiž neměla takový dosah působnosti a ani si nikdo neuměl představit, že by mít mohla. Jenže stalo se, FB a Google mají obrovský informační dosah na velkou (možná i nadpoloviční) část celé vyspělé civilizace. Zvláště mladí, ti vůbec nepotřebují sledovat nějaké běžné zpravodajství a stačí jim to, co jim kdo nasdílí, případně naopak zatají na Facebooku a google a tím jsou velmi zásadně a v podstatě monopolně ovlivnitelní. Tohle by jednoznačně mělo spadat pod anticenzorní zákony (mohlo by být nějaké obecné pravIdlo, od jakého množství uživatelů) a zákon by jednoznačně měl nařídit, že mazány můžou být výhradně věci, které prokazatelně odporují zákonům a nic jiného.

Autor: Martin Konvička, České Budějovice, ČR, 14.11.2018