13. pro, 2018

MARTIN KONVIČKA: ŽLUTÉ VESTY & MICRON

Mediální obraz Francie se od Žlutých vest přesunul ke střílečce ve Štrasburku, ale z dlouhodobého hlediska není ten alláhovec střílející na Vánoční trhu zajímavý. V zemích "Staré EU" bude ještě hodně střílejících alláhovců a zbytečných obětí, protože střelbu na bezbranné lidi mají alláhovci v popisu práce. Divit se tomu je jako divit se tygrovi, že žere maso a odmítá salátek...

Dlouhodobě jsou události okolo Žlutých vest mnohem důležitější. Nejde ani tak o vlastní dění v ulicích (vláda proti vzbouřencům nasadila nevídanou údernou sílu, ta se k Lidu nepřidala, ale hnutí vzdor masívnímu zatýkání nepotlačila, ultralevicové bojůvky se bily na straně policie, atd.), jako o dění politické.

ZA PRVÉ, konečně vešly v obecnou známost konsolidované požadavky či "manifest" hnutí. Viz obrázek, překlad je zde: https://www.facebook.com/ave.shuvani/posts/2096031573788868. Za "konsolidované" jsem je označil proto, že jim předcházelo několik verzí, obsahující požadavky převážně ekonomické a v pravém smyslu slova "populistické" - nezdražovat, snížit daně, starat se o penzisty, stavět byty, ... prostě soubory požadavků, na jejichž splnění v dnešní Francii nikdo nemá. Konsolidované požadavky jsou ovšem zcela jiné. Jsou manifestem anti-elitářské, národní, anti-bruselské a pro-demokratické politiky, jakou bychom ještě před 10 lety pokládali za naprosto legitimní.
V EKONOMICE zůstává požadavek na vyšší penze a bytovou výstavbu; k tomu však přistupuje boj proti lichvářsko-exekučním praktikám a omezení moci bank. 
V POLITICE požadují přímou demokracii, odchod Francie z EU, konec mediokracie, funkční právní systém, deideologizaci školství. 
EKOLOGICKÉ požadavky znějí trochu naivně, ale v zásadě jde o podporu regionalismu na úkor globalismu. 
GEOPOLITICKY chtějí Vesty konec neokolonialistických praktik v Africe, bránění migračním vlnám a odchod z přežilého NATO.

ZA DRUHÉ se k poždavkům veřejně vyjádřil Macron, kterému dnes už nikdo neříká jinak, než Micron. Z jeho proslovu je zjevné, že ani on, ani jeho "řídící důstojníci", nic nepochopili. Nebo dělají, že nepochopili. Snažil se občanům "ucpat hubu" drobnými ekonomickými ústupky (zvýšení minimální mzdy apod.). Nechce vidět, že ač revoltu spustily ekonomické potíže, její požadavky jsou politické. Francouzi nechtějí pár euro navíc, nebo lacinější benzín. Chtějí absolutní změnu politického směřování země.

ZA TŘETÍ se "konečně" objevilo obvinění, že za organizací protestů je - Putinovo Rusko. To obvinění nepřekvapuje, dnešní euro-jelity viní Putina ze všech sých potíží. Vlastní pochybení si nepřipustí nikdy.

CO TO VŠE ZNAMENÁ

V posledních dnech se objevila spousta analýz, které ukazují, že Francie v posledích dvou desetiletích dramaticky zchudla. Tamní střední třída sní o návratu "zlatých" 90. let, doby prezidenta Chiraca, což byla mimo jiné doba, kdy "sladkou Francii", ještě jako studenti, batůžkáři či brigádníci, poznávala tuzemská střední generace. Tedy ty osoby, které dnes volí Top09, pracují v redakcích mainstreamových médií, nedají dopustit na členství ČR v EU, a protestující Francouze nenávidí.

Problém je v tom, že zchudnutí Francie a obecně "západu"mělo naprosto objektivní příčiny. "Zlaté devadesátky" byly dobou, kdy Západ dominoval světu. Ještě nedošlo ke "globalistickému" vývozu produkce a technologií do zemí typu Číny a Indie. Už se ovšem otevřely východoevropské trhy - což na nějakou dobu umožnilo ekonomickou expanzi. Západní, a tedy i fracouzský, průmysl vyráběl a exportoval. Země už byla plná islámských migrantů, ti ale postrádali infrastrutkuru radikálních kazatelů a mešit. Korporace už byly mocné, ale ještě nebyly tak mocné, aby dusily drobné a střední podnikání - Francie dosud měla početnou a v zásadě spokojenou střední třídu. Ještě se neprojevil hlavní důsledek globalizace, koncentrace prostředků v rukou hrstky super-boháčů. Nebylo žádné Euro, ktreré by znemožňovalo aktivní měnovou politiku vůči Německu. EU již byla, ale zdaleka nebyla tím přebyrokratizovaným molochem dusícím ekonomiku nejrůznějšími integračními, kohezními a ekologickými programy. "Dobývání renty" (neboli, čerpání a vykrádání co nejnesmyslnějších dotací) ještě nebylo nejvýnosnějším byznysem ve státě.

V následujících dekádách se stalo to, že jak reálná ekonomická síla Francie slábla, tak požadavky odborů, EU, migrantů, dobyvatelů renty, zahraničně-politických dobrodružství... - narůstaly. I kdyby dnes Francie seškrtala živení nejrůznějších ekologických, genderistických, multikulturních a podobně uhozených programů, její průmysl to na nohy nepostaví, její exportní možnosti to nezlepší, její relativní ekonomickou váhu to nevrátí. Byla by to Francie chudší a skromější. Politika dle požadavků Žlutých by navíc narazila aktivní na odpor - určitě u korporací, kterým chtějí Vesty přistřihnout tipec, zaručně u EU, nejpíš by nastala obchodní válka s bruselí, tedy Německem.

Netroufám si hádat, zda by se v zemi méně elitářské, méně korporativistické, méně hujerské a méně imperialistické (ve vztahu k Africe) žilo obyčejným Francouzům, tedy těm 70 procenům, kteří nepatří ani k manažerům korporací, ani k akademickým a mediálním nabobům, ani k islámským fanatikům, lépe. Je dost dobře možné, že by dále zchudli. Určitě by se jim ale žilo důstojněji. Byli by pány ve své zemi a získali by zpět část kontroly nad tím, jakou zemi předají svým dětem.

CO S TÍM MÁ SPOLEČNÉHO MICRON?

Paradoxně jen to, že překáží. Má-li se v zemi naprosto změnit politický systém, mají-li se obyvatelé vrátit k podnikání bez dotací, k práci pro lokální trhy, službám pro své spoluobčany, to vše s rizikem, že "dobře už bylo", potřebuje země vůdčí osobnost. Někoho, kdo svým občanům rozumí, dovede si představit jejich starosti, ztotožňuje se s nimi, dovede se za ně bít.

Nic z toho Micron není - což jsme viděli při jeho proslovu. Ne z toho, co říkal, ale JAK to říkal. Vzorný hošík s rukama na stole, napudrovaná figurka, snažící se přesně plnit zadání. Proslov četl ze čtečky, s použitím naučených grimas. To vše jsou vlastnosti, jež mu napomohly obelhat voliče v prezidentských volbách pod taktovkou velkých médií. Nejsou to ale vlastnosti, s nimiž by šlo vést národ v těžkých dobách. Dokonce s nimi ani nelze OBELHAT národ slibem vedení v těžkých dobách.

Ti, kdo Microna vybrali a vycvičili pro prezidentskou funkci, se jednoduše spletli. Nejen že není lídr do nepohody, on ani neumí předsírat, že je lídr do nepohody. K tomu by "cvičitelé" museli najít typově zcela jinou postavu, někoho ve stylu Salviniho nebo Orbána. Jenže někdo typu Salviniho nebo Orbána by do takového kšeftu nešel - a nikdy by nešel proti svému lidu.

Což je v kostce důvod, proč západní "hujeři" v dlouhodobém běhu prohrají.

Autor: Martin Konvička, České Budějovice, ČR, 13.12.2018