14. led, 2019

MARTIN KONVIČKA: TŘIĎME LIDI!

Útěk osmnáctileté Saudky Rafah Mohammed Kunún/ové z Kuvajtu přes Bangkok do Kanady byl antiislámskou událostí minulého týdne...
 
Odhalil provázanost a vliv fundamentalistických "mafií" (rodina ji našla dřív, než její letadlo přistálo v Thajsku), moc sociálních sítí vyvolat planetární mobilizaci i váhavost západních institucí takové případy řešit. Demaskoval slepotu "lidskoprávních" aktivistů u nás i ve světě, naivní představy nespokojenců z islámských zemí ohledně západních postojů - i  nepochopení a skepsi komentátorů a aktivistů z "patriotické" strany. 
 
Na Saudčinu naivitu poukazuje to, že přijala ochranu Kanady - snad nejrychleji se islamizujícího a islámské imigranty nejochotněji přijímajícího západního státu. To ovšem nemusela na cenzurovaném internetu doma v Arábii vnímat. Spíš vnímala, že v anglicky mluvící zemi se rychleji zapojí do dění: anglicky umí, naopak čeština nebo maďarština nepatří ke snadným jazykům. Pravděpodobně se dopátrala, že v "multiukulturní" Kanadě nesídlí jen džihádisté, ale i řada aktivních exmuslimů, včetně sdružení The Atheist Republic (http://www.atheistrepublic.com/). Azyl zde našla manželka snad nejznámějšího saudského disidenta, vězněného Raifa Badawiho (https://en.wikipedia.org/wiki/Ensaf_Haidar). V neposlední řadě to byla "sluníčková" Kanada, která si - kvůli perzekuci saudských sekulárních aktivistů - dovolila riskovat diplomatickou roztržku s pouštím královstvím (viz např. zde: https://ct24.ceskatelevize.cz/svet/2558107-kanada-kritizovala-zatykani-aktivistu-v-saudske-arabii-jeji-velvyslanec-musi-z-rijadu). 
 
Samozřejmě jsem si přál, aby slečna nakonec našla ochranu v zemích jako je Maďarsko, Polsko nebo Česká republika. A setkal jsem se s nepochopením. "Přijmeme jednu, a za chvíli tady bude hnědo od arabských ženských", četl jsem porůznu na sociálních sítích. "Takto, pod krytím odpadlíků, by sem mohli přicházet i teroristé". Kdo takto argumentuje, ten zapomíná,  oč vlastně v "antiislámu" máme usilovat. 
 
Když jsem se roku 2009 přidal k iniciativě IvČRN, nemyslel jsem primárně na obranu Česka před migrací. Bylo to dlouho před "arabským jarem", neřkuli před "uprchlickou krizí". Už tehdy bylo zřejmé, jak rychle na západ od našich hranic rostou mohamedánské komunity, jak si s nimi západní společnosti nevědí rady a jak je západ neschopen "islámské výzvě" čelit dokonce i v oblastech, v nichž by měl mít přirozenou převahu - třeba ve školství, kultuře nebo na poli vztahů mezi muži a ženami. Předpokládal jsem, že západ bude postupně podléhat - už tehdy měl první oběti v řadách odpůrců islámu. Uvědomoval jsem si, že pokud se mají západoevropské národy znovu pozvednout, budou potřebovat pevné a bezpečné zázemí. Zázemí, kde by bylo možné islámskou expanzi studovat, kritizovat, vymýšlet protiopatření; kde by našli bezpečí kritici islámu i odpadlíci pronásledovaní svými souvěrci. Bez zázemí nemůže být rekonkvisty. Odpadlíci jsou v celé úvaze nejdůležitější, protože jen oni mohou být inspirací dalším muslimům. Dlouhodobým cílem přece není záchrana Česka (a okolí) coby neislámského ostrova v džihádistickém moři. Dlouhodobým cílem je hroucení islámu v jeho původních zemích, následované "vyšuměním" islámských komunit v zemích nemuslimských. Alternativou ke zhroucení islámu je totiž jedině válka s islámem. Teoreticky se státy V4 sice mohou zařídit pro sebe, oplotit, zavřít místní mešity a vyhnat místní alláhovce, ale to vše jsou opatření defenzívní a defenzívou nelze vyhrát žádnou válku. Jen bychom čekali, až nepřítel za našimi hranicemi dostatečně posílí. Což by byla chyba. Strategicky správné je učinit vše, co je v našich silách, abychom oslabili protivníka. 

S touto strategickou úvahou ani nezamíchalo ani tak arabské jaro, kdy se Obamův "západ" celkem očekávatelně postavil na stranu fundamentalistů, ani uprchlická krize, jež byla logickým důsledkem dosavadní západní nejapnosti. Zamíchaly s ní ale následky: Zvolení Donalda Trumpa v USA rozbilo plány Muslimského bratrstva na "islamizaci podpořenou americkými bodáky". Přibrzdění migrační vlny ze strany zemí V4 rozbilo plány bruselu na rovnoměrnou islamizaci celé EU tlakem shora. Výsledky patriotů v několikerých evropských volbách (nejen vítězství v Itálii a Rakousku, ale "remízy" v Dánsku, Německu, Švédsku, Česku a podobně) ukázaly, že Evropa ještě nemusí být ztracená - že bude spíše bojištěm, než aby se potupně vzdala. Nic z toho ale neznamená, že smíme ztrácet ze zřetele strategický cíl - zhroucení islámu, coby davového šílenství nepatřícího do XXI. století, zevnitř. 
 
Válka s islámem je především válka "memetická" - propaganda, misie, šíření myšlenek a vyvracení myšlenek druhé strany jsou dlouhodobě důležitější, než terorismus či operace proti němu. Je to též válka demografická - jde v ní o to, zda budou evropské ženy plodit mladé džihádisty, nebo Arabky vychovávat mladé odpůrce islámu. Konečně je to válka zpravodajská. Země, které v takové válce mohou uspět, musí mít především pod kontrolou média (což my nemáme!) a bezpečnostní služby (což, jak ukázaly poslední spory mezi prezidentem republiky a "čučkaři" z BIS, také nemáme). Je nutný masivní monitoring domácích islámských komunit i jejich mezinárodních styků. Musíme být schopni aktivních zpravodajských operací vůči světu tuzemských i západoevropských mešit. Čtenáři si to možná neuvědomují, ale zpravodajským operacím vděčí naše republika za to, že nás tolik nepostihla migrační vlna let 15-16 (více zde: https://www.parlamentnilisty.cz/arena/rozhovory/Stepan-Kotrba-Strileni-migrantu-jednou-prijde-Cesi-chlastaj-zerou-prasata-chovaj-psy-a-zabavuji-Koran-boji-se-muslimove-Musime-ale-nejdrive-oznamit-Bruselu-ze-vypovidame-migracni-dohody-542646). Možná nejúspěšnější operace německých služeb proti fundamentalistům uspěla díky české agentce (https://www.idnes.cz/zpravy/domaci/ceska-spionka-v-nemeckych-mesitach-konvertovala-aby-odhalovala-islamisty.A160822_125920_domaci_pas). 

Z předchozího je zřejmé, jak přínosní pro naši zemi by moli být "azylanti" jako malá Rafah. Již se islámu se veřejně zřekla. Spálila všechny mosty, nezbývá jí, než bojovat. Současně to je rodilá arabská mluvčí, mající blízko k saudským vyšším vrstvám i disentu Její "vytěžení" by mohlo přinést úžasné informace. Využití v propagandě by bylo fantastické: představme si, kterak (samozřejmě s ochrankou!) pořádá přednáškové turné na našich středních školách. Rafah však není jediná, takových, jako je ona, žijí na Blízkém východě, ale i v Evropě, spousty a je to "lidský zdroj", který naše republika absolutně neumí využít. 

Právě na blízkovýchodní odpůrce islámu jsem myslel, když jsme se (coby IvČRN) už roku 2013, a znovu roku 2015, obraceli na vládu, aby předešla tlakům na tehdy diskutované "uprchlické kvóty", a přednostně přijala křesťanské, jezídské či "sekularistické" běžence (důkaz zde:https://www.ivcrn.cz/otevreny-dopis-premierovi/). Média o té snaze mlčela, nehodila se do obrazu antiislámistů coby rasistických bezcitů. V podobném duchu se ovšem vyjádřila polská vláda a jakési snahy proběhly i u nás. Bohužel se jich ujaly prapodivné křesťanské iniciativy, které se buď nechaly napálit, nebo se staly obětí mohamedánských zpravodajských her, čímž byla původní myšlenka - pomáhat obětem islámu, nikoli viníkům celé situace, zdiskreditována (pro připomenutí: https://www.parlamentnilisty.cz/profily/Doc-Martin-Konvicka-Ph-D-104562/clanek/Vysoka-hra-prekladatelu-Nac-se-zapomnelo-ve-sporech-o-krestanech-z-Iraku-67537). A tak je naše bezpečnost stále 
odkázána na všelijaké absolventy tuzemské arabistiky, tedy odchovance kateder, které vysílají své posluchače na soutěže v recitaci koránu, případně na "spolupracující" členy islámských obcí, jejichž loajalitu nelze nijak zajistit. Nevzdávám se ale původní myšlenky, že cílená pomoc, ba přímo lanaření, aktivních odpůrců islámu, by naší zemi pomohla bezpečnostně, zpravodajsky, i kulturně-propagandisticky. 
 
Kdyby se totiž mezi migrujícími masami udržela představa, že Česko je země, kde si z islámského bubáka děláme akorát tak srandu, kde se to přímo rojí otevřenými odpůrci islámu a kde mohamedánské dívky utíkají od džihádistických rodičů za káfirskými chlapci, nechtěl by sem přijít ani jeden. Maximálně jako terorista-mstitel, ale ten by byl rychle odhalen díky zapojení rodilých arabských mluvčích do odposlechů a analýzy získaných poznatků. Smutným paradoxem evropské situace je, že něco sekulárů, exmuslimů a odpůrců fundamentalismu bylo i ve velkých migračních vlnách let 15-16. Nikdo je nedokázal podchytit a získat. Vítačský mainstream zakazoval "třídit lidi", a tudíž skutečně pátrat po pohnutkách jednotlivců k migraci. Protože jsme nepojmenovali nepřítele, nemohli jsme ani poznat přítele. V těch strašných masách bylo efektivní třídění těžko možné, ale třídit se mělo dřív, s předstihem několika let (to ty vlny zdaleka nebyly tak velké). Vytřídění a naverbovaní "naši" mohli mít obrovský přínos, jakmile začalo jít do tuhého. Jenom si představte, že by u výslechů "migrantů" byli, namísto nevládkářů, arabští odpůrci islámu znalí reálií a schopní s velkou pravděpodobností poznat fanatika... 
 
Výsledkem sluníčkového "netřídění" nakonec bylo to, že země jako Německo či Švédsko braly všechny - tedy i veterány z bojů ISIL, i doma pronásledované zločince, osoby jež se zbavily dokladů nebo s falešnými doklady. Těch pár potenciálně "našich" skončilo na hromadě s nepřítelem, v lágrech se jim dostává nepředstavitelné šikany. Výsledkem sluníčkového "netřídění" je samozřejmě i odpor druhé strany přijmout jakéhokoli uprchlíka z té oblasti - tedy i tu hrstku, která by nám byla spíš přínosem. Vítači mají na rukou víc blízkovýchodní krve, než ti nejzavilejší voliči SPD. 
 
Ještě jednu námitku jsem slýchal v souvislosti s azylem pro malou Rafah: Že prý, když podvolíme, budeme mít azylová centra plná arabských exmuslimek. Zrovna toto riziko bych přijal, a rád. Jednak by to byla kompenzace za ty ženy a dívky (jsou v průběhu let stovky, nebo tisíce?), které podlehly "kouzlu Orientu", a jsou pro naši zemi ztracené. A kdyby jich byl pořád nadbytek - mohli bychom za ně exportovat naše sluníčkářky, které po islámském zotročení tajně sní a jichž by nebylo škoda. 
 

Autor: Martin Konvička, České Budějovice, ČR, 14.1.2019