6. úno, 2019

MARTIN KONVIČKA: Macronišůůů & Babišůůů!

Největší francouzská odborová centrála CGT včera (v úterý 5.12.2019) podpořila Žluté vesty a vyhlásila generální stávku. Česká televize, to hnízdo zmijí placené z výpalného občanů, věnovala zprávě ve večerních "Hlavních Událostech" přesně 20 vteřin...

Téhož dne oznamuje premiér Babiš, že "přes nesrovnalosti" nepodpoří dvě parlamentní opoziční partaje, KSČM a SPD, v jejich kritice České televize. Jeho poslanci odsouhlasí výroční zprávy za minulá léta, a tím umožní televizním lhářům pár dalších měsíců či let škůdcovské existence. 
 
Premiér dál lavíruje jako příslovečná chytrá horákyně. Už ani bedlivý pozorovatel si nepamatuje všechny jeho veletoče a úkroky stranou: Zavražděný/nezavražděný agent Skripal a vyhoštění ruských diplomatů, podepsaný/nepodepsaný migrační či uprchlický pakt, shoda či neshoda s vedením EU o legální či nelegální migraci, souhlas s šílenou Istanbulskou smlouvou... doplňte si sami. Pravděpodobně si myslí, kdovíjak není chytrý. Vybudoval nakonec mnohomiliardové podnikatelské impérium, tak co by s trochou marketingové manipulace nezvládl vodit za nos tupce z bruselských skleněných paláců, natož pak chudé, rozhádané a naivní tuzemské národovce. Doma říká něco jiného, než "venku". Partnerům názorově tak odlišným, jako je německá kancléřka Merkel a maďarský premiér Orbán kývne na cokoli, co chtějí slyšet ("slibem nezarmoutíš", učila mě jedna kdysi významná socialistická politička). Nakonec se vždy zařídí tak, jak vyhovuje jeho osobním zájmům. Ty jsou čitelné: Za prvé, nenaštvat Brusel, respektive Německo, "aby dotace tekly a nebyly sankce". Za druhé, udržovat domácí voliče ve vágním přesvědčení, že je s nimi a "nějak to zařídí" - neboli, s Bruselí/EU/Německem nějak vydrbe. Za třetí, nedovolit růst principiální opozice typu maďarského Fideszu nebo polské strany PiS. 
 
Z pohledu chladné obchodní logiky lze jeho postoje chápat. Babiš si bohužel neuvědomuje (a zdá se, že za to skutečně nemůže - každý máme své limity), že politické dění, kór pak to současné, vyhrocené a polarizované evropské, má i silnou emoční stránku, při níž jde chladná obchodní logika stranou. A to na obou stranách pomyslné barikády. 

Jeho tuzemští pravdoláskoví, proevropští a promigrační odpůrci - ti, kteří na něj před Vánocemi ušili kauzu "unesený syn", načež demonstrovali po náměstích a hrdinně "odvolávali vládu"- se nespokojí s tím, že národoveckou politiku jenom předstírá. Vládne z dobré vůle Miloše Zemana, nepřipojil se k jednomu z tvz. globálních paktů, nazval svým přítelem a spojencem fujtajbla Orbána. Nic z toho mu nemohou odpustit, i když si do vlády vzal hujerské socialisty, druhý globální pakt podpořil a spolu s Orbánem nazval přítelem i hnusáka Macrona. Nemají ho rádi, nesnášejí ho, což jsou kategorie emoční, ne obchodní. Půjdou mu po krku pořád.
 
Naopak tuzemští a evropští "národovci" (ten výraz není vůbec výstižný, proto ty uvozovky) opravdu nemají rádi rostoucí unijní buzeraci, plivání po úplně všech civilizačních principech, skrytou a o to odpornější cenzuru, drzou nepostižitelnost "novoevropanů". Opět jde o kategorii emoční, takže premiérovi nepomůže, budou-li české úřady přijímat bruselské nápady jen na oko, půjde-li cenzura obejít, budou-li trestní stíhání kverulantů odkládána ad acta a "novoevropané" budou naše lidi mlátit či zabíjet jen občas, méně často než v Německu nebo Rakousku. Babiš je premiér, ministry Hamáčka, Petříčka či Maláčovou může kdykoli utopit ve lžičce vody. Česká televize lže lidem z jeho dobré vůle. Nečinnost neomlouvá. 
 
Přidejme Babišovu zamilovanou agendu, na jejíž škodlivosti se snad shodne jak hujerský, tak národovecký volič. Buzeraci drobných podnikatelů, živnostníků a zemědělců, všechna ta EET, kontrolní hlášení, nebo třeba dopravní fašismus Babišova ministra Ťoka. Jedni i druzí by mu mohli odpustit - se skřípěním zubů a křečemi v žaludku. S pocitem, že cosi obětují "hlubší evropské integraci" (hujeři) či naopak vyvázání se z moci Brusele (patrioti). Jenže Babiš neplní ani jedno, ani druhé. Pak ale převážní normální vztek, že kvůli premiérově potřebě buzerovat své bližní zanikla vesnická prodejna, oblíbená hospoda či trafika na nároží. Opět jde o emoční, nikoli rozumové postoje - byť má oligarchizace podnikání i dalekosáhlé ekonomické dopady. 
 
S každým dalším premiérovým úkrokem stranou se ukazuje, že si Babiš nechce, či spíše neumí, vybrat spojence. V situacích, které se neřídí chladnou obchodní logikou, je ztracen. Topí se v nich a snaží se z nich vylhat. Jenže s každým "vylháním" přibývá těch, kdo mu neodpustí. ANO se může navenek tvářit jako mocná konsolidovaná síla, pod ní se ale skrývá vratký domek z karet. 
 
"Můžete obelhávat mnoho lidí krátkou dobu, nebo málo lidí dlouhou dobu; nemůžete obelhat mnoho lidí dlouhou dobu", zní jedna výstižná marketingová poučka. Je zvláštní, že ji premiér nezná. 
 
Autor: Martin Konvička, České Budějovice, ČR, 6.2.2019