29. kvě, 2019

MARTIN KONVIČKA: O FACEBOOKU & NENÁVISTI

Byl jsem na osobním FB profilu asi měsíc bez banu. A shodou okolností mě - při odpoledních pochůzkách - přišlo na mysl, jak se "na svobodě" začne člověk na sítích chovat jinak...

Většinu času jsem kupodivu netrávil politikou. A to byly eurovolby, a pršlavé počasí! Většinu času jsem diskutoval o ochraně přírody, klimatu a šílené Grétě (ok, to politika je, ale jen trochu!), výšlapech do hor, motýlech, starostech padesátníků a jídle a pivu a ženských... Jistě, nějaký ten politický spor či trolling občas také byly, ale byly to prostě - spory, skoro jako v časech, kdy býval facebook relativně svobodný. 

Přijdu z pochůzek - a bác ho, "třicítka" za "pět příspěvků porušujících pravidla komunity" - z let 2016-18, tedy dávno zapomenutých v křemíkovém nebi. Na islám nadávaly přesně dva, jinak byly o Bangovi a Kalouskovi a situaci v Bosně. Jeden z těch o islámu, navíc, vinil z pižlání dívčích klitorisů a polévání mladých muslimek kyselinou nikoli mohamedány, ale britské dobrosery. Vlastně se tak mohamedánů zastával. 

A bylo to zpátky - ten pocit vysokého tlaku z bezmocnosti, a ta chuť, potkat tak svého udavače, provést s ním věci, že by Láďovi Jaklovi záviděl těch pár pohmožděnin. Že by to byla ta nenávist? 
 
Jenže všichni ti udavači by nenadělali nic, nebýt šéfudavače. Toho, jak o sobě, že je Žid a ajťák, a schovává se za vysokou zdí na Havaji. To on vytvořil internetový "ekosystém", v němž bonzáctví bují jak v pařeništi. Myslím na něj - a vybavuje se mi jméno Mordechaj Chaim Rumkowski. Neznáte? Byl to polský sionistický aktivista (1877-1944), do války pojišťovací agent, a také ředitel sirotčince. Díky nespornému manažerskému talentu zaujal německé okupanty - a ti jej udělali šéfem samosprávy lodžského ghetta, což byla de facto pozice absolutního vládce. Chtěli za to, aby ghetto přispělo k válečné produkci. A vládce tu roli plnil vzorně. Nepřipustil žádný odboj, flákání či sabotáže, jež byly na denním pořádku v jiných ghettech. Prý věřil, že vzornou kolaborací zajistí "svým" židům slušné zacházení. Pozici samovládce si užíval - dokonce vydával "autonomní" bankovky a poštovní známky se svým portrétem. Když pak přišlo na organizaci transportů, do kterých měli jít nejdřív "neproduktivní" obyvatelé ghetta, snažil se tak usilovně, že navěky proslul slavným proslovem "Dejte mi své děti". Vyzýval v něm rodiče, aby bez reptání vydali své děti do transportů "na východ". 

Celou dobu prý doufal, že svým snažením odvrátí neodvratné. Faktem je, že "vzorné" lodžské ghetto bylo zlikvidováno mezi posledními. Chtěl žít co nejdéle.  Neuspěl však. Podle různých zdrojů ho hned po dopravení do Osvětimi ubili buď bývalí poddaní z Lodže, nebo členové Sonderkommanda, které o to vězňové původem z Lodže požádali. 
 
Autor: Martin Konvička, České Budějovice, ČR, 29.5.2019