4. pro, 2019

MARTIN KONVIČKA: CIVILIZACE BLÁZNŮ

S potěšením sleduji, že čím dál víc komentátorů na sociálních sítích vidí psychiatrický rozměr naší doby. "Vládnou nám šílenci - systém podporuje blázny - Evropa se zbláznila - Normální člověk nemá šanci"...

Takto a podobně veřejnost reaguje na ustupování islámu, vítání neomezené migrace ze  subsaharské Afriky, sebemrskačské reakce západních jelit na každý nový atentát - ale třeba též na vzdouvající se vlnu klima-alarmismu, magoření nové Evropské komise okolo "pětiletého plánu", pomatené výroky autistické louky Grétky, nebo hnutí Extinction Rebellion, což je taková hloupější a agresívnější obdoba středověkých flagelantů. 
 
Pozorovatelé mají pravdu. Evropskému západu vládnou blázni nikoli ve smyslu metaforickém, ale medicínském. A má to hlubokou logiku, k jejímuž odhalení mě přiměla četba amerického "pravicově-extrémistického" (rozuměj: zdravě myslícího) filosofa Curtise Yarvina (nar 1973), který proslul pod bloggerským jménem Mencius Moldbug (jeho texty zde: https://www.unqualified-reservations.org/). Pokusím se tu logiku stručně shrnout. 
 
Je-li nějaká civilizace dostatečně úspěšná a bohatá, dříve či později se dostane do fáze, že pokládá za správné starat se o pozvednutí svých slabších, méně průbojných či přímo neúspěšných členů. To je samozřejmě správné (dodávám). Potíž je, že v západní civilizaci se konstituovala specifická vrstva, pro níž se "boj za práva slabších" stal samotným smyslem existence - a to nejen materiálně (což by ještě šlo uhlídat!), ale i postojově, niterně. Té vrstvě obecně říkáme levičáci, Moldbug její vznik stopuje do dob reformačních bojů o podobu západního křesťanství. To ale není podstatné. Podstatné je, že vždy jde o nepraktické intelektuály, kteří se sami vnitřně cítí jako slabí, neprůbojní a neúspěšní. Ovšem vždy, když najdou nějakou srovnatelně slabou či slabší menšinu a postaví se do čela jejího emancipačního úsilí, mohou stát v popředí a nikoli v suterénu společenského dění. Nejednou jsou z nich vůdcové, spasitelé, proroci, avantgarda. Je to samozřejmě lákavé a není divu, že nepraktické intelektuály potkáváme v čelných řadách emancipačních hnutí nejprve obchodníků a měšťanů proti šlechtě a králům, posléze dělnictva proti buržoazii, ještě později upozaďovaných etnik, sexuálních menšin a žen proti dominantnímu etniku, sexuální většině a mužům. 

Potíž celé hry - dobře známý z osudu dělnického hnutí - spočívá v tom, že jakmile se "utlačovaná menšina" domůže solidního materiálního (buržoazie, dělníci, ženy) nebo společenského (etnické a sexuální menšiny) postavení, přestane svou intelektuální avantgardu potřebovat. Hezký příklad známe z polistopadového Československa. Jakmile se tehdejší nekomunistická "šedá zóna" domohla s pomocí nepraktických intelektuálů  konce komunistické vlády, přestala disidenty z okruhu Charty77 brát vážně. Včerejším hrdinům a revolucionářům hrozil pád do nicoty a zapomnění, z něhož vedla ven jediná cesta - najít nové utlačované menšiny. 
 
Ideální menšinou je pro levičáky samozřejmě menšina, která žádné požadavky nemá. Nemohou proto nikdy být naplněny, menšina své revolucionáře nikdy neopustí (protože je beztak od začátku ignorovala), boj za její "práva" může pokračovat do nekonečna. V tomto smyslu jsou geniálními "oběťmi útlaku" Příroda, Klima, Planeta a podobné entity. Nestěžují si, nic nechtějí, ale nikdy neodmítnou pomoc, kterou jim levičáci tak ochotně nabízejí. Planetu ani Klima však nemůžete postavit na řečnickou tribunu. Nutně potřebujete někoho, kdo se toho úkolu zhostí. Vzhledem k povaze věci to nejspíš bude někdo trpící paranoidními bludy. 

To jsem ale trochu předběhl. Moldbug nepředpověděl Grétu (a nečetl jsem od něj žádný text na toto téma). Předpověděl, že po uspokojení "normálních" menšin s legitimními nároky - a ano, sem řadím homosexuálního kolegu, který opravdu nemůže za to, že se narodil či vyrostl krapet jinak, stejně jako spoluobčana s pletí jiné barvy - budou levičáci hledat menšiny čím dál bizarnější. Vidíme to před sebou dnes a denně. Normální teplouši nebo zženštilí muži / zmužilé ženy už přece někoho nezajímají, dnes jsou ve fóru přešití muži a přešité ženy, asexuálové, zoofilové a podobná fauna, čím bizarnější tím lepší, stejně jako jedinci poněkud pošahaní - nakonec, co jiného, než boj za takové lidi, je slavná "inkluze" ve školství. Že si o žádnou pozornost neřekli? Tím lépe, stejný případ, jako s Planetou. 
 
Levičácká hloupost je dalším kamínkem mozaiky. Až někdy do 70. let 20. století (a u nás ještě déle, do přelomu tisíciletí) musel i nepraktický intelektuál něco umět. Byly to - z definice - věci prapodivné, od exotických jazyků přes dějiny literatury po živné rostliny středoevropských můr, ale nelze popřít, že Luther, Marat, Engels, Lenin, Sartre, Geroge Sandová nebo Fromm byli vzdělaní lidé. Vzdělání není obranou před magořením, ale přece jen brzdí v rozletu. Zhruba od 70./00. let je možné "vystudovat na intelektuála", aniž by vás vzdělání postihlo. To bláznům otvírá dveře dokořán. 
 
Dalším kamínkem je rezignace států na jejich základní potřeby. V XVIII., XIX. a ještě i XX. století byly největší výstřelky intelektuálů kroceny tím, že musely fungovat věci jako armáda, konzistentní zahraniční politika, příjmy státního rozpočtu, produkce potravin. Intelektuálové v čele dnešních západoevropských států namluvili sami sobě, že armády jsou přežitek, mezinárodní vztahy vlastně taky, státní dluhy lze krýt tiskem peněz, potraviny lze nakoupit v cizině. Věčně to samozřejmě fungovat nebude, ale systém má ohromující setrvačnost. Chybí korektiv, který by blázny zastavil. 
 
Pekelný trik levičáků, že utlačovaným menšinám se neodporuje - jinak jste utlačovatel - byl třeba v případě rasismu nepříjemný, ale dal se přežít (většina lidí je relativně soudných, ať jsou jakékoli rasy, a soudný Afričan nebo Vietnamec nebude mít šílenější požadavky, než Polák nebo Čech). V případě regulérních šílenců, za jejichž emancipaci se bojuje nyní, to trochu problém je. Požadavky klima-alarmistů jsou výplodem chorých myslí, jenže odporovat jim nesmíte, to byste je "utlačovali", a to je fuj. (Také byste ničili Planetu, což je rovněž fuj). 
 
Z hlediska levičákovy duše je islám stejně kvalitním klientem, jako Klima, Planeta nebo Hnutí paranoidních schizofreniků za rovnější práva. Nebude nikdy uspokojen - takže za něj lze bojovat věčně - a nikdy svým pomocníkům nepoděkuje - takže je třeba bojovat ještě usilovněji, neb třeba jednou… Skrze svého zakladatele, nauku a praktiky vykazuje islám tolik šílených rysů, že se pošahaný intelektuál cítí jako doma. Malinká potíž levičáckého "boje za islám" dlí v tom, že islám si svůj boj umí vybojovat sám. Charakteristické kňourání, ublíženecká rétorika a zvyšování požadavků jsou pro islám jen metody boje, vyzkoušené ostatně staletími. Zatímco buržoazie, dělníci, československá šedá zóna nebo homosexuálové nechali intelektuály po prosazení svých požadavků na pokoji (jen si jich přestali všímat, čímž jim umožnili najít si jiné "utlačované"), islám tuto chybu neudělá. To si ale západní levičák nikdy nepřipustí - na to je příliš pyšný a hloupý. 
 
Společnost vedená šílenci je samozřejmě odsouzena k pádu - a západ není jedinou civilizací, která si prošla naznačeným vývojem. Vrcholné období Východořímské říše (Byzance) bylo nejen dobou skvělých kostelů a měst, ale i uctívaných asketů, kteří se rozhodli dožít na vysokých sloupech, poustevníků odcházejících do pouště a vzdělanců, vedoucích krvavé spory o pravou podstatu Spasitele. Ta společnost samozřejmě zanikla, jejím popravčím se stal islám, na který - podobně jako my - neuměla adekvátně reagovat. 
 
Když Moldbug analyzuje, jak z bláznivého trendu ven, uvádí příklad Ruska 20. let minulého století. Tehdejší forma bolševismu (se "zrušením rodiny" a podobnými výstřelky) neměla daleko od současných fantazií neomarxistů. Vývoj zvrátil až nelítostný diktátor - Stalin - který byl jen o malinko méně šílený, než jeho protihráči, ale uvědomil si praktické potřeby státu. Ani šílenci vedená EU nemá šanci vyskočit z rozjetého vlaku. Čím dál absurdnější výstřelky zastaví buď "pravicová" diktatura, která upřednostní potřeby praktické před blázněním, nebo islám, který je ještě šílenější, ale šílí podle předvídatelných pravidel. 
 
Ani jedna vyhlídka není příjemná. 
 
Autor: Martin Konvička, České Budějovice, ČR, 4.12.2019