18. bře, 2020

MARTIN KONVIČKA: VELKÉ EVROPSKÉ UMÍRÁNÍ

Maximalizujeme s rodinou "social distancing" - minimální kontakt se světem, kontakt se studenty přes internet, maximální soběstačnost, domácí práce...

Na jihočeském venkově definitivně nastupuje jaro, kvetou jívy a první jarní květy, z blat je slyšet husy a jeřáby, v korunách stromů řvou špačci. Z co největší dálky sleduju venkovské dění - a jako asi všichni se snažím vykoukat další vývoj ze zpráv, sociálních sítí a statistik.

Venkov, stejně jako mně viditelné kontakty ve městech, se chovají naprosto vzorně. Rodiny se semkly a opevnily ve svých usedlostech. Objekty užívané pouze k rekreaci ožily odizolovanými / evakuovanými obyvateli měst. Krajem se nese zvuk cirkulárek a podobných strojů, jak se kutilové a shánčlivci snaží rozumně využít povinné domácí volno. Obecní rozhlas hlásí nabídku pomoci se zásobováním pro občany nad 65 let. Společenská život zde, v maličké obci, neustal, ale děje se na dálku - přes šířku dvorku. Hlavním tématem hovoru jsou domácí zvířata. Kdo jenom trochu může, obnovuje nebo rozšiřuje chovy. Venkov i město šijí roušky, neschopnému státu navzdory. Budějovičtí molekulární biologové pomáhají lékařům a hygienikům s testováním nákazy. Jihočeské textilky přecházejí na zdravotní materiál, chemici z fabrik míchají dezinfekční roztoky. Národ instinktivně ví, co má dělat.

Statistiky a zprávy z okolních zemí, zejména těch západních, vypadají (na tu dálku) úplně jinak.

Pominu nešťastnou Itálii (k 17. březnu 31 506 nakažených, 3 526 nově detekovaných, 2 503 mrtvých, 345 mrtvých k danému dni), jež byla v Evropě první a nepřipravená. Obrovský nárůst denních záchytů vykazují Francie (1 097) Španělsko (1 806) a zejména Německo (2 080) - až do tohoto víkendu vysmáté a nic neřešící. Británie couvá z epicky zajímavého, leč krapet mengelovského, experimentu se "stádní imunitou", Švédsko oznamuje, že nebude zveřejňovat počty nakažených. Ve Švýcarsku, které též vypadá solidně promořeně, probublávají zprávy o bitkách imigrantských gangů.

Pro nás je ale nejdůležitější Německo. Jeho vláda, zdá se, hromadí, přeplácí a krade zdravotnický materiál sousedům - dovoluje si, co si nedovolila ani Hitlerova Říše k Benešovu Československu, neboť obchodní dohody se kdysi dodržovaly i vzdor politickému napětí. K tomu leteckými mosty importuje muslimské samce - říkají jim teď myslím "nezaopatření mladíci". A přiznávají nakažené v imigrantských lágrech. Lágry se bouří - odmítají pravidla karantény, bijí se s policií. Přišli do Evropy kvůli naivním blondýnám, ne kvůli sociálnímu distancování a vitamíny bohaté stravě.

Televizní kanál ARD do toho "satiricky" děkuje Viru, že "zabíjí jen staré bílé muže". Zda je tomu tak, nikdo přesně neví. Dost spolehlivě se ale ví, že k trvalým následkům prodělané nemoci je ztráta plodnosti mužů.

Možná to je - ze strany německé, francouzské, ale i belgické nebo švédské vlády - skutečně jen obří šlendrián a rozklad. Je zde však příliš mnoho indicií, že se progresivističtí šílenci v německých, francouzských a zejména bruselských vládních kruzích míní krizi využít k tolikrát zmiňované "penzijní reformě" - vymření Evropanů starších ročníků, jimž vytýkají zátěž důchodového systému a "zničení planety" a které reálně nenávidí za to, že ještě pamatují Evropu spořádanou, optimistickou a vitální. Budou-li hromadné umírání starších Evropanů provázet vzpoury v migračních lágrech a imigrantských komunitách, zhroutí se v těch zemích nejen zdravotní systém, ale úplně všechno. Dají-li se pak na pochod hordy čekající v Bosně a Turecku, může nastat skutečný Götterdämmerung - Soumrak bohů, krvavý a pekelný zánik Evropy mezi Atlantikem a hřebenem sudetských hor.

Pro nás za hřebenem sudetských hor z toho plyne následující:

- zachovejme kázeň, soudržnost, a dočasnou sociální distanci (zásada karantény)
- doplňme nebo nahraďme chybějící zdroje materiálu, potravin, dalších zásob
- masívně testujme populaci - zejména armádu, policii, dobrovolnické složky všeho druhu (i s rodinami)
- až se to "za kopečky" začne rvát, odploťme je.

Co bude dál, to se ukáže už brzy.

Autor: Martin Konvička, Jižní Čechy, ČR, 18.3.2020